Marek P. Šenkyřík - svámí Gyaneshwarpuri: Acta Speleohistorica 10/2023.

Acta Speleohistorica 10/2023.

OBSAH.

Marek P. Šenkyřík - svámí Gyaneshwarpuri

Poslední speleologické články Marka Gyaneshwarpuriho.

Předmluva k 10. číslu Acta Speleohistorica...................................
Závěrečná zpráva o objevu a speleologickém průzkumu jeskyně „Poustevníkova Děravka“ na Rudicko-Habrůvecké plošině (Moravský kras -střed).......
Sametová revoluce na Výpustku (1990). Doplněk k historii člověkem těžce zkoušené jeskyně.........
Hrádek u Babic nebo Refugium ve Křtinském údolí? Předcházel objekt nad Vývěrem Křtinského potoka vzniku Křtin? Tajuplná pověst a meditace o Údolí křtu - Vallis baptismi.......
Speleologický pokus v jeskyni Pekárna. Příspěvek k dějinám výzkumu lokality. Vize průniku koncovým závalem (1994)......
Jeskyně Ř-24 Slezákova Záhrobní v Hádeckém údolí. Paměťová zpráva o speleologickém průzkumu (1983-1986) s archeologickým objevem dětského neolitického hrobu.......
Příspěvek ke speleohistorii a poznání geneze Málčiny jeskyně (Moravský kras - jih)......
Paleoponor v Ochozském žlíbku. Pár vět o speleologickém průzkumu v roce 2006. Tma pod lucernou na Svatých schodech trvá.......
O problému virgulování z hlediska autosugesce a moci neznámého podvědomí......
Některé objevné priority v Moravském krasu na příkladu jeskyní Ponorný hrádek, Soví komín a Barunčina pod Svatými schody......
Můj speleologický život v Moravském krasu jih a střed na konci všech mých speleologických průzkumných prací (1982 - 2022)......

výtisk číslo....................

Brno - Bosonohy
2023

© Svámí Gyaneshwarpuri 2023.
Všechna práva vyhrazena. Šíření a rozmnožování tohoto díla je povoleno. Neprodejné. Určeno zdarma pro odborné zájemce. Vlastním nákladem.
Autor fotografií Marek P. Šenkyřík - svámí Gyaneshwarpuri.
Odborné připomínky k tomuto spisu můžete zaslat na email: swami.gyaneshwarpuri@seznam.cz.
www,gyaneshwarpuri.cz
1 vydání

Předmluva k 10. číslu Acta Speleohistorica.
Těžiště tohoto desátého čísla sborníku Acta Speleohistorica je v článcích, které nezveřejnila redakce speleo.cz a též ve článcích, které v eSpeleo sice jsou zveřejněny, ne však samozřejmě v tištěné podobě. Jsem speleohistorik, proto si uvědomuji význam, potřebu a sílu tištěného slova. Proto vydávám svá Acta Speleohistorica pro současnou i budoucí odbornou speleologickou veřejnost. Věřím, že mé sborníky v čase uspějí a stanou se plně kontaktibilní se známějším sborníkem Speleofórum, či s již zaniklým Speleo. Nejsem sice již jeskyňář, ale mnich - poustevník, přesto mne stále baví psát o Moravském krasu a jeho podzemním světě, který vnímam poněkud jinak než pouhý průměrný speleolog založený na pivu, né snad na Lásce. A já se k Lásce hlásím i k úplné abstinenci v tom nejčistčím smyslu slova. Baví mne tedy ustavičně meditovat, kontemplovat a psát... Nuže, prolistujte a přečtete si desáté číslo ASp. Věřím, že v něm najdete něco dobrého a zajímavého pro sebe, zejména pokud se jako já zajímáte o jižní a střední část MK.

Závěrečná zpráva o objevu a speleologickém průzkumu jeskyně „Poustevníkova Děravka“ na Rudicko-Habrůvecké plošině (Moravský kras -střed).

