Novoroční přání.
Ze všeho nejdřív bych vás chtěl požehnat ve jménu svámího Mahéšvaránandy. Bůh nás vede po nejtíže postřehnutelné cestě Lásky a Poznání.
Bůh je milostivý, naplňuje naše touhy a přání. Něčeho se ale musíme vzdát, svého hněvu, negativity a nenávisti. Bůh přichází k naším duším.
V duši jsme všichni Sjednoceni. V duchu jsme s Bohem zajedno. Kdo To umí Poznat, je přítel Boha. Takoví jsoe všichni svatí, všech náboženstev.
V jejich srdcích hoří Oheň Lásky a moudrosti. Takový si přeji být i já. I vy v nadcházejícím roce jděte cestou Lásky a oběti. Máme Bohu obětovat vše
špatné, co nás trápí a vydat se na cestu svobodných bytostí. Maháprabhudži, absolutně jasnozřivý a všemohoucí Mistr jógy, je pro mne Bůh, který sestoupil sem na zem,
podobně jako například Kristus. Maháprabhudži se v plném zdraví ale dožil 135 let, žil v ášramu v radžastánské poušti ve střední Indii.
Toužím se tam vydat. Snad mi Bůh umožní další cestu do mé milované duchovní vlasti Indie. Nechejte Boha kvést ve své duši. Vše se naplňuje.
O tom je i můj osobní příběh, poustevníka marka Gyaneshwarpuri. Všechno řídí On, Duch svatý. Atmá. Ten, který je přítomen ve všech živých bytostech, nejen v lidech.
Proto byste neměli za žádných okolností jíst těla živých bytostí. Člověk je svým vědomím přispůsoben k přijímání rostlinné stravy!
Tak například já jsem vegetariánem letost už 25 let, tak dlouho znám svámího Mahéšvaránandu. Umění učit se od každého, není dar pro každého.
Já se učím od svého vnitřního Přítele a spojence. On a můj Mistr jsou Jedno. To Jedno máte taky v sobě. I vás vede vyšší síla, nepromarněme jen svou příležitost.
On, Boží síla, Kristus, Maháprabhudži si zřídili svůj chrám v naších srdcích. Láska k Božskému principu nás všechny spojuje. Hospodin nikam neodešel z tohoto
světa. Stále je přítomen jako Nirguna Bůh. Sesílá déšť na dobré i hříšné. Právě taková je Láska Boha. Viděl jsem ji kvést ve všem co jest. Obraťme se k ní.
A všechno bude zase dobré. Hledím do Svámijiho tváře a jsem s ním spojen na věky. Ustavičně se modlete. Modlitba uzdravuje vědomí. K tomu slouží mantra.
Měli byste si nějakou opatřít, ale opakuji se, že? Paramhans Svámí Mahéšvaránanda, můj jasnozřivý guru, vám všem žehná pevným zdravím, vírou a blahobytem.
pouetvník Marek Gyaneshwarpuri
31.12.2020 Silvestr 2021.
Tak jsme s Kamilem nešli čajovat na Stránskou skálu. Kamil totiž nějak onemocněl. Tak vám přeji ještě jednou šťastný Silvestr a vše nejlepší do nového roku 2021. Neopíjejte se! Uvařte si zelený čaj...
30.12.2020 Pár zapomenutých článků objevených v časopise Speleo:
Rampuri: Sadhuové. Cesta do mystické Indie - dokončení zápisu.
Tato kniha nenaplnila má očekávání. Nechtěl bych po této cestě jít. Zklamala mne. Nedokázal jsem knihu dočíst. Pořád ta marihuanová "jóga." Číst tuto knihu mi připadalo jako ztráta času.
Natolik mne kniha neoslovila. Nemám k nim důvěru. Příliš to zatěžovalo vědomí nepatřičnými informacemi o kouření chillanu (dýmka na kouření marihuany).číst víc...
29.12.2020 Kterak ziskuchtivost L.P. 1558 zachránila údolí Říčky.
aneb pátrání po starých článcích ve stařičkém Speleu.
28.12.2020 Chystáme velké čajování v Medvědí jeskyni na Stránské skále.
Teď okolo Silvestra se setkáme s Kamilem Pokorným a vydáme se do Medvědí na Stránské skále. Připomínám, že je to největší jeskyně Stránské skály s délkou prostor, převážně mezivrtsevních spár, až 150 m.
Tak všechno s Kamilem nafotíme a pak usedneme u plynového vařiče k přijímání čaje. V Medvědí jeskyni zapálíme svíce. K tomu si vezmeme čajovací šálky, Kamil možná hrníček. Ale to nevadí. Hrníček je taky dobrý. Vzhůru na Stránskou skálu i s fotoaparátem Olympus. Kdo se k nám chce přidat?
Medvěd jeskynní - ilustrativní fotografie stažená z internetu.
Ve světě mystiky a esoteriky již mám své místo.
(sdělení dnes ve spánku)
Paramhans Svámiji Mahéšvaránanda
žehnej!
Má jóga není pro všechny.
Mystika je nadevšechno vědění.
Není opravdu pro každého.
Požehnaná mantra džapa.
Je ráno a opakuji si Boží jméno.
Na oltáři hoří plamínek Lásky a Moudrosti.
Mě naplňuje mír a souznění.
Požehnaná mantra džapa.
Někdy si myslím, že rozmlouvám s Bohem.
Óm
25.12.2020 EXORCISMUS. Síla Lásky Vítězné, kterák čelit Zlému.
"Stává se, že někdo proti nám chová nepřátelské úmysly, že nám chce ublížit, například škodí nám pomluvou, nactiutrháním, přivádí nás do různých sporů a kuje zločinné plány, ubližuje nám na těle, na majetku, dělá sváry v rodině, svádí k cizoložství, pěstuje zášť, pomstu, která vede k těžkým zločinům, žhářství, ba i k vraždě."
číst víc...
24.12.2020 Vánoce trávím s maminkou.
Požehnané vánoce a šťastný nový rok přeje Marek Gyaneshwarpuri.
23.12.2020 Vstup do fotogalerie.
Rozdávám své svaté knihy jako dárek k vánocům.
Burkhardt - Zedníčka: "Údolí Křtinského potoka v Moravském krasu a jeho jeskyně." zdědí po Martinu Olivovi Kamil Pokorný z Agarthy.
Chan-šanovi "Básně z Ledové hory" poputují k Báře Kulichové do Krkonoš.
Břetislav Kafka: "Kultura rozumu a vůle" - tuto knížku věnuji k vánocům mamince.
"Pataňdžaliho Jógasútry" - velmi hodnotný spis od Paramhanse svámího Mahéšvaránandy zašlu jako prašád Kláře Jogíni Maršálkové...
"Životopis svatého Antonína Poustevníka" od svatého Atanáše věnuji vroucímu katolíkovi Miloši Muzikářovi z Vranova u Brna.
Ještě mi zbývá "Mantra jóga" od Šivánandy, komupak ji dám (Martinu Olivovi?).
Knihu "Tajemství aikida" se pokusím zaslat mistrovi kung-fu Pavlu Kalovi.
A "Život s himalájskými mistry." od svámího Rámy dám Toníku Tůmovi ze Spravy CHKO Moravský kras.
" Walden aneb život v lesích" od Henryho D. Thoreau zanesu Bimovi Tomáši Mokrému do Babic nad Svitavou.
Moji Bhagavadgítu získá Dan Brodie Moltaš ze Křtin.
Komu ale věnuji knihu: "Sádhuové. Cesta do mystické Indie" od Rámpuriho - to tečdy nevím. Nejlépe nějakému kuřákovi marihuany,
který se nechce marihuany vzdát. Pokud někoho takového znáte, tak ať se u mne o knihu mejlem přihlásí...
"Čtyři knihy o následování Krista" od Tomáše Kempenského chce Ježíšek věnovat Davidu Dunovskému.
"Moje poselství. Jóga v denním životě" - to získá Petr Špaček z Bosonoh.
" Umenie mieru." Morihei Ueshiba v úpravě Johna Stevensa získá Martin Bohm taky z Bosonoh.
Ale komu jenom dám hrdinský epos o nesmrtelné lásce Rámy a Síty: "Rámajánu" - to zůstane mým skrytým tajemstvím.
A Svámiji Mahéšvaránanda získá mě.
Nic mi nezbylo jen Lila Amrit", na oltáři. Tuto knihu ovšem nikomu nedám, neboť je symbolem duchovní Cesty na níž jsem. Vážím si ji nade všechny svaté knihy.
Zchudl jsem co do počtu svatých knih, ale vnitřně jsem nic nepozbyl.
22.12.2020 Narodil se Kristus Pán!
Pekárna a Netopýrka - fotografování.
Včera jsem navštívil Hádecké údolí na jihu Moravského krasu. Fotografoval jsem jeskyni Pekárnu a pak Netopýrku. Hádecká Říčka je rozvodněná a teče celým svým povrchovým korytem.
21.12.2020 Chcete mi poslat sms k vánocům a do Nového roku?.
Mám mobil: 731 969 164 Pouze pro sms, telefon normálně nezvedám neboť mám porouchané vyzvánění. Uvidíme jak se to osvědčí.
Těším se až mi napíšete noviny.
19.12.2020 Pokračuje odkrývání mých fotografických pokladů 20.
Zamyšlení nad knihou Baba Rampuri: Sadhuové. Cesta do mystické Indie. Zamyšlení nad marihuanou a dalšími psychotropními látkami a Cestou.
Tak jsem si zakoupil tuto knihu a nyní ji čtu. Je to příběh mladého Američana, který odcestoval do Indie, kde se stal v osmnácti letech sádhuem -- nága babem. Dotud je to všechno v pořádku. Moc k této knize důvěru ale nemám, neboť jeho sádhana, kterou popisuje,
se praktikovala s pomocí kouření marihuany, jak je to už u některých pochybných indických sádhuů obvyklé. Jejich prožitky zdánlivě připomínajíé jógové zkušenosti, ale není to jóga! S tím nejde souhlasit!
Chápu, že to Rampuri v osmnácti letech nemohl prohlédnout, kdy toužil po prožitcích, ale zajímalo by mne zda na to přišel v pozdějším věku. Možná mi tato kniha dá ještě odpověď na tuto otázku. Nechám tedy jeho knihu dál vyprávět...číst víc...
18.12.2020 Pokračuje odkrývání mých fotografických pokladů 19.
Vezmu málu do ruky
a budu opakovat Boží jméno.
Věřím Božímu jménu,
a v jeho všemohoucí moc.
Čistý jako křišťál
v horském potoce,
dokonalý.
16.12.2020 Vstup do fotogalerie.
14.12.2020 Dévpuridžiho obrázek u Lípy na Děravce!
Dnešní hlavní cíl umístění zarámovaného obrázu mého Mistra šrí Dévpuridžiho u Mahéšvaránandovy lípy na Děravce. Cesta na Děravku začala jako obvykle ve křtinském kostele, u sochy Panny Marie.
Zašel jsem ke Klostermannově studánce a odtud vykáceným lesem na Děravku. U Mahéšvaránandovy lípy jsem umístil svatý obrázek. Je to krása. Doufám, že to Svozil neodnese. To by byla opravdu velká karma, neboť
Dévpuridži je světec jiné dimenze! Zapálil jsem i svíčku a vonnou tyčinku a krátce jsem se pomodlil. Prohlížel jsem si též kamenné základy bývalé poustevny Děravky. Přemýšlel jsem, jak poustevnu znovu vybudovat v prostornějším provedení...
Z Děravky jsem se vydal ke Třem Kotlům ve Křtinském údolí. Sestoupil jsem na dno propástky Áven a s dobrou čelovkou jsem si prohlédl dávnou špicu jeskyně,
přes kterou se dávní výzkumci už nedostali. Puklina je zde vyhojená kameny pojenými sintrem. Vypadá to, že za puklinou něco ještě může být.
Každopádně je to nedobádané. Neodepisuji proto Áven. Pak jsem vystoupal k Jeskyni u Tří Kotlů a rovněž jsem zde na čelbě dávného výzkumu uviděl možné zasediemntované pokračování přímým směrem v ose vstupní sestupné chodby. Od Tří Kotlů jsem se vydal po silnici do Křtin na autobus.
V Brně jsem navštívil obchůdek Malý Tibet na Starobrněnské a zakoupil jsem tibetské praporky pro Mahéšvaránandovu Lípu na Děravce. Ještě letos ji jednou navštívím až bude sníh. Obdržel jsem to dnes ve snu, že mám Lípě znovu zakoupit zcizené duchovní ozdoby.
Neučte mne být pokorným před zlem.
Vyšší vůle si podrobuje nižší.
Svozile nepřibližuj se k Lípě!
Moje jóga na Děravce,
Cesty Boží jsou nevyzpytatelné.
13.12.2020 Mystický sen: být sám.
Dnes nad ránem se mi zjevil ve snu neznámý svámí v oranžovém meditačním šálu, žijící v horské jeskyni. Požehnal mi a řekl, že má
velké přání
být sám
pro sebe.
řekl mi ještě:
Odejít do hor.
Byl to mystický sen, probudil jsem se osvěžen. Na svém oltáři jsem zapálil svíčku a zapl vonnou tyčinku za toho neznámého svámího. Více takových snů... Radost z Boha, který je blíž než si myslím.
Sádhu - ilustrativní fotografie.
11.12.2020 Burkhardt - Zedníček: Údolí Křtinského potoka v Moravském krasu a jeho jeskyně.
Konečně mi v copy centru vyhotovili scan této vzácné knihy o údolí Křtinského potoka (Křtinské a Josefovské údolí).
Jsem šťastný, že jsem knihu, kterou mi věnoval sám Doc. Martin Oliva z Ústavu Anthropos, mohl sem umístit.
Kéž se Vám líbí a přivede vás k pátrání po skrytých jeskyňkách.
Mistr Mahéšvaránanda: Moje poselství. Jóga v denním životě.
Už je v Brně ve vzduchu Láska.
Zakoupil jsem knihu Břetislava Kafky: Kultura rozumu a vůle.
10.12.2020 Systém štol ve Stránské skále.
9.12.2020 Zakoupil jsem fotoblesk TT685 a hned jsem ho vyzkoušel v podzemí továrně na Stránské skále.
Blesk TT685 jsem zakoupil v mém oblíbeném AntikFoto na Mendlově náměstí v Brně. Věčně ochotný prodavač mi vše vysvětlil a stanovil v celku vstřícnou cenu necelých 4000 Kč. S tím jsem víc než spokojený.
Hned jsem se vydal na Stránskou skálu blesk vyzkoušet a rozběhnout. Prošel jsem spodním patrem podzemní továrny a udělal několik reprezentativních fotografií.
Dopadly celkem dobře. Nějak mne ale zlobí Total Commander. Při přetahování fotografií do adresáře webových stránek se všechna VELKÁ písměna u názvu fotografií změní na malá. To samozřejmě komplikuje a prodlužuje práci na webových stránkách. Neumí mi někdo poradit co s tím Total Commanderem mám udělat? Zkoušel jsem Total Commander smazat a nainstalovat znovu, ale nepomohlo to,
pořád to u fotek mění velká písmena na malá. Total Commander má nějak houževnatou paměť.
Já jsem to našel,
harmonie.
Mě vede a chrání Láska,
Boží zákon.
Mistrova jóga pro mne.
Stále šťastný,
zcela odevzdaný Bohu.
Boží jméno je esencí všeho.
Já jsem si zvolil cestu manter.
6.12.2020 Pokračuje odkrývání mých fotografických pokladů 18.
5.12.2020 Byl jsem v Jeseníkách a přemýšlel jsem o poustevně na Děravce.
Přemýšlel jsem, že postavím 3 x 2 m kamennou místnost. Možná by mi s tím pomohli ze zedastet.cz , samozřejmě za peníze. Kolik taková kamenná místnost může stát?
Nakonec jsem uzrálo spíše na prosté řešení, chatrč z coulových desek. Víc nepotřebuju. Taky jsem přemýšlel, že bych v rámci
karmajógy osamělého poustevníka vyzdil do jeskyně Poustevníkova Děravka kamennou studnu. Byla by to krása, kdyby tam ta studna porostlá břečťanem byla.
Zatím musí všechno ale zrát. nemám dost finančních prostředků. Možna za rok.
30.11.2020 Pokračuje odkrývání mých fotografických pokladů 17.
29.11.2020 Kořeny jógy.
Zajímavé čtení o józe.
28.11.2020 Sádhuové - Rampuri.
Tak jsem na internetu objevil tuto zajímavou knihu, kterou i zakoupím. Je to příběh západního člověka, který se stal sádhuem - svatým mužem - v mystické Indii. Určitě je to zajímavé čtení, proto vám knihu doporučuji.
27.11.2020 Dobrá čajovna v Brně, otevřeno 14-18 hod. Po až Pá.
Samozřejmě nemají otevřeno pro čajovníky, ale jen pro zájemce o sypaný čaj, případně o vonné tyčinky, konvičky či čajovací šálky.
Dnes jsem se tam zastavil abych zakoupil zásobu čaje. Koupil jsem si zelený čaj Che Xanh (vietnam) a trochu černého Puéru. Doplnil jsem fotogalerii čajovny... Už se těším až se čaje napiju.
Skrytá mantra jóga Boha těší.
Svámí Šivánanda, Mistr jógy z Himaláje, radil vest si duchovní deník, do kterého si zapisujeme vše potřebné, mimo jiné denní počet džap manter.
Proto si takový deník vedu a mám tak přehled o všech mantrách, které prošly mým srdcem a mou myslí. Začal jsem to počítat v roce 2018, kdy jsem měl za rok 225 936 manter.
Za rok 2019 to bylo už 571 104 manter, praktikoval jsem průměrně 1564 manter denně, což zabralo 3,5 hodiny denně čistého času. Za rok 2020
(přesněji od 26.listopadu 2019 do 26. listopadu 2020) to bylo 429 084 manter, což je 1175 manter denně, to je necelých 11 mál o 108 zrnech denně, což zabralo necelé 3 hodiny denně čistého času.
číst více...
26.11.2020 Pro Vás, kteří chcete mít mantru, je tu Gájatrí.
24.11.2020 Křtinské údolí a noc na Močové na Habrůvecké plošině.
Pouť jako obvykle začala v chrámu Panny Marie ve Křtinách před sochou gotické Madony. Odtud jsem se vydal do Křtinského údolí. Hned na začátku údolí jsem
odbočil na silničku směrem na Babice, kde jsem se po několika stovkách metrů
vydal nazdařbůh do svahu kóty Vysoká na západě Babické plošiny. Zde jsem úspěšně narazil na velmi pozoruhodné nálevkovité propadlé závrty "Ve žlebě",
tak je alespoň nazval Rudolf Prix (paměťový údaj, který nemohu ověřit).
Celem jsou zde čtyři propadliny v místě kde by teoreticky nemělo nic být. Ale je! Podle Prixe závrty spadají již do odvodňování Křtinského údolí, proto
jsem je vyhledal... Odtud jsem šel dolů ze svahu, kde jsem znovu navštívil závrty ve Skrejšnách, které jsou však příliš nahoře, oproti tektonickému zlomu který zřejmě odvodňoval
závrty Ve žlebě do Křtinského údolí. Závrty Ve žlebě jsou místo vhodné ke speleologickému průzkumu pro nějakého osamělého nadšence,
kterému stačí k objevu málo. Na Vysoké je to ale opravdu zajímavé... Žlíbkem s babickou silničkou jsem sestoupil k Žitného jeskyni a odtud dál ke Staré Drátenické,
kde jsem fotografoval Mariánskou jeskyni (samozřejmě jen vchod neboť je uzavřená). Pak jsem za ohybem skály konečně našel i dříve hledanou Novou Drátenickou
jeskyni. Okolo zadního vchodu do Staré Drátenické jsem se vydal do svahu kde jsem tušil svoji "Listopadovou" jeskyni.
Burkhardt ji eviduje číslem 13, ale zůstala bezejména. Listopadová na památku Sametové revoluce, kdy jsme měli v Listopadové tajnou pozorovatelnu,
odkud jsme přehlíželi vojenský objekt v jeskyni Výpustek. Dokonce jsme tehdy v Listopadové bádali, pronikli jsme asi 20 m daleko a odtud jsme se snažili
prokopat do horního patra Výpustku. Samozřejmě že neúspěšně. Tak proto Listopadová. Na památku mě a Radovana Drtila z někdejší Novodvorské klupiny ZO 6-12.
Od Listopadové jsem sestoupil ze svahu k Výpustku. Odtud dál na protější břeh k jeskyni Silvestrovce. Hledal jsem ji po paměti ve skalách a v mlází,
ale protentokrát neúspěšně. Dál má cesta vedla ke Třem Kotlům, kde jsem fotografoval propástku Áven, jak ji nazýval už Burkhardt. V Jeskyni u Tří Kotlů
jsem si dal večeři. Sýr eidam a čtyři celozrnné rohlíky. To je všechno, co jsem měl za celý den za jídlo. Alespoň zhubnu. Přemýšlel jsem,
že zůstanu v jeskyni spát, neboť slunce již zašlo za hřeben. Nakonec jsem se ale rozhodl jít na svoji poustevnu v lůmku na Močové. Na Močové ale
nerostou žádné smrky, a já jsem potřeboval suché chrastí na rozdělání ohýnku. Proto jsemm chrastí nalámal ve smrkovém mlází nad Průbou.
Ohýnek mi přišel vhod, neboť na kalužinách se již dělá led. Na poustevně Močová jsem opakoval mantry. Někdo mi odnesl fotografii Svámijiho, kterou jsem v
lůmku zanechal
přírodním podmínkám na pospas. Že by zase Svozil? Ale možná to byla jen synchronicita, souhra náhod. Někdo prostě potřeboval obrázek Svámijiho, tak si
fotografii z rámečku vzal. Na Močové jsem přespal do druhého dne. Druhý den jsem se již nedočkavě vydal na Děravku, zkontrolovat stav památníčku.
Když jsem došel na Děravku, lípa šla už spát a je bez listí. Památníček je O.K. na svém místě. Přemýšlím nad tím požádat úřady o obnovu poustevny na Děravce.
Mám ale obavy, že mne nepochopí, že i poustevník pro své modlitby a meditace přece potřebuje mít střechu nad hlavou. Přemýšlím nad dvěmi místy pro poustevnu.
Více se asi přikláním pro lokalitu na Děravce, v druhém případě na Močové, kde je určitě větší samota. Tak uvidíme, jak to dopadne. Zatím s tím nepospíchám.
Musím stejně ušetřit nějaké peníze...:). Z Děravky jsem se vydal okolo Klostermannovy studánky na autobus do Křtin.
18.11.2020 Budu mít na Močové u Habrůvky v lese svoji poustevnu?
Právě jsem se vrátil z tydenního pobytu v Jeseníkách, kde máme chalupu Faru. Byl jsem tam s maminkou. Přitom jsem přemýšlel nad poustevnou na hoře Močová.
Mě by se tam líbilo. Zatím mám čas, aby tento projekt zrál. Všechno záleží na Správě CHKO MK a ŠLP Křtiny, zda je přesvědčím, že poustevník má taky právo
mít svou poustevnu, chatrč, jako moravský Thoreau, tak jako toto právo mají např. jeskyňáři. Nebo bych mohl obnovit poustevnu na Děravce. Tam u Mahéšvaránandovy lípy plánuji nově
umístit ochrannou kamennou sochu Boha Šivy...
Ve snu: bílý kříž s nápisem Jóga.
Dnes jsem ve snu uviděl tento bílý kříž s nápisem "Jóga." Copak asi znamená? Hned jsem se probudil a započal s jitřní meditací. Udělal jsem pro vás podle
snu tento obrázek...
10.11.2020 Každou noc sedím sám před svým oltářem.
9.11.2020 Napiště mi něco do návštěvní knihy.
Pro potěchu duše...
Fotografická procházka Křtinským a Josefovským údolím.
Všera jsem podnikl fotografickou pochůzku Křtinským a Josefovským údolím. Mé putování začalo jako obvykle před sochou Panny Marie v chrámu Panny Marie ve
Křtinách. Odtud jsem pokračoval do Skrejšen, kde jsem fotografoval tamní závrtovou skupinu. Celkem jsem tam našel čtyři závrty.
Odtud dál ke Staré Drátenické jeskyni. Novou Drátenickou jeskyni jsem ve svahu znovu nenalezl. Má nějak skrytou polohu...
Odtud jsem se vydal Údolím do Předsíňové badatele Norberta Havlíčka a Ludmily Danielové. Neomylně jsem ji našel vysoko ve svahu údolí, přestože jsem u ní 30 let nebyl!
Odtud jsem sestopil zpět na silnici a vydal se k Javorce. Toto velmi zajímavé a slibné pracoviště ZO 6-05 zatím nedoceňuje. S odchodem Arnošta Hlouška do speleologického nebe o ní utichl badatelský zájem, a to je škoda.
Dál mne má cesta vedla k Ponoru pod Třemi Kotly. Je to další zajímavé místo Křtinského údolí. Nikdo neví kam voda odtud teče. Samozřejmě že do vývěru Křtinského potoka. Je to ale zhruba ve stejné nadmořské výšce... tak jak překonává dno Křtinského údolí?
