|
22.9.2023 Jeskynní systém "Habrůvecké Svaté Schody" pod Habrůveckými ponory – nejvýznamnější současný speleologický problém střední části Moravského krasu. Závrt u Habrůveckých smrků stále perspektivní k průniku na Habrůvecký podzemní potok. Úvod do problému Habrůveckých ponorů. Pod SZ okrajem obce Habrůvka nacházíme velmi malebné, široce rozevřené údolíčko s kvetoucí loukou. Z habrůvecké návsi údolíčkem bystřině stéká drobný potůček, který na tomto místě překračuje geologickou hranici kulm /dévon a vstupuje na vápence Moravského krasu. Na plochém dně tohoto údolí dochází k ponorům do podzemí. O těchto zakrytých ponorech se zmiňoval již v 50. letech 20. století Rudolf Burkhardt. Jeho literární zápis však zůstal v podstatě nepovšimnutý současnou generací speleologů. Problematika podzemního odvodňování Habrůveckého potoka proto nebyla známa a byla znovuobjevena až v roce 1993, kdy v této oblasti prováděl svůj povrchový průzkum Marek Šenkyřík, člen ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno. Ten v uvedeném roce objevil nový jícen spontánně vzniklého ponoru o hloubce -2m a průměru 1 m. Tím se v řečišti potoka otevřel vtokový ponor, který začal soustředěně jímat celý Habrůvecký potok do podzemí. Postupem času se Habrůvecký ponor rozrostl v mohutný kráter o půdorysných rozměrech 8 x 6 m a s 3 m hlubokými kolmými stěnami v hlinitých a štěrkovitých údolních výplních, avšak bez viditelného náznaku odtokového trativodu v lité skále. V současné době je tento tzv. Habrůvecký ponor č. 1 úplně zasedimentovaný plavenými sedimenty unášenými vodním tokem, avšak je stále filtračně přes sedimenty hydrologicky aktivní. Proto zde v roce 1995 provedla ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno, pod vedením autora tohoto zápisu, kolorační experiment, který však nepřinesl žádné pozitivní výsledky. Vývěr barvených vod se nepodařilo lokalizovat. Přesto lze usuzovat na propojení Habrůveckého ponoru blíže neznámou významnou jeskyní, překonávající vzdušnou vzdálenost 1,5 km a denivelaci -120 m (!) do Křtinského údolí, do Vývěru Křtinského potoka. V minulosti R. Burkhardt mylně předpokládal dokonce podzemní odtok Habrůveckého potůčku do Býčí skály, kde ho očekával jako přítok v oblasti 2,0 km Wiehlova údolí. Po následovném objevení Prolomené skály však přítok Habrůveckého potoka zde nakonec nebyl objeven. Dále Burkhardt uvažoval i o možném odtoku Habrůveckého podzemního potoka do tzv. problematického vývěru pod jeskyní Kostelík. K definitivnímu rozhodnutí o hydrologické příslušnosti Habrůveckého ponoru bude nutné vykonat ještě další kolorační pokus s použitím většího množství barviva. V literatuře jsem již tuto neznámou jeskyni pod Habrůveckými ponory pokřtil na "Habrůvecké Svaté Schody." Speleologický průzkum Závrtu u Habrůveckých smrků v letech 2005 – 2007. V důsledku předpokládaného intenzivního prořícení úvodních partií odtokového jeskynního systému z Habrůveckých ponorů v úseku pod loukou jsem nakonec vytipoval ke speleologické otvírce nedaleký, i když stranou ležící, do té doby anonymní "Závrt u Habrůveckých smrků." Pod tímto závrtem jsem očekával hydrologicky opuštěnou chodbu, jejíž geneze souvisela s paleohydrologickým odvodňováním lesních žlíbků na povrchu Habrůvecké náhorní plošiny. Byla proto naděje, že se touto předpokládanou chodbou podaří snad proniknout ze dna Závrtu u Habrůveckých smrků ve směru jejího původního paleodtoku do jeskynního systémupod Habrůveckými ponory a napojit se tak na hydrologicky aktivní podzemní řečiště Habrůveckého potoka, a to již za jeho úvodní zařícenou zónou. K propojení obou těchto míst zbývá objevit cca 200 m dlouhou chodbu ze dna Závrtu u Habrůveckých smrků. Tudy by se ale dalo sestoupiti po Habrůveckých Svatých Schodech protékaných Habrůveckým podzemním potokem dolů do rovněž dnes neznámého jeskynního systému na Křtinském podzemním potoce ve Křtinském údolí. Z tohoto