Motto:
„Zuj si topánky, protože místo na kterém stojíš
je země svatá.“
Skutky apoštolů 7,33
Předmluva
Díky RNDr. Antonínu Tůmovi ze Správy CHKO Moravský kras jsem se rozhodl napsat tento příspěvek o objevu nové jeskyně na Rudicko – Habrůvecké plošině: legendární Poustevníkově Děravce. Od jejího objevu uplynulo již dlouhých 13 roků a dosud chyběl zápis v literatuře. Náš milý Toník mne nekompromisně tlačil, abych odevzdal Závěrečnou zprávu o průzkumu jeskyně a tu nabídl ke zveřejnění i ve Speleu. Nejsem sice už člen České speleologické společnosti, přesto doufám, že redakce speleo.cz můj příspěvek osvíceně příjme a zařadí ke zveřejnění. Láska musí zvítězit! Můj příspěvek je pouhým paměťovým zápisem, neboť veškerá podrobná dokumentace speleologického průzkumu byla vystavena výhradně na internetu na webu marekpoustevnik.cz, ale ten nechtěně a nenávratně zanikl a s ním zmizela i dokumentace Děravky i Závrtu u Habrůveckých smrků. Postupem času se ale podařilo zachránit relativně velké množství archivních pramenů a ty soustředit na můj nový web gyaneshwarpuri.cz. S jejich pomocí se mi podařilo rekonstruovat běh dějin na Děravce. Pokusím se ale nyní ty bájné roky výzkumu, které pro mne tolik znamenaly, vybavit si v paměti a zachovat v literatuře pro budoucnost. Píši tedy na základě přátelské intervence Toníka Tůmy, já sám jsem již nic psát nechtěl. Jen doufám, že za mého života bude na Děravce klid pro mé řádně povolené meditace a nikdo se zde už nepustí do zoufalé těžby. Tento zápis v literatuře je určen především badatelům, kteří nad opětovnou otvírkou Děravky budou přemýšlet třeba až za sto let.