Je to tedy zajímavé a Arnošt na tento ponor si myslel. Okolo Otevřené skály a Vývěru Křtinského potoka do Josefovského údolí. Odkud se počítá vůbec začátek Josefovského údolí? Já mám pocit že Josefovské údolí začíná u Kostelíka - tam je asi ta hranice mezi údolími.
Vydal jsem se po levém břehu Křtinského potoka okolo čtyř Josefovských štol z 50. let 20. století. Vyhnul jsem se tak Býčí skále, kde byla tou dobou spousta lidí.
Přes Jáchymku ke Švýcárně a odtud dál po silnici do Adamova.
8.11.2020 Šiva, Bůh jogínů, asketů a modlících se lidí.
Zakoupím nůž RamboFirst Blood Part.
Dlouho jsem pochyboval a přemýšlel zda mám ten nůž zakoupit. Nyní mi to přišlo v meditaci souhlasně. číst více...
5.11.2020 Čaj nebo kafe?
Tak jsem poslední týden pil kafe místo čaje. Dodávám, že ze zoufalství neboť zelený čaj mi došel. Kafe přitom normálně vůbec nepiju.
Dnes přišla záchrana... S maminkou jsme totiž navštívili centrum města a tak jsem si zašel do čajovny, která se zve Dobrá, na Římském náměstí.
V dnešní koronavirové krizi měli otevřeno jen improvizovaně. Nikde žádní hosté, kterým by nalili čaj, jenom u půltu prodávali sypaný čaj. Tak jsem
zakoupil 150 g "vietnamu" Che Xanh za 207 Kč. Vím, že jsem zachráněn. Kafe pít nechci. To se teď bude meditovat! Zjistil jsem, že bez zeleného čaje
z Dobré čajovny to prostě nejde. Pořád jsem ospalý a polehávající. Čaj mne naproti tomu probouzí. Ať žije meditace.
4.11.2020 Šiva, můj oblíbený indický bůh.
Koho vy uctíváte?
"Satan se mě bojí.", řekl Páter Pio.
Od dneška je tento stigmatizovaný kapucín na mém oltáři.
Z archivu: Habrůvecký smírčí kříž.
Z archivu: Pokleknutí pod Habrůveckým smrkem 1.
3.11.2020 Z archivu: Poslední fotografie z Děravky - víc jich nemám.
Můj archiv vyschl. Nemám další fotografie z Děravky. Ale po zániku webu marekpoustevnik.cz se fotografií podařilo objevit slušné množství. Co říkáte?
Dnes jsem si objednal pro svůj oltář obraz Páter Pia, divotvůrce.
31.10.2020 Z archivu: Děravka v roce 2008.
Dalších 37 neznámých fotografií.
30.10.2020 Dnes mi Martin Oliva věnoval Burkhardtovu knihu "Údolí Křtinského potoka v Moravském krasu a jeho jeskyně."
Již jsem psal, že je to dodnes nepřekonaný spis o jeskyních Křtinského údolí. Je to jakási jeho speleologická bible. Každý zájemce o poznání této oblasti by se s touto knihou měl seznámit.
Proto ji naskenuji a zde vystavím na čestné místo pro přečtení a případné stahování. Děkuji Martinu Olivovi z Ústavu Anthropos za tuto laskavost.
29.10.2020 Procházka Křtinským a Josefovským údolím okolo Býčí skály.
Autobusem ze Staré osady do Křtin. Pomodlil jsem se před sochou Panny Marie Křtinské a vydal se do Křtinského údolí. Fotografoval jsem mramorový lom, z něhož v 18. století
brali premonstráti mramor na výzdobu křtinského chrámu. Tím ušetřili klášterní pokladně značné finanční prostředky. Dál jsem se vydal k zahlcenému ponoru
před Výpustkem, jeskyně Arnoštka a Jurová jeskyně.
Mezitím se rozpršelo, proto jsem procházku zkrátil. Měl jsem v plánu navštívit vysoko ve svahu jeskyni Partizánskou, ale z toho sešlo. Okolo Zubu času jsem
zamířil do Josefovského údolí, kde jsem se fotil
před slovutnou Býčí skálou. Speleologická základna před Býčí skálou je zeleně natřená a je to velmi pěkné. Foťák se mi ale promočil a tak z dalšího fotografování nebylo nic. Josefovským údolím na vlak do Adamova.
Bosonohy, kde žiji, jsou součástí Brna.
Kaple v Bosonohách dnes.
28.10.2020 Z archivu: Děravka po mém návratu z Indie.
Padesát neznámých fotografií...
26.10.2020 Martin Oliva z Ústavu Anthropos mi slíbil výtisk spisu Rudolfa Burkhardta a Otakara Zedníčka: "Údolí Křtinského potoka v Moravském krasu a jeho jeskyně."
Zastavím se u Martina tento pátek a pokud ho zastihnu, tak ho nafotografuji u kašny Párnas. To se smí.:) Burkhardtův spis naskenuji a vystavím zde k vašemu přečtení a pro vážné zájemce ke stažení. Je velmi cenný a dodnes nepřekonaný.
Z archivu: příprava na betonování Děravky.
Z archivu: výstavba mystického krbu na Děravce.
U tohoto krbu jsem prožil mnoho mystických nocí pohroužený v meditaci...
A dnešní stav:
25.10.2020 Malíř a jogín Lubomír Sléha - Jogapuri namaloval můj portrét.
Setkali jsme se u něj v ateliéru v Bílovicích nad Svitavou. Jogapuri mne namaloval a uvařil čaj. Jsme přátelé.
Můj portrét, který dnes namaloval Jogapuri. Jak se vám líbí?
23.10.2020 Hello. Who are you?
Dnes jsme tui měli vzácnou návštěvu z Israele.
Redakce speleo.cz článek o Poustevníkově Děravce přijala
Psala mi paní Jiřina Novotná. Žádala si nějaké korekce textu, s čímž jsem rád souhlasil.
Tímto příspěvkem o jeskyni Poustevníkova Děravka jsem se literárně vyčerpal. Je to součástí mé filozofie, že nebudu pro speleologii víc psát.
K právoplatným prioritám pojmenování speleologických lokalit na plošině Skalce.
Vše platí, tak jak je to zaneseno na mapě... (pro členy ZO 6-26).
Z archivu: Křtiny, systém pod jižním ambitem.
Tanec s vlky.
tento film kdysi velmi oslovil a políbil moji duši. Doporučuji Vám ho proto ke shlédnutí. Zdarma se stahuje 6 hodin... pokud nemáte na kredit.
22.10.2020 Do pravého sloupečku doplněna Matka Tereza.
21.10.2020 Z archivu: Ášram JADAN v Indii (2007-2008).
Z archivu: Assisi - Eremo Delle Carceri - Monte Sobasio (2008).
Z archivu: Krypta pod kaplí svaté Anny ve Křtinách (2008).
20.10.2020 Z archivu: Barbora Roučková, ta nejúžasnější podzemní badatelka, ve Křtinách
Z archivu: Pavel Kalenda, geofyzik který sleduje cestu paleotoků v Moravském krasu.
Jak jsem se seznámil s poustevnicí Barunkou aneb historie objevu Barunčiny pod Svatými schody.
"Silvestrovskou noc 2004/2005 trávím v poustevnickém osamění v Hádeckém údolí. Ve večerních hodinách procházím okolo potemnělé Pekárny a jdu na Doupě.
Usedám na Útesu Rozhledů a hledím z výšky do nočního tichého údolí. Potom se vracím na Pekárnu uvařit si čaj. Na zpáteční cestě Mokrskou plošinou se nebe náhle rozzářilo vzdálenými výboji ohňostrojů. "Už je to tady.", pomyslel jsem si. Milióny lidí právě propuká v novoroční veselí. Já však tiše sestupuji do temného portálu jeskyně Pekárny a z klacíků, které tu zbyly po tábornicích, si zapaluji ohníček. Vařím si čaj a přitom dlouze hledím do plamenů ohně. Jsem tu sám tak nahlas začínám zpívat novoroční modlitby.
Náhle vidím, že z nočního údolí vystupuje vzhůru k jeskyni nějaká osamělá postava.V nočním šeru rozeznávám dívčí siluetu. Přichází sama. Když se přiblíží, tak se ji ptám: "Kdo jsi dobrá vílo?"
"Poustevnice Barunka.", odpovídá mi. Silvestrovskou noc trávila sama u nedaleké Hadí díry. Když ale uslyšela můj zpěv, tak se na mne přišla podívat.
Zvu poustevnici Barunku ke svému ohýnku a celou noc si pak spolu povídáme o všech možných tajemstvích života. a při tom popíjíme silvestrovský čaj. Ráno se rozcházíme každý svojí cestou...
První novoroční den sestupuji z Pekárny na dno údolí a odtud jdu Ochozským žlíbkem do Ochoze. Přitom se jako obvykle rozhlížím po okolních svazích a hledám skryté závrty. Náhle se mi dere z úst tichý překvapený výkřik: "To se mi snad zdá!" Nad skalkou v nárazové stěně Ochozského potoka, dvacet metrů vpravo od Paleoponoru, vidím trychtýř propadliny! Prošel jsem tu již tisíckrát ale závrtku jsem si nikdy nevšiml. Provádím průzkum deprese a zjišťuji, že je tu zavalen jeskynní portálek. V literatuře není dosud o této lokalitě zmínky. Rozhoduji se proto, že objev této nové jeskyně jižní části Moravského krasu, pojmenuji na památku poustevnice Barunky jejim jménem. Barunčina pod Svatými schody.
Marek Poustevník - Šenkyřík: Objev vchodu Barunčiny pod Svatými schody v jižní části Moravského krasu. Acta Speleohistorica 2/2005 /speleohistorica/2-2005_Baruncina.pdf
Opsáno pro web speleozahady.cz Kamila Pokorného
17.10.2020 Zpráva z Habrůvecké plošiny.
Příjel jsem do Křtin a navštívil jsem chrám. Odtud jsem se vydal do Habrůvky.
Zjistil jsem, že Habrůvecký ponor 2 zcela vyschl - neteče do něj vůbec žádná voda. Rozvodněný Habrůvecký potok se totiž vsakuje podzem Habrůveckým ponorem 1.
Není tu však žádný propad. Voda se vsakuje do podzemního trativodu mokřadem.
Habrůvecký smrk opravdu uschnul. Lesníci ho mohou pokácet. Není na něm ani jediná zelená větvička (pokud jsem to mohl posoudit).
Zato Habrůvecký smrk 2 se má k životu a zelená se. Ten kácet naštěstí nechtějí....
Na Děravce všechno v pořádku. Památníček stojí na svém místě, Lípě už začínají žloutnout listy.
Z Děravky na Olomučanskou plošinu a horní cestou okolo zapomenuté studánky do Adamova na vlak.
Kdo se přihlásí o čaj?
Kdo měl číslo na Toplistu 10 001 nebo 10 002 nebo do třetice 10 003? Ozvěte se prosím na můj email...
Měl jsem to štěstí, že desetitisící jsem byl já.
Ale to nevadí, dám ten čaj tomu kdo příjde 10 001. Pokud se neozve tak dám čaj 10 002 a tak dál: 10 003. Ozvěte se. Mě udělá radost někomu ten čaj dát...:).
Podívejte se prosím na Toplist kolikátí jste...
Zde je jeho životopisná kniha "PAMĚTI OKULTISTY", kterou se podařilo zachránit z internetu:
Soutěž o desettisícového návštěvníka webu gyaneshwarpuri.cz.
Pomalu se nám blíží první výročí: 10 000 návštěvník! Kdo to asi bude? Ozvěte se, hned jak zjistíte, že jste desettisící návštěvník. Pošlu Vám na vaši adresu
balíček kvalitního zeleného čaje Che Xanh, moji oblíbenou klasiku, kterou stále piji. Na koho to jubileum padne, ten má u mne 150 gr tohoto čaje!
6.10.2020 Odeslal jsem redakci Spelea článek o jeskyni Poustevníkova Děravka.
Kompletuji též závěrečnou zprávu pro Správu CHKO Moravský kras - v barvotisku!
Sedí a mlčí, bude sa musieť odsťahovať. Článek na internetu r. 2003.
Fotogalerie ze Slovenského ráje 2020 - 3 část.
5.10.2020
Přemýšlím, že zakoupím nůž Rambo First Blood Part II RB9295.
Svůj uton jsem totiž prodal v army shopu. Nůž mi ale chybí. Přece jen jsem starej vandrák. Nůž Rambo First Blood Part II RB9295 je přesnou kopií, kterou používal John Rambo alias Silvester Stallone, v posledním uvedeném díle série Rambo. Líbí se mi:). Asi si ale nechám zajít chuť. Fotoblesk je pro mé působení v Moravském krase přece jen přednější...
4.10.2020 Máme doma přírustek: andulku Terezku.
Přilétla Bůh ví odkud. Maminka ji zachránila a dala ji do klícky s otevřenými dvířky. A ona je nám za to vděčká. Její zpěv se nese naším "ášramem".
Dnes má svátek sv. František z Assisi, můj oblíbený světec.
Jeho Cesta byla cestou Lásky a Chudoby. Svatý Františku, myslím na Tebe. Pán Bůh žehnej. Miluji Tě. Svatý František je můj veliký Příklad.
Hodně se k němu obracím. Přečetl jsem si jeho mystický životopis od Kazantzakise: "Chuďásek Boží. Život svtého Františka." Moc se mi kniha líbila
a natrvalo mne ovlivnila. Proto jsem si i já ušil vlastníma rukama svoji vlastní poustevnickou kutnu. Jsem stoupencem Jeho Cesty, jakkoli se za křesťana nepovažuji...
Ve svatosti totiž mizi dualita nazýrání. My jogíni uctíváme všechny svaté, ať pocházejí z jakéhokoli náboženské Cesty. Tedy i z křesťanství, z něhož jsem ostatně sám vyrostl...:).
Fotogalerie ze Slovenského ráje 2020 - 2 část.
3.10.2020 Komunální volby 2020 a vítěz Andrej Babiš.
Právě proběhlo sčítání volebních lístků v komunálních volbách. Již teď je jisté, že zvítězilo ANO, nenáviděný pan Babiš je SPOKOJENÝ.
Pokud je pan Babiš spokojený, tak i já jsem spokojený. Od sametové revoluce, kdy jsem stál na straně studentů a nově vzniklého Občanského fóra a Václava Klause,
se politiky straním. Ale z povzdálí ji sleduji. Zatím se vše podle mého názoru vyvíji dobře. Dnes jsem sympatizující s panem Babišem, který to v poměrech českých zemí opravdu nemá snadné.
Zamyslet by se měli nad sebou všichni kdo ho nenávidí a špiní. Proč ta negativita? Jsem přesvědčen, že Babiš bere svůj politický úkol a vizi čistě, proto mu přeji
úspěch. Zato jeho opozici vnímám jako směs světla a tmy, jako šeď. čist více.
Fotogalerie ze Slovenského ráje 2020 - 1 část.
1.10.2020
Nejdůležitější je cvičit jógu
v ústraní.
Budu sám opakovat Boží jméno,
v osamění horské přírody. Gyaneshwarpuri
30.9.2020 Navštívil jsem dvě mé oblíbené čajovny v Brně.
V Dobré čajovně na Římském náměstí jsem si koupil 62 g kvalitního zeleného čaje vietnamu. V Chajovně v Zadním traktu jsem si od Boba nechal uvařit
konvičku mého oblíbeného zeleného čaje... Přitom vznikly jen tak na okraj tyto dvě fotky...
Tak už jsem ze Slovenského ráje zpátky.
Nyní budu zpracovávat poměrně obsáhlou fotogalerii. Přejezd ze Slovenska na Moravu proběhl bez problému. Mé obavy, že vlaky nebudou jezdit se naštěstí nepotvrdily.
Denik meditačního pobytu v jeskyni Poustevně a v Dračí soutězce ve Slovenském ráji 2020. 17.9.2020
Autobusem jsem dojel do Popradu. Zjistil jsem, že mi vlak jede až v 22.48, měl jsem tedy více než dvě hodiny čas. Z vlaku jsem vystoupil utrmácený
z dlouhé cesty ve Spišských Tomašovcích. Vydal jsem se ihned z vesnice na Tomášovský výhled. Zde jsem zalehl a spal.
18.9.2020
Probudil jsem se pozdě. Pokochal jsem se výhledem na hory Slovenského ráje a vydal se do údolí Bielého potoka. Tam u Kysela mne legitimoval nějaký strážce přírody. Nakonec mne nechal být a to už jsem se drápal
vzhůru ke své jeskyni Poustevně. Pokácel jsem suchý smrk a vyrobil z něj prostý kříž. Kříž jsem zakopal v jeskyni. Velmi ji zkrášlil. Na kříži je nápis:
"JESKYNĚ POUSTEVNA, 1993-2002." Nyní sedím u ohně a odpočívám.číst víc...
17.9.2020 Tak vyrážím na Slovensko. Dva až tři týdny tu nebudu:).
15.9.2020
Tu a tam je nevyhnutelné stáhnout se do hlubokých hor a skrytých údolí, aby jsme obnovili spojení se zdrojem. Pohodlně se usaďte a nejdřív rozjímejte o projevu říše bytí. Morihei Ueshiba
Pozítří jedu do hor na Slovensko..
Autobusem pojedu do Popradu a odtud dál vlakem. Zastavím se na své Poustevně ve Slovenském ráji a potom se uchýlím na zcela nové tajné místo, které jsem
nazval Dračí soutězka.
Doufám, že tam budu mít klid pro svou horskou meditaci s mantrou. Celé mé ústraní bude trvat 3 týdny. Doufám, že mě pustí zpět do republiky.
S tím coronavirem je to teď nějaký divoký a Slováci řekli, že přemýšlejí že uzavřou hranici. Doufám, že k tomu nedojde.
Arnošt Hloušek, smějící se. Jeho nejkrásnější fotka.
Když slyší o zájmových územích. Požehnaný Arnoštek.
Křtiny: nadzemní hrobka hrabat Bubna-Litic v ambitu.
Nejstarší zpráva o podzemí ve Křtinách od Poláka z r. 1930.
Odpověď památkového úřadu na Polákovu žádost odkrýt podzemní chodby pod zámkem.
Pomalované lebky: naleziště v Rakousku v okolí Salzburgu.
Křtiny, kostnice, přístupová chodba.
Imunitní listina papeže Řehoře IX. z 24. září 1237 s první zmínkou o Křtinách.
Panna Maria Křtinská v knize Audolí křtinské z r. 1665.
Nejstarší obrázek Křtin v knize opata Olenia z r. 1668.
Tentýž obrázek Křtin vydaný v reedici roku 1707.
Nerealizovaný projekt chrámu P. Marie ve Křtinách na kresbě Wernera z r. 1752.
Projekt se dvěmi věžemi na překresbě Luňáčka z r. 1808.
Znak premonstrátů.
Portrét opata Krištofa Jiřího Mattušky z r. 1772.
Cvilinkova výprava do tajemných křtinských katakomb r. 1893.
Schéma uložení pomalovaných lebek ve křtinské kostnici, řez a půdorys.
Křtiny: mikrogravimetrie A. Novotného z roku 1979..
Zachytili anomálii pod věží...
Křtiny: krypta pod kaplí sv. Anny. Fotografie Miroslava Sedláka z r. 1978.
14.9.2020 Křtiny: geofyzikální průzkum (1991).
Křtiny: hrob opata Matušky, nové fotografie.
12.9.2020 Křtiny: Hlavní krypta, původní stav před našim průzkumem.
Křtiny: speleoalpinistický průzkum dutin uvnitř pilířů.
Křtiny: historický vrt do ossaria v podvěží chrámu.
Křtiny: zahájení speleologického průzkumu 1. prosince 1990.
Křtiny: vstupní uzávěra (pohled ze vnitř).
Křtiny: vstupní uzávěra.
Křtiny: fotka z Hlavní krypty.
Křtiny: ossárium. V čele krypty naddimenzovaná zazděná přístupová chodba
Křtiny: průzkum bočních zazdívek Krypty pod věží - ossária.
Lebkosvoz do ossária.
Transport křtinské kostnice k dalšímu antropologickému zkoumání.
11.9.2020 Křinský chrám v 2. pol. 19. století. Doba rozkvětu křtinských pověstí...
Vchody do Krypty pod věží na historické rytině Laidiga.
Vstup do kostnice na historické rytině Laidiga. Křtinský chrám - projekt s jednou věží.
Křtiny v 2.pol. 17. století.
Na rytině jsou znázorněny dva původní středověké kostely, menší český a gotický německý. Kolem českého kostela se nacházel hřbitov, z něhož s největší pravděpodobností pocházejí tělesné ostatky objevené v roce 1991 k ossariu v podzemí barokního chrámu Panny Marie.
Málo známá fotografie křtinského ossaria od Václava Peřiny.
Ossarium krátce po objevu. Původní stav téměř nezměněn. Foto: Václav Peřina.
Křtinský chrám včera ráno.
10.9.2020 Skenování speleologického archivu na faře ve Křtinách.
Mám spoustu materiálů, fotografií, map, novinovýcjh článků atd. Víc než dvě hodiny jsme scanovali.
10.9.2020: P. Metoděj Ján Lajčák O. Praem skenuje na křtinské faře můj speleologický archiv z r. 1991.
Kryštof Jiří Matuška, brožura vydaná při příležitosti objevu hrobu v r. 1991.
Mapa historického podzemí kostela ve Křtinách (1991)
Křtinský chrám před r. 1844.
V této době vznikaly pověsti o neznámém podzemí pod touto monumentální stavbou.
Vzácná rytina Laidiga Panny Marie Křtinské, uchovaná v archivu fary ve Křtinách.
Při dolním okraji vidíme křtinský chrám s jednou věží, s otevřenými vchody do podzemí pod terasou schodiště a věže.
Ohlas výzkumu podzemí křtinského chrámu v denním tisku
Zamyšlení nad malými jeskyněmi, řešenými však s velikou Láskou.
Někteří jeskyňáři jsou z velkých jeskyní rozmazlení, a proto se na nás z menších jeskyní dívají z patra. Já mám ale rád menší jeskyně, jako jsou jeskyně na Skalce (Ponorný hrádek a Soví komín), nebo Malý lesík
v Březinském údolí. Nebo posvátná Poustevníkova Děravka nad Býčí skálou. Jsem toho názoru, že velikost jeskyňáře se nepozná podle toho jak velikou má jeskyni,
ale podle toho jak moc ji má Rád! Všechno rozhoduje Láska podzemního badatele, k tomu ale mnozí musí teprve vyzrát. Všechny velké a významné jeskyně v Moravském krasu jsou již speleologickými skupinami rozebrány.
My, co jsme se později narodili a nezdědili jsme po předcích velkou jeskyni, se musíme uskrovnit při řešení spíše jen sekundárních speleologických problémů, které však řešíme s velkou Láskou! Jako Kamil v Hádeckém údolí
nebo Milan ve Vymodlené. Škoda, že se toho už nezůčastním. číst víc...
6.9.2020 Habrůvecký smrk schne, nechají ho ale stát.
Pane poustevníku,
smrk stojí, jak sám víte je suchý, odumřelý. Necháme ho stát, ale dávejte si pozor až z něj začnou padat větve – budete-li se modlit u Božích muk těsně u něj.
Nevím čím je památný – svojí velikostí? Nebo se k němu pojí nějaká legenda, příběh….?
Smrků těchto rozměrů je na území ŠLP více, pokud smrk roste na osvětlené ploše a je silněji uvolňován v probírkách, dosáhne takových dimenzí relativně brzy – nemusí to být nutně veterán starý 250 nebo více let.
Srdečně pozdravuji
doc. Ing. Tomáš Vrška, Dr.
ředitel podniku
Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny
Mendelova univerzita v Brně
Objev křtinské kostnice (doplnění článku).
Objevnou sondu dlouhou 5,9 m napříč pevnou základovou zdí realizovali zvláště Jiří Dofek, Radovan Drtil, Jan Filipenský, Zdenek Foltýn, Jiří Fuchs, Petr Humlíček, Jitka Korvasová, David Košťál, Roman Machatka, Pavel Michna, Jan Mutl, Katka Sobotková, Jiří Šenkyřík
a autor tohoto zápisu. Zdí jsme pronikali pět dní a nocí bez přestávky. Pracovalo se na směny. Až tu po odvalení posledního kamene se dne 9.února 1991 před Jiřím Šenkyříkem otevřel otvor vedoucí do neznámé krypty - ossaria. Dovnitř krypty se však neproplazil. Toto privilegium bylo vyhraněno mě, coby vedoucímu výzkumu.
Vlezl jsem na hromadu kostí a v rohu krypty jsem hned objevil pomalovanou lebku, tzv. Jedničku. Za mnou se do kostnice naplazili i další kamarádi.
V kryptě byl čerstvý vzduch, přestože dvě a půl století nebyla větraná.
Hned naproti vyústění objevné sondy byla zjištěna prostorná zazděná hlavní přístupová chodba, vedoucí do dosud zazděných prostor pod terasu schodiště. Rovněž boční stěny pohřební komory byly sekundárně zazděny. Z původně rozlehlé krypty zůstala jen malá dutinka
půdorysu 3,6 x 2,4 m téměř až ke stropu plná lidských kostí.
