|
6. září 2022 Hrádek u Babic nebo Refugium ve Křtinském údolí? Předcházel objekt nad Vývěrem Křtinského potoka vzniku Křtin? Tajuplná pověst a meditace o Údolí křtu - Vallis baptismi. Vallis baptismi a vysvětlení vzniku Křtin. Křtinské údolí má zvláštní sacrum (VIGSIUS 1663, Audolí křtinské 1665... ROYT 1994). Jedná se o posvátné údolí ve střední části Moravského krasu, nezbadatelné duchovní hloubky, které je naprosto unikátní hodnoty a významu, a které v krasu nemá obdoby. Podle staré pověsti zde byli v 9. století křtěni pohané po příchodu křesťanství na Moravu. Proto se Křtinskému údolí již za starých časů říkalo Vallis baptismi, Údolí křtu. Tuto pověst zaznamenal v roce 1882 Henry Wankel, otec moravské archeologie, ve svých „Bilder aus der Mährischen Schweiz... “. Wankel bádal tehdy ve velmi tajemné Býčí skále, kde objevil "pohřeb velmože", která podle současného názoru byla dokonce asi jeskynní pravěkou svatyní doby halštatské, v duchu té doby. Pověst o křtění prvotních křesťanů ve Křtinském údolí, tady v blízkosti tohoto okultního a nadmíru magického prostoru, je velmi zažitá a stala se již součástí slavných duchovních tradic mariánského poutního místa premonstrátů ve Křtinách. Založení Křtin poblíž svatou aurou obdařeného krasového žlebu tedy není jistě vůbec náhodné. Naši předkové jistě vypozorovali, že stinné, úzce zahrdlené krasové údolí s příkrými svahy, nedává příležitost k založení osady. Proto pátrali až před vápencovou hradbou, před samotnou vstupní branou do Křtinského údolí. A zde, v místě soutoku dvou potoků, opravdu nalezli malý, pohostinný, prosluněný svah s pozitivní energií, který se velmi hodil pro zamýšlenou budoucí sakrální výstavbu a rozkvět poutního místa. Zde postavili malý, ale nadmíru svatý a vzácný kostelík a do něj umístili k uctívání zázračnou sochu Panny Marie. Stalo se tak snad již ve 13. století. Tak nějak byly založeny Křtiny, nejdůležitější místo této krajiny. Křtiny tedy odvozují svůj původ od svatého Cyrila a svatého Metoděje. Na tuto dávnou tradici, která dnes není patřičně doceněna, upomínají dva obrázky sv. Cyrila a sv. Metoděje, umístěné na čestném místě na hlavním oltáři současného barokního chrámu Panny Marie ve Křtinách. Domnívám se, že tato pověst o Vallis baptismi nějak úzce souvisí i se vznikem poněkud záhadného objektu nad Vývěrem Křtinského potoka ve Křtinském údolí, o němž zde bude řeč. Zajímavé je již samotné umístění objektu na jen 40 až 50 m vysoké skalce z devonských vápenců nad vývěrem krasových vod. Z fortifikačního hlediska to jistě nebylo místo příliš významné a strategické a naznačuje to jeho velké stáří. Proč byl tedy objekt v blízkosti vývěru založen? Kde byli křtěni křesťané, pokud přistoupíme na křehký led pověsti o Vallis baptismi? Ke křtu svatému se jistě nabízely zdejší krasové vývěry v jinak téměř bezvodé krasové krajině. Ve Křtinském údolí existují dva takové soustředěné vývěry podzemních vod: Vývěr Křtinského potoka pod již zmíněným "skalním hnízdem" a Vývěr Jedovnického potoka u slovutné Býčí skály. Byli křtěni první křesťané moravští právě zde? To je otázka. Vznik objektu nad vývěrem křtinských vod by se měl docenit. Podle mé meditační vize je to sakrální stavba, která svým vznikem předcházela založení samotných Křtin. Snad měla být osídlena mnichy - poustevníky. Úplná absence archeologických nálezů však dokladuje, že k osídlení objektu již nestihlo dojít a objekt byl opuštěn neosídlený. První historické zmínky o Křtinách jsou ze 13. století, kdy jsou r. 1237 uváděny jako majetek zábrdovického kláštera v imunitní listině papeže Řehoře IX. a nejpozději v roce 1299 zde již zcela jistě stál první ze tří křtinských kostelů. A v té době byl nepochybně objekt nad Vývěrem Křtinského potoka již pouhou ruinou. Předcházel tedy tento