Objev jeskyně Poustevníkova Děravka
Jeskyně „Poustevníkova Děravka“ se nachází na všeobecně již známém místě na Rudicko – Habrůvecké plošině ve střední části Moravského krasu, v místě vějířovitého soutoku opuštěných žlíbků v lesní trati Chvalkov, v Košově žlíbku, v pramenné oblasti Wiehlova údolí, 600 m západně od Klostemannovy studánky. Zde se při úpatí morfologicky nápadné, jen 1 m vysoké erozně omleté vápencové skalky, původně nacházela jen malá propadlinka v řečišti inundačního toku o průměru pouze 1,8 x 1,3 m a hloubce 0,75m. O tomto ponoru se zmiňoval Burkhardt r. 1959. Při úpatí této skalky jsme začali dne 28. listopadu 2006 s výzkumem. Výkop hloubil Marek Poustevník – Šenkyřík, který dne 20. února 2007 v hloubce již -3 až 3,5 m, objevil neznámou zcela ucpanou propasťovitou jeskyni. Objevitel se od roku 2007, kdy jel do ášramu Jadan v Indii, matričně jmenuje nově Marek Gyaneshwarpuri. Jeskyně je s překvapením již hloubce cca 3,5 m v pevné lité skále, s pevným skalním stropem. Objevitel jeskyni pojmenoval na památku a počest všem poustevníkům „Poustevníkova Děravka“, na rozdíl od tzv. „Kubáskovi Děravky“, která musí být někde jinde, a jíž se dosud nepodařilo lokalizovat, pokud ovšem vůbec existuje (viz. Acta Speleohistorica 7/ 2006 a můj článek ve Speleo 47/2007). Jedná se o poměrně významný objev a nesporný úspěch, který obohacuje naše poznání rudicko – habrůveckého krasového fenoménu. Jeskyně je však zcela hermeticky ucpána hnědým hlinitým sedimentem, není ale naštěstí ucpána prastarými Rudickými vrstvami, uloženými na povrchu Rudicko – Habrůvecké plošiny. Znamená to, že k ucpání podzemních prostor zde došlo v geologicky relativně nedávné době. V dalším speleologickém průzkumu mi pomáhali do větší hloubky Milan Hnízdo a pak taky Zbyšek Macháček. Jednou se zúčastnil pracovní akce Kamil Pokorný z badatelské společnosti Agartha. Pracovali jsme zde radostně pod hlavičkou ZO ČSS 6-31 Speleologický průzkum poustevník Marek až do jejího násilného zrušení Valnou hromadou České speleologické společnosti. Naše malá, ale duchovní základní organizace jednoduše neměla v zájmově již rozděleném Moravském krasu nárok na vlastní samostatný život. Naše ZO měla pouhé 3 řádné členy (já, Milan Hnízdo a Arnošt Hloušek z Habrůvky, který k nám přestoupil ze ZO 6-05 Křtinské údolí, ale do výzkumu na Děravce se aktivně už nezapojoval. Arnoštova osobnost pro nás měla především morální kredit a znamenal pro nás mnoho: pravé kamarádství. Zemřel dne 10.12.2016 ve věku 87 let a pochován je ve Křtinách. Po zrušení naší ZO 6-31 jsme nezanevřeli a v průzkumu pokračovali dál již jen jako nezávislé občanské sdružení Společnost přátel Speleologický průzkum poustevník Marek. Spolu jsme pak sledovali neznámou jeskyni do celkové hloubky – 9,6 m pod terén. Pronikali jsme zcela ucpanou ponornou propastí o dostatečné šířce více než 1 m. Propast je založena na tektonické poruše přibližně JV směru (paměťový údaj), směřuje tedy do prostoru nedalekého Závrtu na Chvalkově. V hloubce cca 10 m jsme hloubení speleologického výkopu přerušili, neboť jsme plánovali nejdříve sanaci vstupního úseku propasti těsně pod povrchem v hloubce 0-3 metry. Z tohoto důvodu byla vykopaná dutina opět zcela zasypána kamením, abychom tak získali pevný základ pro zamýšlené betonování Ponorné studny ve vchodu jeskyně. K tomu však již nedošlo a propast je v tomto stavu zavalená dodnes. V roce asi 2009 mne totiž opustil hlavní tahoun výzkumu Milan Hnízdo. Jeho zlostná žena mu prostě dala ultimátum: „buďto já nebo Děravka.“ Milan se k ní vrátil a Děravku opustil. Tím ale skončil i speleologický průzkum Děravky, neboť jsem neměl dalšího obětavého společníka k těžbě a sanačním pracím. Zůstal jsem tedy u jeskyně osamělý. Výzkum Děravky trval celé 3 roky (2006-2009). Na Děravce jsem zůstal sám a k vyzdívání vstupních partií propasti jsem již neměl energii. Žil jsem poblíž propasti v malé dřevěné poustevně jako pouhý meditační poustevník další 4 roky (2008-2012). Později (kratce po roce 2016) poustevnu zrušila ŠLP Křtiny. Zůstaly po ní kamenné základy a krb signovaný letopočtem 2009. Je proto třeba zdůraznit, že Děravka má kromě nesporné speleologického hodnoty i svůj duchovní a meditační rozměr... Děravka je Boží Hora. Hora Osamění. Děravka má Srdce.