Byli jsme objevem překvapeni. Nikde žádné viditelné pokračování zde však nebylo. Vše bylo důkladně zazděno. O objevu jsme informovali farní úřad. Na návrh pátera Prnky
jsme se dohodli na profesionální placené službě,
spočívající v přetransportování všech kostí z místa nálezu pod věží, do sousední Hlavní krypty. V Hlavní kryptě jsme kosti a lebky dál třídili a počítali.
Tímto způsobem bylo zjistěno, že do kostnice byly sekundárně uloženy ostatky z nejméně 974 lidí.
Některé pomalované lebky byly na vrcholu hromady kostí. Jiné pomalované lebky byly zhruba uprostřed vrstvy kostí a zase jiné ležely při podlaze krypty.
Způsob uložení pomalovaných lebek v rámci kostnice je zakreslen na mapce zveřejněné ve sborníku Speleofórum ´94, str. 51.
Po té si osteologický materiál, zejména všech dvanáct pomalovaných lebek, protokolárně převzaly antropoložky
Ladislava Horáčková a Lenka Benešová z Brna, které si na kostech na oddělení lékařské antropologie Anatomického ústavu LF Masyrykovy univerzity udělaly svoji odbornou kariéru.
Vyklízení kostnice trvalo několik tydnů. Kosti jsme transportovali pomocí speciálně sestrojené lanovky.
Speleologicky jsme též prozkoumali boční zazděné části krypty pod věží. Tím bylo zjištěno, že do krypty v níž v nepatrném výklenku byla uložena kostnice,
ústilo 3 až 5 zazděných přístupových chodeb. Krypta byla před zazděním dlouhá 9,5 m! Krypta je v bezvadném stavu, jakoby ji včera barokní zedníci opustili. Přesto uplynulo již vice než 250 let.
Náš úkol vyklízením kostnice pod věží skončil a podzemí bylo zakrátko speleologický opuštěné. Do Křtin se pomalované lebky slavnostně vrátily po 14 letech
dne 7.10.2005. Při té příležitosti byla Hlavní krypta přestavěna a byly v ní vyzděny boční výklenky pro potřebu uložení kostí.
Vstup do prostor pod věží byl zazděn úzkou cihlovou přepážkou, a to hned ve vstupu do objevné sondy v Hlavní kryptě. Případní zájemci o vstup do autentických prostor místa nálezu pomalovaných lebek pod věží, by to tedy měli poměrně snadné.
Od té doby jsou pomalované lebky vystavené veřejnosti.
Bohužel poslední dobou se zdá, že osvětlení v kryptě má negativní vliv na černý pigment kresby pomalovaných lebek a kresba vavřínů pomalu vybledává.
Proto jsem v roce 2020 vyzval farní úřad aby nechal pomalované lebky odborně restaurovat, což mi bylo přislíbeno.číst víc...
27.8.2020 Zamyšlení pod Habrůveckým smrkem o udržitelnosti rozvoje. Lesáci se chystají pokácet památný Habrůvecký smrk
Nekácí se jen deštěné pralesy. Kácí se i na Habrůvce. Příští generace to bude mrzet. Tato planeta se otepluje, přitom lesy nás chrání.
Nevím co na to říká Správa CHKO. Oni jsou zodpovědni za naši budoucnost. Mě osobně je těch starých stromů líto. Vůbec nechápu proč se nemohou v Lásce dožít
požehaného věku. Někdo je pokácí na prkna a za peníze. Habrůvecká plošina a Křtinské údolí je nyní vykácená neprůchozí džungle. Sází sice hned mladé stromky,
ale ty staré budou chybět. Vůbec nepoznávám krajinu, v níž jsem se již dobře orientoval. Za to může kácení stromů. Zatím jsou peníze cennější než ekologické cítění.
Má duše tím trpí. Nemám nic proti ŠLP, dělají jen svou práci. Ta změna přístupu ke krajině musí přijít zhora. Bůh - ekologická krize - nazvěme to jakkoli změní přístup lidstva
ke krajině a Přírodě. Nechci nikoho strašit, ale příští generace bude možná bojovat o fyzické přežití na této zraňované planetě Zemi. Zatím nám To nedochází...
Kácíme hodně. Jeden moudrý indián na to řekl: "Peníze se nedají ale jíst." Nad těmito varovnými slovy by se měli všichni zamyslet. Možná, že naši potomci
budou litovat, že jejich předci nebyli moudřejší. číst víc.
26.8.2020 U Děravky to vykáceli. Ve vykácených lesích se nemohu orientovat. Staly se neprůchozí.
Zavítal jsem na Děravku, ale nemohl jsem ji poznat a najít. Okolo Děravky totiž vykácely všechny staré stromy. A tak se to místo změnilo k nepoznání.
Památníčku a Lípě se však naštěstí nic nestalo. Bylo tam neútulno, proto jsem šel raději přespat na svoji poustevnu na Močové. Druhý den jsem se vydal k
Habrůveckým smrkům. Památný Habrůvecký smrk, u něhož je můj památníček, je označený červenými tečkami a určen tedy k pokácení. Co na to Toník Tůma? Musím ho informovat.
Poté jsem se vydal hledat Závrt na Lazech ve Křtinském údolí. Ale v té neprůchozí džungli ostružiní a mlází jsem se nemohl nějak orientovat. Tak jsem ho nenašel a nemohl
nafotografovat na můj web. Tak jsem alespoň vyfotil Závrt u leknínového jezírka a Ponor na Slaniskách na Habrůvecké plošině. Bohužel z těch fotografií nic moc není. Byly totiž nevyhovující světelné podmínky.
Šel jsem dál lesní cestou U vápenic a na jejím konci jsem sestoupil dolů do Křtinského údolí. Zde jsem našel Vinckovu jeskyni, kterou jsem krásně nafotografoval. Poté jsem se vydal k nedaleké jeskyni Arnoštce,
kterou objevil Arnošt Hloušek z Habrůvky. Odtud jsem se vydal do Křtin, kde jsem krátce meditoval na louce v
místě neexistujícího ambitu s kaple sv. Josefa.
Nakonec jsem hodil na záda batoh a odjel autobusem do Brna.
25.8.2020 Vítejte na stránce objevitele křtinských pomalovaných lebek. Vítejte na stránkách ctitele záhad a tajemství.
Jmenuji se Marek Šenkyřík - Gyaneshwarpuri a křtinský chrám jsem zkoumal dvacet let. Jsem bývalý student archeologie.
Pro úžasné úspěchy v podzemí pod kostelem
jsem vynechal studium a už jsem se do školní lavice nevrátil. Objevování mi bylo přednější. A dodnes je. Svůj čas jsem trávil ve Křtinách,
kde jsem křtinský chrám zdokumentoval od půdy do podzemí, včetně jeho historie.
Pamatuji pátera Tomáše Prnky, křtinského děkana, který mne v mém výzkumu všestranně podporoval. Díky mimořádnému zájmu farního úřadu o jednoznačné a definitivní vyřešení otázky
existence neznámých krypt a dalších prostor, jsem mohl křtinský chrám dobře poznat. Nyní je na mně abych poděkoval všem dávným kamarádům ze základní organizace 6-26 České speloologické společnosti,
Speleohistorický klub Brno, které jsem měl tu čest vést vstříc objevům, zejména Radovanu Drtilovi, který byl při výzkumu mou pravou rukou.
Já jediný jsem zůstal křtisnkému podzemí věrný dodnes.
Kdysi, když jsme začínali, tak křtinský chrám ještě voněl tajemstvím...číst víc...
24.8.2020 Náčrt paleosystému Malý lesík v jižní části Moravského krasu.
Opraven zdrojový kód článku...
23.8.2020 Probíhá jednání s farním úřadem ve Křtinách o vydání mého speleologického archivu, který chci naskenovat.
Předběžně je domluven termín 9. září 2020, kdy pojedu do Křtin zbytek archivu nakopírovat. Pozůstalé materiály budou vystaveny zde na webu.
Moc z toho však po výzkumu před třiceti lety nezůstalo. Pár fotografií a pár výstřižků z novin s pomalovanými lebkami.
Ohlédnutí za letními semináři jógy v ášramu ve Střílkách.
Burhardtův a Sobolův památníček na Býčí skále. Foto převzato z Wikipedie.
RNDr. Rudolf Burkhardt, odborný speleolog, objevitel, vizionář a snad i básník Moravského krasu - střed. Na cestě speleologie se považuji za jeho následovníka. Proto se pokusím sem na web vystavit legendární a těžko dostupné, nejdůležitější Burkhardtovo dílo (spis spolu s Otakarem Zedníčkem): "Údolí Křtinského potoka v Moravském krasu a jeho jeskyně." Československý kras 1951-1955, roč. IV-VII, zvláštní příloha, s. 1-115. Brno.
Zejména na Býčí skále a v Rudickém propadání by mohli o Rudolfovi vyprávět. Jeho záběr byl však mnohem širší, než jenom tyto dvě jeskyně. Obsáhl celou střední a částečně i jižní část Moravského krasu. Jeho speleologický jazyk je mi krajně sympatický. Jako speleolog je nesmrtelný. Tomuto muži svoji úctu vzdávej, modlitbami svými jej doprovázej...
20.8.2020 Všem ctitelům čajových konviček.
Putování Křtinským údolím a noc v jeskyni u Tří kotlů.
Přijel jsem do Křtin, kde jsem potkal paní Kubešovou, manželku Miroslava Kubeše. Tak jsem ji pozdravil a ona odpověděla. Vypadala smutně. Potom jsem navštívil chrám, kde jsem fotografoval sochu Panny Marie Křtinské (foto viz níže). Vydal jsem se do Křtinského údolí, kde jsem fotil ponor u Výpustku.
Pak jsem se fotil u Salve vale. Někdo barvou přetřel nápis Ovidiových veršů. Asi Satan. U Zubu času jsem navštívil Skautskou jeskyni. Je ale značně neútulná, neboť je plná odpadků. Je v něm po skautech zachováno podzemní ohniště, ale již nefunkční. Potom jsem vyšplhal k vodnímu járu v meandru Křtinského potoka pod Třemi Kotly. Dál jsem bloudil ve skalách u Tří kotlů, při hledání jeskyně u Tří kotlů. Nakonec jsem ji uspěšně našel a strávil jsem v ni noc. Měl jsem tam zajímavé sny. Druhý den pršelo, tak jsem se vydal Údolím zpět do Křtin.
Zde jsem na zastávce znovu potkal paní Kubešovou. Jela taky do Brna.
19.8.2020 "Musíš se obléci v nového člověka a změnit se v jiného muže. Musíš mnohdy konat, co nechceš a zříci se toho, co chceš. Co se líbí jiným, dojde mnohdy zdaru,
a co je milé tobě, se nezdaří. Co řeknou jiní bude rádo slyšeno, a co řekneš ty bude pokládáno za nicotné. Jiní obdrží, oč budou prosit, ale tvá prosba nebude vyslyšena.
Jiní budou v ústech lidí velcí, ale o tobě se bude mlčet. Jiným se svěří ten nebo onen úkol, ty však budeš pokládán za neužitečného. Tvá přirozenost se nad tím bude leckdy rmoutit a bude už velké, když to mlčky sneseš. Tím a mnohým podobným bývá zkoušen věrný služebník Pána, jak dovede zapírat sebe a
ve všem se přemáhat..."
Tomáš Kempenský
Čtyři knihy o nasledování Krista
Memento. Nikdy nezapomenu na můj posvátný Ponor 1989-95, 2004. Nesu si Ponor v srdci!
V roce 2004 obnovuje průzkumné práce na plošině Skalka, ve svých jeskyních Ponorný Hrádek a Soví komín. Odtud je ale zanedlouho negativistickou chalupařící přesilovkou vyloučený. "Petr Červinka a Jan Martinek mi vzali úplně všechno, nechali vyhasnout mé city. Zejména lásku. A sami se výzkumu už nezhostili. I takové věci se v Moravském krasu od dob Absolónových dějí! Né často, ale přece. Požehnaný Ponor!číst víc...
Třídenní půst na Hradisku svatého Klimenta u Osvětiman.
Při půstu mám jeden skrytý záměr a jeden veřejný. Ten skrytý se nemá vyslovovat. Ten veřejný záměr je za lepší porozumění mezi křesťany a námi hinduistickými jogíny, jakož i za mír ve světě mezi náboženstvími.
První noc půstu vrchol hradiska obsadila nějaká tlupa lidí. Zapálili oheň a neměli se k odchodu. Vytáhli kytaru a hráli trampské písně, kdysi mě tak dobře známé. Bůh ví proč mne jejich zpěv tolik dojímá. Naslouchám tiché ozvěně mého mládí.
Dnes jsem snědl několik švěstek a jedno jablko. číst víc...
13.8.2020 Já jsem On. Bezdomovec to poznal...
Vždy, když jsem ve městě, jsem objektem pozornosti bezdomovců, kteří od toho chlápka v sutaně očekávají štědrou almužnu.
Né jinak to bylo včara. Bezdomovec se na mě obrátil s otázkou: "Jste Bůh?"a požádal o třicet korun. Odpověděl jsem bez zaváhání: "Jo!"
Protože mi byl sympatický dostal 50 Kč. Po té spokojeně odešel. A co vy? Přispíváte taky bezdomovcům na živobytí? Já vím, s vivékou... Ale kdy jste naposledy dali žebrákovi své drobáky?
František z Assisi taky žebral o jídlo, považoval to za cnost své svaté Chudoby. Možná že i já se znovu stanu pouličním muzikantem a budu žít z almužny. Cítím, že to tak má být. Je to příležitost být ve styku s veřejností. Předává se tak energie.
Třídenní půst na Hradisku svatého Klimenta u Osvětiman
Za lepší porozumění mezi křesťany a hinduistickými jogíny,
jakož i za mír ve světě mezi náboženstvími.
21.7.2020 Pozdrav ze semináře jógy ve stříleckém jogacentru.
Vážení a milí čtenáři webu gyaneshwarpuri.cz. Moc mne mrzí, že momentálně nemohu psát na tento web. Jsem totiž jako karmajogín na semináři jógy v ášramu Střílky, okr. Kroměříž.
Co bych Vám sdělil. Je mi fajn. Čistím záchodky a umývárky, chodim na satsangy u nohou Mistra, je to zdrojem mé inspirace. Séva, služba, Mistrovi je na duchovní cestě nanejvýš důležitá. Svůj dopis s žádostí o udělení mnišského stavu jsem Svámijimu zatím neodevzal, a asi neodevzdám letos vůbec.
Nenašel jsem k tomuto kroku vyšší vůli a požehnání.
Nejsem totiž ještě zcela připravený. Nejdřív musím být jako jogín pánem sebe, což se mi zatím ne úplně daří. Tak snad svou žádost přednesu příští rok. Byli jste už ve Střílkách?
Je to renesanční zámek, roku 1994 odkoupeny v restituci Jógou v denním životě, která si zde zřídila hlavní evropské centrum. Pravidelně se sem sjíždějí na semináře lidé z celého světa. Na semináři vydržím do 7.srpna, kdy se přestěhuji na nedaleké Hradisko svatého Klimenta u Osvětiman,
kde budu držet 3 denní půst o vodě za porozumění mezi křesťany a jogíny. To je všechno, co jsem Vám dnes chtěl psát. Mějte se a buďte věrní tomuto webu.
Poselství Višvagurudžiho Paramhans Svámího Mahéšvaránandy. Naše planeta je v ohrožení, zastavme to.
Kde je vůle, tam je i cesta.
Chování lidí vede k ekologické katastrofě, kterou již dávní světci popisují jako pralaju. Podřezáváme si pod sebou vlastní větev, ničíme sami sebe,
ničíme lesy, ničíme ostatní stvoření. Kácíme mnoho stromů, země se mění v poušť, vidíme jak vysychá. Hloubíme mnoho dolů, kamenolomů, ropných vrtů.
Prokopáváme a ničíme celé hory, skály. Bráníme řekám volně téci, stavíme mnoho přehrad. Zabíjíme velké množství zvířat. Tím se vychyluje naše země z rovnováhy
a může dojít k jejímu kolapsu. Sami sebe otravujeme skrze pesticidy a znečištění. Otravujeme vodu, vzduch, životní prostředí, to je příčínou tolika druhů nemocí a rakoviny.
Jak zabránit ekologické katastrofě.
1. Přestaňme jíst maso a vajíčka. Nezabíjejme krávy, kuřata a další zvířata. Nechme je volně žít v přírodě. Zrušme velkochovy a jatka.
2. Vysazujme více zeleně, stromů.
3. Nedělejme díry do země, žádné další doly, ropné vrty.
4. Neničme skály a hory. Zajišťují stabilitu země.
5. Nechejme řeky přirozeně téci, nestavme přehrady.
Země, která nemá rovnováhu, se jednoho dne vychýlí z osy a zničí se.
K čemu nám pak budou peníze, bohatství, majetek?
Žijme přirozeně, v souladu s přírodou, podporujme zemědělství.
To může lidstvo a naši planetu zachránit.
10.7.2020 Odjíždím na 5 týdnů do Střílek.
Zůčastním se semináře Jógy v denním životě s Paramhansem svámím Mahéšvaránandou. Samozřejmě nebudu moci aktualizovat tento web. Zaměstnán budu v kuchyni při mytí nadobí. Vrátím se v půlce srpna. Hodně Štěstí!
9.7.2020 S Kamilem Pokorným jsme poseděli nad konvičkou čaje v Chajovně Zadní Trakt.
Prodiskutovali jsme samozřejmě především speleologickou problematiku.
8.7.2020 Kamil Pokorný dnes převzal v Chajovně Zadní Trakt geologický kompas a ostatní mapovací náčiní.
Sundal jsem z krku
Františkovo znamení kříže.
Nejsem už bosý františkán
jsem jogín.
Požehnaný svatý František,
stále ho v srdci nosím.
Svlíkl jsem františkánský hábit
a oděl se do oranžové.
Uctívám Boha
indickým způsobem.
7.7.2020 Můj geologický kompas nakonec nedostane ZO 6-26, ale Kamil Pokorný.
Důvodem je, že ZO 6-26 ještě musí čistit svůj vztah k otci zakladateli. Jsou ještě velmi vzdáleni. Zato Kamil si vyžádal i věnování. Tady je:
5.7.2020 Z archivu: Archeolog Martin Oliva.
Z archivu: Jak jsme začínali s otvírkou Novodvorského ponoru (1989-1990).
4.7.2020 Napsal jsem dopis Svámijimu s žádostí o vysvěcení za mnicha.
Předpokládám, že bych zůstal i jako mnich žít jako poustevník zde v České republice. Být mnich byl můj největší životní sen, jen sex mi byl překážkou.
Ale ukáznil jsem se a celibát zachovávám. První nezbytný předpoklad pro mnišství byl tím vytvořen. Zbytek záleží na Mistrovi, zda mne uzná hodného oranžového šatu.
Malou naději mám. Nejsem sice dokonalý tapas, ale ta naděje tu je. Svámiji je laskavý, snaží se pro své žáky udělat i nemožné, snad mou prosbu vyslyší. Za to se modlím.
Již 25 let jsem poustevníkem a poutníkem na duchovní cestě. Tak dlouho dělám jógu. Naplní se mé přání? Mé přání jde ze srdce. A co vy? Přejete mi mnišský život?
Měli byste mi to přát. Přejte mi to a buďte Šťastní. Já vám taky požehnám. Nemohl jsem být jeskyňář, tak mohu být alespoň mnich. Mystika Vítězí.
2.7.2020 ZO 6-26 už nehrozí žádné nebezpečí.
Členové SHKB se nemusí poustevníka bát. Domeček jim už nikdo nepodřízne, skruže nerozbije. Důvodem je, že pominula tato zlá karma.
V ZO 6-26 už totiž nejsou oba mí zrádci. Petr Červinka i Jan Martinek ze skupiny už vystoupili. Nezbývá než současnému mladému týmu popřát radost z bádání
a velkolepé objevy. I kdyby objevili jen několik metrů, na Skalce je to nebývalý úspěch. Pán Bůh žehnej.
Geologický kompas má už svého nového vlastníka.
Požádal o něj Speleohistorický klub Brno. Tato památka na otce zakladatele, bude spulu s jeho požehnáním, vystavena pravděpodobně na základně u Ponoru.
Kompas spolu se sklonoměrem, pásmem a razníky na polygonní body převezme Bohumil Dymáček.
1.7.2020 Na skok v krasu.
Navštívil jsem Křtiny, kde jsem zašel do chrámu Panny Marie, kde jsem se poklonil před gotickou Madonou. Pak jsem vyšel ven, na trávník v místě "habrového" ambitu. Byl jsem po dnešní probděné noci unavený. Tak jsem si lehl. Měl jsem v plánu jít do jeskyně Předsíňová ve Křtinském údolí, kterou jsem chtěl nafotografovat a meditovat v ní a možná strávit v ní noc.
Nakonec jsem se ale z důvodu celkové únavy rozhodl pro návrat do Brna. Ani jsem žádné fotky neudělal, jen jednu v tramvaji (viz. níže). Ve Starém Lískovci jsem potkal Sestřenku, kterou jsem celá desitiletí neviděl. Kdysi za námi jezdila na Ponor. Dnes je to usazená žena středního věku, bydlí ve Starém Lískovci.
Dnes v tramvaji v Brně.
Z archivu: 15 let od neetického převratu v ZO 6-26 SHKB. Neúspěšná revoluce v ZO 6-26. Slzy zůstaly. To je sado - maso, viď Petře Červinko. Ta tvá dýka v zádech tam pořad někde je. Uplynulo už tolik let. Tak proč se k tomu vracet? Pro spravedlnost! Svědčí to víc o tobě, než o mě.
Čas nezahladil nic. Nyní tam máte novou generaci, která neví o duši Ponoru skoro nic. Pro ně jsem nepřítel, který poškodil Domeček. Ale to je všechno tvoje práce Petře, a Martinkova. Zrada se trestá Petře Červinko, hezky trampsky.
Jak jen jste si s Martinkem mohli přivlastnit srub, jeskyně a vůbec všechno, i peníze. Nic vám nehlodá vaše svědomí? Vyrostli jste ve skupině jako kukaččí mládata, byla to má chyba, že jsem vám v dobré víře vše odevzdal. Měl jsem si vás lépe prohlédnout, má chyba...
Teď už je to všechno pryč. Ty mlčíš, čekáš snad, že mne umlčíš? Né tak Petře Červinko. Hezky trampsky, mě jsi neumlčel. Je vám na srubu dobře? Nechybí vám tam někdy, alespoň trochu, otec zakladatel, který všechno zasel? Ale já se musím zřejmě smířit s tím,
že jste lidé bez svědomí. Když nebudu mluvit já, bude za mne mluvit skála, kameny i jeskyně, které jste si přivlastnili. Ten srub přece patřil všem! Patří mnoha duším, které vy už ani neznáte, které na tomto domečku v lesích zanechali své sny a sílu.
Co jsem dělal špatně, řekni Červinko? Jak hluboce nechápete pravou Duši Ponoru... Pořád se ti to bude Petře vracet.
Mě, hlas svého srdce, neumlčíš. Považuji za zhola zbytečné se v této věci obracet na Jana Martinka, který toto zlo ve skutečnosti zasel. Stěží by to pochopil. Jeho vědomí to neumožňuje. Je příliš zamotán ve své nenávisti, než aby plně pochopil.
Nezvítězil ale nade mnou. On sám padne pod tíhou svých hříchů. Řítí se do bezedné propasti. I on si ještě vzpomene na Marka Poustevníka
a na všechno, co mu proved. Tlak karem je neúprosný. Dříve či později na má slova dojde.
Tyto řádky milého čtenáře mohou přivest k podezření jaké zvůli a nenávisti jsem byl vystaven ve své vlastní ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno.
Všeho však dočasu. Všeho dočasu! Láska vítězí nad vším zlem! To je indické - a tedy i moje - národní heslo. Toto jsem napsal zcela svobodně aby řeč nestála.
Neumlčeli jste můj mystický jazyk! A já si na vás stěžuji u Boha. Tedy na nejvyšší úrovni. U koho jiného má člověk zastání, než u Boha. Uvidíme ještě co bude...! Uvidíme co každému z nás přinese čas. Já mám zájem o morální satisfakci. Tak si to přeje Duše "mého" Ponoru.
Vítězství nad lží a nenávistí. Mám zájem o odstraění té zlé karmy, která teď bude strašit vás, né mě. Udělali jste něco, co jste neměli udělat. Nechali jste vykrvácet moji lásku. A já se dočkám Pravdy už za živa, né až po smrti. Zneužili jste demokracii ve skupině pro svůj osobní prospěch.
Nezapoměňte, skály a jeskyně budou ještě zpívat mé jméno. Přijde den, kdy i odpůrci pokleknou před Bohem, na co ale budou přitom myslet v ZO 6-26? Na to jak se vypořádali s jedním pokorným poustevníkem. A to mě přivedlo až k poznání, že pokora zde není na místě. Oni potřebuji pocítit Dévpuridžiho Božskou sílu.
