 Zamyšlení nad knihou Baba Rampuri: Sadhuové. Cesta do mystické Indie - dokončení zápisu. Knihu jsem neměl vůli přečíst až do konce.  Tato kniha nenaplnila má očekávání. Nechtěl bych po této cestě jít. Zklamala mne. Nedokázal jsem knihu dočíst. Pořád ta marihuanová "jóga." Číst tuto knihu mi připadalo jako ztráta času. Natolik mne kniha neoslovila. Nemám k marihuanovým "sádhuům" důvěru. Příliš to zatěžovalo vědomí nepatřičnými informacemi o kouření chillanu (dýmka na kouření marihuany). Prokousal jsem se knihou jen po stránku 155. Nakonec jsem si oddychl, když jsem si uvědomil, že knihu nemusím přečíst až do konce. Opravdu raději se budu věnovat své mantře. Bohužel je tato kniha drogami znečišťěná. Nemám vůli ji číst. Tomu se asi říká vivéka, jemné rozlišování Pravdy. Nejsem příznivcem takovéto spirituality. Nedočetl jsem tedy knihu Rampuri: "Sádhuové. Cesty do mystické Indie." - ani ji nepropaguji. Něco už není pro mne. O co čitelnější jsou knihy Carlose Castanedy pojednávající rovněž o žákovství pomocí psychadelických rostlin. Dona Juana obdivuji! Carlos Castaneda si ale dokázal udržet odstup, nelze ho považovat za typického drogově závislého. Don Juanova Cesta bojovníka je prostě půvabná a inspirativní a obohacující. To ale nenacházím v knize Rampuriho: "Sadhuové. Cesty do mystické Indie." Připadá mi to jako degradace indické duchovní kultury. Jenom pořád chillan! A deformace. Nechěl bych být po příkladu Rampuriho sádhuem kouřícím marihuanu. To mi připadá jako pravá ignorace. Nedávejte se svést. Drogy, v jakékoli podobě, nejsou už ta Cesta. Do kultury psychadelické literatury každopádně přibyla kniha. Děkuji Ti svámí Mahéšvaránando, že mne vedeš čistě a zbožně. Být jako křišťál nebo lotos v horském jezeře! Nechci už dona Juana natož Rampuriho - nechci jít po cestě drogy, z jejíhož područí už není cesta ven. Proto i vy si dobře rozmyslete kam patříte. Asi jsem na drogy alergický. Rampuriho knihu jsem přenesl z mého oltáře do odloučené knihovny se světskou literaturou. Tam patří. Je uklizeno... Pokud se zajímáte o tradiční indickou jógu, pak si raději radostně přečtěte knihu "Životopis jogína" od Paramhansy Jóganandy. Obě knihy pojednávají o indické józe, rozdíl mezi oběma knihami je však propastný. Je to v úrovni dosažení svých autorů. Drogy nebudou nikdy můj přítel. Domluvil jsem.   Článek, který předcházel: Zamyšlení nad knihou Baba Rampuri: Sadhuové. Cesta do mystické Indie. Zamyšlení nad marihuanou a jinými psychotropními látkami a Cestou. zde |