Nebyla objevena tzv. Kubáskova Děravka
Při hloubení naší mohutné speleologické sondy o průměru cca 3,5 metru, byla zastižena stará šachtice našich předchůdců o průměru do 1x1 m, celá vyplněná kamením. Tak se podařilo zjistit, že šachta našich předchůdců sahala do hloubky jen cca -2 m pod povrch, a byla bez jakéhokoliv náznaku zkrasovění. Byla tedy neúspěšná a do větší hloubky byly již sedimenty neporušené. Sondě navíc stál v cestě do podzemí skalní hřebenáček, který bylo třeba nejdříve odstranit. Zjistil jsem, že k hloubení této staré šachty došlo v krajním případě v 70. letech 20. století. Informoval mne o tom hajný p. Nečas, který od 70.let působí na pozemcích ŠLP Křtiny, a který si zřetelně pamatoval na skupinu dávných výzkumců, kteří zde kopali soondu. Žádná jména si však ale nepamatuje. Pravděpodobně ale pocházeli z Býčí skály a šlo o kolektiv okolo Rudolfa Burkhardta, který neúspěšně zkoumal nedaleký Závrt u Klostermannovy studánky a věnoval svoji pozornost celému krasovému reliéfu nad Býčí skálou a Rudickým propadáním. Tato stará šachta byla tedy neúspěšná a nevedla ještě k objevu jeskyně, která tu ve skutečnosti opravdu byla. Tím se podařilo rámcově spolehlivě datovat starý speleologický výkop u skalky zmiňovaný v literatuře Burkhardtem již roku 1959, který měl lokalitu zakreslenu i ve své speleologické mapě závrtů mezi někdejšími konci Býčí skály a Rudického propadání.. Nejednalo se tedy v žádném případě o pozůstatek činnosti poněkud mýtického Viktora Kubáska z roku 1914! (viz. můj článek ve Speleo 47/2007 a Acta Speleohistorica 7/2006). Nepodařilo se nám lokalizovat tzv. Kubáskovu Děravku, zmiňovanou Bočkem roku 1922.

Popis objevené jeskyně
Jeskyni tvoří jediná ucpaná propast asi směru JV, nazvaná Maháprabhudžiho studna, pravděpodobně na tektonickém zlomu, který směřuje přibližně pod 23 m J vzdálený mísovitý Závrt na Chvalkově. V hloubce 3,5 – 5 m pod terénem se nachází tzv. „Meditační kout“ o šířce nejméně 1,7 m. Zde u stropu výklenku je „směrem k Posvátné Lípě“ umístěna malá hliněná soška Buddhy. Velká část prostrory je dosud zasedimentována. Se speleologickým výzkumem bylo pokračováno JV směrem, kde byla též dosažena maximální hloubka 9,6 m pod terén. Bylo tedy dosaženo relativně malé hloubky vzhledem ke skutečnému potenciálu propasti. Propast tedy pokračuje pohodlně dál vertikálním směrem a šlo by ji zcela jistě speleologicky zkoumat do hloubek. Hloubkový potenciál této ucpané propasti činí cca -150 m! Je to tedy potenciál jedné z nejhlubších suchých propastí v České republice. Zda je propast celá ucpaná, nebo jsou dole kamenné špunty, které zastavily přítok sedimentů, nejde v současnosti jednoznačně rozhodnout, ale volné dutinky a inundační řečiště nalézané v sedimentech naznačují, že nemusí být celá hermeticky ucpaná. Ponorem Děravky byly ale z povrchu náhorní plošiny zcela jistě splaveny do podzemí tuny plaveného sedimentu. Případný výzkumce by se musel tedy obrnit nezměrnou trpělivostí a být spokojen s objevy, které si i sám vykope...

Geneze jeskyně
Dne 31.3.2006 byl pozorován aktivní ponor při úpatí skalky do dosud neznámé jeskyně. Poustevníkova Děravka je tedy jeskyni erozního původu s nápadně erozně modelovanými stěnami (facety). Povodí ponoru je relativně velké, uvážíme-li že na povrchu Rudicko - Habrůvecké plošiny k ponoru spáduje velké množství přítokových žlíbků, jednak od Černých hlín a dále ze směru od Klostermannovy studánky, které se hydrologicky aktivují za jarního tání sněhu a po mimořádně výdatných dešťových srážkách. V současnosti je voda od ponoru odkloněna umělým zásahem. Jedná se tedy o jeskyni speleologicky perspektivní, pravděpodobně kdysi odvodňující do Býčí skály, resp. Rudického propadání. Srbský sifon je od Děravky jen 380 m vzdálený. Směr do Křtinského údolí se nejeví tak pravděpodobný. "Je Děravka přítok do již hotového bludiště pod Rudicko - Habrůveckou plošinou, v jehož existenci se opírala víra generací badatelů?" V okolí ponoru Děravky se totiž nachází velké množství rozptýlených závrtů nejasné geneze ve vztahu k hypotetickým neznámým podzemním prostorám. Proto jsem tento závrtový cedník nazval „Děravkou“, a tento název se již mezi speleology vžil. Opakuji, že je to území speleologicky neprávem opomíjené, které může speleologicky velmi mile překvapit...

