Arnošt Hloušek (1929-2016), speleolog z Habrůvky.
Kamarád.
Otec habrůvecké speleologie
Čest jeho památce.
Na pámátku na dobrého člověka.
Mír Tvé dušičce
ZVĚTŠIT
člen brněnského Speleoklubu od r. 1947, jeden z nejstarších speleologů bádajících v Moravském krasu, aktivní veterán s diamantovou 60. letou historií speleologických průzkumu, objevitel jeskyně Arnoštky, jeskyně v Závrtu na Lazech (Jašek - Hlouškův dóm), průkopník legendární Babické chodby Výpustku, otec habrůvecké speleologie a nejstarší veterán speleologie křtinské, kandidát na čestné členství v České speleologické společnosti, nejbližší spolupracovník ZO 6-31 při speleologickém průzkumu na Habrůvecké plošině.
Více: http://www.regionpress.cz/Nestor-speleologie-z-Habruvky-Arnost-Hlousek-id-2073.aspx.
18.4.2020
Vzpomínka na Arnošta Hlouška z Habrůvky. Otec habrůvecké speleologie žije stále s námi v naších srdcích.
Pokusím se vybavit všechny okamžiky, které jsem
prožil s otcem Arnoštem. Především vám musím říci, že jsem ho měl rád jako věkem staršího člověka a kamaráda. Seznámili jsme se na Habrůveckém ponoru v roce 2005. Právě jsem virguloval anomálii, pod níž teče Habrůvecký potok do podzemí, když tu ke mě přistoupil starší muž.
Tak jsem se seznámil s Arnoštem Hlouškem z Habrůvky, žijící legendou speleologických průzkumů zejména ve Křtinském údolí, který byl členem tamní speleologické skupiny ZO 6-05.
Arnošt mne chvíli pozoroval v mém počínání, a pak se dal se mnou do řeči. Arnošt neměl žádné výhrady, že se nacházím na cizím zájmovém území. Právě naopak,
byl rád, že tu jsem. Netrpěl vůbec zájmovým sobectvím jimž tolik trpí množství méně významných jeskyňářů. Přijal mne do svého laskavého srdce
a nevadilo mu, že jsem na Habrůveckou plošinu (jak jsem ji nazval já) "přivandroval" odněkud z jižní části Moravského krasu. Měl mě rád a měli jsme se vzájemně v úctě.
To jsem ještě netušil, že předemnou stojí nejstarší žijící veterán speleologických výzkumů pravděpodobně z celého Moravského krasu, jehož jméno je poprvé uvedeno ve speleologické literatuře v 1. zveřejněném soupise
členů Českého speleologického klubu pro zemi Moravskoslezskou v Brně v časopise Československý kras z roku 1949. Arnošt Hloušek byl pamětníkem takových speleologických velikánů
jako byli Antonín Boček, Rudolf Prix a Rudolf Burkhardt. Ve Křtinském údolí s ním speleologickým věkem a významen nemohl soupeřit žádný, ani sám Miroslav Kubeš ne.
Arnošt Hloušek byl ale neobyčejně pokorný člověk. Před mým vnitřním zrakem se objevuje jeho milá tvář. Požehnaný Arnoštek!
Vzpomínam na ty roky, co jsme spolu bádali v našem Závrtu u Habrůveckých smrků. Byl skutečný kamarád. Stál při mě, když mne okolní jeskyňáří špinili. Jemu
vděčím že jsme závrt vykopali do 13 metrové hloubky. Arnošt byl celým srdcem jeskyňář. Společně jsem snili o objevu v Milarepově propasti. Ochotně točil klikou
těžebního vrátku a nestěžoval si na svůj pokročilý věk. Jednou ho rotující klika vrátku udeřila zle do obličeje. Měl zlomený kořen nosu, ale nedal na sobě znát bolest.