objekt v duchu cyrilometodějských tradic vzniku Křtin? Objev zbytku záhadného objektu ve Křtinském údolí. Zbytky objektu nad Vývěrem Křtinského potoka u Žlíbku Vaječníku ve Křtinském údolí pro současnou archeologickou vědu objevil až v roce 1992 archeolog Jiří Doležel. Dle něj skutečným objevitelem byl však zřejmě již ve 30. letech 20. století brněnský německý speleolog Ing.J. Simon. Po jeho upozornění totiž objekt již v roce 1937 ohledal a později v roce 1941 popsal H. Freising. Jeho zpráva však zcela literárně zapadla a objevený objekt zůstal vědě neznámý. Já sám vím o „Hrádku“ asi od roku 1986, kdy mi ho přímo v terénu ukázal speleolog místní ZO ČSS 6-05 Křtinské údolí, Radek Petrů. Z uvedeného je zřejmé, že se o zbytku stavby nad Žlíbkem Vaječníkem mezi jeskyňáři něco stále vědělo a já jako amatérský archeolog jsem si ihned uvědomil význam této vědě neznámé památky. Od té doby byla její poloha mým přísně střeženým tajemstvím a tak mohl zbytky stavby šest let po té oficiálně objevit až J. Doležel. Ten pozůstatky stavby ze zdí z nasucho kladených kamenů, pojených jen hlínou, i zaměřil, popsal a zveřejnil (DOLEŽEL 1994 a jinde). Kromě toho zde učinil více než 10 až 15 cm pod povrch jdoucích vrypů a pečlivě byly sledovány suťové kužely i svahy obou bočních stran ostrožny, ale jen z vývratu byl získán ojedinělý zlomek nádoby zařaditelný rámcově do 14. století. To bylo vše. Jinak se Hrádek u Babic, jak objekt nazval, s překvapením jevil archeologicky zcela sterilní. Do literatury byla tedy lokalita zanesena jako blíže neznámý anonymní středověký hrádek, o němž neexistují žádné dobové písemné prameny. Hrádek byl pracovně začleněn do obřanského dominia, přitom však nebyla dle mého názoru dostatečně doceněna duchovní dimenze Křtinského údolí „v němž byli křtěni pohané po příchodu křesťanství na Moravu“. Existence hrádku je kladená asi do 13. století a bývá spojována v souvislosti s hypotetickou těžbou a zpracováním železné rudy někde v jeho okolí. Vzhledem k úplné absenci dobových písemných zpráv nelze ale vyloučit, že to bylo všechno jinak. Ostrožna je přerušena zdvojeným příkopem asi 20 m širokým, téměř 30 m dlouhým a až 4 m hlubokým. Příkop odděluje vlastní objekt od snadno přístupné šíje ze směru od Babické plošiny. V příkopu je nápadná povrchová deprese (sesedlý sloupec sedimentů?). Traduje se, že je v tomto místě zavalená asi bývalá studna, může však též jít o malý krasový jev. Toto místo by se velmi hodilo pro řádný speleologický průzkum. Možná že by se zde podařilo získat archeologické nálezy, tolik důležité pro bližší datování celého objektu. Snad tyto řádky někoho inspirují k tomuto průzkumu. Dle mého zaměření z 3. září 2022 je skalní ostrožna 64 m dlouhá a maximálně 15 m široká. Z obou bočních stran je objekt velmi dobře chráněn až 20 m vysokými skalními stěnami. V čele ostrožny je však mezi skalami pěšinka přístupná pro pěší, klesající až na dno Žlíbku Vaječníku, respektive Křtinského údolí. Zastavěna plocha vlastního objektu je pouze cca 24 x 9 m. To samo o sobě svědčí o tom, o jak miniaturní objekt se ve skutečnosti jednalo. Jeho součástí však byly zřejmě i doprovodné dřevěné stavby, z nichž se nedochovaly žádné zbytky. Na zastavěné ploše se nacházely pouze dvě stavby na způsob zařícených místností. První ("hlavní") prostora se nalézá poblíž příkopu a je o vnitřním půdorysu pouze cca 2,5 x 2 m. Druhá prostora stojí opodál a byla před zařícením uvnitř cca 3 x 3 m veliká. Obě prostory byly vystavěny jen z volně ložených kamenů eventuálně pojených pouze hlínou, jak uvádí J. Doležel. J. Doležal intuitivně viděl i zbytky "hradeb", rovněž z kamenů na sucho ložených, event. pojených pouze hlínou, ale ty nejsou v terénu jednoznačně patrny. Byly dvě zařícené prostory miniaturní věže hrádku, jak se