důvodu byl v letech 2005 – 2007 Závrt u Habrůveckých smrků hlavní bádací lokalitou ZO ČSS 6-31 Speleologický průzkum poustevník Marek. Původně se jednalo mísovito – nálevkovitou prohlubeň o průměru 9,5 x 8,5 m a hloubce -2 m, která se probořila v místě vsaku bezejmenného občasného potůčku přitékajícího z nitra Habrůvecké plošiny. Průzkumná sonda prostupovala 1,2 m mocnou „kulturní vrstvou“ vesnického smetiště s velkým množstvím „archeologickych památek“ z doby předigelitové a předkonzervové. Smetištní vrstva skončila v hloubce -320 cm pod terénem, kde jsme narazili na původní starou sedimentární výplň dna žlíbku. Jedná se o slehlou nažloutlou hlínu s hojným obsahem zaoblených křemenných a jiných exotických štěrků. Reprezentativní vzorek těchto štěrků byl donesen na Českou geologickou službu v Brně a RNDr. Jiří Otava v něm zjistil rovnoměrné, přibližně třetinové zastoupení červených a světle okrových „sluňáků“, šedých křemenů a černých a tmavěšedých rohovců s náznakem laminace. Rozměry valounů se pohybují přibližně mezi 5 a 15 cm v delší ose, stupeň zaoblení je malý u sluňáků, střední u černých rohovců a velmi dobrý u křemenů. U všech tří litotypů můžeme přepokládat redepozici ze starších štěrků, které pokrývaly Habrůveckou plošinu. Zajímavá je nepřítomnost kulmského materiálu, uvážíme li že lokalita je v bezprotřední blízkosti východní geologické hranice kulm / dévon. V průzkumné sondě jsme v hloubce -320 cm pod terénem narazili na místo, kde hnědá hlína detekovala polohu zasedimentovaného jícnu závrtu někde hlouběji pod námi. Tímto způsobem jsme tedy v geologicky značně starých náplavách rozpoznán vertikálně orientovaný sloupec podstatně mladšího hlinitého sedimentu, který jsme bezpečně sledovali díky svým archeologickým zkušenostem výkopem do hloubky. V hloubce -490 cm jsme definitivně dosáhli skalního podloží pod závrtem, v němž jsme mezi skalními bloky objevili zasedimentovaný, polozařícený skalní jícen závrtu, tvořený erodovanou tektonickou puklinou J směru. Po řádném technickém vybavení pracoviště jsme pokračovali v další hlubinné těžbě. Od hloubky -490 cm již bylo zřejmé, že jsme se zakopávali do jeskyně. Vstup do jejího propasťovitého paleoponorného jícnu je tvořen 50 cm širokou vertikálně orientovanou puklinou J směru s erodovanými stěnami. V hloubce -580 cm definitivně potvrzujeme, že došlo k objevu zasedimentované paleoponorné jeskyně vertikálního průběhu průstupných rozměrů. Jeskyni v Závrtu u Habrůveckých smrků objevili dne 1. listopadu 2005 Marek P. Šenkyřík a Arnošt Hloušek. Pojmenoval jsem ji Milarepova propast. Je to svisle orientovaná propast o průměru 1,3 x 0,6 m, založená na výše uvedené tektonické poruše S – J, která participuje na vzniku celého závrtu a jeho podzemí a která nepochybně komunikuje s neznámými prostorami někde hlouběji pod námi. Jako slibné znamení jsem považoval zejména fakt, že tato propast je zaplněna jen neslehlou, kyprou hlínou a je vodě průchozí. Jeskyně ze dna propasti pokračuje s jistotou podél tektonického zlomu na jih, tedy směrem k Habrůveckému podzemnímu potoku. Na jaře 2006 během tání sněhu, však vtékal do podzemí závrtu ponorný potůček což stačilo aby se boční stěny průzkumné sondy v sedimentech rozmočily a zavalily. Maximální dosažená hloubka propasti byla -13,6 m pod terén dna žlíbku. Po zavalení našeho speleologického pracoviště v Závrtu u Habrůveckých smrků jsme v roce 2006 požádali habrůveckého starostu pana Karla Kalandru o sponzorování daru nevyužitých silnostěnných skruží v majetku Obecního úřadu Habrůvka. Této naší žádosti bylo vyhověno. Dovezli jsme skruže na závrt a já sám jsem je pomocí hupcuku nainstaloval do znovu vykopané šachty na dně závrtu. Značně heroickým výkopem zařícené propasti bylo posléze dosaženo znovu hloubky -10,25 m pod terén. A v tomto stavu je jeskyně dodnes. Meditační pohled na Závrt u Habrůveckých smrků v roce 2023. Jak bylo