Brzy se zotavil a opět přišel za mnou na závrt. Bez něj bych ten výzkum nezvládl. V roce 2005, při příležitosti diamantového jubilea 60 let Arnoštových speleologických výzkumu, se sešlo pod
památným Habrůveckým smrkem malé společenství přátel, abychom podepsali petici určenou předsednictvu ČSS, v níž jsme žádali pro Arnošta Hlouška čestné členství v České speleologické společnosti.
Bezvýsledně. Čestné členství mu přes jeho mimořádné zásluhy neudělili. Ale zato mu dali pamětní medaili za zásluhy o speleologii. Arnošt byl za ní v srdci vděčný, jako dítě.
Arnošt nic nedbal na pomluvy,
které slýchal o mě ve své vlastní skupině a stál pevně při mě. Arnoštovo přátelství se mnou ho stálo ale mnoho.
Pro své přátelství se mnou se postavili členové jeho vlastní skupiny k němu zády, což těžce nesl. Proto nakonec přestal na Výpustek docházet
a vzdal se svého členství v ZO 6-05 Křtinské údolí. Přestoupil
do našeho nově vzniklého občanského sdružení "Společnost přátel speleologického průzkumu poustevníka Marka", které pomáhal zakládat.
Zdálo se, že rozumí správně i mému poustevnickému životu. Na krutou zimu na poustevně Močová mě zásobil péřovou duchnou. Taky sám slídil okolo mé poustevny
a psal mi vzkazy na sněhu. Často jsem ho navštěvoval u něj doma v Habrůvce. Tehdy jsme se posadili na schody na zápraží, jeho paní mi přinesla buchty a čaj a
Arnošt vyprávěl... Jak to bylo na Závrtu na Lazech náročné a nebezpečné. Skoro se tam smířili se smrtí, když v podzemí závrtu zabloudili. Emanuel Jašek pak vlezl
do nějaké chodby, která není zakreslená v mapě, a dlouho za ním Arnošt naslouchal ozvěně jeho vzdalujících se kroků. Šel někam do neznáma k Závrtu u babické stezky.
Vzpomínal též na své výzkumy v Babické chodbě Výpustku, v Jestřábce, Ponoru na Slaniskách, Arnoštce, kterou objevil, Vinckově či Závrtu u Klostermannovy studánky.
Tam všude zanechal Arna své nesmazatelné stopy svou nezměrnou pracovitostí. Nesmím zapomenout ani na Děravku, jejíž výzkum se mnou slavnostně zahajoval, ale pak se do výzkumu pro svůj věk
už nezapojoval. Sledoval však naše speleologické počínání z ústraní svého domu v Habrůvce, kde jsme ho pravidelně navštěvovali.
Co říct o Arnoštu Hlouškovi na závěr? Byl prostý, osvícený vesničan, který prožil celý život v Habrůvce a okolních lesích. Do kostela moc nechodil, ale byl věřící.
Příroda mu byla nejbližší. V ní nacházel odpověď na své otázky.
Mír jeho dušičce. Odpočívá na hřbitově ve Křtinách. Zapálil jsem za něj na oltáři kalíšek. Takový byl Arnošt Hloušek, kamarád.
poustevník Marek.
Arnošt Hloušek nezemřel.
Jeho duše se vtělila do malého chlapce,
kterého budou zase Bůh ví proč přitahovat jeskyně.
Taková je má víra.
Jeho duše v nás žije dál.
Kamarádi z Habrůvky v roce 1946: Milan Hudec, Emanuel Jašek a Arnošt Hloušek
Počátek slávy habrůvecké skupiny při Speleoklubu v Brně
Habrůvecká skupina v Babické chodbě Výpustku.
Alois Buchta, Emanuel Jašek a Arnošt Hloušek
Habrůvečtí jeskyňáři Emanuel Jašek (vlevo) a Arnošt Hloušek (vpravo)
Dopis Rudolfa Burkhardta Arnoštu Hlouškovi
|
