|
Před redakční uzávěrkou. Jednou bude třeba znovuotevřít ossárium a dokončit průzkum. Má to svůj velký význam pro přesnější datování vzniku mystéria kostnice. Ty zazdívky jsou nadále výzva k pochopení pro budoucí generaci. Též by bylo záhodno Kryptu pod věží přesněji zmapovat. To je již úkol pro další zájemce o křtinské podzemí. Též barokní dysfunkční kanalizační systém pod ambity a rajským dvorem by bylo třeba pročistit od sedimentů prozatím deponovaných v igelitových pytlích a celé toto podzemí opravit. Co se týká budoucích objevů, tak Křtiny jsou stále pole neorané z hlediska archeologie. Snad barokní novostavby ponechaly nějaký volný prostor pro středověké nálezové okolnosti, např. na Spálenisku, či v místě německého kostela či jiných staveb. Pokud tato publikace přivede archeology k jejich objevení, byl splněn jeden účel, za nímž byla sepsána. Též pomalované lebky je nutné všemožně ochraňovat, abychom jednou nelitovali, že jsme je vůbec vyzvedli ze skrytosti onoho trezoru v podzemí základů věže. O to prosím především křtinské kněze, kteří převzali zodpovědnost za tuto nečekanou unikátní archeologickou památku. Je to tedy na jejich zodpovědnosti co se s ní stane. Kresby na lebkách však zatím blednou... Snad je proto dobře, že část tohoto nálezu je uložena na Anatomickém ústavu Lékařské fakulty MU v Brně. To umožňuje na pomalovaných lebkách provádět nějaké vědecké výzkumy. Pocházejí tedy tyto lebky s vavříny z římských katakomb? (viz kapitola: Nástin interpretace pomalovaných lebek na str. 75). Každopádně jsou pomalované lebky ze Křtin stále nedobádané a velmi tajemné, stejně jako celé naše středověké Křtiny. Hypotéza o původu pomalovaných lebek z Říma mě zaujala, neboť i z historie víme, že křtinský farář J. Tiehan roku 1738 napsal, že do středověkých křtinských kostelů byly shromažďovány ostatky svatých přinesené z Říma a jiných svatých míst... Jsme tedy na stopě správné interpretace tohoto objevu? Ve světle výše uvedeného bych se vůbec nedivil, kdyby se pomalované lebky dostaly do Křtin jako vzdálený import. Pomůže zde stronciová metoda? Děkuji Vám, že jste spis dočetli až sem. Tuto knihu nakonec nevydávám oproti původnímu záměru v černobílém provedení, ale celou v barvotisku a s dražší, ale kvalitní šitou - nikoli jen lepenou - vazbou, tak aby publikace vydržela v archivech pokud možno staletí. Vydávám svou knihu nakonec jako pouhý samizdat, jen pro odborné zájemce, bohužel s vyloučením širší veřejnosti. Kniha mi dala několik let práce plus k tomu několik dalších let práce v terénu podzemí chrámu, prací které jsem odvedl zdarma k nohám Panny Marie Křtinské, té gotické Paní, před níž poklekaly a poklekají generace hluboko do minulosti. A k nim patřím i já sám. Nejsem konající, On, Bůh jediný je konající. Byla to však zvláštní radostná povznášející doba vnitřní inspirace, která mne naplňuje nektarem. Takové je nejtišší spojení s Bohem. Dodávám, že obálka publikace bude oranžová, tedy v barvě ohně jógy, který spaluje všechny nečistoty, v barvě vycházejícího slunce, symbolu Poznání, v níž je můj oranžový mnišský šat. Je to na znamení, že tato kniha je posvátná. Její sepsání byla má jóga, což je jen jiné slovo pro to co křesťané nazývají mystikou, moudrostí a vědou světců. Síla Boží Lásky. „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.“ (1 Korintským 13,1). Vydáním této knihy jsem si udělal velkou radost, neboť jsem něco zapsal do Duše krajiny Moravského krasu. Bohu díky. Bohu buď chvála. Nic nekonám "já" sám. Je v tom nějaký vyšší tvůrčí záměr. Já jsem jen služebník Boží. Vesmírná souhra. To ocení budoucí generace. To vím jako historik u křtinské Panny Marie. Budoucnost mne pochopí, mé cíle a aspirace. Osvícení věnuji tento zpěv. Náham Kartá. M. P. Š. svámí Gyaneshwarpuri20. dubna 2023 |