domnívá odborná veřejnost, nebo snad zaniklé mnišské cely či poustevny, jak nadhozuji já? Je tedy objekt nad Vývěrem Křtinského potoka jen další světský hrádek, nebo snad stavba Boží? Mým úkolem bylo uvést tuto alternativní vizi a otázku veřejnosti. Obdržel jsem toto poznání formou meditační vize v Tichu svého srdce přímo u Vývěru Křtinského potoka. Nejnovější poznatky. Podle nejnovějších informací zkušeného terénního archeologa – praktika, Petra Kosa, byl Hrádek u Babic dle něj údajně přece jen vyzděn z části pomocí malty, což je nový, revoluční poznatek v nazírání na tuto stavbu. To je však nutné ještě doložit dalším nezávislým průzkumem, J. Doležel totiž výslovně uvádí, že "hrádek" byl postaven jen z volně ložených kamenů, což jsem viděl i já, pokud to šlo posoudit. Doleželem odhalené lícované zdivo bylo vidět v roce 1993 v západním koutu první prostory, jak dokládá jím zveřejněná fotografie. Za zmínku stojí, že Petr Kos detektorem na Hrádku přece jen dohledal několik železných artefaktů: zlomek jezdeckého třmene z koňského postroje a kroužky z falérové ochranné zbroje. (Kos, P., písemné sdělení 2022). I jeho kolega Martin Golec s pomocí detektoru prohledal tuto lokalitu, ale nenalezl nic a bylo mu podivné, že je úplně bez jakýchkoli středověkých nálezů (Golec, M., písemné sdělení 2022). Jen umělá zřícenina? Zcela na okraj dodejme poměrně bizarní úvahu archeologa z Býčí skály Martina Golce, podle níž byl Hrádek u Babic možná jen pouhou "umělou zříceninou" pocházející až z časů romantizujících lichtensteinských úprav Křtinsko – Josefovského údolí, tedy až z přelomu 18. a 19. století! (GOLEC 2014) Netřeba dodávat, že tato hypotéza nezní pravděpodobně. Hrádek je jistě mnohem staršího data svého vzniku. Ze 17. až 19. století se nám totiž dochovalo dostatek písemných zpráv a pravděpodobně bychom o hrádku ve Křtinském údolí něco věděli od samotných křtinských premonstrátů. Z 19. století by se nám formou pověstí o hrádku jistě něco dochovalo i v paměti zdejšího lidu. Naproti tomu ze 13. až 16. století se nám ve Křtinách zachovalo jen několik málo listin a běh dějin v tomto kraji po staletí je v tomto období prakticky neznámý. Na Novém hradě totiž roku 1645, po jeho dobytí a vyplenění Švédy zanikly zde uložené křtinské archiválie především tzv. „Stará křtinská kniha“, která by dnes byla zvlášť cenným zdrojem poznání neznámé historie Křtin a Křtinského údolí. O období 9. až 12. století se však z literatury samozřejmě nedozvídáme vůbec nic a vše je zahaleno mlčením a tajemstvím. A do této doby se klade vznik pověsti o "Údolí křtu." Na závěr se domnívám se, že když vědecky založený archeolog Martin Golec mohl zveřejnit svůj názor o „umělé zřícenině“, mohu možná i já zveřejnit svou vizi o sakrálním objektu a tak se podělit o své meditační názory mnicha, poustevníka, amatérského archeologa, speleologa a dnes již jednoho z pamětníků a znalců zdejší krajiny. Otazníky kolem Hrádku u Babic. 1. Byl Hrádek u Babic ve skutečnosti sakrálním objektem, tak jak se domnívá autor této studie, který v duchu cyrilometodějské tradice "Údolí křtu" zde nad významným Vývěrem Křtinského potoka přímo předcházel vzniku nedalekých Křtin? 2. Nejsou nepatrné pozůstatky dvou staveb z nasucho kladeného zdiva, pojených jen hlínou, ve skutečnosti zbytky mnišských cel nebo pousteven? 3. Faktem je, že objekt byl opevněn příkopem. Nejedná se zde o refugium, skálu útočištnou, prastaré posvátné místo krajiny? 