Je zakázáno tyto fotografie a informace zveřejňovat ve svých publikacích, novinových článcích ap o mé osobě. Děkuji za pochopení. Jinak se na mne kontaktujte.
Svámí Gyaneshwarpuri (hindsky "Ten který poznal") je bývalý speleolog a amatérský archeolog a v současnosti mnich v hinduismu a józe, řádně vysvěcený v roce 2021 Jeho svatostí Mistrem jógy Višvaguru paramhansem svámím Mahéšvaránandou z Indie, jehož následuje od roku 1996. Působí jako poustevník v jižní a střední části Moravského krasu, kde mu celá řada skrytých a utajovaných jeskyní slouží se souhlasem Správy CHKO Moravský kras pro meditační a duchovní účely. Kráčí po cestě Lásky a Poznání - bhaktijóga a džňánajóga .
V současnosti žije se svou maminkou v malém rodinném ášramu v Brně - Bosonohách.
Je úspěšným objevitelem čtyř jeskyní: Ponorný hrádek a Soví komín na plošině Skalka a Milarepova propast v Závrtu u Habrůveckých smrků a Poustevníkova Děravka na Habrůvecké plošině. Vedl též legendární výzkum podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách, při němž byla objevena krypta pod věží s unikátním nálezem Křtinských pomalovaných lebek. Jednalo se o jeden z nejvýznamnějších speleologických výzkumů v České republice ve 20. století.
Ve všech ohledech spolupracuje se Správou CHKO Moravský kras, jakož i dalšími odbornými institucemi. Vydává velmi úspěšný sborník Acta Speleohistorica, který je distribuován zdarma mnoha archivům a knihovnám v ČR, zejména speleologického, archeologického a historického zaměření.
Dále je autorem deseti webů, krtiny.info o chrámu Panny Marie ve Křtinách, duchovní web mystickajoga.cz, který vychází i v anglické mutaci hermityoga.eu a fotoweb věnovaný cele jeho duchovní cestě hermiphoto.cz. Za zmínku stojí i web o Arnoštu Hlouškovi (1929-2016) z Habrůvky, otci habrůvecké speleologie arnosthlousek.cz a weby ponornyhradek.cz o Ponoru na Skalce jeho mládí a srdce
a dále meditační jeskyni a poustevně Poustevníkova Děravka deravka.cz. Nesmíme zapomenout ani na web gangotri.cz o ústraní na tajném místě v horách na Slovensku.
"Porozhlédněte se zde, nebuďte ke mně kritičtí a napište mi jak se vám zde líbí...
Poslechněte si písničky Honzy Nedvěda a nechte se vtáhnout do meditace. Propagujte a sdílejte tento web, jakož i ostatní mé weby. Děkuji velmi.
Web o duchovní Cestě, Moravském krasu, Bohu a Lásce.
Reportážní web ze života jediného poustevníka v Moravském krasu.
Komunitní web nejen o Moravském krasu jih a střed.
Aby Láska a Pravda zvítězily.
Cesty Boží jsou nevyzpytatelné a tajemné.
Písničky Honzy Nedvěda.
Zprávy z Moravského krasu
jih a střed
Zrcadlení dějů v krasu
Nové:
13.9.2024 Po menším zaváhání už zase platím České charitě v Brně, Dobrému andělovi, Armádě spásy v Brně a Trapistům v Novém dvoře.
Bohužel zatím přerušuji z existenčních důvodů platbu Člověku v tísni, neboť to již necítím. A snižuji platbu pro Jadan na 800 Kč měsíčně, které taky někoho jistě potěší.
Sám v lesích a v horách.
Dokonce i v České republice a zejména na
Slovensku ještě
jsou opuštěná místa na nichž nehybně stojí čas. Ale jsou velmi vzácná. Hledejte je jen v přírodních rezervacích a chráněných územích, kam těžaři stromů s motorovou pilou a lovci nesmí přijít. Tam usedněte, ničeho se nedotýkejte a meditujte. Samozřejmě ohýnek si musíte udělat. K tomu ale dnes slouží naštěstí již tolerovaný vařič dřívkáč. Rozhodně se nebojte. Oni umí dávat jenom světské pokuty, jinak jsou bezmocní. Myslím si, že vy kdo jste jako já máte právo v lese svobodně žít. Prý se bojí požáru. Proto si raději pořiďte "dřívkáč" za tisíc korun. Určitě se vám vyplatí. Budete mít čisté svědomí před ochranánci přírody. Já do lesů a hor chodím hledat napojení na Věčnějsoucího Božího Ducha. Nebuďte jako mastňáci z velkoměst, po nichž zůstává v lese nepořádek, a které je třeba ukázňovat pokutou. Opakuji: nebojte se! "Oni" vás chtějí zastrašit, ale s námi nepohnou v našem vnitřním přesvědčení Pravdy, že do lesa patříme. Oheň je neodmyslitelnou součástí života na poustevně, nejen z praktického hlediska například na uvaření čaje, nebo pokrmu vezdejšího, či proti chladu v noci, ale zejména z mystického hlediska. Všichni svatí poustevníci rozdělávají oheň a u ohýnku sedí. Je na tom něco mytologického. A myslím, že všichni soudní ochránci přírody, tedy pokud to mají v hlavě pohromadě a v harmonii, to musí pochopit. Bez ohně v přírodě totiž rozhodně nelze přežít. To oni ví, a proto vám chtějí zabránit v dělání ohňů, aby se vás podvědomě zbavili, vytěsnili vás z přírody, z lesa, který považují ve své pomýlené filozofii za své vlastní území, i když tomu tak samozřejmě vůbec není. Tento les patří přece každému, kdo se k němu chová ohleduplně, ne bezohledně jako ti velkopodnikatelé - těžaři stromů v dnešní klimatické změně, kteří vás stále chtějí jen pokutovat a vyhánět z lesů, kde vladnou oni - zabijáci lesních tvorů! Nemají rozhodně vůbec čisté svědomí a na rukách mají krev nevinných bytostí! Vůbec si s nimi v žádném případě nic nezačínejte, jen jim tu pokutu klidně zaplaťte, neboť na "své úrovni" oni taky plní nějakou relativní funkci v této světské konzumní společnosti. A vyhýbejte se jim, nestýkejte se s nimi a žijte po svém. Pravda a Láska totiž vítězí nad zlým duchem pomýlených lesáků a zfanatizovaných ochránců přírody.
