Jeskyně Ř-24 Slezákova Záhrobní v Hádeckém údolí.
Paměťová zpráva o speleologickém průzkumu (1982-1986) s archeologickým objevem dětského neolitického hrobu.
Marek Gyaneshwarpuri SvámíZ historie speleologického průzkumu.Můj 1. speleologický průzkum v Moravském krasu realizovaný tajně v letech 1982-1986. Speleologický průzkum jeskyně Ř-24 Slezákova díra - Záhrobní a sousední bezejmenné jeskyně Ř-25 prováděli tehdejší studenti brněnských gymnázií: Marek Šenkyřík (vedoucí průzkumu), Karel Janíček, Radomír Nantl a Oldřich Veverka. Jako trampové jsme osídlovali níže ležící jeskyni Ř-22 trampů, kterou jsme nazývali Doupě. Pokračovali jsme v tradici našich neznámých předků - trampů a založili jsme v této jeskyňce trampskou osadu. Prožili jsme v ní u ohýnku mnoho míruplných a láskyplných dnů a nocí. Ve skalní prohlubni ve vchodu Ř-24 Slezákova díra objevil Oldřich Veverka lidské kosti. Nebyli jsme si zpočátku vědomi hodnoty nálezu, považujíc kosti za zvířecí, až Oldřichova sestra - studentka medicíny Anna Veverková, v kostech s jistotou rozpoznala lidské ostatky (dítěte s mléčnými zuby). Zpočátku nebylo jisté zda se jedná o nález pro kriminálku nebo archeologii. Až Marek Šenkyřík rozptýlil nejistotu, která panovala okolo tohoto nálezu, když v místě hrobu objevil pravěké střepy, které datoval do neolitu. Nádobu se mi podařilo doma celou slepit. Chybělo jen několik střepů k úplné kráse pravěké mísy o průměru cca 25 cm. Následně jsme objevili druhé naleziště pravěké keramiky před sousedním vchodem jeskyně Ř-25. Zde byla keramika z většího počtu nádob, avšak neúplných, takže se nepodařilo žádnou nádobu slepit. Přitom byla objevena ve vchodu Ř-25 svislá šachta tzv. Propástka, vchod do níž byl asi pravěkým člověkem uměle zaskládán a zamaskován kameny a zahrnut hlínou. Abychom do Propástky mohli vstoupit, museli jsme její ústí rozšířit pomocí palice. Celková hloubka Propástky je cca 3 m. Provedli jsme i speleologický průzkum dna této šachty při němž jsme na dně Propástky i krátce kopali, avšak bez jakéhokoli archeologického nálezu. Propástka pravděpodobně propojuje jeskyni Ř-25 s jinou, taktéž bezejmennou, níže ležící jeskyni Ř-23. Propástka je nedobádaná a lze si představit, že do ní pravěký člověk, uzavírající vstupní úžinu volně vklíněnými kameny, na projev úcty k podzemí něco vhodil. Tento skrytý motiv, úcty k tomuto místu, jsem při svém výzkumu jeskyně Ř-24 a Ř-25 zřetelně intenzivně intuitivně cítil... Na dně výkopu před jeskyní Ř-25 byla dále nalezena fosilizovaná mohutná zvířecí pleistocenní kost i s kloubem, která jevila známky seříznutí (dle mého amatérského posudku). Ležela v níže položené vrstvě spraše, v níž žádné další paleolitické nálezy nebyly učiněny. Okolo roku 1985 jsem keramiku (slepenou mísu) a lidské kosti s čelistí s mléčnými zuby od jeskyně Ř-24 Slezákova díra - Záhrobní zanesl na Archeologický ústav na Kapucínském náměstí v Brně. Přítomný archeolog nálezy s díky přijal a vyhotovil o nich písemný zápis, i se jmény objevitelů. Slepenou mísu ihned datoval do období moravské malované keramiky a ukázal mi na porovnání jinou mísu kultury moravské malované keramiky, kterou měl v depozitáři. Opravdu si obě nádoby byly velmi podobné. Tehdy se ale náš nález ztratil a dodnes zůstává nezvěstný, přestože bylo podniknuto několik pokusů ho vypátrat. Pravěká mísa s kosterními ostatky dítěte s jistotou odpočívá nerozeznána někde v depozitáři Archeologického ústavu v Brně. Místo objevu jsem přímo v terénu též ukázal okolo roku 1987 archeologovi Jiřímu Svobodovi (v době kdy prováděl průzkum ponechaného profilu ve vchodu jeskyně Pekárny), který si prohlédl odhalený profil před Ř-25 a jeho pozornost ihned upoutala malá vrstvička spraše v podloží, která však byla již archeologicky sterilní. Dále jsme prozkoumali