4. Stáří objektu není spolehlivě doloženo. Předpokládáno jest asi 13. století. Nejedná se skutečnosti o stavbu z ještě staršího období, jak naznačuje poloha na jen nízké ostrožně, tedy z rozmezí 9. až 12. století, kdy je historie Křtin a Údolí křtu (Křtinského údolí) zcela neznámá? Když duše promlouvá. Jsem vizionář Křtin i Hrádku u Babic, těchto dvou míst středověku, které jak si myslím mají společné body historie. Historie Křtin mne dlouho velice zajímá. Mám proto rád všechny křtinské kněze, o nichž vím ze svého studia historických pramenů, jakož i zbožné premonstráty, kteří v této malé obci, skryté v hlubokých lesích Drahanské vrchoviny, vystavěli hned tři kostely "ze zbožné úcty, kterou chovali a chovají k zázračné Panně Marii Křtinské," této gotické soše Madony s Ježíškem v náručí, trůnící dnes mezi cherubíny na hlavním oltáři současného barokního chrámu Panny Marie. Tato socha pochází na základě současného názoru ze 13. či 14. století a je od neznámého umělce "který ať byl, kdo byl, byl zajisté veliký neboť dovedl sochu Panny Marie vytvořit vznešenou, krásnou, v panenské milostnosti..." (GUMPPENBERGER, G. 1672) A v duchu této staré duchovní tradice a své vlastní vnitřní vize, jsem tedy posoudil zbytky stavby ve Křtinském údolí, objevené speleologem Simonem. Vyslovil jsem alternativní výklad geneze této stavby a doby jejího vzniku. Je to neobyčejně zajímavé... Brno - Bosonohy Literatura: Anonym, 1665: Audolí křtinské Nejsvětější Rodičky Panny Marie... Litomyšl. Doležel, J. 1994: Dvě málo známé středověké fortifikace Moravského krasu, Archaeologia historica 19/94, 177-190. Golec, M. 2014: Hrádek u Babic – hrad nebo umělá zřícenina? Web www.byciskala.cz Horyna, M. - Royt, J. 1994: Křtiny. Poutní kostel Jména Panny Marie. Historická společnost Starý Velehrad. Šenkyřík, M. 1992: Historie chrámu Panny Marie ve Křtinách. 34 s. Blansko. Vigsius, M.A., 1663: Vallis baptismi, alias Kyriteinensis... Olomouc. Wankel, H. 1882: Bilder aus der Mährischen Schweiz... Wien. Překlad: Wankel, J. 1984: Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti. Brno. O autorovi článku: Autor tohoto článku, svámí Gyaneshwarpuri (rodným jménem Marek Šenkyřík *1968), je hinduistický a jógový mnich, žák Mistra jógy Višvaguru mahámandaléšvara paramhanse šrí svámího Mahéšvaránandy z Indie. Vysvěcený byl dne 23.7.2021 v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách na jižní Moravě jako vůbec první hinduistický mnich vysvěcený v České republice. V Moravském krasu působí jako poustevník. Věnuje se především džňána józe a bhakti józe, osamělým meditacím s mantrou. Je autorem četných článků, především se speleologickou problematikou. Jeho duchovní heslo může znít: "Mír, nenásilí, Láska, Poznání a harmonie." Duchovní poznání čerpá zejména z indické duchovní tradice.  Komentáře: 4 10.9.2022 Odesilatel: ungerjosef44@seznam.cz, Prof. PhDr. Josef Unger. Osobně se domnívám, že je to nedokončený středověký hrádek. Na takové objekty mám jakési štěstí. Podobný hrádek byl u Říčan a v poslední době jsme šlechtické sídlo s dvorem u něhož byly postaveny jen základy našli u Spešova. Vašeho názoru, vycházejícího z Vašeho duchovního života, si vážím, ale pokud bychom postupovali vědecky, tak se jedná o hypotézu, kterou by bylo třeba testovat. Ve Vašem bádání přeji hodně osobní spokojenosti. 11.9.2022 Odesilatel: swami.gyaneshwarpuri@seznam.cz, Svámí Gyaneshwarpuri. Svůj názor o sakrálním objektu v případě Hrádku u Babic opravdu od začátku považuji za alternativní hypotézu k oficiálnímu výkladu, že se jedná o středověký hrádek. Mě jen udivuje, že se nedochovaly žádné písemné zmínky, což spolu se zdivem z nasucho kladených kamenů (posuzováno J. Doleželem) a polohou na strategicky nevýznamné nízké ostrožně pravděpodobně svědčí o jeho velkém stáří. Podle mne stavba vznikla již dříve než ve 13. století, kdy do krajiny přišli premonstráti, kteří všechno zapisovali. Ať je to jak je to, domnívám se, že má alternativní hypotéza vhodně doplnila kolorit této stavby a krajiny v níž stojí. Myslím, že jsem upozornil na možné tajemství tohoto hrádku a nad tím bychom se mohli zamyslet. Já jsem to jen našel během své meditace a jsem tím sám udiven... 