12.9.2024 Dále odstraněna má obsáhlá fotodokumentace jeskyní, která již nebyla příliš zajímavá.
Neustále tento web pročišťuji aby zůstala jen jeho aktuální reportážní funkce ze života poustevníka v Moravském krasu.
Dnes se mi zdál živý sen o rozebírání středověkého tzv. Německého kostela ve Křtinách, k čemuž došlo dle historických zpráv v roce 1718.
Byl to velmi pozoruhodný astrální sen. Nevím vůbec kde se takovéto sny u mne berou a co znamenají. Takové sny jsou projekce našeho neznámého podvědomí, nebo snad dokonce nadvědomí?
11.9.2024 Bohužel GPS Garnin eTrex 10 již není v prodeji.
Pojedu tedy do hor asi zatím bez GPS, ale jeskyně vhodné k poustevnictví budu přesto houževnatě vyhledávat. Odjíždím do hor slovenských "Gangotrí" již za pár dnů. Budu v horách 10 dní, tak nebudu moci samozřejmě aktualizovat tento web.
Firma Garmin mne informovala, že existuje nástupce Garminu eTrex 10 v podobě Garminu eTrex SE. Asi ho tedy do hor zakoupím.
Odstraněny další již nepodstatné duchovní informace a fotografie, neboť se nachází již na jiných webech Hermit Photo a Mystická jóga.
Celý web se tak stal více přehledný.
10.9.2024 Dnešní setkání u lavičky v parku na Moravském náměstí v Brně.
Dnes jsem potkal jednoho oddaného satanistu, kterého jsem měl možnost blíže poznat z dřívějška. Je to dnes velmi pokorný člověk. Skončil v bezdomoví na ulici. Seděl u lavičky, popíjel z kelímku kafe, u nohou dva igelitové pytle s oblečením. Byl čistotný. Hleděl jsem na něho a minul jsem ho. Když tu se mne zmocnil s ním soucit. Obrátil jsem se zpět a onomu satanistovi jsem věnoval 200 Kč se slovy, že je to na vegetariánské jídlo. Beze slov peníze přijal a já jsem od něj odešel se soucitem v srdci. Neodsuzuji ani satanisty pokud již opustili temnou cestu zlého a usilují o to být v rámci možností dobří. Musíte umět to správně rozlišit. Vesmírné Milosrdenství. Myslím že Bůh má soucit s každým. Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují (Evangelium sv. Lukáše 15, 7).
Objednal jsem si GPS Garnin eTrex 10 na mapování jeskynních vchodů ve Slovenském ráji 4051 Kč.
Myslím si že je to nejlepší dostačující model nahrazující populární outdoorovou satelitní navigaci.
9.9.2024 Very much updated web hermityoga.eu! ZDE
Introduction to Himalayan Yoga.
Another true story about Satan of Bull Rock.
Again on whether I should live in an ashram in Brno and be of service to the homeless, or live alone in a rural hermitage and go into observation.
I wrote to Mons. Pavel Konzbul, Bishop of Brno, regarding a request to join the Third Order of St. Francis of Assisi.
A mystical story to finish.
8.9.2024
Znovu přes noc v Moravském krasu na svém Tajném místě.
Tak jsem zase zde, na svém Tajném místě v jižní části MK. Nevyzvídejte na mně, kde to je.
Takováto místa je třeba utajovat. Zapálil jsem kalíšek svíčky na oltáři ze dvou volně ložených kamenů a vystavil jsem na něm obrázek Svámijiho. Převlékl jsem se do své hnědé františkánské kutny. Rozprostřel jsem na zem pod skálou karimatku a zasedl k meditaci. Jsem sám na své hoře. Je mi velmi dobře. Toto posvátné místo s povznesenou moudrostí očekávalo můj návrat, tuláka okolním světem. Jsem opravdu šťasten, že jsem zde, na jednom nejopuštěnějším, nejpustčím a nejosaměléjším místě, která zbyla v Moravském krasu. Je to místo o němž vím jenom já sám. Je tu jen několik málo metrů čtverečních na cvičení jógy, ale žádné místo na postavení stanu. Je pozdní odpoledne a slunce již zapadá nad Brnem a do Údolí Říčky sesílá poslední dnešní paprsek. Brzy příjde soumrak. A samozřejmě mantra džapa a naslouchání Tichu. Nakonec jsem zkompletoval svůj vařič dřívkáč a ohřál si na něm vodu na čaj. Všemi smysly vnímám tuto posvátnou chvíli, kdy ohýnek z dřívkovače dýmí a do Údolí se vkrádá soumrak. I když jsem oblečen ve své hnědé františkánské kutně, rozhodl jsem se definitivně že ji nebudu již vůbec používat a budu chodit zásadně jen v oranžové. Přemýšlel jsem nad tím, že bych tuto hnědou kutnu symbolicky zakopal do země, nebo dal do kontejneru s obnošenými oděvy, ale nakonec zvítězila myšlenka, že hnědou kutnu jen zkrátím na kabátec a budu dál normálně nosit i s rovněž zkráceným provazem. O půlnoci jsem usnul. Ráno jsem se probudil vyspaný, sbalil jsem své věci do batohu a vydal se do Ochozu na autobus.
Nad Ochozským žlíbkem u Ochoze u Brna vzniká rybníček.
7.9.2024
Mons. Pavel Konzbul, biskup brněnský nemá pravděpodobně zájem komunikovat s hinduistickým svámím.
Požádal jsem ho o vstup do Třetího řádu sv. Františka z Assisi, avšak bez jeho odpovědi. Ale při hlubším zamyšlení, asi by chtěli abych se u nich křižoval, takže nakonec o vstup do Třetího již zesvětštělého řádu já sám pravděpodobně nemám zájem. Nechci rovněž svůj hinduismus a jógu propojovat s poněkud netolerantním katolicismem, který se velice vzdálil původnímu učení sv. Františka z Assisi a dalších světců, nemajetného mnicha v bezdomoví. Takže je mi líto pane Konzbule. Nevyužil jste tuto pozoruhodnou příležitost k usmíření mezi dvěma světovými naboženstvími, jichž jsme vy i já z moci Božího Majestátu zástupci.