i dóm na konci vstupní plazivky jeskyně Ř-24 Slezákova Záhrobní, který jsem nazval Šamanský dóm. Zde jsme vyhloubili dvě průzkumné sondy v sedimentech na počátku a na konci dómu s cílem proniknout do spodního patra, které jsme očekávali pod dómem, avšak bezvýsledně. Hloubka těchto sond byla cca 2 m a v zadní z těchto sond byly odhaleny staré vrstevnaté sedimenty (neogén?). Během těchto poměrně rozsáhých výkopových prací v pleistocenních sedimentech Šamanského dómu byly nalezeny ojedinělé zvířecí kosti, čelisti, zuby a větší zbořené stalagmity, avšak bez archeologických nálezů. Zejména zuby vzbudily mou pozornost, neboť byly od blíže neznámé velké šelmy (medvěd to však nebyl). Jakpak se sem dostaly těsnou plazivkou do Šamanského dómu? Speleologický průzkum jeskyně Ř-24 Slezákova Záhrobní skončil v roce 1986, hned poté, co jsem se zorganizoval u České speleologické společnosti. Byl jsem členem Březinské skupiny ZO 6-12 Speleologický klub Brno a zapojil jsem se do průzkumu jeskyně Malý lesík u Březiny, kde jsem se záhy díky fyzické průpravě v Ř-24 stal vedoucím průzkumných prací. Můj speleologický průzkum jeskyně Ř-24 Slezákova Záhrobní tehdy přirozeně vyzněl a skončil. Ř-24 Slezákova Záhrobní je tedy poněkud mystická jeskyně, v níž se odehrál zádušní obřad spojený s pohřbem neolitického dítěte, s obětinami. Snad si tohoto mého zápisu povšimnou patřiční archeologové, kteří se zabývají neolitem v Moravském krasu. Ř-24 je vědě dosud téměř neznámá lokalita o niž psali r. 1967 bratři Himmelové. Dnes je to ale jeskyně již bez archeologických nálezů. Celou jsme ji prozkoumali. Ponechaný kontrolní profil objevil později kolega archeolog Mgr. Petr Kos, který prokopal ponechané zbývající sedimenty před Ř-25, v nichž ještě objevil nějaké zapomenuté pravěké střepy. Dnes k této jeskyni přicházím jen z důvodu svých osamělých meditací a v místě nálezu hrobu dítěte zapaluji svíčku. Jeskyně Ř-24 je mé druhé posvátné místo v životě, hned po pravěkém Hradisku u Bosonoh, které jsem též archeologický amatérsky zkoumal. "Neogenní" (?) sedimenty jsou v zadní sondě Šamanského dómu dnes ukryté pod vrstvou zříceného sedimentu. Znamenalo by to, že Ř-24, přes svou speleologicky nepříznivou korozní genezi, je poměrně velmi starou jeskyní. Není zas tak bezvýznamná a rozhodně je v poměrech Hádeckého údolí svojí genezí poměrně zajímavá. Již J. Himmel upozornil na zajímavost jak korozní plazivka ústí do poměrně velké dómovité prostory. Svým vzhledem mi tyto staré sedimenty v zadní sondě Šamanského dómu připomínaly terciérní vrstevnaté sedimenty, které jsem později viděl v odhaleném profilu Propásky jeskyně Malý lesík. Byly to ostatně nepříznivé speleologické prognózy bratří Himmelů, které nás po jejich přečtení v knize "Jeskyně v povodí Říčky,“ od dalšího výzkumu v této vysoko položené jeskyni, odradily. V době, kdy jsme bádali v Ř-24 a Ř-25 jsme měli 15 až18 let a nebyli jsme nikým zájmově organizováni. Výzkum jsme prováděli z Vyšší vůle a dodnes na něj rádi vzpomínáme. Naposledy jsem o objevu ve Slezákově Záhrobní informoval doc. PhDr. Martina Olivu z Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea, který o náš objev projevil aktivní zájem. Bohužel archeologický materiál ze Slezákovy Záhrobní zůstává dál nezvěstný. Závěr: Na památku na mystickou auru našeho archeologického objevu dětského neolitického hrobu jsem jeskyni č. 1437 Ř-24 Slezákova díra v roce 2019 překřtil na "Slezákova Záhrobní". Slezákova díra zavedli bratří Himmelové v roce 1967, avšak jen jako název pracovní. Věřím, že se mé nové pojmenování rychle vžije. Ladislav Slezák, objevitel této jeskyně bude jistě potěšený. Literatura: Himmel, J. - Himmel, P. 1967: Jeskyně v povodí Říčky. ZK ROH KSB. Brno. Šenkyřík, M. Pracovní deník jeskyňáře (nedochoval se). |