Vynasnažím se jím to zprostředkovat. To je jeden Princip Boha. Platí všude. Nejvíc ale u nás doma v indické vlasti. Nikdy si ve zlém nezačínejte nic s Bohem, ani s těmi, kteří jsou Bohu oddáni. To svatý František v nás ve vší pokoře, špatně chápe. Kdo dělá věci zlé, ten bude touto Silou smeten.
Taková je svatá síla sádhaka. Taková je síla modlitby světce. Nic nezastaví jeho všepronikající oheň Lásky. A Dévpuridžiho posvátný hněv. Tomu není schopna čelit žádná zlá síla. A my máme žádat Boha o spravedlnost. Když se zdá, že zlo vítězí, tehdy Bůh přichází, inkarnuje se pro ochranu svých oddaných.
Bůh se ničeho nebojí a vítězí. Potkali jste svámího Mahéšvaránandu v jeho Božské podobě? Já jsem jeho pouhý žák. Ale Mistr o mě ví.
Jan Martinek za nic nemůže. Je ovládaný démonem nenávisti. Jeho vědomí nyní úspěšně dosahuje úrovně sexu a rozmnožování se. A to ho zachraňuje před sebou samým. Je to případ pro exorcisty. Bohužel takových lidí je dneska mnoho. Jenom se ptám: jak takovýto lidé mohou vychovávat děti?! Kam to vede?
Na děti mají nárok jenom ti, kdo jsou jim schopni zajistit duchovní výchovu. Kam ten svět spěje, když i takový Martinek se rozmnožuje? Ale musíme mu přát vše dobré. Pán Bůh ti žehnej Martinku... Je mi jenom líto těch dětí, které vyrůstají pod takovým vlivy. Ale i to jsou karmy. Nic není náhodné.
Jak jen jste mohli Martinkovi tak naletět? Vždyť jeho malé zlé já je do očí bijící. Nepřehlédnutelné. Ale já jsem mu zpočátku taky důvěřoval... Ale jenom asi tři dny. Pak už jsem ho prohlédl. Jak dojemně ho Petr Červinka ochraňuje. Martinek je nyní spokojený: dostal do úzkých poustevníka! Jak dlouho ještě
Červinko mu to bude u vás vycházet? Všechny ty lži a pomluvy... tím vším je po celém Moravském krasu proslulý. Jenom vy to jakoby nechápete... A celé to bezpáteřní jednání. To budou karmické kotrmelce. Já se přitom jenom modlím... Hanba Martinkovi! Nic neunikne vševědoucímu oku Boha. Martinku naprav se dokud máš čas!
To mu říká On, Vševědoucí. Kdepak ale Jan Martinek! Ten raději upadne a natluče si nos. Tak se nauč Martinku alespoň nějakou modlitbičku.
A co říct závěrem dnešního zápisu? Život v Moravském krasu mne přesvědčil, že zlo vítězí nad Pravdou. Ale já říkám, že jen dočasně. Opak je pravdou. Mí bližní jsou náchylní ke zlému - samozřejmě né všichni. Bohu díky! Bůh je jim jaksi vzdálen, přesto já v něm beru své Útočiště a záchranu. Takový život jsem si zvolil.
Úplně sám, chvála Kristu, chvála Buddhovi, chvála Maháprabhudžimu, chvála i svámímu Mahéšvaránandovi, žijícímu Světci současnosti. Jak zářivé jsou to příklady. Všichni za života od lidí mnoho zakusili. Přesto by svoji Cestu za jinou neměnili. Nemám se tedy ani já čeho bát. Bůh, Dévpuridži, je se mnou po všechen čas, i nečas, navěky.
I vy se obraťte směrem k Bohu, v tom je naše spása a naděje. Amen. Láska musí nahradit nenávist. A vzájemná úcta a zbožnost. K tomu nám pomáhej všemohoucí Bůh Svatý. Teď mám intenzivní pocit, že žádný Satan ve skutečnosti neexistuje. Všechno je jedno pravé Já.
Proto jsem se musel rozžehnat s křesťanskou mystikou, jakkoli ji má v úctě. Skutečný ďábel jsou naše zlé a špatné vlastnosti. EGO. Pověst o dáblu si lidé vymysleli, protože nenalezli Boha, svého nejvyššího Ochránce.
Já už jsem se napravil. Usmějte se přece na poustevníka. Zase jsem se jednou rozepsal více než jsem chtěl. Je to moje jóga pro svět. Zdravím vás.
Jen vás žádám abyste se zbavili Martinkova autosugestivniho negativního vlivu. Vy nejste zlí, vy jste jen nevědomí. To jak o mne smýšlíte dávám Petru Červinkovi za vinu. Ty neseš zodpovědnost za smýšlení těch mladých lidí o mě.
Co myslíte? Že mám pravdu. Že mi to už snáze odpustíte, to poškození domečku. Že to při hlubším zamyšlení nad mými pohnutkami tak nějak chápete.
Že jsem měl nakonec právo tak učinit, když už jsem to postavil a založil? Že to chápete? Nic není moje. Z tohoto důvodu je i můj čin pochopitelný a eticky omluvitelný. Vy byste možná v mé situaci jednali stejně? Tak jako Bůh seslal oheň a síru na Sodomu a Gomoru, tak poslal mě na Ponor, neboť se odchýlil od zjednaných etických principů a pravidel.
NAHAM KARTA SRI DEVPURIJI KARTA SRI DEVPURIJI KARTA HÍ KEVALAM
OM SHANTIH SHANTIH SHANTIH
TEN KTERÝ "TO" NEVZDÁVÁ Gyaneshwarpuri přece
A jsme karmicky vyrovnáni!
Všem dobrým duším v minulosti i příromnosti v ZO 6-26. Slyšte můj hlas.
Kdekoli by vás nepřijali, výjděte z toho města
a setřeste si prach z nohou na svědectví proti nim. Lukáš 9,5.
30.6.2020 Z archivu: má jeskyně Poustevna ve Slovenském ráji.
Z archivu: objev hrobky opata Kryštofa Jiřího Matušky ve Křtinách.
29.6.2020 Dave Duna mi předpověděl, že se ke speleologii ještě vrátím.
Proto mi radí kompasu se nezbavovat. On ho alespoň příjmout nemůže. Kompas je tedy volný pro případné další zájemce.
Je pravda, že Závrt v Úzkém příhonu stále něčím přitahuje mou pozornost. Bůh ví, co bude. Ale upřímně řečeno, teď se ke
speleologii vracet nechci. Ať žije duchovní cesta, duchovní rozvoj a poustevnická jóga!
Chci požádat svámího Mahéšvaránandu o vysvěcení za mnicha.
Zatím ale k tomuto radikálnímu kroku cítím trému, nejsem totiž zas tak ukotvený v tapas - askezi. Přes den spávám, což bych neměl, v noci medituji až do rána.
Mám převrácený biorytmus. K tomu stále jím ty buchty a čokolády, což jsem se rozhodl odříkat. Snad najdu odvahu a sílu o mnišství požádat.
Přinejhorším tuto žádost odložím o rok, až budu ten správný tapas.
Seminář se svámijim začne ve Střílkách 4.7. a bude trvat 6 týdnu, do půlky srpna.
Pokud i vy toužíte po osobním setkání s Mistrem, jste jistě srdečně zváni.
Čajová konvička - líbí se mi její dokonalý tvar.
Jak lahodný je její čaj.
27.6.2020 Co je zen?
Tak jsem se potloukal po internetu a do googlu zadal slovo zen. Našel jsem tento zajímavý článek. Co se týká mne, zen nedělám, my v józe věříme v osobního Boha.
Kdysi jsem byl na zenovém ústraní zenové mistryně Heily Downey z jižní Afriky. Dala mi koán: "Kdo jsem já?". Odpověděl jsem že jsem To. Při hlubším zamyšlení jsem ale dodal, že nevím. Ta mi dala... od té doby jsem víckrát nepocítil potřebu žádného mistra zenu navštívit. Přesto je mi zen sympatický. Protože je to o "sezení". V tom je to mému pojetí hledání Pravdy blízké. Doporučuji článek pozornosti nevěrce Milana Hnízda. Pokud jsem to správně pochopil, tak v zen-buddhismu taky v existenci Boha nevěří. Kdepak zen - jóga svámího Mahéšvaránandy! Tam nacházím to pravé Poznání a Lásku. Proto každému doporučuji jógu.
Je více laskavá. Mistr jógy je mi srozumitelný, jeho poučení jde ze srdce. Jóga je předvídatelná. Proto jsem radostně raději aspirant jógy. Zen mi nevyhovuje. Má příliš zápasnickou povahu.
Probuď se a povstaň!
Přisedni k nohám mistra a poznej TO.
Mudrci říkají, že tato cesta je jako ostří nože.
Úzká je a těžko po ní jít!
Upanišády
Na Děravce mír.
Zajímá mne Moravský kras z pohledu meditace.
Budu pátrat po opuštěných a zapomenutých místech, na nichž nehybně stojí čas. Ovšemže né za účelem speleologie. Od toho jsou už jiní. Mě zajímá svatost tohoto posvátného území.
Výsledkem mých duševědných pátrání budou tyto stránky. Věřím, že budete mít stále co číst.
Chci kvést jen pro Tebe
svámiji Mahéšvaránando.
Chci se ti zalíbit.
Já Ti věřím!
Kdo zdědí po mě geologický kompas???
Geologický kompas je pravou rukou skutečného speleologa, pomáhá mu mapovat jeskyně. Je to ten nejcenější poklad, který mám. Komu ho věnuji? To rozhodne On.
Koho tímto darem ocením? Mít můj kompas je totiž svátost. Přihlaste se o něj! Tak nějak to dělali prvotní křesťané. Rozdali co měli a šli za Bohem. A měli poklad v nebi. Ke kompasu přidám sklonoměr,
a pásmo. Já už to nebudu potřebovat, tak ať někomu dobře slouží. Mít kompas po Marku Šenkyříkovi - to se cení. Mapoval jsem jím krypty pod chrámem Panny Marie ve Křtinách, štoly na Stránské skále,
Rozměrky, Závrt u Habrůveckých smrků, Ponorný Hrádek a Soví komín. Tak se o kompas přihlaste... Dave Duna (David Dunovský ze ZO 6-26) má přednost, pokud se mi ozve a chtěl by mapovat jeskyně, především Ponorný Hrádek. Nebo Novodvorský ponor?
Mě je to jedno! Z hlediska mé meditační praxe není to podstatné dohadovat se s někým o prioritě názvu jeskyně. Novodvorský ponor jsem v roce 1990 taky vymyslel já:). Ale jestli mi chcete udělat radost, tak se s pokorou držte pojmenování již zavedeného v literatuře: Ponorný Hrádek.
Děkuji Vám. A zapoměňte na hlas Jana Martinka. Ten nemá do čeho nestoudně kecat.
Kdo zdědí po poustevníkovi geologický kompas?
Věnuji ho zcela zdarma. Stačí se ozvat. Reálnou tržní cenu odhaduji na více než 5 000 Kč. Já se svatostí, jíž můj kompas nepochybně je, samozřejmě neobchoduji.
Měří přesně. Kdo se chce naučit mapovat jeskyně? Kdo si bude mého kompasu náležitě vážit. Ozvěte se na email.
Býčí skála ve snu: námět na horor.
Tak jsem měl nad ránem zase Býčí skálu ve snu. Tentokrát jsem se probudil se slovy: "To snad né!" Ale popořadě. Zdálo se mi, že na Býčí skále jí lidské maso.
Dělají z něho stejky společně s hovězím, které pak pojídají, nikdo by jim tento horor neuvěřil. A největší stejk s lidským masem si dává sám archeolog Martin Golec, který jistě není vegetarián.
Někdo mi to řekl ve snu, ale já jsem mu to neuvěřil. Budiž dobré jméno Martina Golce očištěno. Inu, na Býčí skále se slušný člověk může setkat opravdu se vším. Pokud ovšem chcete věřit svým snům.
Toto je můj folklórní příspěvek okolo dění pohanského okultiště Býčí skály. Když se pohanské okultiště probouzí - to se pak dějí věci!
24.6.2020 Oznámil jsem Toníku Tůmovy ze Správy CHKO že končím se speleologií.
Důvodem je, že musím vypomáhat mamince a nemám tedy na speleologii více času. Toník mou rezignaci pochopil. Budu se více zabývat poustevnictvím. Věřím, že je to správný krok správným směrem. Z Moravského krasu tedy neodcházím.
21.6.2020 Jóga je stará 5 000 let a dnes má svůj svátek.
16.6.2020
I bez speleologie taky dobře. Stále líp.
Už zase se mi dobře sedí
požehnané mantry
někam jdou
Paramhans Svámí Mahéšvaránanda ví...
A k tomu čaj,
uvolnil jsem se
Paramhans Svámí chce mít ze mne meditačního poustevníka,
služebníka Božího,
šrí Dévpuridžimu podobný.
Tak jsem v rukách Boha
nasleduji poustevníka Dévpuridžiho stále výš.
Takový život jsem si vybral
též na svatého Františka jsem hrdý.
A teď vyrážím do krasu
navždy svobodný.
Jindy jsem našel jakéhosi světce v jedné jeskyni. Tolik se naplakal, že z toho oslepl. Jeho kůže byla šupinatá špínou a svatostí. Ten mi řekl ta nejpravdivější, ale také ta nejhroznější slova. Když na ně pomyslím, běhá mi ještě teď mráz po zádech.
"Jaká slova?" Chci je slyšet, řekl František a vzal mě za ruku. Celý se třásl.
Vrhl jsem se před tím mužem na zem a zeptal se: "Svatý poustevníku, vydal jsem se na cestu abych našel Boha: ukaž mi cestu!"
"Cesta neexistuje." odpověděl a udeřil holí o zem. "Není žádná cesta!"
"Tak tedy - co je ?", řekl jsem polekaně.
"Existuje propast. Skoč do ní!"
"Propast?! To je ta cesta?, křičel jsem.
"Ano. Cesty vedou zemí, jenom skok tě přivede k Bohu. Skoč!"
"Nemohu otče!"
"Tak se ožeň a uklidni se!", řekl a ukázal mi vyhublou kostnatou rukou k východu z jeskyně. Vyhnal mě a ještě dlouho jsem slyšel jeho pláč.
Nikos Kazantzakis
Chuďásek Boží. Život sv. Františka.
V antikvariátu jsem zakoupil knihu Nikos Kazantzakis: Chuďásek Boží. Život sv. Františka.
Knihu jsem daroval mamince k narozeninám. Kdysi na mne tato mystická kniha, která je pravdivější než strohý životopis, silně zapůsobila a predisponovala můj život k následování svatého Františka z Assisi. Velmi mi pomohla a já ji zde časem vystavím pro vás k přečtení a duchovní inspiraci. Jen co se finančně trochu vzpamatuji, scan pdf buide stát okolo 1500 Kč!
14.6.2020 Nebudu už jeskyňář.
Chtěl jsem být jeskyňář, už jsem si chtěl koupit helmu a overal, ale Kamil mne znejistil. Nemá na náš výzkum potřebný čas a to jsem mu nabízel, aby byl předseda našeho nově ustanoveného bádacího spolku.
Co se týká mne, mám speleologii v srdci, ale při hlubším zamyšlení ani já nemám na výzkum dost času. Musím vypomáhat mamince. Tak jsem si včera večer s Kamilem esemeskoval a všechno jsem mu sdělil. Kamil mi na to
napsal, že to bude tak, jak chce Bůh. A já opravdu cítím, že mám žít v krasu jako čistý poustevník, než abych se upsal desítkám věcí ohledně speleologického výzkumu, který by poutal moji mysl... Vždyť
průzkum závrtu není žádná hračka, taky to chce nemalé finanční investice. Tak zůstávám sám s Františkem z Assisi, jehož jsem se rozhodl kdysi následovat. Budu 100 % jógový poustevník. Při tom budu pravděpodobně psát tento web.
Spolek Speleologie v denním životě tedy nejspíš nevznikne. Tak uzrál čas to překonat a jít dál. Co na to říká Kamil? Myslím že to cítí stejně. Nemáme čas. Ale to je škoda. Není o co stát. Jsou to starosti, zodpovědnost, poutá to srdce.
Vím Komu jsem se odevzdal... Jógu taky nemá smysl dělat na půl. Jóga chce celé srdce. A tak mám na miskách van speleologii a jógu. Jóga vítězí. Snad to není pro někoho z vás zklamání. Ale rozhodl jsem se svobodně. Někam ty speleologické starosti odešly a zůstala
jen svoboda a samota. Dobrý poutník sleduje znamení svého srdce. Není to vždy jednoduché se rozhodnout. Ale když se jednou rozhodne, tak po té cestě radostně jde v souladu se svým srdcem. A mě srdce vede do hor a na poustevnu.
Jsem Svámijiho posel. Vzhůru tedy na poustevnu! Něco ze mne odešlo. Vždyť komu patří tvé srdce, tam jde i tvůj život. Cítím se svobodně. Byla to tedy překážka na jógové cestě. K tomu je třeba jemné rozlišování. Chceš jít za Bohem, tak pospěš.
Myslím, že jsem se rozhodl správně.
7.6.2020 4 hodiny ráno: slyšel jsi ten ptačí zpěv?
Dnes jsem otevřel okno ve 4 hodiny ráno. Slyšel jsem ten ptačí zpěv. Zasedl jsem k meditaci s mantrou a přitom jsem přemýšlel nad výrobou oranžového speleologického
overalu u Romany Hýskové z Babic, který by jistě potěšil Kamila Pokorného. Oranžovou helmu (oranžovou protože jsem jogový speleolog) firmy Petzl
už mám vyhlídlou. Asi se ještě dám na speleologické řemeslo. Moc se mi zamlouvá k otvírce Závrt v Úzkém příhonu na Habrůvecké plošině. Kamil se k tomuto záměru ale ještě nevyjádřil...
Je to slibná nálevka v sedimentech,nedaleko však bohudík vystupuje skalní masiv. Blízko závrtu očekávám průchod neznámé jeskyně Habrůvecké svaté schody, protékané
Habrůveckým podzemním potokem. Nebo nejdřív zkusit speleologické štěstí na milovaném Jihu, v Hádeckém údolí? To Bůh ukáže... Každopádně budeme k otvírce jeskyní potřebovat spolupracovníky
do našeho týmu Speleologie v denním životě. Tak se přihlaste, máme zájem o věřící lidi, kteří neholdují alkoholu a umí pracovat... Předseda skupiny bude Kamil, já budu místopředseda
a do třetice snad se k nám přidá ta nejúžasnější podzemní badatelka Mgr. Barbora Roučková - Tesařová. Ta by mohla dělat jednatele. Jsou to zatím mé a Kamilovy sny. Oba chceme bádat a nemáme s kým.
Tak jsme se dali dohromady. Kamil mi vyhovuje, neboť věří z celého srdce v Boha a je pokročilý na své duchovní cestě, i když v něčem si samozřejmě nerozumíme,
ale tyto případné rozdíly rychle překlene tahání kyblů z naší jeskyně. Tak se připojte, pokud s námi souzníte a jste na stejné vlně. Kamil Pokorný a Marek Gyaneshwarpuri tedy příjmou několik věrných kamarádů, na něž je spolehnutí,
pro začínající speleologický průzkum Moravského krasu. Máme v plánu dát dohromady duchovní kolektiv, prostě dobrou partu lidí, kteří si mohou důvěřovat.
V něčem jsme totiž jiní než je v krasu standart. Tak pojď a připoj se k nám! Využijte této příležitosti jak se blíže seznámit. Možná se k nám přidá i Milan Hnízdo, který by tak byl členem asi ve
dvou skupinách, na severu a taky u nás na jihu a středu. Děravka stále volá, Milane... Ale to ukáže čas. Už jsme o tom předběžně diskutovali.
Speleologie v denním životě zvítězí!
Speleologie v denním životě To dokáže!
To Láska vítězí!
Ještě sestavit stanovy spolku, a je to!
PS: Děkuji Ti Kamile, žes mi doporučil Olympus. Už jsem se do něj zamiloval:). Stále ho pusinkuju:).
6.6.2020 Meditace v Slezákově Záhrobní v Hádeckém údolí.
1.6.2020 Meditace v Závrtu v Úzkém příhonu.
Dokud mne klíšťata nevyhnala...
27.5.2020 Beata solitudo, blažená samota na Švédově stole.
Tak jsem zase po roce zašel meditovat do šamanské jeskyně Švédův stůl. Můj příchod provázelo krupobití. Tentokrít jsem usedl k meditaci s mantrou v tzv. Ložnici, malé
komůrce ve skále hned vedle Obyváku - hlavní prostoře. V Obyváku jsem taky zapálil mystický oheň k poctě svatého šamana, který prý žil v této jeskyni. Prožil jsem u ohně krásnou a příjemnou noc.
V noci jsem měl sen o svém Mistrovi svámímu Mahéšvaránandovi. Dal mi kolem krku květinovou málu.
Druhý den jsem se vrátil zpět do civilizace. Co říkáte na fotky z nového Olympusu?
Návštěva Dobré čajovny v Brně.
Trochu je trápí, že kvůli koronaviru nemohou přicházet návštěvníci. Tak alespoň prodávají sypaný čaj a čajové šálky a konvičky.
26.5.2020 Fotogalerie z Jeseníků.
Fara Mlýnický dvůr, Štíty, Hora Matky Boží nad Králíkama, Malá Moráva.
25.5.2020 Tak jsem dorazil z Jeseníků.
18.5.2020 Teď jedu na týden na chalupu v Jeseníkách.
Týden nemuhu aktualizovat... Toníkovi Tůmovi ze Správy CHKO se památníček na Děravce líbí:). Mějte se dobře. Buďte dobří.
17.5.2020 Dneska narýsuju paměťovou mapu Děravky.
Ve snu: opravdu mi stačí Láska.
Dnešní poselství. Zasednout a opakovat Boží jméno. Zasednutí mne plní nektarem. Přeji úspěch v sezení. Je to milost a moudrost Boží.
Ustavičně meditovat. To je Hermit jóga. Dokud se naše individuální já nesjednotí s Bohem. Se vším jsem spokojen. Srdce se rozehřívá. Vítej Doma
v chrámu srdce. Nenaslouchám bludným názorům světa. Už zase sedím jako za časů mého mládí. Svámí Mahéšvaránanda žehná. Je to mystické spojení žáka s Mistrem.
Již nehledám. Na východě ani na západě nebloudím. Všechno mám. Harmonie. Všechno přemáhá Láska. Přeji Vám úspěch.
16.5.2020 Já a Arnoštek Hloušek.
Bylo to velké kamarádství. Sáhl jsem do archivu...
15.5.2020 Památníček na Děravce vstyčen!!! Radost veliká!!!
Největší problém byl přenýst bezmála 50 kg památníček od habrůvecké závory na Děravku. Maminka, která památníček autem přivezla, mi v lese hlídala batoh. Tak začala strastiplná cesta s památníčkem na Děravku.
Vždy 50 m cesty a odpočinek. Dokážete si představit jak jsem se nadřel. Konečně po hodině a půl památníček dorazil na Děravku. Zapálil jsem svíčku pod lípou
a postavil stan. Šel jsem utrmácen brzy spát. Druhý den ráno na mne čelaly dvě cesty do rudických stavebnin tam a zpět. Bezvadně mne obsloužili a beton prodali.
Pokaždé 25 kg pytel s betonem na zádech. Tak jsem to nadvakrát nanosil na Děravku. A ještě v podvečer jsem vybetonoval lože pro památník. Vyšlo to akorát.
Památníček byl 13. května 2020 na Děravce u Lípy slavnostně vstyčen. Pak přišel déšt a přerušil moji meditaci u lípy. Zalezl jsem do stanu. Ráno jsem zjistil, že památníček je zašplíchaný od betonu od večerního deště.
Tak jsem to vyleštil hadrou a pořídil historické fotografie. Bohužel jsem neměl stativ abych se u tohoto pozitivního díla vyfotografoval. Tak jsem vzal igelit, na němž jsem ředil beton a starý kanystr a obojí zanesl do kontejnéru
s plasty v Habrůvce. Jsem spokojený s dobrým dílem. Do Brna jsem jel ze Křtin.
11.5.2020 První zkouška Olympusu OMD EM10 Mark III.
První fotka:
Má nová, dnes zakoupená, čajovací konvička.
Procházka s novým fotoaparátem po brněnských kostelích. Bylo pod mrakem, slunce nesvítilo... Zatím s olympusem neumím fotit. Je to komplikované, mnohem složitější než u nikonu coolpix P900, který jsem dnes dal za 6 000 Kč na Kaunicové do bazaru.
Svatý Atanáš: Život svatého Antonína Poustevníka.
Tato kniha probudila mou zálibu v samotě a v askezi.
Ranní myšlenky na satanisty Svozila ml.
Dnes jsem vstal ve 4 hodiny ráno. Nemohu se dočkat cesty do AntikFota na Mendlově náměstí pro zamluvený Olympus OMD EM10 Mark III.