6.9.2024
Zítra jdu konečně do Moravského krasu. Budu meditovat na svém Tajném místě v Hádeckém údolí.
K tomu si budu na dřívkáči vařit čaj, budu v hnědé Františkově kutně a udělám z této akce několik unikátních fotografií. Taky si uvařím vegetariánské jídlo místo půstu. Vaření jídla jsem v důsledku postění až dosud zanedbával, ale rozhodl jsem se raději si navečer něco přece jen uvařit. Napíšu vám později jak vařím tzv. Gyaneshwarpuriho polévku. Adlerovu jeskyni - svou Správou CHKO tolerovanou meditační jeskyni v důsledku zvýšené speleologické činnosti v této oblasti budu asi zanedbávat. Každopádně členům ZO 6-11 Královopolská žehnám aby v níže ležící Křížově jeskyni za koncovou ucpávkou chodby objevili alespoň několik desítek, či stovek metrů, což by byl na poměry Údolí Říčky nepochybně úspěch. Každopádně se však do Adlerovy jeskyně brzy chystám. Ale ne o víkendu, ale ve všední dny, kdy je v Údolí relativní klid od návštěvníků z města.
5.9.2024 Za noci až do rána jsem připravoval web Gangotri.cz pro mou novou zamýšlenou pouť do těchto zalesněných, divokých hor na Slovensku. ZDE
Oslabil jsem sponzorské platby na Jadan a na Charitu.
Na ášram Jadan v Indii i na brněnskou Charitu odteď platím stejně jako ostatním subjektům 300 Kč za měsíc. Fond na podporu kněží a pastorace brněnské diecéze jsem přestal zcela podporovat z důvodu negativních zkušeností s některými kněžími. Možná až se finančně zotavím, budu zase platit víc. Zatím mám však extrémně vysoké náklady zejména na výbavu na horskou poustevnu, kam se uchýlím znovu již tento měsíc!
4.9.2024
Dnes odeslána Acta Speleohistorica o Křtinách a Habrůvecké plošině na adresu Skupiny pro speleologický průzkum jeskyně Výpustek a Křtinského údolí.
Stalo se tak na adresu Jiřího Cihláře v Habrůvce, kterou mi sdělil RNDr. Antonín Tůma ze Správy CHKO Moravský kras.
Vnitřní zkušenosti s Františkovou kutnou.
Já jsem v mnoha minulých životech musel být mnich Františkovy řehole, protože v této hnědé kutně se cítím velice šťastně, stejným způsobem jako v oranžovém rouchu. Myslím že v této kutně budu chodit stále do lesa a na vandry. Právě jsem si v této hnědé kutně zacvičil svoji jógu - 2 oddíl Jógy v denním životě. Kutna umožňuje svými rozměry pohodlné cvičení. Již se doslova nemohu dočkat své cesty na Slovensko, do hor Slovenského ráje, které považuji za své poustevnické hory.
Dnes jsem poprvé oblékl kutnu sv. Františka z Assisi, kterou budu používat v horách.
Je z velmi kvalitní hrubé látky a stála mne jen 2007 Kč. V Moravském krasu mne v ní na cestách asi nepotkáte. Myslím, že kutnu sv. Františka z Assisi má právo nosit každý, kdo to v srdci cítí.
3.9.2024
Objednal jsem si františkánskou kutnu do níž se převléknu v horách Slovenského raje
V Moravském krasu mne v ní však asi nepotkáte:).
2.9.2024
Napsal jsem brněnskému biskupovi žádost o vstup do Třetího řádu sv. Františka z Assisi u kapucínů v Brně.
Vážený pane biskupe,
mám vážný zájem vstoupit do Třetího řádu s. Františka z Assisi u kapucínu v Brně. K tomu uvádím, že jsem se narodil jako katolík, ale stal jsem se hinduistickým mnichem u Paramhanse svámího Mahéšvaránandy z Indie. Mám dotaz zda bych za těchto okolností mohl získat členství v Třetím řádu sv. Františka. Nechodím samozřejmě na vaše bohoslužby ani ke zpovědi ani nevykonávám žádnou jinou katolickou formální duchovní činnost. Opravdu jsem hinduista a jogín tělem i srdcem a v rámci tohoto náboženství si plním svědomítě své povinnosti a vykonávám duchovní sádhanu. Mám tedy dotaz, zda by mne brněnští kapucíni za těchto okolností přijali mezi sebe do třetího řadu, především ze symbolických a mystických důvodů, neboť se cítím být mnoho desetiletí vnitřním žákem sv. Františka z Assisi. Rád bych propojil ve svém srdci obě tato náboženství, aniž bych ovšem přestal být jogínem a hinduistou. Děkuji pane biskupe z vaši odpověď. Jsem z Brna a působím jako poustevník v Moravském krasu. V Lásce a úctě
Marek Gyaneshwarpuri
1.9.2024 Už brzy vyrazím do Slovenského ráje.
Budu s GPS zaevidovávat neznámé jeskyně a převisy pro poustevníky. Mou představou je prožít ve Slovenském ráji 10 dnů v měsíci, přičemž bych tam rád jezdil alespoň každé dva až tři měsíce. Zaměřím se například na průzkum těžko schůdného terénu v Údolí Bielého potoka, kde je má poustevnická jeskyně "Toho který sedí a mlčí". Tento terén z hlediska poustevnictví a romantiky skrývá ještě svá dobře utajovaná tajemství. Do ráje se pokusím vypravit v říjnu nebo listopadu, ještě před sněhem. Po návratu do Brna plánuji ještě jednu cestu do hor, tentokrát opačným směrem: do Krkonoš, kde s bratry Klimešovými z Horního Maršova plánuji popít přátelský čaj na kapličce sv. Anny na Staré hoře, za to že mne zaměstnávali jako horského cestáře při rekonstrukci horských stezek pěkně fortelně historickou kamenickou technologií v těchto nejvyšších českých horách.
Moravský kras jih a střed: životní a dokumentační prostor poustevníka Gyaneshwarpuri.