27.3.2023 Odesilatel: koudelka@muzeum-blanenska.cz, Mgr. Milan Koudelka. Nakonec jsem se dohodl sám se sebou, že bych zveřejnil Váš článek o „babickém hrádku“. je to místo, které mne též zajímá, a i když třeba nemusím plně souhlasit s některými Vašimi úvahami, bude zajímavé onen text zveřejnit jako možný další myšlenkový směr. 5.6.2023 Odesilatel: pavlon@arub.cz, Mgr. Tom Pavloň. Vaše hypotéza rozhodně otevírá doposud neprozkoumanou myšlenku. Podle mě relikty objektu nad údolím „Ve Vaječníku“ odpovídají nějakému fortifikovanému objekty ve stylu hrádku. Příkopy i val nad nimi odpovídají přepažení šíje ostrožny ve snaze místo opevnit. I jeho poloha odpovídá širšímu kontextu krajiny, kdy přes Babice zcela jistě vedla stezka (studium úvozových cest projektu NAKI – „Moravské křižovatky“ viz Martínek a spol.) přes tuto část Drahanské vrchoviny. Může mít význam i přítomnost železářských areálů, ale v poslední době se ukazuje, že vstupy z údolí do Drahanské vrchoviny byly souvisle doplněny opevněnými objekty zřejmě ve snaze průchod územím kontrolovat. Hrádek, který je spíše typologicky datován do vrcholného středověku ale nemusí být nutně jediným objektem v tomto prostoru a může mít své předchůdce v podobě jiných lidských aktivit. Ostrožna je v rámci údolí dominantní a těžce přístupná z několika stran. Žádný souvislý archeologický výzkum v místě neproběhl a bez něj se zřejmě více nedozvíme. Otázka je také, jak moc by případný pobyt mnichů nebo poustevníka byl zachytitelný v archeologickém materiálu. Jak se mohla takováto komunita nebo jedinec materiálně projevovat a co po nich/něm můžeme najít? Vaše hypotéza zasazuje přítomnost duchovních už někdy do doby 9. století, což by existenci hrádku o několik set let předcházelo a tedy interpretace stávajících reliktů jako hrádku existenci poustevny nevylučuje. Nakolik Martin Golec věří, že relikt byl zbudován uměle, jako „romantická zřícenina“ nevím. Možná chtěl spíše otevřít debatu o tomto tématu a prozkoumat doposud nevyřčenou myšlenku. Nebyl by prvním archeologem, který něco takového podnikl. Napadá mě hravá interpretace Petra Květiny, který chtěl rozproudit debatu okolo areálů typu „rondel“, které bývaly vědci tradičně velice vágně popisovány jako „socio-kultovní areály“. Dr. Květina vyslovil a dobře doložil myšlenku, že mohlo jít o pravěká „fotbalová hřiště“ (Květina et all. 2009, například ZDE ). Údolí křtinského potoka bylo podle mě obecně v minulosti chápáno, jako místo „setkání s božstvy“. Dokazují to jak dvě prehistorické svatyně – Výpustek prokazatelně v neolitu a Býčí skála zřejmě ve více obdobích pravěku s kulminací v době halštatské (dle publikace Golec 2019 lze pak o množství artefaktů z jiných období uvažovat jako o projevu rituálních aktivit v drobnější míře). Křtinské kostely a celý étos křesťanského Vallis Baptismi tedy podle mého na tuto spirituální tradici navazuje. Přítomnost komunit spirituálního rázu je v takovém prostoru téměř jistá. Otázkou je, zda zde trvale žily nebo jen pravidelně přebývaly. Nebylo by nakonec pro takovéto komunity/jednotlivce jednodušší existovat spíše v některé z jeskyní než budovat vlastní příbytky? Nedávno byly interpretovány laténské nálezy z izolované lokality na Šumavě jako místo možné poustevny (Dreslerová et all., 2020 například ZDE ). Tedy jistý precedens v archeologickém výzkumu tohoto typu lidské aktivity zde je. S pozdravy, Tomáš Pavloň PS: Dnes jsem náhodou mluvil s prof. Ungerem a přišla řeč na Vaši publikaci. Profesor se také domnívá, že další odhalování tajemství vavřínových lebek by přinesla analýza C14, případně izotopů stroncia, které by lebky lépe časově a prostorově zařadily. Přílohy:             Štrafovaně na sucho kladená zdiva. |