výše sděleno, nejnižší bod podzemí závrtu byl dosažen v hloubce -13,6 m. Jedná se ale o mimořádně těsnou poruchu na hranici průleznosti, ucpanou ale kyprým sedimentem, kterým odtéká do podzemí při jarní inundaci, či při mimořádně výdatných deštivých srážkách, malý potůček z povrchu plošiny do neznámého podzemí ve spodním patře pod závrtem. Je to tedy relativně perspektivní místo pro případnou další speleologickou otvírku. Výzkum jsme zde ukončili v roce 2007, když jsme zjistili v jeskyni zvýšenou koncentraci CO2. Případní další výzkumci tohoto kritického místa by ale museli zpěvnit strop značně vysoké ucpané pukliny, z níž vysypává sediment a zavaluje zkoumanou ponornou propast, směrem k Habrůveckému podzemnímu potoku. Tímto směrem ale jistě odtéká podzemní potůček zastižený v Milarepově propasti Závrtu u Habrůveckých smrků. Tato ucpaná propast byla tedy nazvána na památku našeho opravdu mimořádně těžkého heroického speleologického průzkumu „Milarepova propast“, na památku velkého jogína starého Tibetu, který vykonával podobnou duchovní sádhanu jako my při průzkumu tohoto zapeklitého závrtu. Něco dole pod Milarepovou propastí rozhodně je. Myslím si ale, že tím nikdo neprojde až na hledaný Habrůvecký podzemní potok. Podle mne by to trvalo několik desetiletí, než by se do něj ze dna Závrtu u Habrůveckých smrků ve směru odtoku podzemního potůčku někdo prohrabal. Tato jeskyně není asi pro amatérský tým, ale spíše pro štědře sponzorované bohaté profesionální speleology. Další možné vstupy do jeskyně Habrůvecké Svaté schody na Habrůveckém potoce. Tato jeskyně jak již bylo vysvětleno odvodňuje směrem do Křtinského údolí. Zde se nalézá několik jeskyní, které mohou eventuálně sloužit k průniku na hledaný Habrůvecký podzemní potok pod Úzký Příhon. Je to především jeskyně Javorka, ze které vane průvan, ale která je podle sdělení Arnošt Hlouška plazivkovitá a členitá, takže by zde byl možný průnik asi jen za cenu ražby umělé štoly pomocí střelných prací. Možná že by se tudy ale dalo proniknout pod kýžený Úzký Příhon na hledaný Habrůvecký podzemní potok. Druhou jeskyní z níž by eventuálně hypoteticky byl možný průnik pod Úzký Příhon je zařícená Jeskyně na Lazech, kde Arnošt Hloušek a Emanuel Jašek objevili v 50. letech 20. století velký dóm se stabilním stropem (Jašek – Hlouškův dóm), avšak dnes nepřístupný pod mohutnou vrstvou novodobého zásypu podzemního závalu. Třetí jeskyně ve Křtinském údolí nepochybně související s hledaným jeskynním systémem na Habrůveckém podzemním potoce je závrtová skupina Tři Kotle. Ale i zde je to značně zařícené, a proto se zdá že Habrůvecké Svaté Schody jsou v podzemí dobře přírodou zapečetěné jako trezor v lůně této tajemné krajiny Vallis baptismi. Snad ale k objevení jeskynního systému Habrůveckých Svatých schodů pomůže šťastná okolnost, například v mnou objeveném Závrtu v Úzkém Příhonu. Literarura. BURKHARDT, Rudolf - ZEDNÍČEK, Otakar, 1951 - 1955: Údolí Křtinského potoka v Moravském krasu a jeho jeskyně. Československý kras, roč. IV. - VII., zvláštní příloha, s. 1 - 116, Brno. ŠENKYŘÍK, P. Marek, 2004: Kolorační experiment a speleologické perspektivy Habrůveckého ponoru ve střední části Moravského krasu. Speleofórum 2004, roč. 23, s.23-26. Praha. ŠENKYŘÍK, P. Marek - HLOUŠEK, Arnošt, 2006: Závrt u Habrůveckých smrků – nové speleologické pracoviště na Habrůvecké plošině (Moravský kras - střed). Speleofórum 2006, s.14. Praha. ŠENKYŘÍK, P. Marek, 2006: Habrůvecká plošina - úvod do neznámého speleologického problému střední části Moravského krasu. Zpráva o činnosti ZO ČSS 6-31 SPPM za rok 2005. Acta Speleohistorica 7/2006. s. 1-84, Habrůvka, duben 2006. ŠENKYŘÍK, P. Marek, 2007: Milarepova propast v Závrtu u Habrůveckých smrků na Habrůvecké plošině. Zápis do literatury o speleologickém průzkumu v letech 2005-2007 (Moravský kras - střed). Speleo 49/2007. Marek Gyaneshwarpuri Svámí        |