Nachází se na katastrálních územích hlavně obcí Habrůvka viz, Křtiny viz, Březina viz, Ochoz u Brna viz a Mokrá viz a okrajově dalších obcí (Rudice, Babice nad Svitavou a Hostěnice). Zde je poustevník velice šťasten a cítí se svobodně. Působí na tomto území více než čtyřicet let (od roku 1982). Zde využívá se souhlasem Správy CHKO Moravský kras celou řadu jeskyní pro meditační účely, za což děkuje.
Odvolání.
Mám problém se Správou CHKO Moravský kras a lesníky Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny, kteří mi nechtějí povolit v Moravském krasu dřevěnou poustevnu minimálních rozměrů, ani přístřešek s povoleným ohništěm, ani prostý stan za účelem modlitby a meditace v ústraní, což vnímám jako duchovní útisk svého srdce. Mám povoleno jenom meditační ústraní v jeskyních, které pro jejich těžkou dostupnost v krasovém terénu ve svém věku již téměž šest desetiletí příliš nevyužiju. Napadlo mne napsat odvolání proti rozhodnutí výše uvedených institucí na Ministerstvo životního prostředí a požádat ho o udělení vyjímky ze zákona o ochraně přírody pro svou poustevnu v Moravském krasu. Tím bych prověřil míru demokracie, empatie, soucitění a svobody v celé České republice. Mám totiž stále zájem o povolení poustevny v mé tradiční lokalitě na Děravce na Rudicko - Habrůvecké plošině, či jinde v Moravském krasu jih a střed. Stále tedy potřebuji dřevěnou chatku minimálních rozměrů v lese za účelem výkonu posvátného poustevníckého práva.
Tento web je věnován mým přátelům
RNDr. Antonínu Tůmovi,
vedoucímu strážní služby CHKO Moravský kras
a Arnoštu Hlouškovi
- otci habrůvecké speleologie,
jakož i Doc. Martinu Olivovi z Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea.
O poustevnictví.
Mám takovou vizi. Vidím stovky a tisíce mladých Čechů mužů a snad i žen jak oblékají hnědou či zelenou kutnu ušitou vlastníma rukama, nebo dokonce oblékají oranžové roucho. Vidím je jak opouštějí tuto civilizaci a společnost svých bližních a odcházejí do osamění pohraničních hor nebo na vysočinu ve vnitrozemí. Vidím jak hledaji opuštěné horské kapličky, jichž jsou v českých zemích na tisíce, vidím jak se v nich usazují a stávají se pohádkovými bytostmi. Pousteníky, šamany, druidy... podivíny v očích lidí co žijí v
osamění na posvátných místech, v dubových hájích, pravěkých hradiscích, v jeskyních a u lesních studánek. Jsou to lidé co se vzdali svých rolí a ambicí v tomto šedivém neradostném světě aby věnovali svůj život největšímu dobrodružství jímž je duchovní Cesta. Vidím jak se bezcílně toulají po lesích, promlouvaji ke květinám, přátelí se s motýli, modlí se mezi stromy, meditují na vrcholcích hor, zpívají posvátné zpěvy a praktikuji svá duchovní cvičení... a Bůh je za upřimnost jejich touhy obdarovává svými Milostmi, vede je a chrání, jako každého kdo má odvahu věřit svému srdci a jít za jeho voláním. Mnozí se časem vrací zpět do světa lidí, bohatší o cenné zkušenosti, ale někteří vydrží nápor osamění a stávají se z nich zasvěcenci největších duchovních mystérií. Stávají se mystiky a tom nejvyšším a nejčistším smyslu slova, stávají se svatými lidmi, kteří očistili své srdce i svou duši od sil temna a nahlížejí do nejhlubších Božích Tajemství. Pro své bližní budou psát básně a lidé se za nimi budou utíkat pro radu a pro slova moudrosti a útěchy, neboť nikdo nerozumí záhadám života lépe než ten, kdo dokonale poznal Sebe. A nejlepší školou sebepoznání je život osamělého poustevníka. Je to těžká cesta, ale ti kdo jsou na ni taženi Bohem hluboko ze svého nitra, by ji nevyměnili za nic na světě. Radostí jim bude prostý život v souznění s celým Vesmírem. Vystačí si s malým batůžkem na zádech, v němž budou mít všechny své věci. Budou pracovat ale jen tolik, aby obhájili svou pozici nezávislosti. Budou sice porušovat zákony této společnosti, ale jen proto, že se řídí Zákony vyššími, a tak i ohýnek si v lese zapálí a mimo cestu svobodně půjdou a pod korunami stromů budou tiše usínat a pod klenbou jeskyní se budou probouzet. Nebudou bojovat proti světu, neboť svět dostatečně prosvětlí svou pouhou existencí. A budou nevinní jako motýli a tak laskaví, že i jejich odpůrci, úředníci, myslivci či ochránci přirody je nakonec budou mít rádi. Poustevník v lese se stane prestižní záležitostí, neboť jeho přitomnost v lese se stane ekologickým indikátorem čistého, neporušeného a harmonického prostředí. Neboť poustevníkovo srdce je nesmírně citlivé na jakékoli znečištění a nemůže žít proto všude. A tak se všichni hajní budou předhánět v nabídkách těch nejatraktivnějších poustevnických lokalit, jimiž by poustevníka do svých hvozdů přilákali. A všechno to budou ta nejpodmanivější a nejúchvatnější místa, jež v českých zemích dosud zbyla: u vodopádů a horských jezer, v oblacích mezi kosodřevinou, ve ztracených jeskyních a na významných pravěkých archeologických lokalitách, takže si každý vybere podle svého založení a na každého se dostane jen to nejlepší...
Sám v lesích a v horách.