Opakoval jsem mantry a tu se mi zjevil hrozný Svozilův úmysl, poškodit památníček, který bude instalován na Děravce.
Tak jsem mu to meditačně vysvětlil, že nemá souhlas ke svému zlému a hloupému činu vyšších míst.
Požehnaný Břetislav Kafka, ten mi vysvětlil jak zacházet se zlým duchem. Kdepak františkán, jsem jogín.
Přečtete si v Lile Amrit o šrí Děvpuridžim jak tvrdě nakládal se zlými lidmi. Pokaždé je vyléčil... Poustevník Dévpuridži je můj veliký vzor a ideál.
Na mě si Svozil nepříjde. Co ho to jenom napadlo škodit Gyaneshwarovi? Bude pořád narážet na Boha k lítosti své i satana, jehož se marně dovolává.
Satan už nepříjde - a bude dobře. Zlé kouzlo pomine. Kdepak satan si na jógina nepřijde. Meditační člověk a opravdový jogín před zlem neucouvne a nebojí se ho. K tomu slouží mantry, Boží Milost a Boží vedení.
Já jsem On. Hledím na obrázek světce a vůbec se nebojím toho zlého. To on padne do hlubin nevědomí a ještě si natluče nos. Ještě má čas se změnit. Bude z něho hodný a pokorný křesťan. Nezbývá než Svozilovi jako vždy požehnat:
Pán Bůh ti žehnej Svozile! Nesmíš více škodit Marku Poustevníkovi. Raději si s poustevníkem vůbec nezahrávej. Nech ho svobodně dýchat. Rozuměl jsi? Vždyť ti nijak neubližuje!
Ale dost bylo filozofování. Je čas vyrazit pro můj nový fotoaparát. Už se nemohu dočkat
Stránku o Ponorném hrádku jsem ještě více aktualizoval pro ZO 6-26.
Přečíst znovu. Na vysvětlenou, co se stalo v roce 2004 v ZO 6-26. Jak ten čas utíká. Jakoby to bylo včera. Bez upřímné lítosti není odpuštění. Ta zlá karma je stále na světě.
Nikdo nepožádal o odpuštění, ani Petr Červinka zdá se ne. On si na to ale příjde sám, kdo je Jan Martinek a co provedl Markovi Poustevníkovi. Každopádně Pán Bůh žehnej.
To nebylo nedorozumění. Petr mne hluboce zapřel. Ale kdo jsem já, abych soudil druhé. Dneska už ta zrada Ponoru a všeho čemu jsme věřili nebolí. Některé věci ale musím říct.
Oni to stejně nepříjmou. To já vím. Dneska v ZO 6-26 mají novou generaci a snaží se mé vyhnání zahladit a trivializovat. Nemohl jsem jim ale odpustit, nestáli o to a bylo by to slabé a neúčinné.
Jen jsem na to zapoměl. Tím se to odsunulo někam do pozadí myšlenek. A na vyřízení Bohu. Mě to nevadí. Necítím se být ničím vinen. Když čtu evangelia tak vidím, že lidé taky dali přednost zlému Barabášovi
před Ježíšem a toho v klidu ukřižovali. Tedy nic nového na světě. Odpusť jim neboť neví co činí. Zaslepení egem je velké. Klidně jdou a ukřižují Ježíše. Přiblížně to se stalo, když jsem v roce 2004 sešel z hor
a chtěl se usadit znovu na své bývalé poustevně na Ponoru. Nepřijali mne ale. Jsem jogín, nejsem křesťan. Utrpení, které přináší život, jakož i jiné výzvy, přijímám jiným způsobem. Nevzdávám se. Indiferencí. Neztotožňováním se.
Pokouším se jim to jen upřímně napsat, co způsobili, aby Bůh nalezl jejich pokorná srdce. Každopádně se na nikoho už nezlobím. Nezapomínám jen na utrpělá příkoří.
Už se mě to nedotýká. Zbytek zahladil čas.číst víc...
8.5.2020 Má srdeční jeskyně Ponorný hrádek na Skalce.
Ponorný hrádek je má srdcová jeskyně na plošině Skalce. Jak známo, byl jsem od tama chatařící přesilovkou vyloučen, ačkoli jsem byl nejpracovitější člen skupiny a objevitel jeskyně.
Těžiště výzkumu se tedy odehrálo pod mým vedením v letech 1989-1995. Tehdy byly vykopána celá dnes známá jeskyně, dlouhá 35 m, tvořená plazivkou
klesající do hloubky asi 18 m, jedna z nejnáročnějších v Moravském krasu. Současní mladí jeskyňáři po příkladu Jana Martinka ale nerespektují mé právo objevitele pojmenovat
mnou objevenou jeskyni jak chci a jeskyni trucovitě nazývají Novodvorským ponorem.
Jeskyni pod Novodvorským ponorem jsem ale já pokřtil na Ponorný hrádek!
To se týká i druhé zdejší jeskyně Soví komín, kterou oni nazývají tvrdošíjně Zub. Ale tak je to zaneseno už v literatuře a to platí. ( Šenkyřík 2004, 2005a, 2005b.) Zřejmě je netíží svědomí vůči otci zakladateli tradice posvátného Ponoru. Kam jdou nevím, ale já tam nepatřím.
Výzkum Ponorného hrádku zastavila neprůlezná úžina za Trativodem ozvěny, která od roku 1994 nebyla překonána, přestože ukrývá potenciál asi 2 km dlouhé neznámé plazivkovité jeskyně. Oni u té úžiny snad spí. Výzkum komplikuje zvýšená koncentrace CO2.
7.5.2020 Ještě to musím vydržet do pondělka.
Objektiv mi přišel balíčkem. Měl jsem jen obavu, zda bude na můj Olympus pasovat. V AntikFoto na Mendlově náměstí se však všechny pochyby rozplynuly.
Potvrdili mi, že objektiv je pravý. Bohužel musím vydržet: Olympus OMD EM10 Mark III neměli na prodejně. Měli poslední kus a ten beru já. Musí ho ale odněkud přivést ze skladu.
Proto musím vydržet ještě do pondělka.:) Vydržím. Ale už se těším.
Dnes mi přišel tento objektiv na Olympus. Mám z něj radost.
Tak si dneska jdu pro již zamilovaný Olympus OMD EM10 Mark III .
Objektiv 12-50 mi přišel již včera na poštu, kde si ho dneska vyzvednu.
Jenom doufám, že je to ten správný objektiv pro můj nový fotoaparát.
Dneska mám narozeniny. Tak si dám pěkný dárek. Stejně to dělám pro Vás, abych vylepšil tento web. Chci fotodokumentaci zprofesionalizovat a k tomu - jak věřím - mi
Olympus OMD EM10 Mark III s objektivem OLYMPUS M.Zuiko Digital ED 12-50/3,5-6,3 EZ pomůže.
Tak mám dneska narozeniny - 52 let!
Citím se ale jakobych měl dvacet. To je tím, že cvičím pravidelně jógu. Kdepak myšlenky na stáří... Jogíni jsou plně aktivní i ve věku 100 let. Náš
jógový Mistr a duchovní Učitel Bhagván šrí Díp Nárájan Maháprabhudží se dožil v plné síle a zdraví 135 let! Tím jde nám všem příkladem. Věk je relativní, záleží na tom, nakolik se člověk cítí.
Ještě dlouho se budu - jak věřím - věnovat aktivně i speleologii. K tahání kyblů se sedimenty v podzemních plazivkách sílu potřebuji. Proto každý den kromě jógových ásan cvičím kliky,
dřepy a sklapovačky. K tomu vegetariánská strava. To vše dělá divy. Harmonie.
4.5.2020 Podařilo se mi sehnát objektiv OLYMPUS M.Zuiko Digital ED 12-50/3,5-6,3 EZ jaký má Kamil.
Tak jsem rozjel spoustu věcí. Dotazoval jsem se v AntikFoto na Mendlově náměstí na fotoaparát Olympus OMD EM10 Mark III s objektivem 12-50 (to je širokoúhlý
objektiv 24 mm !). Odpověděli mi ale, že tento objektiv se už neprodává a nevyrábí. To mě trochu zdrtilo. Nicméně jsem se vydal na internet proslídit
fotobazary, zda snad objektiv 12-50 někde nemají. A úspěšně! Byl to skoro jako zázrak. V jednom bazaru jsem na něj narazil. Konzultoval jsem to s Kamilem
a ke své radosti jsem si objektiv nechal poslat na dobírku na mou adresu. Přijde mne na necelých 4 000 Kč. Tělo už mám vyhlídlé v AntikFoto na Mendlově náměstí za necelých 16 000 Kč.
Tak za několik dnů budu mít Olympus OMD EM10 Mark III s těžko dnes sehnatelným objektivem 12-50, který výborně kreslí a své uplatnění najde zejména v jeskyních.
A co udělám se svým zamilovaným Nikonem Coolpix P900 ? Už jsem domluvený ve fotobazaru na Kaunicové, že ho prodají. Berou si provizi 20 procent.. Mě stál 12990 Kč. Prodám ho klidně za 5 000 Kč.
Mám ho rád, ale nějak to není ono. Neostří dobře. Od Nikonu bych očekával víc.
Podařilo se mi nemožné... Sehnal jsem tento objektiv!
Sen o duchovních bytostech na Býčí skále.
Dnes nad ránem jsem měl tento zvláštní sen. Uviděl jsem ohromné množství okem neviditelných bytostí. Byly jich snad milióny.
Tyto bytosti mají vše na starost, co se děje na Býčí skále. Dalo by se říct, že všemu dobrému žehnají a všechno představují. Děje se jejich vůle.
"Věděl jsem, že to tak je", pomyslel jsem si ve snu. Byl jsem šťastný z této vize a současně mi přišlo líto Svozila, který nemá pevný základ, který
toto nechápe a stále jde až do sebezničení proti Bohu. Bude tedy neustále bolestivě narážet na naši Božskou Realitu, která je v pozadí Všeho, i jeho samotného.
Tolik můj sen. číst více...
3.5.2020 7. května mám narozeniny.
Budu mít 52 let. Napište mi pro radost pozitivní email:).
Na radu zkušeného fotografa Kamila Pokorného asi zakoupim Olympus OMD EM10 Mark III
Kamil ho má a takto vypadají jeho fotky: kamilpokorny.rajce.idnes.cz. Mě to připadá jako profesionalita za rozumný peníz:) Co vy na to? Kdepak Nikon, s Coolpixem P900 jsem naletěl! Olympus je taky japonec...
Za zvířátky v oboře Holedná.
1.5.2020 Žehnám.
Opět v Bosonožském hájku a pod Hradiskem.
Film Poslední pokušení Krista.
Podle knihy Nikose Kazantzakise
Tento film na mne silně mysticky zapůsobil. Při jeho sledování jsem kdysi ronil potoky slz. Tak mne film dojímal. Tento film není natočen striktně podle evangelií.
V něčem je však stejně Pravdivý. Je tu výborně stvárněn mystický boj, který se odehrává v srdci každého hledajícího člověka. Ježíše přivedl na kříž. Musíme mu však závidět.
Došel svoji cestu až do úplného konce. A zvítězil. Je to něco, čeho my se neodvažujeme. Vzdát se pokušení ženy a pohodlného rodinného života a vydat se jen za Bohem.
To byl asi jeden z nejsilnějších okamžiků filmu. Cíl Cesty není nutně kříž...číst více
28.4.2020 Stáří zamýšlím prožít v bezdomoví jako poustevník v Moravském krasu.
Toto je dům v Brně, v němž žiji s maminkou. Byt je v 2. patře. Odtud podnikám spanilé výpravy do Moravského krasu. Až maminka
odejde na konzultaci k Bohu, tak byt pronajmu hodným věřícím lidem a sám odejdu jako František z Assisi do bezdomoví. Usadím se na některé své poustevně
v Moravském krasu. Nejvíc se mi zamlouvá hora Močová. Ale i odtud budu psát na internetu své zprávy z krasu. Zatím nevím jestli si pronajmu místnost v Habrůvce či ve Křtinách,
kde budu mít počítač, nebo zda si ponechám trvalé bydliště v Brně. Ať to dopadne jakkoli, chci stáří prožít v bezdomoví jako fotografující poustevník v
Moravském krasu.
25.4.2020 Hoří za Satana. Za Svozila.
Otevřená odpověď satanistovi Jiřímu Svozilovi mladšímu
Hoří za Satana. Za Svozila. K tomu si opakuji mantru a vše odevzdávám na vyřízení všemohoucímu Bohu - Nejvyššímu Principu. Svozile prober se.
Satan ti nepomáhá a ty škodíš Božímu dílu. Satan nepříjde aby se tě zastal. Tvou karmu bych nechtěl. Je fujtajblová. Moc to zapáchá. Budeš jednou
zbožný křesťan, až se prokoušeš tuhou blánou nevědomí, v níž jsi uvězněný. Satan není tvůj ochránce a ty jsi plný karem. To ti vyřizuje na zamyšlenou poustevník
Gyaneshwarpuri. Kdo by se tady bál ďábla, to ty se budeš bát Nejvyššího. Musel jsem tě varovat, než uděláš další nerozvážnost. Řítíš se do neštěstí. Plnou parou vpřed.
Do toho pekla určitě směřuješ, ale netěš se, neunikneš, nebude to tam příjemné. Nemáš kde se schovat, ani v pekle né. Ty už v pekle vlastně jsi, a proto vedeš
svoji soukromou válku s poustevníkem. Myslím si, že jsi uvnitř bezmocný. Kdo to kdy slyšel krást posvátné přeměty ze stromu v lese. A co bodat nožem do obrázku Panny Marie. Na nic jsem nezapoměl.
Ani na vykradenou poustevnu! Taky na kříž na Kostelíku si pamatuju, tím vším jsi se podepsal, kdo v jádru jsi, či za koho se vydáváš. Zlý jeskyňář.
Všechno se ti sčítá. Příjde den Božího hněvu a ten bude veliký. Neměl jsi vstupovat do mé násilně otevřené poustevny, tím jsi se posvětil. Ale to ty nechceš, nemýlím se že?:).
Jsi bezmocný Svozile! Opovaž se ještě škodit. Za okamžik vstyčím na Děravce památník. Neodvažuj se ho poškodit. Bože chraň! Je řádně povolený Správou CHKO Moravský kras a taky Školním lesním podnikem Křtiny.číst více...
24.4.2020 Na Děravce někdo škodil.
Tak jsem se vydal do Moravského krasu - střed. Po příjezdu do Křtin, jsem chtěl jít uctít Madonu, křtinský chrám byl však po dobu krize celý zavřený.
Vydal jsem se tedy na Habrůvku, kde jsem fotil druhý nenápadný propad na Habrůveckém potoce. Zprvu jsem myslel, že ožil náš dobře známý Habrůvecký ponor 1,
ale není to on. Je to něco zcela nového. Zapoměl jsem doma stativ na fotoaparát, proto jsem dnes nemohl stát jako měřítko na svých fotografiích. Od ponoru jsem se vydal
k torzu kříže pod Habrůvkou, který zamýšlím obnovit. Na Arnoštovu památku. Odpočinul jsem u oltáře u Habrůveckých smrků a to jsem se už vydal na cíl dnešní poutě: Boží horu Močovou.
Objevil jsem zde jedno rovné místo vhodné pro meditaci (v okolí jsou jinak samé nerovnosti od lůmků). Ale nemeditoval jsem, usnul jsem. Druhý den jsem se vydal na Děravku.
Již z dálky na mne lípa mávala svými větvemi. Když jsem se ale přiblížil blíž, zjistil jsem, že jí někdo okradl o její ozdoby. Jmenovitě "někdo" odstranil
tibetské modlitební vlaječky, dále si odnesl mosazný obrázek svámího Mahéšvaránandu,křišťálovou málu sundal ze větví. Neznámému zloději vadil i malý porcelánový obrázek sv. Františka z Assisi.
Tak někdo Svámijiho lípu zneuctil. A co teprve poustevníka! Pomodlil jsem se za Milana Hnízda, chvíli jsem poseděl, ale jinak jsem se dlouho nezdržel. Zloději mi zkazili náladu. Ale nezvítězili...
Bůh je vidí a potrestá. Na tomto místě varuji jeskyňáře z Býčí skály, kteří již dřívě vykradli moji poustevnu, aby na Děravce už neškodili. Jinak se pominou strachy. Býčináři si zvykli vítězit, ale s tím je konec. Varoval jsem je.
23.4.2020 Po dlouhém odloučení dnes navštívím Moravský kras - střed.
Vydám se na Děravku a Boží horu Močovou. U Svámijiho lípy na Děravce se pomodlím za Milana Hnízda, aby hledal Boha na místo zoufalého odmítání konzumu.
I vy se vydejte do Krasu, když nám protikoronavirová opatření končí. Zastavím se též v našich zamilovaných Křtinách, kde uctím kamennou Madonu Panny Marie Křtinské.
Víte, že před touto svatou sochou došlo k mnoha zázrakům, nevědomí. Mystik a pokročilý žák jógy smí uctívat dle vlastního uvážení všechno, třeba i svaté jeskyně.
Těšte se tedy z krás přírody a krajiny. Přeji vám všem radost. A kdo si radost nezaslouží, ať se vydá cestou pokání. I vy se vydejte cestou vnitřní jógy.
Z plna srdce rád žehnám.
21.4.2020 Poustevnu v Bosonožském hájku mít nebudu.
21.4.2020 Cesta do hor.
Duch Boží mne zve do hor. Přichází mi to ve snu. Slyšel jsem ve snu hlas: CESTA DO HOR. Pán mne zve do Ráje - na cestu do Slovenského ráje. Zatím jsou však hranice uzavřené, ale těším se na tu pouť. Protože chození po horách je nesmírně blahodárné.
Je to nesmírně požehnané. Požehnaná cesta do hor.
Jen mystikové dokážou odhalit
tajemství podivuhodných hor. Svámí Ráma
Život s himalájskými mistry
Druhá meditační jeskyně v lochu v Bosonožském hájku.
Bosonožský hájek je romantický les na spraši, která je rozřezána hlubokými erozními roklemi. Je to příhodné místo pro vznik lesních skrýší - lochů.
Ty zde hloubili místní občané za II. světové války, jako úkryt před frontou. Jeden takový loch má obzvláště pozitivní energii a v duchu jsem si ho již oblíbil. Vstyčím v něm kříž a na stěny dám svaté obrázky - a poustevna je hotová. Dnes tam zajdu.
20.4.2020 Hradisko u Bosonoh. Vyhnali mne mravenci!
18.4.2020 Vzpomínka na Arnošta Hlouška z Habrůvky. Otec habrůvecké speleologie žije stále s námi v naších srdcích.
Pokusím se vybavit všechny okamžiky, které jsem
prožil s otcem Arnoštem. Především vám musím říci, že jsem ho měl rád jako věkem staršího člověka a kamaráda. Seznámili jsme se na Habrůveckém ponoru v roce 2005. Právě jsem virguloval anomálii, pod níž teče Habrůvecký potok do podzemí, když tu ke mě přistoupil starší muž.
Tak jsem se seznámil s Arnoštem Hlouškem z Habrůvky, žijící legendou speleologických průzkumů zejména ve Křtinském údolí, který byl členem tamní speleologické skupiny ZO 6-05.
Arnošt mne chvíli pozoroval v mém počínání, a pak se dal se mnou do řeči. Arnošt neměl žádné výhrady, že se nacházím na cizím zájmovém území. Právě naopak,
byl rád, že tu jsem. Netrpěl vůbec zájmovým sobectvím jimž tolik trpí množství méně významných jeskyňářů. Přijal mne do svého laskavého srdce
a nevadilo mu, že jsem na Habrůveckou plošinu (jak jsem ji nazval já) "přivandroval" odněkud z jižní části Moravského krasu. Měl mě rád a měli jsme se vzájemně v úctě.
To jsem ještě netušil, že předemnou stojí nejstarší žijící veterán speleologických výzkumů pravděpodobně z celého Moravského krasu, jehož jméno je poprvé uvedeno ve speleologické literatuře v 1. zveřejněném soupise
členů Českého speleologického klubu pro zemi Moravskoslezskou v Brně v časopise Československý kras z roku 1949. Arnošt Hloušek byl pamětníkem takových speleologických velikánů
jako byli Antonín Boček, Rudolf Prix a Rudolf Burkhardt. Ve Křtinském údolí s ním speleologickým věkem a významen nemohl soupeřit žádný, ani sám Miroslav Kubeš ne.
Arnošt Hloušek byl ale neobyčejně pokorný člověk. Před mým vnitřním zrakem se objevuje jeho milá tvář. Požehnaný Arnoštek!
Vzpomínam na ty roky, co jsme spolu bádali v našem Závrtu u Habrůveckých smrků. Byl skutečný kamarád. Stál při mě, když mne okolní jeskyňáří špinili. Jemu
vděčím že jsme závrt vykopali do 13 metrové hloubky. Arnošt byl celým srdcem jeskyňář. Společně jsem snili o objevu v Milarepově propasti. Ochotně točil klikou
těžebního vrátku a nestěžoval si na svůj pokročilý věk. Jednou ho rotující klika vrátku udeřila zle do obličeje. Měl zlomený kořen nosu, ale nedal na sobě znát bolest.
Brzy se zotavil a opět přišel za mnou na závrt. Bez něj bych ten výzkum nezvládl. V roce 2005, při příležitosti diamantového jubilea 60 let Arnoštových speleologických výzkumu, se sešlo pod
památným Habrůveckým smrkem malé společenství přátel, abychom podepsali petici určenou předsednictvu ČSS, v níž jsme žádali pro Arnošta Hlouška čestné členství v České speleologické společnosti.
Bezvýsledně. Čestné členství mu přes jeho mimořádné zásluhy neudělili. Ale zato mu dali pamětní medaili za zásluhy o speleologii. Arnošt byl za ní v srdci vděčný, jako dítě.
Arnošt nic nedbal na pomluvy,
které slýchal o mě ve své vlastní skupině a stál pevně při mě. Arnoštovo přátelství se mnou ho stálo ale mnoho.
Pro své přátelství se mnou se postavili členové jeho vlastní skupiny k němu zády, což těžce nesl. Proto nakonec přestal na Výpustek docházet
a vzdal se svého členství v ZO 6-05 Křtinské údolí. Přestoupil
do našeho nově vzniklého občanského sdružení "Společnost přátel speleologického průzkumu poustevníka Marka", které pomáhal zakládat.
Zdálo se, že rozumí správně i mému poustevnickému životu. Na krutou zimu na poustevně Močová mě zásobil péřovou duchnou. Taky sám slídil okolo mé poustevny
a psal mi vzkazy na sněhu. Často jsem ho navštěvoval u něj doma v Habrůvce. Tehdy jsme se posadili na schody na zápraží, jeho paní mi přinesla buchty a čaj a
Arnošt vyprávěl... Jak to bylo na Závrtu na Lazech náročné a nebezpečné. Skoro se tam smířili se smrtí, když v podzemí závrtu zabloudili. Emanuel Jašek pak vlezl
do nějaké chodby, která není zakreslená v mapě, a dlouho za ním Arnošt naslouchal ozvěně jeho vzdalujících se kroků. Šel někam do neznáma k Závrtu u babické stezky.
Vzpomínal též na své výzkumy v Babické chodbě Výpustku, v Jestřábce, Ponoru na Slaniskách, Arnoštce, kterou objevil, Vinckově či Závrtu u Klostermannovy studánky.
Tam všude zanechal Arna své nesmazatelné stopy svou nezměrnou pracovitostí. Nesmím zapomenout ani na Děravku, jejíž výzkum se mnou slavnostně zahajoval, ale pak se do výzkumu pro svůj věk
už nezapojoval. Sledoval však naše speleologické počínání z ústraní svého domu v Habrůvce, kde jsme ho pravidelně navštěvovali.
Co říct o Arnoštu Hlouškovi na závěr? Byl prostý, osvícený vesničan, který prožil celý život v Habrůvce a okolních lesích. Do kostela moc nechodil, ale byl věřící.
Příroda mu byla nejbližší. V ní nacházel odpověď na své otázky.
Mír jeho dušičce. Odpočívá na hřbitově ve Křtinách. Zapálil jsem za něj na oltáři kalíšek. Takový byl Arnošt Hloušek, kamarád.
16.4.2020 Virgulový plán křtinských katakomb z r. 1943
V roce 1943 do Křtin dorazili jeskyňář Norbert Havlíček a rabdomantka sl. Ludmila Danielová. Rozlehlá stavba jim učarovala. Vyslovili předpoklad o rozsáhlém podzemí pod ní. Vzali do rukou virgule a pustili se do biolokačního měření.
A výsledky to byly vskutku překvapivé: pod chrámem se nachází složitě členité podzemí - rozáhlá krypta. Své anomálie zakreslili i do mapy, která se zachovala. Byla však válka, nebyl tedy příhodný čas k samotnému speleologickému vstupu do navirgulovaného podzemí.
Norbert Havlíček a Ludmila Danielová proto ze Křtin odešli. Zapsali se do seznamu badatelů křtinského podzemí.
Děkuji Kamilovi za scan.