Dokonce i v České republice a zejména na
Slovensku ještě
jsou opuštěná místa na nichž nehybně stojí čas. Ale jsou velmi vzácná. Hledejte je jen v přírodních rezervacích a chráněných územích, kam těžaři stromů s motorovou pilou a lovci nesmí přijít. Tam usedněte, ničeho se nedotýkejte a meditujte. Samozřejmě ohýnek si musíte udělat. K tomu ale dnes slouží naštěstí již tolerovaný vařič dřívkáč. Rozhodně se nebojte. Oni umí dávat jenom světské pokuty, jinak jsou bezmocní. Myslím si, že vy kdo jste jako já máte právo v lese svobodně žít. Prý se bojí požáru. Proto si raději pořiďte "dřívkáč" za tisíc korun. Určitě se vám vyplatí. Budete mít čisté svědomí před ochranánci přírody. Já do lesů a hor chodím hledat napojení na Věčnějsoucího Božího Ducha. Nebuďte jako mastňáci z velkoměst, po nichž zůstává v lese nepořádek, a které je třeba ukázňovat pokutou. Opakuji: nebojte se! "Oni" vás chtějí zastrašit, ale s námi nepohnou v našem vnitřním přesvědčení Pravdy, že do lesa patříme. Oheň je neodmyslitelnou součástí života na poustevně, nejen z praktického hlediska například na uvaření čaje, nebo pokrmu vezdejšího, či proti chladu v noci, ale zejména z mystického hlediska. Všichni svatí poustevníci rozdělávají oheň a u ohýnku sedí. Je na tom něco mytologického. A myslím, že všichni soudní ochránci přírody, tedy pokud to mají v hlavě pohromadě a v harmonii, to musí pochopit. Bez ohně v přírodě totiž rozhodně nelze přežít. To oni ví, a proto vám chtějí zabránit v dělání ohňů, aby se vás podvědomě zbavili, vytěsnili vás z přírody, z lesa, který považují ve své pomýlené filozofii za své vlastní území, i když tomu tak samozřejmě vůbec není. Tento les patří přece každému, kdo se k němu chová ohleduplně, ne bezohledně jako ti velkopodnikatelé - těžaři stromů v dnešní klimatické změně, kteří vás stále chtějí jen pokutovat a vyhánět z lesů, kde vladnou oni - zabijáci lesních tvorů! Nemají rozhodně vůbec čisté svědomí a na rukách mají krev nevinných bytostí! Vůbec si s nimi v žádném případě nic nezačínejte, jen jim tu pokutu klidně zaplaťte, neboť na "své úrovni" oni taky plní nějakou relativní funkci v této světské konzumní společnosti. A vyhýbejte se jim, nestýkejte se s nimi a žijte po svém. Pravda a Láska totiž vítězí nad zlým duchem pomýlených lesáků a zfanatizovaných ochránců přírody.
Údolí Říčky v jižní části Moravského krasu je mé údolí od Boha.
Myslím si, že mi vůle Boží vyčlenila Hádecké údolí čili Údolí Říčky k poustevnickému usazení v meditační jeskyni. Celkem zde využívám příležitostně za účelem meditace v osamění asi 9 jeskyní z cca 50 zdejších jeskyní, například Trampů, Slezákovu díru, Kůlničku, Pekárnu, Švédův stůl, Křížovu, Adlerovu, Nad Kůlničkou a Liščí díru. Přitom hlavní meditační jeskyni v tomto posvátném údolí, jakož i v celém Moravském krasu, jsem učinil Adlerovu jeskyni. Hádecké údolí, jak jsme ho nazývali my, trampové a jeskyňáři,
navštěvuji již cca 45 let života. Původně jsem chtěl žít jako poustevník v onom kdysi velmi svatém Vallis Baptismi, Údolí křtu čili Křtinském údolí. Ale tam nejsou pro osidlení poustevníkem dnes potřebné pozitivní dobré energie, nejen mezi speleology, ale i ve vztahu se správcem tohoto pozemku ŠLP Křtiny, kteří mé poustevnické myšlence vůbec bohužel nefandí. Navíc je energie a aura Křtinského údolí velmi znehodnocena výstavbou velmi frekventované silnice bez chodníku pro pěší turisty, návštěvníky či poutníky k Panně Marii ve Křtinách, která hrozí smrtelnou kolizí se zběsile ujíždějícími motorkáři a automobilisty. Proto jsem dal nakonec za pravdu RNDr. Antonínu Tůmovi ze Správy CHKO Moravský kras, který mi navrhl abych poustevnicky přijal jen Údolí Říčky, místo Křtinského údolí a Habrůvecké plošiny. A tak se nakonec i zázračným způsobem stalo. Tak mne to přivedlo zpět domů do Údolí Říčky, i když toto údolí je v důsledku blízkosti brněnské aglomerace bohužel velmi přelidněné. Zde je tedy má současná hlavní meditační jeskyně. Prosím abyste mne nestopovali, nehledali mne, nenavštěvovali a doufám že mne odtud již nikdo nevyžene. Děkuji.
U nohou Vesmírného Mistra v meditační jeskyni.
Tu jeskyni znám již od mládí, od poloviny 80. let 20. století, ale nikdy jsem ji ze záhadných důvodů více nenavštěvoval, neboť jsem se zdržoval jako tramp a speleolog ve v tom masivu svahu Údolí Říčky v okolí jeskyní Pekárny, Kůlničky, Trampů a Slezákovy díry. Adlerova jeskyně se mi totiž jevila v mém speleologickém mládí jako relativně nezajímavá, neboť je považována - spolu s nedalekou niže ležící Křížovou jeskyní - jen za ucpaný paleovývěr vod jen z nedalekého Kamenitého žlíbku. Ale nyní je tomu zcela jinak. Poznal jsem jako mnich a poustevník ve své meditaci,
že je to svatá jeskyně, posvěcená pravěkým člověkem, který v ní v naprosté odloučenosti pobýval v době, kdy hlavní kmen žil v jeskyni Pekárně. Z této velké odloučenosti, velmi těžké přístupnosti ve skalách a též z morfologie podzemní prostory usuzuji, že v ní žili svatí mužové, šamani, neboť ti vyhledávají samotu, což je univerzální princip nás všech duchovních lidí ve Vesmíru. Adlerova jeskyně je tedy velmi pravděpodobně šamanskou jeskyní, je zcela nepatrných rozměrů, které jsou dostačující jen pro jednoho či dva obyvatele. Nyní se souhlasem Správy CHKO Moravský kras začínám v této posvátné jeskyni předků věnovat své osamělé meditaci, modlitbě, mantra džapě, jakož i ostatní jógové duchovní sádhaně, neboť je zde to co nazývám "himalájská samota". Tím symbolicky navazuji na ony svaté muže - šamany, kteří v této jeskyni pravděpodobně žili. Snad se mi podaří zde postihnout jejich Vesmírnou duši vtisklou formou aury do tohoto nepřístupného podzemí. Jedná se též o zajímavou jeskyni z hlediska archeologie. Archeologové v Adlerově jeskyni uvádí nálezy magdaleniénu ve spraši se dvěmi uhlíkatými vrstvičkami, přičemž v nadloží byl holocén. Ze zvířecích kostí značně převládal sob, poté medvěd, liška a zajíc. Jsou uváděny i dva metatarsy mamuta. Osídlení bylo hlavně ve vchodu. Byly nalezeny rydla a čepelky s otupeným bokem, které převládají nad škrabadly, následují vrtáky (celkem 53 formálních nástrojů). Dále nalezena dlátkovitá báze kopí, hladidlo, řezaná lodyha a třísky parohů, terciérní ulita a provrtaný zvířecí zub. To je vše co se podařilo postihnout archeologickým výzkumem, který je zaměřen především materiálním způsobem a nezohledňuje duchovní dimenzi osídlení této předpokládané šamanské jeskyně. Dnes tuto odlehlou a skrytou jeskyni navštěvují jen ojedinělí zálesáci, skauti a trampové, taky jeskyňáři sem občas zabloudí, kteří zde nacházejí to, co jinde již jen málokde nalézají, záchvěv věčnosti přírodní mystiky, woodcraftu - lesní moudrosti a romantiky. Žádám vás, kdo čtete tyto řádky, abyste respektovali toto mé ústraní o němž veřejně pojednávám v dobré víře, že to nikdo nezneužije proti mě a nenavštěvovali jste mne z pouhé zvědavosti vidět svatého muže. Nemám totiž zájem o jakoukoli publicitu. Jinak bych musel odejít na jiné tajnější místo, již pravděpodobně mimo Moravský kras. Tak mne v Adlerově jeskyni prosím nikdy nenavštěvujte a nevyhledávejte, neboť nemám nic co bych vám mohl dát. Neskrývám se jak by se někdo domníval, čehož důkazem je, že o výsledcích svých duševědných výzkumů poskytuji informace. Já hledám v jeskyni jen observaci - tedy samotu pro svou meditaci u nohou svého Vesmírného Misra, i oněch šamanů, kteří žili v tomto posvátném Údolí Říčky v pravěku, o čemž dnes ale nikdo moc neví. Doufám tedy, že mne v jeskyni nebudete nikdo navštěvovat.
Dřívkáč je má pokora a odpovídající kompromis mezi tím co žádá litera zákona a tím co mi žehnají Vyšší duchovní Zákony.
Světské zákony, které zakazují rozdělávání malého
poustevnického
ohníčku ve lese, nebo dokonce život v lese, jsou od Zlého, a proto je třeba je obcházet a ignorovat, neboť jdou proti duchovní přirozenosti duše
a postrádají smysl pro realitu. Vždyť kam by došli trampové, kdyby si nechali vsugerovat, že nesmí rozdělávat své posvátné ohně? Toto lesní strážci, ti nelítostní a brutální a krutí zabijáci
lesních zvířat, zajisté nebudou chápat a budou šikanovat za oheň ty naprosto nevinné bytosti, trampy a poustevníka. Tak i já - poustevník - si ohýnek zcela jistě svobodomyslně
zapálím. K tomu mám ale nyní vařič tzv. "dřívkáč". Domnívám se, že dřívkáč je odpovídající precedens mezi tím co žádá slepě litera zákona prosazovaná lesníckou lobby a ochránci přírody, versus to co mi říká
hlas mého svědomí a srdce. Myslím, že skutečnost, že jsem si pořídil
dřívkáč namísto zapalování regulérního ohně, je důkaz mé pokory. Myslím, že by to mohly vzít na vědomí jako polehčující okolnost příslušné orgány, až mne kvůli ohýnku v dřívkáči budou snad chtít zastrašovat pokutou, či jinak omezovat mé právo od Boha na posvátný ohýnek.
Tolik bych Vám chtěl říci o svém životě v lesích, ale bez ohně to zcela jistě nepůjde. Kdo je inteligentní, ten to bude chápat. Ale kdo má zlý úmysl škodit poustevníkovi a je zlý, tomu nejde vůbec pomoci. Nadevším je ale Láska.
Sponzoruji z duchovních, filozofických a mystických důvodů sociální, humatární a charitativní projekt Óm ášram Jadan v Indii a projekty v České republice:
1 část fotogalerie z let 1982-2021, tedy z období speleologa a poustevníka před jeho převlečením ze speleologického overalu do oranžového roucha indických svámiů. 2 část fotagalerie o tom co následovalo po roku 2021 - tedy po Vysvěcení - najdete na webu www.mystickajoga.cz.
Uctívání sv. Františka z Assisi u kapucínského kláštera v Brně. Vídeo je záznam poměrně historické události z vánoc 2023.
Dokumentace poustevny Martina Lessla na kótě 524 m nad Křtinami. Autory tohoto videa z roku 2023 jsme spolu s Jiřím W. Dresslerem ze Křtin, který poustevníka, skauta a narkomana Martina Lessla osobně znal..
Meditační ústraní v jeskyni Slezákova díra - Záhrobní. Video z roku 2023.
Jeskyně Pekárna. Světoznámá archeologická památka. Já jsem v ní meditoval a uvařil si čaj. Video z roku 2024.
Můj jógový ášram v Brně - Bosonohách. Vlastně je to jen obyčejný byt, v němž žiji se svoji maminkou. Video zachycuje stav 9. ledna 2024, který se rychle mění. Každopádně jsem zde spokojený a šťastný.
Na Bílou sobotu v jeskyni Trampů v Hádeckém údolí. Autor videa a hraje: Svámí Gyaneshwarpuri (30. března 2024).
Vztyčení kříže v jógové meditační jeskyni Adlerova. Dne 9. dubna 2024.