15.4.2020 Kamarád Milan Hnízdo, speleolog z Děravky a Vymodlené.
Bohužel je Milan neznabožský, ale psychologicky velmi pokročilý. Řekl bych, že intuici má v harmonii. Bůh ho neodsoudí, když je ctitel dobra.
Milan Hnízdo je jakýsi karmajógín, s prvky bhakti: láska k přírodě, putování, jeskyní a láska k ženě. Sní zajisté sladký sen v jejím objetí.
Nepomůžou ani poustevníkovy přímluvy. Co mu vytýkám, že neuvěřil v Boha. Tu nevíru mu mám za zlé. Je to nějaká vnitřní chyba. Člověk se ale chybami učí
a tak i Milan jednoho dne Najde. Zatím se však zabývá dětínskými otázkami.
12.4.2020 Fotografování Paleoponoru v Ochozském žlíbku a Závrtu pod Svatými schody.
Z autobusu jsme v sobotu 11.dubna s Milanem Hnízdem vystoupili v Ochozu, odtud do Ochozského žlíbku. Fotili jsme se před Paleoponorem.
Potom jsem já vstoupil do Paleoponoru. Od roku 2006 kdy jsem zde zkoušel pod monitoringem Správy CHKO MK bádat, se zde nic nezměnilo.
Čelba je na cca 6,5 metru. Prostora se tam z úvodní plazivky ale zásadně zvyšuje do Markova komínku. Perspektivní, ale ucpané hutným sedimentem. Případný průzkum by probíhal v leže a byl by fyzicky náročný. Potom jsme vyhledali slibný Závrt pod Svatými schody a provedli jsme fotodokumentaci. Návrat přes Mariánské údolí do Staré Líšně. S Milanem jsme se domlouvali, že obnovíme výzkum na Děravce.:)
Přes noc na mystickém Hradisku u Bosonoh.
Zase na Hradisku. Tentokrát i se spacákem, prožiju tu noc. Znovu usedám do lotosové pozice. Je to chvíle, že bych očekával i příchod druida.
Druid však nepřichází. Sedím tu sám, osamocený, na hradisku mého mládí. A zase kuličky růžence plynou mezi prsty. Pomalu se stmívá. Má duše se stává součásti Hradiska. Druidem jsem. Jeho duše je věčná, tak jako ta moje.
Jsem napojený na átmá. Zapaluji kalíšek. Světýlko v přicházející tmě. Co říct víc? Jsem šťastný. Moje duše se Mu odevzadla. Modlím se. V noci mám mystický sen. Zdálo se mi, že ke mě přišly neviditelné bytosti a žehnaly mi. Byl to krásný sen. Díky.
Web gyaneshwarpuri.cz dnes slaví 1. výročí založení.
Za ten rok se podařilo vybudovat seriózní web o józe a speleologii. Račte přicházet. Statistiky ukazují, že za ten rok, tedy od 8.4.2019 do 8.4.2020 jsme
tu měli 6 111 připojení. V poslední době se počet návštěvníků zdvojnásobil. Jsem šťstný, že přicházíte. Už mám zaplaceny poplatky na další rok provozu. Webhosting stál jen 479 Kč a doména 175 kč. Dohormady 654 Kč. To se dá unést. Tyto peníze jsem do Vás rád zainvestoval.
Jenom bych měl jedno přání, abyste se nebáli psát své postřehy a nápady do návštěvní knihy. Jinak jsem spokojený. Předpokládám další růst webu v následujícím roce.
Máte se tedy na co těšit. Chci web udržet živý s častými aktualizacemi. K tomu mi pomáhej Maháprabhudži. Snad začnu přinášet zprávy z probíhajích speleologických výzkumů. Všechno záleží hlavně na Kamilovi Pokornému,
zda se mnou založí Speleologii v denním životě. Každopádně při svých toulkách Moravským krasem budu mít o čem psát. Jako krasový poustevník a možná opět i jako speleolog. Musím říct, že mne
tvorba webu vnitřně naplňuje a baví. Alespoň něco dělat pro druhé. Nelituji peněz ani času. Pokud jste se alespoň kousíček přiblížili k Bohu, je splněn cíl, s nímž byl web založený. Kéž Božské Světlo prozáří temnotu vašeho podzemí.
To Světlo máme v srdci a probouzí se Láskou. Nechť korovirová infekce již brzy zmizí a my se svobodně vrátíme ke svým výzkumům. K tomu Bůh žehnej!
1. asketický čin na duchovní cestě, který bychom si měli všichni předsevzat, by mělo být přestat jíst maso a stát se čistým vegetariánem.
Né tak jako u křesťanů, kteří považují za askezi, když jeden den v týdnu vynechají maso ze stravy.
To jsem tedy rodilý asketa, neboť né jeden den v týdnu, nybrž 25 let nepřetržitě nejím vůbec žádné maso. Vegetariánství je na duchovní cestě velmi důležitý počin. Vyhnete se tak utrpení v budoucnosti.
2. brahmačárja, neboli celibát. Nezachovávám bohužel celibát celý život, tak čistý brahmačarin nejsem. Byly dokonce časy, kdy se o mě pokoušela tantra, což byla má maskovaná neochota bojovat o své osvobození.
Ale nakonec jsem se vzdal sexu, abych se jednou mohl stát kajícníkem a mnichem. A k tomu je celibát nezbytný.
Pokud nezachováváte celibát, ale chcete ho zachovávat, tak se především se sexem netrapte a nemějte výčitky svědomí. Se sexem si poradíte nejlépe silou modlitby.
Né ovšem tak jako svatý Antonín Poustevník, který vždy vítězil nad démony, i kdyby ho zbili. My musíme jít zlatou střední cestou, nic si neodříkat a ustavičně se modlit.
Mnohokrát jsem byl poražen, ale pokaždé jsem povstal s ještě větší zarputilostí, až se mi sex natolik znechutil, že jsem ho překonal. "Kdo chce jít za mnou zapři sám sebe a následuj mne", stojí psáno v Bibli. Nyní to mám pod kontrolou. Díky Bohu za to. I vy byste neměli uznávat svoji slabost a závislost, s níž si stále dokola hledáte patrnery - vhodné protějšky.
Nejlepší je s tím přestat a jít cestou radžajógy - královské jógy, kdy máme všechno pod kontrolou. Dosti bylo sexu a jiných nečistot těla a ducha! Tak už nehřešte. Bůh ví vše.
3. Vyhledávej samotu, alespoň několik hodin denně. Stačí ve svém odděleném pokoji, nebo meditační jeskyni, či na posvátných místech krajiny. Zachovávej mlčení.
4. Vstávej před východem slunce, jak radí svaté knihy, například naše Lila Amrit.
5. Rozhodl jsem se vzdát cukru, zatím s tím zápasím, ale zvítězím. To znamená nejíst žádné čokolády, oplatky, buchty ap. Co mi však uvaří maminka, i kdyby to bylo s cukrem, takový vegetariánský pokrm sním. Taky sním halvu v ášramu.
6. Snažím se omezit jídlo. Domnívám se, že mi stačí jíst jeden pokrm denně, tak jako jiní mniši na poustevně.
Zmíněný tapas provádím pro účel mého gurua, toho který vede z temnoty ke světlu, Paramhansa Svámího Mahéšvaránandu. Byl bych rád, kdyby skořápka nevědomosti konečně praskla a já se stal řádně vysvěceným jógovým mnichem!
A co vy? Jaký si uložíte z Lásky k Bohu dobrovolný tapas?
Shivóham
6.4.2020 Už abychom zase mohli svobodně chodit do Moravského krasu.
Tak jsem dočetl životopis sv. Antonína Poustevníka od sv. Atanáše a mám z toho dvojí užitek: lásku k samotě a lásku k askezi.
Svatý Antoníne Poustevníku, žehnej nám na naší cestě k Bohu.
4.4.2020 Karmajóga ve sklepě.
Duchovní cesta je jako úklid sklepa. Pročišťujeme své podvědomí. K tomu slouží mantra. To světlo ve sklepě je Boží jméno.
Gyanajóga - skrytá stezka nad dualitou.
Rozhodující je radostná askeze
dobrovolná tapas ve jménu Boha
plně se ovládat
žár mé Lásky
který pálí karmy.
Při ranním rozjímání mi znovu přišla na mysl Česká speleologická společnost.
Česká speleologická společnost je kutsangová společnost, v níž vládnou nižší síly (žárlivost, sobectví, hněv, bezbožnost, alkohol, typické pivní řeči, kterým se naslouchá). Tohle všechno ČSS toleruje,
ale poustevník je v nemilosti. Nejmoudřejší se proto členství v ČSS sám vzdá. A bude líp... Nejhorší je, že uvedené nižší síly nabírají navrch. Tolik má kritika České speleologické společnosti. Nechci však ukřivdit těm jedincům, kteří usilují o dobro.
Všichni ti nadšení podzemní badatelé, kteří výzkum jeskyní provádějí s láskou jako svoji řeholi.
Mám je rád a ve vší úctě. Mají těžkou pozici. Česká speleologická společnost chce taky svůj klid, má však poustevníka Marka, který probouzí srdce a svědomí. A smích:). A já se tohoto úkolu ujímám.číst víc...
2.4.2020 Tak sháním profi fotoaparát.
Vybral jsem si profesionální zrcadlovku Nikon D750. Nebo stačí levnější Nikon D7500? Možná mi někdo poradí levnější kvalitní fotoaparát,
například firmy Sony nebo Olympus. Poradíte mi, co si mám na focení v jeskyních vybrat? Podmínkou je aby měl širokoúhlý objektiv nejlépe 24 mm.
Díky.
Tento fotoaparát jsem si předběžně vybral. Teď nashromáždit potřebné finanční prostředky.
1.4.2020 Svatý Atanáš: Život svatého Antonína Poustevníka.
Tak, dneska jsem dostal poštou z antikvariátu rukověť poustevnického života knihu Sv. Atanáše: Život svatého Antonína Poustevníka. Tuto knihu jsem už kdysi četl a oslovila mne.
Proto jsem se rozhodl zpropagovat ji na internetu. Jen co bude mít copy centrum otevřeno (už aby to bylo!) pořídím scan této knihy a ten vystavím na tomto webu.
Sv. Antonín Poustevník je považován za jednoho ze zakladatelů mnišství. Žil v 3.-4. století. Jednou slyšel v kostela tato slova z evangelia: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a rozdej chudým
a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mne." Proto se rozhodl rozdat majetek a sám začal žít asketicky jako poustevník v egypské poušti.
Tato kniha je jakýmsi návodem na rozlišování duchů (ať démonů nebo andělů), kteří přicházejí za osamělými poustevníky. A svatý Antonín Poustevník je zaručeně velmi zkušený autor. Tato kniha probudila mou zálibu v askezi.
31.3.2020 Experimentuji s Železnou bohyní milosrdenství..
Tak mi došly zásoby mého oblíbeného zeleného čaje Che Xanh, neboli "vietnam". Bez čaje ale nejde žít. Pití čaje totiž zahání únavu, zbystřuje vnímání
a podporuje meditaci. Na to přišli již staří mniši. Prý pití čaje podporuje též dlouhověkost. Obě mé brněnské čajovny mají ale v důsledku karantény uzavřeno.
Co si počít? Kde koupit čaj? Naštěstí jsme byli dnes s maminkou ve městě, v obchůdku se zdravou výživou. Jak se ukázalo, měli tam velké zásoby sypaného čaje.
Tak jsem zakoupil Ti Kuan Yin "Železnou bohyni milosrdenství". Velmi mne to potěšilo. Železnou bohyní hned vyzkouším.
Pravidelná večerní procházka se psem Dědečkem.
30.3.2020 Dnes jsem pocítil touhu zůstat na Hradisku až do soumraku.
Sedím sám mezi duby na pravěkém Hradisku u Bosonoh. Do krasu nemůžu, brání mi v tom karanténa. Proto musím vzít za vděk Hradiskem.
Co vypráví tichá ozvěna mého mládí? Tady to začalo. Měl jsem 14 let. Posvátné Hradisko mého života! Zde jsem kdysi vykopal pravěké hliněné střepy,
pazourek, ruční drtidlo, přesleny a hliněné cívky. Zde jsem zažil mnoho šťastných chvil. Zde jsem toužil meditovat. Pokročil jsem však na duchovní cestě?
Jsem stále stejný. Osvobozený? Cítím se svobodně. Né, nedosáhl jsem až té nejzažší mety. Mám však důvěru v budoucnost. Tady na Hradisku je po celé půlstoletí majestátný klid.
Nic se zde nezměnilo. Věřím, že mi Bůh dá to, co mi svět dát neumí. Budu volný. A svůj. Kéž v mé duši je vepsáno ÓM. Říkám ti, nadevším je On.
29.3.2020 Jak dlouho bude ještě trvat koronavirová nákaza? Já myslím, že dlouho. Bohužel.
25.3.2020 Východ slunce - božský okamžik.
Prohlédněte si celé video. Trvá asi 3 minuty. Několik týdnů jsem se připravoval, než jsem to video dnes úspěšně natočil. Spolykalo to více než 200 MBa.
Tak to raději zase brzy smažu, aby Wedos neměl nějaké problémy.
Buďte tedy při tom. Nad Brnem se totiž zrodil nový den... Buďte si toho vědomi.
Upozorňuji, že máme v návštěvní knize s Kamilem zajisté zajímavou a důležitou duchovní diskuzi.
Náš Kamil si myslí, že dosáhl TO, nejvyšší Božské Vědomí a já mu to beru... Jsou to dlouhé zápisy, doporučuji ale přečíst. Je to v něčem poučné...:)
23.3.2020 Druidský kruh na Hradisku u Bosonoh.
Do krasu kvůli koronaviru nemířím, tak jdu alespoň do lesa za vesnicí, kde je pravěké hradisko. Mám tam druidský kruh na kterém medituji s mantrou. Vyhnal mne však nebývalý chlad. Byly jen 3 stupně.
Resumé.
Jsem přítelem jogína. Svámí Mahéšvaránanda mě vzal do své přízně, pod svoji ochranu a je přítel mé duše. Potkal jsem Boha na zemi. Všechno mi dal - své požehnání. Už ničím netrpím. Jen sedávám před Jeho fotografií a rozjímám. Budu zasvěcený mnich? To On ví... Tolik bych si přál, aby se k němu obraceli trpící lidé a On je silou jógy osvobodil. Zatím sedím sám. Navštěvuji meditační jeskyni v Moravském krasu a posvátná místa v přírodě. Už mnoho let jsem poustevník. Snad i do mne sestoupí Duch Boží. Cvičím jógu, mantru a kriju. Živím se vegetariánsky. Svámijiho žákem jsem 25 let. Mám dobrou náladu. I vás bych požádal, abyste Svámijiho navštívili na jeho semináři. Povede vás Cestou Lásky k Osvobození. Svámiji je indický světec, který našel Boha a nyní o svém Poznání učí celý svět. Své žáky má v Indii, Evropě, Americe i Austrálii. Tak neváhejte a zkuste se na jeho svatost naladit. Vydávám toto osobní svědectví: Paramhans Svámí Mahéšvaránanda je pravý Mistr jógy. S úctou se před ním skláním a z celého srdce se mu odevzdávám. Nejvíc ze všeho bych si přál ho následovat taky v oranžovém rouchu. Snad bude má prosba vyslyšena. Modlím se, ať jsem i v každém dalším zrození jeho oddaným žákem.
Zemřel 26. dubna 2014 ve věku 76 let. Jan Hynš byl trochu podivín, ale dobrý jeskyňář, výborný znalec morfologie krasového terénu u Ochoze, jakých je jen několik. Své vzpomínky na něj jsem zveřejnil v Acta Speleohistorica 4/2005 o Skalce,
která byla jeho druhým domovem. Stále se zde toulal mezi nesčetnými lůmky v naději, že objeví zasedimentovaný vchod do jeskyně, puklinu vedoucí podzem, nebo závrt. To se mu nakonec i podařilo, když objevil skrytý Závrt u borovice (Zub),
který předznamenal objev na zdejší speleologicky chudé poměry významné propasťovité jeskyně nazvané Soví komín. Zde cituji z mé Acta Speleohistorica:číst více
22.3.2020 Kamenný kruh druidů Svatá Kateřina.
Propaguji tuto pozoruhodnou stavbu na níž jsem narazil při internetovém putování za keltskými druidy.
Zřídil jsem odkaz na Himmelovu Ochozskou jeskyni. ZDE
Sedím před oltářem, nebo spím. Není co dělat, když je ta karanténa. Kromě cest do zaměstnání nebo na nákup, mají lidé zůstávat doma. Do krasu se proto nechystám, nanejvýš do lesa na Hradisko u Bosonoh kousek za vesnicí. S maminkou a naším bílým psíkem
chodíme jednou denně na rybník u Popůvek. Připomíná mi Thoreauův Waldenský rybník. Víte, že dnes ráno sněžilo? Taky se chystám využít času k narýsování paměťového nákresu jeskyně Poustevníkovi Děravky.
A co děláte Vy? Pošlete zprávu... zveřejníme jí v naší návštěvní knize. Nechci web zanedbávat. Něco se sem pokusím - navzdory karanténě - dát...
Óm Šánti, Šánti, Šánti
Mír, mír, mír.
Neobajsněné svědectví Antonína Cvilinka o vstupu do krypty pod kostelem v roce 1893
Roku 1893 se měla odehrát zajisté dobrodružná výprava do krypty pod křtinským kostelem. Písemně toto svědectví zaznamenal jeskyňář Norbert Havlíček roku 1943,
tedy za II. světové války. Zmíněné svědectví podmínilo po válce nebývalý zájem o legendární křtinské katakomby ze strany místních občanů, tak i speleologů. Ze zmíněného svědectví zde cituji: Křtinský rodák p.Ant.Cvilink, ve věku 67 let, vypráví o kryptě pod kostelem následující: "Právě před 50 lety, tedy r. 1893 se opravovala venkovní fasáda křtinského kostela. Farářem byl tehdy důstojný pán Bernard Pátek. Práce prováděla fa. Julius Weiss... Bylo mi tehdy 17 let. V pracovní partě, ve které jsem byl zařazen, byl také můj kamarád, nějaký František Trégl, stejně starý jako já a dva starší dělníci (asi 40 roků) Antonín Bartoň a Antonín Špička... Jednoho dne jsme se domluvili já, Trégl, Bartoň a Špička, že se podíváme do krypty pod kostelem. Za polední přestávky jsme si vzali ze skladu nářadí dva velké železné sochory a vešli jsme do kostela zadním vchodem u sakristie. Hlavní kostelní dveře byly uzavřeny. Nikdo ze spoludělníků o naší výpravě nic nevěděl. Ze stojanu bočního oltáře jsme si vzali menší zbytky svíček, každý jednu. Železné sochory jsme provlékli kruhy v uzavírací desce a přesto, že deska měla pořádnou váhu, se nám ji podařilo pozvednout a odsunout natolik, abychom se protáhli dovnitř.
číst více
20.3.2020
Západ slunce na Troubskem
Spolu s maminkou na procházce na popůveckém rybníku.
Koronavirus není žádná sranda...
Poustevník podporuje rozhodnutí vlada.cz.
17.3.2020 Bojíte se koronaviru?
Roušku nemám, inprovizuji s vojenskou kuklošálou.
16.3.2020 Naše setkání u Habrůveckých smrků 24.9.2005
Podepsali jsme žádost o udělení čestného členství pro Arnošta Hlouška z Habrůvky. Na fotografii kromě Arnošta, též doc. Martin Oliva, Barbora Roučková, Miloš Muzikář a já, Marek Poustevník.
15.3.2020 Co říkáte na koronavir?
To vypadá na omezení speleologických výzkumů a návštěv krasu...
Stav průzkumu mého archivu.
Dne 11.3.2020 jsem převzal o mons. Jana Peňáza část mého archivu, který jsem před patnácti lety prozřetelně ukryl na faře ve Křtinách.
Křtinští premontráti archiv vydali, né však ale můj speleologický materiál vztahující se ke Křtinám. To si ponechali a teď vedu s nimi jednání
o možnosti naskenování křtinských archiválií na tento web.
Celkem jsem získal několik desítek svitků negativů z let 1989-2005, na nichž jsem hned objevil svou dosud historicky nejcennější fotografii za celých 38 let co fotografuji. Jedná se o fotku Radovana Drtila držícího první pomalovanou lebku, dne 9. února 1991 v podzemí čerstvě objevené Krypty pod věží chrámu Panny Marie ve Křtinách.
Jsem za ní šťastný, neboť jsem ji zde měl vystavenu jen v nedostatečné kvalitě. Považuji ji za svoji nejcennější speleologickou fotku, kterou jsem dodnes naexponoval. Pořídil jsem ji na Praktiku BCA. Dneska mi ale přišla esemeska rozesílaná vládou ČR, že až do 24.března budou zavřeny všechny obchody, kromě potravin ap. Na originál fotky z podvěží křtinského chrámu si tedy musíte ještě nějaký čas počkat.
Taky jsem objevil nějaké zapomenuté fotografie z mého poustevničení ve Slovenském ráji v roce 2002. Jsem za ně rovněž velmi rád. Dále jsou na negativech další fotky z průzkumu křtinské kostnice, Novodvorského ponoru a další. Všechny zde postupně vystavím.
Nový zápis na stránce o podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách.
Speleologický průzkum úspěšně realizovala v letech 1990 - 1993 ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno a firma SpeleoPraktik, pod vedením někdejšího studenta archeologie Marka Šenkyříka.
Dne 9. února 1991 nejúžasnější objev: Krypty pod věží, která byla využita v 18. století jako kostnice.
Zde tajupný objev 12 lidských lebek, či jejich zbytků, s nakreslenými vavříny a symbolem v podobě písmene T na čele. První objev tohoto druhu v České republice. Podobné nálezy v okolí Salzburgu v Rakousku.
Dne 16. dubna 1991 učiněn další významný objev: před bočním oltářem sv Jana a Pavla byla objevena hrobka, v níž byl pohřben roku 1777 zábrdovický opat Kryštof Jiří Matuška, tvůrce mariánské svatyně ve Křtinách.
Kromě těchto úžasných objevů prozkoumána neznámá barokní kanalizace pod ambity a rájským dvorem, objevená v letech 2005 a 2006.číst víc...
12.3.2020 Habrůvecký ponor 2. Závrt v Úzkém příhonu. Závrt u Habrůveckých smrků.
Vzpomínka na Ponorný Hrádek na Skalce.
Mapa podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách.
LEGENDA:
1. Hrobka opata Kryštofa Jiřího Matušky (1703 - 1777).
2. Hlavní krypta, nyní nově zřízená kostnice.
3. 4-4,5 m hluboký antropogenní zásah do geologického podloží stavby (přibližný předpokládaný rozsah).
4. Větrací chodbička do hlavní chrámové krypty.
5. Předlážděná vstupní kamnenná deska do hlavní chrámové krypty.
6. Boční přístupová chodba do hlavní chrámové krypty. Současný vstup do kostnice ze křtinského náměstí.
7. Terasa schopdiště se zazděnými podzemními sklepeními.
8. Krypta křtinské kostnice pod věží chrámu Panny Marie.
9. Umělá objevná sonda, kterou byla objevena krypta pod věží s kostnicí a pomalovanými lebkami.
I. Neporušené geologické podloží v hloubce cca 1 m.(přibližný předpokládaný rozsah).
II: Velmi kyprá kamenito - hlinitá navážka s četným obsahem úlomků cihel (mocnost vrstvy 4-4,5 m, přibližný předpokládaný rozsah).
III. Nadzemní půdorysný rozsah zdiva chrámu (1728-1744).
IV. Obvodové cihlové zdivo podzemních prostor.
V. Kamenné základy zdiva chrámu mimo půdorysný rozsah nosného zdiva chrámu (přibližný předpokládaný rozsah).
VI. Sekundární zazdívka podzemních prostor krypty pod věží z kamene, cihel a stavebních fragmentů.
VII. Místo nálezu kostnice v kryptě pod věží (promíchaný lidský osteologický materiál).
VIII. Předpokládaný rozsah.
IX. Místo uložení zemřelých premonstrátů v hlavní chrámové kryptě.
Pět hodin ráno - ptáci zpívají.
Pomalu se rozednívá.
Slyším zpěv ptactva
a vzdálený šum velkoměsta.
Nastává hodina Brahmamuhurta.
Nad oranžově zbarveným obzorem
se za chvíli vyhoupne slunce.
Číp, číp - zní ptačí koncert.
Rovněž mraky jsou oranžové.
Východ slunce má zpoždění.
V 6.19 konečně slunce vychází...
Okamžitě žhne sluneční kotouč.
Je nový den, 12. března 2020.
Je v tom jógové tajemství,
nejlepší meditace je vždy ráno,
než výjde slunce.
Nejšťastnější jsou tichá rána.
Mlčení a osamění, každé ráno,
to duše potřebuje.
Vstávejte i Vy dřív než výjde slunce :)
Vysprchujte se a zasedněte.
Zapalte kalíšek čajové svíčky a vonnou tyčinku
a opakujte vroucně Boží jméno - mantru.
To oranžové vycházející slunce žhne ve vás
je to vaše srdce, srdeční čakra.
Snažte se to prociťovat.