Zde je požehnaná ikonka v případě, že je Vám tento web sympatický, Do zdrojového kódu svých stránek si vložte:
Slovensku ještě
jsou opuštěná místa na nichž nehybně stojí čas. Ale jsou velmi vzácná. Hledejte je jen v přírodních rezervacích a chráněných územích, kam těžaři stromů s motorovou pilou a lovci nesmí přijít. Tam usedněte, ničeho se nedotýkejte a meditujte. Samozřejmě ohýnek si musíte udělat. K tomu ale dnes slouží naštěstí již tolerovaný vařič dřívkáč. Rozhodně se nebojte. Oni umí dávat jenom světské pokuty, jinak jsou bezmocní. Myslím si, že vy kdo jste jako já máte právo v lese svobodně žít. Prý se bojí požáru. Proto si raději pořiďte "dřívkáč" za tisíc korun. Určitě se vám vyplatí. Budete mít čisté svědomí před ochranánci přírody. Já do lesů a hor chodím hledat napojení na Věčnějsoucího Božího Ducha. Nebuďte jako mastňáci z velkoměst, po nichž zůstává v lese nepořádek, a které je třeba ukázňovat pokutou. Opakuji: nebojte se! "Oni" vás chtějí zastrašit, ale s námi nepohnou v našem vnitřním přesvědčení Pravdy, že do lesa patříme. Oheň je neodmyslitelnou součástí života na poustevně, nejen z praktického hlediska například na uvaření čaje, nebo pokrmu vezdejšího, či proti chladu v noci, ale zejména z mystického hlediska. Všichni svatí poustevníci rozdělávají oheň a u ohýnku sedí. Je na tom něco mytologického. A myslím, že všichni soudní ochránci přírody, tedy pokud to mají v hlavě pohromadě a v harmonii, to musí pochopit. Bez ohně v přírodě totiž rozhodně nelze přežít. To oni ví, a proto vám chtějí zabránit v dělání ohňů, aby se vás podvědomě zbavili, vytěsnili vás z přírody, z lesa, který považují ve své pomýlené filozofii za své vlastní území, i když tomu tak samozřejmě vůbec není. Tento les patří přece každému, kdo se k němu chová ohleduplně, ne bezohledně jako ti velkopodnikatelé - těžaři stromů v dnešní klimatické změně, kteří vás stále chtějí jen pokutovat a vyhánět z lesů, kde vladnou oni - zabijáci lesních tvorů! Nemají rozhodně vůbec čisté svědomí a na rukách mají krev nevinných bytostí! Vůbec si s nimi v žádném případě nic nezačínejte, jen jim tu pokutu klidně zaplaťte, neboť na "své úrovni" oni taky plní nějakou relativní funkci v této světské konzumní společnosti. A vyhýbejte se jim, nestýkejte se s nimi a žijte po svém. Pravda a Láska totiž vítězí nad zlým duchem pomýlených lesáků a zfanatizovaných ochránců přírody.
osamění na posvátných místech, v dubových hájích, pravěkých hradiscích, v jeskyních a u lesních studánek. Jsou to lidé co se vzdali svých rolí a ambicí v tomto šedivém neradostném světě aby věnovali svůj život největšímu dobrodružství jímž je duchovní Cesta. Vidím jak se bezcílně toulají po lesích, promlouvaji ke květinám, přátelí se s motýli, modlí se mezi stromy, meditují na vrcholcích hor, zpívají posvátné zpěvy a praktikuji svá duchovní cvičení... a Bůh je za upřimnost jejich touhy obdarovává svými Milostmi, vede je a chrání, jako každého kdo má odvahu věřit svému srdci a jít za jeho voláním. Mnozí se časem vrací zpět do světa lidí, bohatší o cenné zkušenosti, ale někteří vydrží nápor osamění a stávají se z nich zasvěcenci největších duchovních mystérií. Stávají se mystiky a tom nejvyšším a nejčistším smyslu slova, stávají se svatými lidmi, kteří očistili své srdce i svou duši od sil temna a nahlížejí do nejhlubších Božích Tajemství. Pro své bližní budou psát básně a lidé se za nimi budou utíkat pro radu a pro slova moudrosti a útěchy, neboť nikdo nerozumí záhadám života lépe než ten, kdo dokonale poznal Sebe. A nejlepší školou sebepoznání je život osamělého poustevníka. Je to těžká cesta, ale ti kdo jsou na ni taženi Bohem hluboko ze svého nitra, by ji nevyměnili za nic na světě. Radostí jim bude prostý život v souznění s celým Vesmírem. Vystačí si s malým batůžkem na zádech, v němž budou mít všechny své věci. Budou pracovat ale jen tolik, aby obhájili svou pozici nezávislosti. Budou sice porušovat zákony této společnosti, ale jen proto, že se řídí Zákony vyššími, a tak i ohýnek si v lese zapálí a mimo cestu svobodně půjdou a pod korunami stromů budou tiše usínat a pod klenbou jeskyní se budou probouzet. Nebudou bojovat proti světu, neboť svět dostatečně prosvětlí svou pouhou existencí. A budou nevinní jako motýli a tak laskaví, že i jejich odpůrci, úředníci, myslivci či ochránci přirody je nakonec budou mít rádi. Poustevník v lese se stane prestižní záležitostí, neboť jeho přitomnost v lese se stane ekologickým indikátorem čistého, neporušeného a harmonického prostředí. Neboť poustevníkovo srdce je nesmírně citlivé na jakékoli znečištění a nemůže žít proto všude. A tak se všichni hajní budou předhánět v nabídkách těch nejatraktivnějších poustevnických lokalit, jimiž by poustevníka do svých hvozdů přilákali. A všechno to budou ta nejpodmanivější a nejúchvatnější místa, jež v českých zemích dosud zbyla: u vodopádů a horských jezer, v oblacích mezi kosodřevinou, ve ztracených jeskyních a na významných pravěkých archeologických lokalitách, takže si každý vybere podle svého založení a na každého se dostane jen to nejlepší...
navštěvuji již cca 45 let života. Původně jsem chtěl žít jako poustevník v onom kdysi velmi svatém Vallis Baptismi, Údolí křtu čili Křtinském údolí. Ale tam nejsou pro osidlení poustevníkem dnes potřebné pozitivní dobré energie, nejen mezi speleology, ale i ve vztahu se správcem tohoto pozemku ŠLP Křtiny, kteří mé poustevnické myšlence vůbec bohužel nefandí. Navíc je energie a aura Křtinského údolí velmi znehodnocena výstavbou velmi frekventované silnice bez chodníku pro pěší turisty, návštěvníky či poutníky k Panně Marii ve Křtinách, která hrozí smrtelnou kolizí se zběsile ujíždějícími motorkáři a automobilisty. Proto jsem dal nakonec za pravdu RNDr. Antonínu Tůmovi ze Správy CHKO Moravský kras, který mi navrhl abych poustevnicky přijal jen Údolí Říčky, místo Křtinského údolí a Habrůvecké plošiny. A tak se nakonec i zázračným způsobem stalo. Tak mne to přivedlo zpět domů do Údolí Říčky, i když toto údolí je v důsledku blízkosti brněnské aglomerace bohužel velmi přelidněné. Zde je tedy má současná hlavní meditační jeskyně. Prosím abyste mne nestopovali, nehledali mne, nenavštěvovali a doufám že mne odtud již nikdo nevyžene. Děkuji.
že je to svatá jeskyně, posvěcená pravěkým člověkem, který v ní v naprosté odloučenosti pobýval v době, kdy hlavní kmen žil v jeskyni Pekárně. Z této velké odloučenosti, velmi těžké přístupnosti ve skalách a též z morfologie podzemní prostory usuzuji, že v ní žili svatí mužové, šamani, neboť ti vyhledávají samotu, což je univerzální princip nás všech duchovních lidí ve Vesmíru. Adlerova jeskyně je tedy velmi pravděpodobně šamanskou jeskyní, je zcela nepatrných rozměrů, které jsou dostačující jen pro jednoho či dva obyvatele. Nyní se souhlasem Správy CHKO Moravský kras začínám v této posvátné jeskyni předků věnovat své osamělé meditaci, modlitbě, mantra džapě, jakož i ostatní jógové duchovní sádhaně, neboť je zde to co nazývám "himalájská samota". Tím symbolicky navazuji na ony svaté muže - šamany, kteří v této jeskyni pravděpodobně žili. Snad se mi podaří zde postihnout jejich Vesmírnou duši vtisklou formou aury do tohoto nepřístupného podzemí. Jedná se též o zajímavou jeskyni z hlediska archeologie. Archeologové v Adlerově jeskyni uvádí nálezy magdaleniénu ve spraši se dvěmi uhlíkatými vrstvičkami, přičemž v nadloží byl holocén. Ze zvířecích kostí značně převládal sob, poté medvěd, liška a zajíc. Jsou uváděny i dva metatarsy mamuta. Osídlení bylo hlavně ve vchodu. Byly nalezeny rydla a čepelky s otupeným bokem, které převládají nad škrabadly, následují vrtáky (celkem 53 formálních nástrojů). Dále nalezena dlátkovitá báze kopí, hladidlo, řezaná lodyha a třísky parohů, terciérní ulita a provrtaný zvířecí zub. To je vše co se podařilo postihnout archeologickým výzkumem, který je zaměřen především materiálním způsobem a nezohledňuje duchovní dimenzi osídlení této předpokládané šamanské jeskyně. Dnes tuto odlehlou a skrytou jeskyni navštěvují jen ojedinělí zálesáci, skauti a trampové, taky jeskyňáři sem občas zabloudí, kteří zde nacházejí to, co jinde již jen málokde nalézají, záchvěv věčnosti přírodní mystiky, woodcraftu - lesní moudrosti a romantiky. Žádám vás, kdo čtete tyto řádky, abyste respektovali toto mé ústraní o němž veřejně pojednávám v dobré víře, že to nikdo nezneužije proti mě a nenavštěvovali jste mne z pouhé zvědavosti vidět svatého muže. Nemám totiž zájem o jakoukoli publicitu. Jinak bych musel odejít na jiné tajnější místo, již pravděpodobně mimo Moravský kras. Tak mne v Adlerově jeskyni prosím nikdy nenavštěvujte a nevyhledávejte, neboť nemám nic co bych vám mohl dát. Neskrývám se jak by se někdo domníval, čehož důkazem je, že o výsledcích svých duševědných výzkumů poskytuji informace. Já hledám v jeskyni jen observaci - tedy samotu pro svou meditaci u nohou svého Vesmírného Misra, i oněch šamanů, kteří žili v tomto posvátném Údolí Říčky v pravěku, o čemž dnes ale nikdo moc neví. Doufám tedy, že mne v jeskyni nebudete nikdo navštěvovat.
poustevnického
ohníčku ve lese, nebo dokonce život v lese, jsou od Zlého, a proto je třeba je obcházet a ignorovat, neboť jdou proti duchovní přirozenosti duše
a postrádají smysl pro realitu. Vždyť kam by došli trampové, kdyby si nechali vsugerovat, že nesmí rozdělávat své posvátné ohně? Toto lesní strážci, ti nelítostní a brutální a krutí zabijáci
lesních zvířat, zajisté nebudou chápat a budou šikanovat za oheň ty naprosto nevinné bytosti, trampy a poustevníka. Tak i já - poustevník - si ohýnek zcela jistě svobodomyslně
zapálím. K tomu mám ale nyní vařič tzv. "dřívkáč". Domnívám se, že dřívkáč je odpovídající precedens mezi tím co žádá slepě litera zákona prosazovaná lesníckou lobby a ochránci přírody, versus to co mi říká
hlas mého svědomí a srdce. Myslím, že skutečnost, že jsem si pořídil
dřívkáč namísto zapalování regulérního ohně, je důkaz mé pokory. Myslím, že by to mohly vzít na vědomí jako polehčující okolnost příslušné orgány, až mne kvůli ohýnku v dřívkáči budou snad chtít zastrašovat pokutou, či jinak omezovat mé právo od Boha na posvátný ohýnek.
Tolik bych Vám chtěl říci o svém životě v lesích, ale bez ohně to zcela jistě nepůjde. Kdo je inteligentní, ten to bude chápat. Ale kdo má zlý úmysl škodit poustevníkovi a je zlý, tomu nejde vůbec pomoci. Nadevším je ale Láska. 