Jednou zvítězíte a vstanete ráno...
musíte sedět nehybně jako socha,
jen kuličky růžence pouštět mezi prsty.
K tomu Bůh žehnej.
Nic si z toho nedělejte pokud vám to nejde hned
já taky nesedím předpisově a hýbu se :) :) :),
všemožně se vrtím - je třeba ale s tím začít.
I ty Kamile začni:)
Nejdůležitější činnost je přece meditace.
11.3.2020 Nové putování Křtinským údolím.
Byla to již má druhá speleologická procházka Křtinským údolím. Tentokrát jsem navštívil některé význačné jeskyně, které jsem ovšem viděl jenom z venku,
neboť je má většinou uzamčeny
ZO ČSS 6-05 Křtinské údolí. Jmenovitě jsem navštívil Vokonku, Rudolfka někam zmizela, Malou Drátenickou, dále na druhém břehu Starou Drátenickou, Mariánskou,
nakoukl jsem i směrem k Výpustku, dále jsem v džungli popadaných stromů vyhledal Jestřábku a Kanibalku. Odtud jsem dál vystoupal na své studijní území u Habrůvky,
kde jsem znovu natočil Habrůvecký ponor 2. Zdá se, že odvodňovací trativod nemusí být zas tak hluboko. Dole totiž vystupují začištěné vápencové kameny.
Zašel jsem k Závrtu u Habrůveckých smrků, kde jsem fotil ozdobným písmem duchovně pomalovanou skruž. Za účelem kontemplace jsem zašel i k Závrtu v Úzkém příhonu,
který se mi velmi zamlouvá ke speleologickému průzkumu. Je to typická nálevka vysutěná nad jeskyním komínem - propastí.
Možná tudy sestoupíme s Kamilem Pokorným na aktiv Habrůveckého podzemního potoka. Dá-li Bůh. Já už jsem celkem rozhodnutý se o to pokusit.
Nejdříve ale upřednostníme dva výzkumy jeskyní v Hádeckém údolí. Noc jsem strávil v osamění jeskyně u Tří Kotlů. Měl jsem tam bujaré sny.
Následující den jsem se vydal do Křtin, abych se pomodlil v mariánské svatyni. Zde jsem se jakoby "náhodou" setkal s mons. Janem Peňázem,
který právě od křtinských premonstrátů na farním úřadě pro mne vyzvedl můj speleologický archiv, respektive jeho nekřtinskou část.
Páter Peňáz mne i s krabicí se speleologickými archiváliemi svezl autem do Brna, za což mu patří můj vděk.
Dále jsem napsal mejl křtinským premonstrátům s žádostí, aby mi z mého archivu umožnili nascanování dávno zapomenutých fotografií z výzkumu křtinského chrámu.
Potřebuji je pro svou nově budovanou stránku o podzemí kostela. /krtiny_kostnice.html. Tak snad mi vyhoví, když je to můj bývalý materiál...
9.3.2020 Druid - mě se líbí. Svatí muži Keltů.
Autoškola na japanku.
Aneb jak se vyvážejí sedimenty ze Ztracené chodby Vymodlené jeskyně.
Mystika Gyaneshwarpuri.
Prosím o záchranu,
prosím o víru,
prosím o naději,
prosím o mír,
prosím o radost.
Já jsem světlo krajiny,
Já jsem ta duše.
Budu oranžový.
Budu mnich, řádu svámí.
7.3.2020 Má exkurze do Vymodlené jeskyně.
Jeskyní mne provedl Milan Hnízdo. Nejdříve jsme si prohlédli jeskyni Michalku, kde byla za II. světové války malá dílna Flugmotorenwerke Ostmark. Později zde byla už po válce dozrávárna sýru niva. Dnes hospodářskou budovu využívá jako speleologickou základnu ZO ČSS 6-20 Moravský kras. A na tuto speleologickou základnu mne Milan uvedl.
Uvařil mi čaj a zapálil oheň v krbu. Pak jsme se vydali na exkurzi do Vymodlené. Vzal jsem s sebou foťák, tak budete moci vše vidět na vlastní oči. Nafotil jsem ovšem jen malou část jeskyně, neboť obtížmý průstup jeskyni mne odradil od dalšího fotografování. Po žebřících jsme sestoupili plazivkami do spodního patra. Celkem jsou to prostory především stísněné, které směřují k nedaleké jeskyni Spirálce. Nevím jak to zde bude pouštět. Potom jsem vystoupali po tíchž žebřích do horního patra. Jedná se o 120 m dlouhou horizontální Ztarcenou chodbu, v plném profilu zasedimentovanou. Jako vodítkou jsou zde kulmské štěrky.
Nyní Milan přemýšlí nad propojením Ztracené chodby do jen 20 m vzdálených protilehlých jeskyní v lomu Velká dohoda. Moc velká speleologická perspektiva zde tedy není, Milan to kope především proto, aby si chodbou jednou zašel do lomu na kofolu. Z jeskyně jsem vylezli až v noci, přiložili jsme do krbu buková polena, všechno jsme prodiskutovali a šli jsme spát. Na základně se mi spalo dobře. Ráno jedu z Ostrova 6 zónovou jízdenkou do Brna.
Má vybraná konvička z Dobré čajovny.
Konvičku těchto ladných tvarů jsem si vybral v Dobré čajovně na Římském náměstí. Tak teď počkám asi měsíc jak dopadne má anketa, a pak se pro konvičku vypravím. Stojí 590 Kč.
6.3.2020 Jedu do Vymodlené na sever krasu.
Hostitel mi bude Milan Hnízdo, který mne k návštěvě této jeskyně zve už nějaký ten pátek. Vy všichni, kteří toužíte potkat poustevníka,
navštivte v sobotu Vymodlenou. Sraz máme dnes v 14.45 hodin v hale vlakového nádraží. Samozřejmě Milana nafotím v jeho zamilované Vymodlené. Kdo chce taky pozvat poustevníka do své jeskyně?
Tuze rád přijedu. Nevadí, že jste z České speleologické společnosti. Nic zlého jsem Vám neudělal.
Dovol mi nahlas
vyslovit svou prosbu.
Své nejskrytější přání
a ty vidíš do mé duše,
věřím, že mne vyslyšíš.
Můj Bože,
chci být mnich!
Svámí Mahéšvaránando,
vysvěť mne.
Tiše to píšu do internetu
věřím, že mne slyšíš.
Nabízím Ti svoji mantra anuštánu,
aby se mé přání vyplnilo.
Chci patřit Svámijimu
a Jeho Cestě.
Tvůj oddáný
Gyaneshwarpuri.
Mám zainvestovat a koupit si novou čajovou konvičku?
Stará konvička mi tolik nepřirostla k srdci. Když se mi rozbila, tak mi to ani nevadilo. Ulomilo se jí ucho takže se z ní těžko nalívá vroucí čaj. Konvička se vroucím čajem rozpálí, a já mám pak opálené prsty. To proto že chybí to ouško.
Proto jsem se rozhodl proinvestovat něco peněz, do konvičky podle mých představ. Mám už jednu vyhlídlou v Dobré čajovně, a nikdo ji nechce:). Čeká na mne.
Nová anketa:
5.3.2020
4.3.2020
Sedí sám a je tichého srdce.
Proč vstávat časně ráno, před východem slunce.
Dnes, v pět hodin ráno zpívali ptáci.
A co jste dělali Vy, v pět hodin ráno?
Já jsem již seděl v meditačním sedu (padma asana),
pouštěl kuličky růžence mezi prsty
a opakoval Boží jméno.
Kdy se ke mě přidáte?
Buďte jako ti ptáci, vstávejte brzy,
ještě před rozedněním a východem slunce.
To by byl od Vás velký čin.
Vstávat časně ráno
a vykonat svoji duchovní sádhanu (cvičení).
Za to by Vás Bůh miloval
byli byste Jeho přátelé.
Já jsem Maháprabhudžiho a Dévpuridžiho.
Modlím se za to, abych se mohl stát Jejich mnichem.
K tomu Bůh žehnej!
On mne miluje a objímá mne.
Tak jako Vás miluje a objímá.
Stojím u otevřeného okna
naslouchám švítoření ptáků a vzdálený ruch probouzejícího se města.
Sedím sám v ranním tichu
a koupu se v Boží přítomností.
Taková je cesta světců.
Vstávají brzy a opakují mantry.
I já patřím mezi ně.
I Vy byste měli posvětit své životy.
Čas ubíhá, alespoň jednou si čas najít
a být ráno potichu se svým Milovaným, Mistrem a Pánem.
3.3.2020 Tak jsem se vrátil.
Po čtyřech dnech prožitých na faře v Jeseníkách. Tam je ještě na Kraličáku sníh. Zde v Moravském krasu soudě podle Kamilových fotek sněženek a podléšek
je jaro. Brzy půjdu instalovat kamenný památníček na Děravku. Totik se na to těším celou zimu. A co Vy? Chyběli jste mi...:)
27.2.2020 Jeskyně Ř-27 Tulácká poustevna v Hádeckém údolí.
Má neosídlená poustevna v roce 2004.
Jeskyně Ř-22 Doupě Trampů v Hádeckém údolí.
Jeskyně, ve které jsem prožil šťastné mládí. V mé knížečce Zpěv osamělého poustevníka v jeskyni na vysoké hoře píši:
"Nejposvátnější z mých tajných míst se nachází v Moravském krasu. Je tomu již šestnáct let, co jsme ho objevili s kamarádem během naší první
samostatné trempské výpravy. Tak do mého života vstoupilo Doupě, malá jeskyňka ve skalách, jež se mi zdála být tehdy tak osamělá, že jsem míval pocit,
že bych tam mohl žít rok a přesto by o mě nikdo nevěděl. Tady to všechno začalo. Tady jsem procitl z dětství a pod mýma nohama se začala odvíjet duchovní cesta.
To nejkrásnější jsem zažíval právě zde, neboť zde bývalo mé srdce nejčistčí. číst víc
Kamil Pokorný má už knihu vzkazů.
Vstup do ní je na webu speleozahady.cz rafinovaně skryt za tlačítky: Aktuality, Literatura, Archiv a Kontakt.
Tak mu do knihy něco pozitivního napiště. Moc se na to těší...
Přes noc na Doupěti Trampů v Hádeckém údolí.
Opakoval jsem mantry, dlouho jsem spal a pak jsem šel domů. Bez ohně byla zima.
Toník nedal souhlas s umístěním památníčku na Kostelíku. Správa CHKO MK opravdu nechce do přírody umisťovat další památníčky, je jich tam hodně a nejsme park, ale volná příroda. Takže platí, že ke Kostelíku s památníčkem nesouhlasíme. Je tam národní přírodní rezervace a to není park.
Můžeme se společně zamyslet, kde jinde by byl vhodný. Uvažoval jsi umístit ho do obce Habrůvka jako do rodiště poustevníka? Nebo oprav svůj kříž pod Habrůveckými ponory na křižovatce cest a umísti památník na tento kříž na cestu mezi Habrůvkou a Kostelíkem, to by bylo pěkné.
Toník
24.2.2020 Můj zamilovaný Nikon Coolpix P900 je opravený.
A hned zítra mizím do krasu, do Hádeckého údolí.
Dnes budu vyrábět formulář pro speolozáhady.
Dnes budu vyrábět formulář pro Kamilovy speleozahady.cz. Server mailform.cz má nějakou poruchu připojení, proto si Kamil
nemůže formulář vygenerovat sám. Proto to uděláme na mém starém účtu, kde připojení naštěstí funguje. Nezapoměňte tedy Kamilovi něco pěkného napsat formulářem na jeho web. Speleozahady.cz jsou něco jako Kamilovo dítě. Dává do toho svoji lásku.
Kamil má dneska zubaře, tak mu držte palce, ať to přežije.
A za pár dnů je tu jaro...
23.2.2020 Zcela sám jsem vytvořil velký formulář do návštěvní knihy.
Mám velkou radost, že jsem to zázrakem dokázal. Nyní mi můžete psát obsáhlé zprávy formulářem na můj mejl.
Formulář na mail pro návštěvní knihu. Požehnané Kamilovy speleozahady.cz
Ať se dobré dílo daří.Kéž nás Bůh naplňuje Láskou a nektarem.
Kamil si se speleozahadami.cz hraje jako se svým dítětem. Právě teď dodělává mailovací formulář, aby mu mohli psát čtenáři a on byl s nimi ve styku.
Pokud se mu to povede (není to tak snadné jak se zdá), tak si zdrojový kód formuláře, po dohodě s Kamilem, zkopíruju na tento web. Miniaturní formulář, který mám v návštěvní knize , od služby mailform.cz totiž odpuzuje od psaní
delších zpráv. A já chci, aby mi čtenáři webu psali své postřehy, komentáře a vzkazy. Tak snad se to Kamilovi podaří... Zde na zatím nefunkčním formaláři pracuje, jako na písečku. Pokud někdo víte jak se formulář pro návštěvní knihu v html správně dělá, poraďte s kódem. Děkuji předem.
A proč navštěvní kniha s formulářem? Aby se zajistila určitá etika webu a webmaster měl klidné spaní a čistou mysl. Kamil i já máme s přímo zapisovanými komentaři bohatou negativní zkušenost. Proto Kamil nechce o navštěvní knize s přímým zápisem ani slyšet. Já jsem totožného názoru.
Proto návštěvní kniha s nepřímým zápisem. Tím vycházíme vstříc těm čtenářům, kteří pozitivně pozdravovat a psát chtějí. Bude to dobré. Zatím to studujeme v jakpsatweb.cz , ale nějak to Yuhůovi nefunguje :(. Zato mi Kamil poradil kódy na padající lístečky, které jsou na indexu a sněhové vločky, které jsem dal k mejlu.
Tyto kódy na mnohé jiné vychytávky se nacházejí dynamicdrive.com. Poradil to Kamil...
22.2.2020 Návrat z Jeseníků.
Tak jsem se právě vrátil z Jeseníků, kam pravidelně jezdím s maminkou na faru, jak říkáme naší chalupě. Je asi z 18. století a opravdu je to bývalá katolická fara.
Prostě je to místo s pozitivní energií. Dnes faru maminka pronajímá lyžařům, kteří sjíždí nedalekou Bukovou horu u Červené vody. Musím po nich vynášet koše plné ložního prádla.
Tato má povinnost vůči mamince, mi stojí v pravidelné cestě do Moravského krasu. Maminka chalupu nabídla i prodeji, aby si na stáří pracovně ulevila,
ale nabízených 5,5 miliónů korun se jí zdá za její celoživotní dílo málo.
Tak jsem zvědav jak dlouho ji ještě vydrží síly. Kdy budu zcela volný pro Moravský kras...
Býčí skála odmítla o památníčku pro Kostelík hlasovat.
Všech 49 členů odmítlo o památníčku hlasovat, s tím že rozhodnout musí Sprava CHKO. Informoval mne o tom včera jednatel Býčí skály Aleš Pekárek. Co k tomu dodat? Mlčení je souhlas, i tak se to dá vyložit. Požádám tedy o monitoring a souhlas Správu CHKO Moravský kras.
Proč jsem si koupil hodinky.
Tak jsem si udělal malou radost. Koupil jsem si digitálky Casio. Hodinky se mi hodí pro mé brzké vstávání za účelem jógy a mantry. Doufám jen, že se nestanu otrokem času.
Třicet let jsem totiž žádné hodinky nevlastnil. Byla to má filozofie, být volný a na času nezávislý. Teď jsem změnil názor a hodinky jsem si koupil. Je to jen tak pro štěstí, ne že bych to nějak zvlášť potřeboval. A co Vy?
Jak jste spoutáni časem? Mnozí z Vás by bez hodinek nemohlo ani žít. Čas plyne a nikdo ho nezastaví. Pomalu stárneme. Stárneme spolu. Toho jsou ty digitálky symbolem. Doufám, že budou něco jako můj amulet. Už jsem si na ně zvykl.
Tolik mi chybí...
Kdo? Samozřejmě můj Nikon coolpix P900. Tolik jsem si zvykl fotografovat pro náš web a teď mám ruce v klíně. Fotografování mám už v duši.
Proto mi fotografování teď chybí. A říkám, že fotit by se měli naučit povinně všichni speleologové, aby prožité chvíle v Moravském krasu neuplynuly bez užitku. Zvolte si svoji značku, tak jako já propaguji japonský NIKON a začněte s fotografováním.
Odměnou Vám bude radost ze vzajemného sdílení prožitků zvěčněných na fotografiích. Budiž Nikon, je trochu dražší, ale získaná kvalita se za ty peníze vyplatí. Též Bohdan Holomíček fotil svoje legendarní fotky na Nikon! Tolik mi chybí foťák.
A děkuji Kamilovi ze speleozahady.cz, že stále fotí a svými komentáři přispívá na tento web. Za komentáře k článkům děkuji samozřejmě i Milanovi z jeskyně Vymodlená. Nestačí jen docházet, měli byste něčím na web přispět. To by bylo něco! To byste mne potěšili...:).
Je to náš společný web. Nebojte se rozepsat. Místa je tu dost pro Váš článek pro druhé návštěvníky. K tomu slouží návštěvní kniha, nebo i tento deníček. Díky za pochopení. Děkuji, že přicházíte. Čím dál víc.
Kéž tento web přispívá k porozumění a harmonii ve světě.
K tomu mi Bůh pomáhej a žehnej.
Ještě jednou díky že přicházíte.
15.2.2020 Svatojakubská kostnice v Brně.
14.2.2020 Můj zamilovaný NIKON Coolpix P900 má poruchu.
Nesvítí mu dispej. Fotoaparát mám v záruce, tak jsem ho dal do Antik foto na Mendlově náměstí do opravy. Celkem bude trvat asi 10 dnů.
Co říct o Nikonu Coolpix P900? Jáké jsou mé zkušenosti? Mám ho rád, ale nevyhovuje mi. Nemá možnost připojení přídavného blesku, což je při focení v jeskyních vážný nedostatek.
Též kresba fotografií není tak ostrá, v porovnání s tím na co jsem byl zvyklý u svého stařičkého Nikonu F65.
Co dodat? Až se finančně trochu zvetím, tak fotoaparát Nikon Coolpix P900 zanesu na prodej do bazaru na Kaunicové. A místo toho si koupím kvalitní, tedy drahý fotoaparát zn. NIKON.
Tak teď si dáme s focením a tím i s tvorbou webu asi 10 denní přestávku. Budu zatím dodávat fotky jen ze svého archivu, pro pamětníky.
Velmi se mi líbí profesionálně ostré fotografie, který dělá nenápadný Olympus Kamila Pokorného. Na jeho fotografickou úroveň bych to rád při focení jeskyní jednoho dne dotáhl:).
Nikon Coolpix P900 tedy nedoporučuji jeskyňářům zakoupit. Je vhodný jen pro amatérskou fotografii na zemském povrchu.
13.2.2020 S Milanem Hnízdem a jeho přítelkyní Ladou opět v naší oblíbené Chajovně.
Jako obvykle jsme pili zelený čaj vietnam, který je nejlevnější z již kvalitních čajů. Já ho piju rád. Prodiskutovali jsme jeskyně,
Habrůvecký ponor 2, Závrt v Úzkém Příhonu, samozřejmě Milanovu oblíbenou Vymodlenou na severu Moravského krasu. Bylo nám fajn...
Milan je do Lady zamilován a Lada jeho lásku opětuje.
12.2.2020 Největší štěstí je Láska. Nejdůležitější je Láska. Jsem šťastný. Ať žije Láska!
Proč uctívám japonského světce Moriheie Ueshiby.
I já jsem stoupencem cesty aikida.
Uctívám především Moriheie Ueshiby. Jsem stoupencem jeho cesty především filozoficky. Jeho půvabnému mystickému boji se však nevěnuji a svůj čas věnuji raději józe.
Nechci mou duchovní indickou cestu zaměnit za cokoli jiného... Přesto si dovoluji uctívat aikido. Při své mantra - džapě medituji tedy i o Ueshibovi a pravidelně mu zapaluji kališek svíčky pod jeho fotografií.
Byl velkým Mistrem boje, a tato známost se může hodit. Mám rád tohoto japonského světce. Jeho poselství Lásky se mne dotýká.
Stejně tak uctívám i jiné asijské bojové systémy, karate apod, pokud slouží míru. Ovšemže dnes už jen platonicky. Je dobré ale s něčím začít. Já však patřím především Paramhansovi Svámímu Mahéšvaránandovi, úplně jsem se našel v Jeho józe, jsem tedy jogínem, nikoli kšatrijem. To jsem poznal v meditaci.
Svým životem se snažím uskutečnit veliký jógový ideál ahimsy. Neubližování je nejsvětějším Principem. Věřím, že pro negativní síly nejsem zrovna přitažlivý. To dělá láska jogína, tedy Milost skutečného Mistra, meditace a mantra džapa. Přesto možná s aikidem, až se časově víc uvolním, začnu.
Chci si ve stáří udržet fyzickou kondici a ohebnost. Zatím však věnuji svůj čas józe a hlavně mantře. Aikido však cítím ve své duši. Taky v mém srdci je láska aikida.
Vždy hleď na svět
laskavýma a jemnýma očima,
nikdy né hněvivýma nebo ustrašenýma. filozofie aikida jeho zakladatele
Moriheie Ueshibyčíst vice...
12.2.2020 Pokračuje odkrývání fotografických pokladů 2.
11.2.2020 Co máme v Brně pod nohama, když jdeme po ulicích?
Kouzlo brněnského podzemí... S fotkami se dá vyhrát. Je to spárováno pravdivě, v těchto místech je skutečně takové podzemí, jedinečné specifické prostory - všechny tyto jsou sanovány, technicky zajištěny, vyspraveny s přispěním a záštitou Magistrátu města Brna, patří mu velká zásluha za podporu rozsáhlého množství převážně historického podzemí. Kéž však podporuje i nadále další průzkumy a systematickou záchranu těchto na první pohled z roviny ulic města neviditelných skvostů...číst více...
Pokračuje odkrývání fotografických pokladů.
Ještě něco z mého fotaarchivu.číst víc...
10.2.2020 Ještě něco z mého archivu:)
Díky bývalé malé poustevnici na Olomučanské plošině Kláře Jogíni Maršálkové, která mi vrátila 5 kusů CD, které jsem si u ní uschoval, mám nyní tisíce fotografií ze starého webu marekpoustevnik.cz. Postupně budu některé vybrané fotografie soustředit na tento nový web gyaneshwarpuri.cz.
Takže se opravdu nenudím a mám před sebou spoustu práce. Radost mám zejména z pdf Acta Speleohistorica o závrtech Habrůvecké plošiny a wordu o
jeskyni Málčině, nebo hledaný originál památníčku Vincence Doležala pro Kostelík. Všechny tyto soubory jsem považoval za ztracené a jeto jako zázrak, že se zachránily do dnešních dní.
Tak ať se Vám líbí. Já když si dnes prohlížím ty staré fotografie z let 2005-2010, tak jsem docela dojatý. Ty fotky mile hladí a vrací mne ve vzpomínkách na poustevnu Děravku, k Habrůveckým smrkům a do Křtin. Je to s podivem, že jsem toho dokázal tolik nafotit.
Za záchranu těchto fotek tedy děkuji KLáře. Jsou to poklady a rád jimi obohatím můj web. Bohu díky za ně... číst více...
9.2.2020 Hradisko u Bosonoh
Dnes mne únorové slunce zlákalo k procházce na pravěké hradisko v lesích za vesnicí.
8.2.2020 Toník Tůma mne informoval, že o Habrůveckém ponoru 2 ví již od roku 2017
Doložil to fotografiemi. Nejsem tedy objevitel nového slibného ponoru pod Habrůvkou.
Hrádek u Babic nebo Refugium ve Křtinském údolí?
Předcházel záhadný objekt nad Vývěrem Křtinského potoka přímo vzniku Křtin?
7.2.2020
Mé zamilované Údolí pod Křtinami
odkryj mi svoji duchovní Podstatu.
Tajuplné Údolí pod Křtinami
prokaž mi tu laskavost
a vydej mi svá Tajemství.
Požehnané svaté Údolí pod Křtinami
dej se mi Poznat.
Ať nic nezabrání
mému svatému úmyslu.
Vallis Bapismi
odměň se mi Láskou a Poznáním.
Ať je všude mír
a Láska.
První letošní průzkumná pouť Křtinským údolím.
Kráčel jsem Křtinami, když tu u mne zastavil fialový favorit a z něho vystoupil pan lesník ze ŠLP Křtiny - hajný z Olomučan. Popřal mi vše dobré, a řekl mi, že když nebudu malovat na studánky tak mám volné pole působnosti. Po tomto milém setkání s prostým lesníkem ze ŠLP jsem zamířil do Křtinského údolí. Kráčel jsem jím se svobodným srdcem a pevným krokem.
Vydal jsem se Úzkým příhonem směrem k Habrůvce. Tam ve strání skrytý mezi mlázím je můj slibný Závrt v Úzkém příhonu. Překvapil mne. Nejdřív jsem ho dlouho hledal, ale když jsem ho našel, tak se mi zalíbila jeho sešikmená nálevka. Jednou bych zde možná chtěl mít spolu s Kamilem Pokorným speleologický výzkum. Habrůvecké Svaté schody procházejí kousek odtud a lepší pracoviště zde momentálně neznám.
Pak mi cosi říkalo, abych se vydal vyfotografovat ucpaný Habrůvecký ponor. Při příchodu na louku jsem zjistil, že potok loukou přetéká a teče směrem do Úzkého příhona, kde se ztrácí v zakrytých ponorem. Vydal jsem se tedy loukou k Habrůveckému ponoru a tu můj zrak upoutala veliká studňovitá propadlina nového ponoru. Pokřtil jsem ho na Habrůvecký ponor 2. Tento ponor se propadl blíže k lesu, možná již za úvodní zařícenou zónou a stál by za speleologické ohledání. Po tomto příjemném objevu jsem se vydal zpět Úzkým příhonem do Křtinského údolí, kde jsem vystoupal do stráně ke Třem Kotlům. Navštívil jsem též Jeskyni u Tří kotlů. Pak jsem šel k Otevřené skále a Vývěru Křtinského potoka. Zde jsem vystoupal do příkrého svahu na Refugium ve Křtinském údolí.
Tak tuto podivnou rozvalinu nazývám já, archeologové ji poněkud nepřesně nazývají Hrádek u Babic. Domnívám se totiž, že se nejedná o žádný hrádek, ale sakrální objekt, který předcházel v Údolí křtu vznik našich Křtinách. Tento zaniklý objekt musí být tedy velmi starý, že se o jeho existenci premonstráti ve svých spisech nikde nezmiňují. Na refugiu jsem pojedl oběd a večeři v jednou: sýr niva a 3 rohlíky. Zapíjel jsem to džusem. Pak jsem se vydal do Křtin, kde jsem poklekl před zázračnou Madonou Panny Marie Křtinské. Ze Křtin jsem odjel autobusem do Brna.
6.2.2020 Objevil jsem nový Habrůvecký ponor 2.
Ponor se propadl na zelené louce, blíž k lesu, asi 15 kroků (odhad, nepočítal jsem to) od původního, dnes ucpaného Habrůveckého ponoru 1. Vypadá to slibně.
Nově propadlý ponor je studňovitého tvaru o průměru více než 2 metry a hloubce odhadem 3,5 m. Dole voda očistila vápencové kameny.
Stál by za průzkum. Zde se již někde dostáváme nad pevné skalní trativody, za úvodní zařícenou zónou, do nichž by mohl ponor vést. Na své badatelské konto jsem si dnes připočetl další zajímavý objev.
4.2.2020 Křtinské údolí a mé mládí.
Křtinské údolí už mám poměrně prochozené, přesto jsem zdaleka nebyl ještě všude.
Málokdo dneska ví, že jsem byl spolu se Slávkem Sedlákem jedním ze dvou hlavních organizátorů Sametové demonstrace u Výpustku, jejímž požadavkem byl odchod armády z této jeskyně a její předání jeskyňářům.
Sešlo se nás tehdy na demonstraci několik stovek a armáda po té z jeskyně opravu odešla. Tak spadl ZO 6-05 do klína Výpustek... Dnes si Výpustek prohlížejí četní turisté a v jeskyni působí speleologická skupina. Pravdou však je, že za to vděčí již zapomenuté demonstraci
vedené Slávkem a mnou, Markem Šenkyříkem. Tak to zapisuji jenom proto, abychom si historicky ujasnili situaci okolo Výpustku za Sametové revoluce.
Tehdy jsem spolu s Radovanem Drtilem (ZO 6-26) hlídkovali s dalekohledem na krku nad vojskem obsazeným tajemným Výpustkem. Samozřejmě na straně sametových studentů.
Přitom jsme byli ukrytí v jeskyni, kterou nazývám LISTOPADOVÁ, ukrytou vysoko ve svahu Údolí z níž jsme z ptačí perspektivy přehlíželi čilé dění ve vojenském objektu. Dokonce jsme Listopadovou jeskyni tehdy speleologicky zkoumali s cílem prokopat se do horního patra vojenského Výpustku. Přitom jsme objevili asi 20 metrů dlouhé pokračování, v němž jsme si připadali jako prvoobjevitelé.
Přitom jsme se nadýchali asi CO2, nebo čeho, neboť oba objevitelé z toho měli dýchací potíže. číst více...
3.2.2020 Hádecká ventarola.
2.2.2020 Začíná se mé objevování Křtinského údolí, aneb kde hledat ty pravé speleozáhady.
Malá polemika s webem speleozahady.cz
Začína se mé objevování Křtinského údolí. Zatím jen nesměle, kousek po kousíčku. Cílem je objevit nerozpoznané opuštěné místo ke speleologickému průzkumu, neboť ty pravé speleozáhady se píší ve Křtinském údolí.
Doufám, že si na mou existenci členové ZO ČSS 6-05 už zvykli a já jim na oplátku prozradím všechna svá zjištěná tajemství. Co dělá Miroslav Kubeš?
Ten jistě již má rád poustevníka Marka z Habrůvky, neboť mu dokonce dal do poustevnické misky jako almužnu 20 Kč! Zdá se, že se ledy úspěšně prolomily.
Samozřejmě nebudu chodit na lokality na něž má ZO 6-05 řádně povolené vyjímky, dokud se vchody jeskyní samy v Lásce předemnou neotevřou.
Mým cílem je objevit něco zbrusu nového. Ať žije Láska! Konec sobectví ve Křtiňáku! Ať žije přátelství, né zájmové nepřátelství!
Mě tam samozřejmě nejvíc zajímá Habrůvecký podzemní potok s potenciálem 2 km dlouhé a 120 m hluboké krásné erozní jeskyně. Je to můj hypotetický objev jeskyně, pokřtěné již mnou na "Habrůvecké Svaté Schody."
Vím, že už mám pomalu taky své roky, abych se do tohoto dobře skrytého a odolného systému pouštěl, ale mne stále něčím Habrůvecký potok přitahuje...
Vím tam o jednom skrytém neevidovaném závrtu, který možná vede na ten aktiv, nebo je kousek od něj! Pustíme se spolu do něj? Požehnané srdce Moravského krasu - střed. číst víc
1.2.2020 Patřím Bohu.
Svámiji Mahéšvaránando
z celého srdce a celé duše
se Ti odevzdávám.
Veď mne
z temnoty ke Světlu,
od smrti k nesmrtelnosti,
kéž je všude zdraví, mír
blahobyt a Láska.
Veď mne ať nezabloudím
s Tebou se ani smrti nebudu bát.
Kéž je všude Štěstí,
jen Tebe uctívám,
od Tebe neustoupím,
jsem navěky Tvůj.
Tebe miluji
a k Tobě se modlím.
NAHAM KARTA PRABHU DIP KARTA
30.1.2020 Meditační ústraní na Kůlničce.
doc. PhDr. Martin Oliva, Ph.D., DSc. na HermitPhoto
Jsem rád, že jsem Marina Olivu z Ústavu Antropos MZM mohl nafotografovat. Bohužel mě selhala technika. Objektiv fotoaparátu se vlivem přechodu ze zimního počasí do vyhřáté místnosti orosil, proto jsem musel vzít za vděk alespoň těmíto orosenými fotografiemi. Na jaře však Martina Olivu naportrétuji znovu.
27.1.2020 Poznáte mne podle nové kutny.
Chci se pochlubit s malou radostí. Oranžová vlněná látka mne přišla asi na 1200 Kč, profesionální ušití v krejčovství Barbořáková v Bosonohách na 800 Kč. Kutnu jsem si tedy už nešil sám.
Jsem šťastný. Konečně mám jógovou oranžovou kutnu vrcholného střihu.
26.1.2020 Pro Vás, kteří chcete mít mantru, je tu gajátrí.
Toto je univerzální mantra všech Indů, tedy i nás sympatizujících a přátel s odvěkou Indií. Tato mantra může předcházet řádné zaasvěcení do guru mantry obdržené od Mistra Mahéšvaránandy. Zde se dočtete o dobrodiních gajátrí mantry, tak jak je sepsal Mistr Šivánanda v knize Mantra jóga. Doporučuji Vám uvedené řádky promeditovat a podle poznání se zachovat. Požehnaná je gajátri. Kéž dobrodiní gajátri mantry poznáte sami na sobě. Já si gajátri mantru rád zpívám. Pokud se Vám tato mantra zalíbí, můžete začít s jejím opakováním. více
25.1.2020
Místo, kde trávím své dny
je nevýslovně tajemné a skryté. Chan-šan
Básně z Ledové hory
Záchrana pomalovaných lebek.
Páter Červenka ze Křtin mi přislíbil, že restauraci pomalovaných lebek probere s památkáři.
Jednou tak přijít na Chan-šan
uklidnit všechny zmatky
již žádný chaos myšlenek
a srdce prosté pochyb
s klidnou duší na skalní stěnu báseň psát... Chan-šan
Básně z Ledové hory
23.1.2020 Křtinské pomalované lebky ztrácejí svojí černou barvu.
Když jsme pomalované lebky v roce 1991 v kryptě pod věží objevili, byla jejich černá kresba sytě kontrastní. Nyní při návštěvě kostnice v roce 2019 jsem zjistil,
že kresby značně blednou a ztrácejí na své vypovídací hodnotě. Bylo by třeba kresby vavřínů a tau někým odborně zrekonstruovat, než nadobro zmizí.
Proto jsem psal mejl premonstrátům do Křtin, k čemuž jsem je motivoval. Snad jim osud této cenné a stále ještě tajuplné památky nebude lhostejný.
Věřím, že se tohoto mého podnětu vážně újmou a pomalované lebky ze křtinské kostnice dají odborně zrestaurovat. Dnes se mi dokonce o osudu křtinských pomalovaných lebek zdálo nad ránem ve snu...
22.1.2020 Zimní odysea na Močové.
Tak jsem se vydal na svou přírodním živlům otevřenou poustevnu ve vápencovém lůmku na Močové u Habrůvky. S sebou jsem měl rámovou pilu a sekyru abych si v této zimě rozdělal oheň. Rozdělat oheň byl problém protože na Močové nerostou skoro žádné smrky, ale jen habry. Z tvrdého dřeva se nedají udělat třísky k zápalu ohně. Nakonec jsem si nějak s pomocí svíčky poradil. Byl to ale problém... Pak jsem usedl k plápolajícímu ohni a ohříval se. Zima mi nebyla. Tak jsem meditoval s mantrou. Třetí den jsem se časně ráno vrátil zpět do civilizace. Pila a sekyra se v tomto zimním období plně osvědčila.
20.1.2020
Jak jsem slíbil, tak jsem dodržel slovo... Zde je scan mých nejoblíbenějších básní od čínského mudrce Chan-šana "Básně z Ledové hory."
Svou hlavní poustevnu zřídím na Močové
protože je velmi málo navštěvovaná. Jako poustevník se potřebuji někde citit jako doma. Hora Matky Boží - Močová je k tomu ideální. Je tu starý vápencový lůmek se svislými stěnami, který osídlím.
I v tomto zimním počasí mne to na Močovou stále přitahuje. Má meditační jeskyně U Studánek je příliš blízko civilizaci, proto ji občas někdo navštíví. To mne ruší v meditaci.
Požehnaná je celá Habrůvecká plošina, poustevnický svět sám pro sebe. Ještě to nějak vyřešit na Správě CHKO a ŠLP s mým ohněm, který samozřejmě v této zimě potřebuju. Požehnaná je Močová.
Celá je osiřelá, tedy jako stvořená pro mne. Stále mne přitahuje, tak jako blaženého Františka hora Alverna. Zamilovaná Hora. Požehnaná Skála Útočiště.
Wolf zaslal fotografie ze starých legendárních trampů.
16.1.2020
Arnošt Hloušek u Závrtu u babického chodníku.
19.3.2005: Habrůvecký ponor, maximální pozorovaný stav před ucpáním.
Švédův stůl.
Karel Kalandra, bývalý starosta obce Habrůvka, na HermitPhoto.
Závrt v Průbě 2006.
16.4.2005: Stavba lesního oltáře u Habrůveckého smrku.(zleva: Marek Poustevník Šenkyřík, Patrick Bárta, Lubomír Jogapuri Sléha, Miloš Muzikář, P. Václav Groh OM, Petr Špaček
Zakoupil jsem pro Vás Chan-šanovy Básně z Ledové hory.
Muž z Ledové hory
bude tu navždy,
ten, který žije v naprosté samotě
nenarodil se a nezemřel.
Jsou to mé nejoblíbenější verše z ledové pustiny na vrcholcích čínských hor, ze života osamělého taoisticko-buddhistického poustevníka a jeho věčných
toulek horskou přírodou. O osobě Chan-šana cituji hned z úvodu k jeho básnické sbírce:
"Vypadal jako žebrák, byl zpustlý a vychrtlý a tomuto přesně odpovídalo každičké jeho slovo, každý výkřik. Při hlubším zamyšlení nad tím co říkal,
jste však pochopili, že v těch slovech je skrytá Cesta, že
jeho soudy jsou břitké a mají neskonalou hloubku.
Nosil čapku z březové kůry a oblečený býval v cárech, na nohou jen obyčejné dřeváky, neboť když se svatý muž uchýlí do ústraní, snaží se i svým zevnějškem splynout s přírodou."
Básnickou sbirku Chan-šanových veršů z Ledové hory, která inspirovala japonský zen i moderní beátnickou generaci v 50. letech 20. století, zde naskenuji a vystavím k volnému přečtení...
Jiří Wolf Dressler ze Křtin zaslal odkaz na toto video o Drtikolovi:
Průnik Trativodem ozvěny v jeskyni Ponorný hrádek 2004.
S vranovským mnichem P.Václavem Grohem OM na Skalce, u Sovího komína 2004.
13.1.2020 Můj oltář 2020.
Potrét: Jiří Wolf Dressler ze Křtin. viz.
pokročilý v meditaci, nahlížející do astrálního světa, vize Světla, následuje tzv. Andský systém, výrobce zbraní, fotograf, tramp.
Foto Jiří Wolf Dressler ze Křtin.
První novoroční mantra džapa U Studánek.
11.1.2020
Svámí Mahéšvaránanda mi požehnal a vzal mne do své přízně.
Mám jenom svámího Mahéšvaránandu
On je jako Kristus - Šiva On je,
Mistr Božské jógy,
požehnaná Indie,
která plodí takové světce.
Svámí Mahéšvaránanda
vzal mne pod svoji Ochranu
nebojím se zlých sil
za vším je jedno Já.
Svámí Mahéšvaránanda
mi možná požehná
a vysvětí mne za mnicha,
splní se sen mého zrození.
Ty ptáš se, kde hledat Boha?
Hledej v sobě,
v Sobě máš ukrytý poklad
nesčetných Božských sil.
Stačí si opakovat Boží Jméno
a zcela se odevzdat.
Boží jméno je moc k uskutečnění
pravého Já.
Milostiplný Mistr Mahéšvaránanda
mě vzal do své přízně.
Já nebojím se karem,
nejsem jim vydán na pospas.
V šest hodin ráno vstávám ještě před východem slunce
a opakuji si Boží jméno
světské radovánky jsou jen pro nezkušené
já nacházím moudrou radost v odříkání.
Já nenarodím se více na této planetě
mířím do vyššího světa,
kde není pláč a nenávist
jen Božské Světlo Poznání.
Mistr mne vede
učí mne sedět
kuličky posvátného růžence plynou mezi prsty,
sedím před oltářem a rozvzpomenu si
na své pravé Já.
Jsem přítelem svámího Mahéšvaránandy
nebojím se to říct, je Přítel mé duše,
On je Láska, Moudrost a Poznání,
to On mne vede v této kalijuze
zpět do vyššího světa Brahmalóku.
Ty ptáš se kde hledat Boha?
Přisedni k nohám Mistra
a poznej Ho.
Je To Boží Hra
ty pospíchej bratře
do vesmnírného Domova
to ti říká Gyaneshwarpuri.
10.1.2020 Chce ctěná Býčí skála na Kostelíku památníček poustevníkovi Vinckovi Doležalovi?
Drahý Aleši a Býčí skálo,
já si myslím, že Duši Krajiny ty rozumíš docela dobře. Dokážeš se tedy vcítit do situace okolo poustevníka Vincka Doležala z Habrůvky. Nech proto prosím hlasovat o jeho památníčku na Kostelíku.
Váš názor totiž není tak bezvýznamný jak tvrdíš, naopak na něm opravdu velmi záleží. Vše bude v souladu, když se celá Býčí skála vyjádří k záměru opět umístit památníček na Kosteliku. Bude to jako Vaše POŽEHNÁNÍ, tedy né schválení, k tomu opravdu nemáte žádnou viditelnou kompetenci. Všechno je to karmické vyrovnání neviditelných sil v duši Krajiny okolo Býčí skály...více...
8.1.2020 Hynštovo funidlo.
Je to fantastická nádhera, ten bezpočet bělostných krystalů jinovatky nad vyústěním průduchu z neznámé jeskyně, když venku mrzne a ze skalní úzké díry doslova funí teplý vzduch - podle termokamery dokonce okolo 10 °C! Na snímku je "Hynštovo funidlo", záhadný skalní otvor nad Ochozským rybníkem Hádek. Kdo jste opravdoví nadšenci, využijte mrazivé počasí, pořádně se oblečte a běžte okukovat stráně. Kde uvidíte takovéto větší ojínění, může to napovádat o neznámé větší dutině...
Kamil Pokorný
Ohlédnutí za speleologickým průzkumem u Habrůveckých smrků 3.
Mistře aikido - stůj při mě.
Dnešní modlitba.
Všechno Ti dám
milostiplný Maháprabhudži.
Půjdu sám až tam kde kvete jóga
oheň Lásky spálí všechen hřích.
Všechno Ti dám
jenom se újmi svého žáka,
s Tvým požehnáním
zdolám vrcholky Poznání.
Milostiplný Maháprabhu Dípe
Ty Jsi Světlo jógy
požehnaný kdo na Tebe medituje
a utichlý dnem i nocí na Tebe myslí.
nepozná bázeň ani strach.
Láskyplný Maháprabhu Dípe
osviť mé vědomí svým Kosmickým Světlem
o to tě prosí Gyaneshwarpuri
7.1.2020 Obrana Vincence Doležala, poustevníka v jeskyni Kostelik.
Aleši, s tím mým mystickým křížem pro Kostelík jsme totálně nepochodili.
I Toník Tůma nedá svůj souhlas. Proto je zbytečné abyste o kříži hlasovali, já se ho vzdávám. Ale napadá mne: co památníček Vincencu Doležalovi? S tím byste souhlasili? Já vím, že je to z Vašeho pohledu to samé, kříž nebo památníček..., ale Vincenc na Kostelíku historicky působil. Tak o umístění památníčku na Kostelíku nech prosím hlasovat. Mám v záloze ještě jeden exemplář památníčku nahradou za dva zmizelé. Kříž Vám jako křesťanský symbol vadí, památníček je více neutrální a vadit by nemusel. Co ty na to Aleši? Díky.Více...
3.1.2020
Novoroční sankalpa a modlitba.
Přemýšlím nad mnišstvím, je to mé největší životní přání. K tomu mi pomáhej Bůh. Maháprabhudži mi žehnej. Tento život jsem se rozhodl prožít jako svámí.
Ještě je to však otevřeno. Především sexuální pud musím kontrolovat na 100 %. Co na to poví Svámiji? Zatím se ho neovažuji zeptat. Budu dělat svoji mantru a sádhanu s tímto Cílem.
Bůh ví o každém našem přání a umí ho vyplnit. Taková je má víra. Byl bych tedy hinduistický mnich. Toužím hinduismus uskutečnit.
Pssst, zatím je to přísně tajné. Mou duši tedy Bůh zabarvil do oranžova. Jakpak by to bylo pak s mým poustevnictvím v Moravském krasu? Chci zůstat. Skoro se stydím na to pomyslet. Tak je to svaté. Všechno tedy rozhodne Bůh.
Že bych i já mohl být mnichem, kdo by to byl řekl. Všichni jsme v rukách Božích.
Vítejte na stránkách ctitele záhad a tajemství.
Usedám na Útesu Rozhledů a hledím z výšky do nočního tichého údolí. Potom se vracím na Pekárnu uvařit si čaj. Na zpáteční cestě Mokrskou plošinou se nebe náhle rozzářilo vzdálenými výboji ohňostrojů. "Už je to tady.", pomyslel jsem si. Milióny lidí právě propuká v novoroční veselí. Já však tiše sestupuji do temného portálu jeskyně Pekárny a z klacíků, které tu zbyly po tábornicích, si zapaluji ohníček. Vařím si čaj a přitom dlouze hledím do plamenů ohně. Jsem tu sám tak nahlas začínám zpívat novoroční modlitby.
Právě proběhlo sčítání volebních lístků v komunálních volbách. Již teď je jisté, že zvítězilo ANO, nenáviděný pan Babiš je SPOKOJENÝ.
Pokud je pan Babiš spokojený, tak i já jsem spokojený. Od sametové revoluce, kdy jsem stál na straně studentů a nově vzniklého Občanského fóra a Václava Klause,
se politiky straním. Ale z povzdálí ji sleduji. Zatím se vše podle mého názoru vyvíji dobře. Dnes jsem sympatizující s panem Babišem, který to v poměrech českých zemí opravdu nemá snadné.
Zamyslet by se měli nad sebou všichni kdo ho nenávidí a špiní. Proč ta negativita? Jsem přesvědčen, že Babiš bere svůj politický úkol a vizi čistě, proto mu přeji
úspěch. Zato jeho opozici vnímám jako směs světla a tmy, jako šeď. 
Jenom doufám, že je to ten správný objektiv pro můj nový fotoaparát.
Dneska mám narozeniny. Tak si dám pěkný dárek. Stejně to dělám pro Vás, abych vylepšil tento web. Chci fotodokumentaci zprofesionalizovat a k tomu - jak věřím - mi
Olympus OMD EM10 Mark III s objektivem OLYMPUS M.Zuiko Digital ED 12-50/3,5-6,3 EZ pomůže.
prožil s otcem Arnoštem. Především vám musím říci, že jsem ho měl rád jako věkem staršího člověka a kamaráda. Seznámili jsme se na Habrůveckém ponoru v roce 2005. Právě jsem virguloval anomálii, pod níž teče Habrůvecký potok do podzemí, když tu ke mě přistoupil starší muž.
Tak jsem se seznámil s Arnoštem Hlouškem z Habrůvky, žijící legendou speleologických průzkumů zejména ve Křtinském údolí, který byl členem tamní speleologické skupiny ZO 6-05.
Arnošt mne chvíli pozoroval v mém počínání, a pak se dal se mnou do řeči. Arnošt neměl žádné výhrady, že se nacházím na cizím zájmovém území. Právě naopak,
byl rád, že tu jsem. Netrpěl vůbec zájmovým sobectvím jimž tolik trpí množství méně významných jeskyňářů. Přijal mne do svého laskavého srdce
a nevadilo mu, že jsem na Habrůveckou plošinu (jak jsem ji nazval já) "přivandroval" odněkud z jižní části Moravského krasu. Měl mě rád a měli jsme se vzájemně v úctě.
To jsem ještě netušil, že předemnou stojí nejstarší žijící veterán speleologických výzkumů pravděpodobně z celého Moravského krasu, jehož jméno je poprvé uvedeno ve speleologické literatuře v 1. zveřejněném soupise
členů Českého speleologického klubu pro zemi Moravskoslezskou v Brně v časopise Československý kras z roku 1949. Arnošt Hloušek byl pamětníkem takových speleologických velikánů
jako byli Antonín Boček, Rudolf Prix a Rudolf Burkhardt. Ve Křtinském údolí s ním speleologickým věkem a významen nemohl soupeřit žádný, ani sám Miroslav Kubeš ne.
Arnošt Hloušek byl ale neobyčejně pokorný člověk. Před mým vnitřním zrakem se objevuje jeho milá tvář. Požehnaný Arnoštek! 
které slýchal o mě ve své vlastní skupině a stál pevně při mě. Arnoštovo přátelství se mnou ho stálo ale mnoho.
Pro své přátelství se mnou se postavili členové jeho vlastní skupiny k němu zády, což těžce nesl. Proto nakonec přestal na Výpustek docházet
a vzdal se svého členství v ZO 6-05 Křtinské údolí. Přestoupil
do našeho nově vzniklého občanského sdružení "Společnost přátel speleologického průzkumu poustevníka Marka", které pomáhal zakládat.
Svámiji Mahéšvaránando
I Toník Tůma nedá svůj souhlas. Proto je zbytečné abyste o kříži hlasovali, já se ho vzdávám. Ale napadá mne: co památníček Vincencu Doležalovi? S tím byste souhlasili? Já vím, že je to z Vašeho pohledu to samé, kříž nebo památníček..., ale Vincenc na Kostelíku historicky působil. Tak o umístění památníčku na Kostelíku nech prosím hlasovat. Mám v záloze ještě jeden exemplář památníčku nahradou za dva zmizelé. Kříž Vám jako křesťanský symbol vadí, památníček je více neutrální a vadit by nemusel. Co ty na to Aleši? Díky.Více...