Závěr
Z výše uvedeného vyplývá, že případný speleologický průzkum ponorné propasti lze doporučit. Případný výzkumce si však bude muset poradit s mocnými sedimetačními náplavami, které se do podzemí dostaly ponorem. Vzduch v jeskyni je v hloubce 10 m čistý. Je jistě potěšující, že se zde nenachází zvýšená koncentrace CO2. To je dobré znamení, neboť se zdá že malým průduchem napříč sedimentem přece jen jeskyně trochu dýchá. Je škoda, že se tohoto speleologického dobrodružství sám již nezúčastním, i když k tomu mám stále vůli i chuť. Řádný speleologický průzkum jeskyně Poustevníkova Děravka je tedy stále žádoucí a snad jednou vrhne světlo na toto neprávem opomíjené závrtové území východně Býčí skály – Rudického propadání.

Speleologický památníček u posvátné Lípy.
V roce 2007 jsem na skalce nad jeskyní zasadil posvátnou lípu. Původně rostla jako malý výhonek u zdi Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách na jižní Moravě. Lípu jsem přesadil na Děravku a je zasvěcena velkému indickému světci a Mistrovi jógy, Paramhansovi Svámímu Mahéšvaránandovi. Občas k lípě přicházím meditovat a opakovat mantry. Dnes v roce 2020, tedy 13 let od svého vysazení, je lípa asi 6 m vysoká, kmínek má průměr okolo 10 cm. Dne 13. května 2020 jsem u lípy umístil se souhlasem Správy CHKO Moravský kras (RNDr. Antonín Tůma) a též souhlasem ŠLP Křtiny (doc. Ing. Tomáš Vrška, Dr.) kamenný památníček. Na jedné straně je nápis: „Jeskyně „Poustevníkova Děravka. Objevil Marek P. Šenkyřík. 2007.“ Na druhé straně památníčku je vyryto: „Posvátná lípa Paramhans Svámího Mahéšvaránandy. Zasadil poustevník Gyaneshwarpuri. 2007.“

Literatura:
Šenkyřík, Poustevník, Marek: Habrůvecká plošina – úvod do neznámého speleologického problému střední části Moravského krasu. Acta Speleohistorica 7/2006, 81 stran, Brno.
Šenkyřík, Poustevník, Marek: „Děravka“ nezvěstná jeskyně na Rudicko – Habrůvecké plošině. Tajemství nového speleologického pracoviště ve střední části Moravského krasu před otevřením. Speleo 47/2007.

Sametová revoluce na Výpustku (1990). Doplněk k historii člověkem těžce zkoušené jeskyně.

Motto:
„Prolétám širý svět, zřím mnoho krás a mnohý květ, však nevyrovná se celé okolí,
kráse Křtinského údolí.“
Zdeněk Fárlík
Věnováno památce
jeskyňáře Miroslava Slávka Sedláka,
ze ZO ČSS 6-05 Křtinské údolí.
Úvod.
Tuto sametovou akci si vymyslel, za zády ZO 6-05, Miroslav Sedlák, dlouholetý člen ZO 6-05, který nesouhlasil s komunistickým předsedou Miroslavem Kubešem. Slávek Sedlák se snažil o vzájemné propojení speleologických skupin: Křtinské údolí, Babická skupina a naše Novodvorská skupina, ke společnému speleologickému postupu v jeskyni Výpustek. To byl důvod proč jsem se do dění okolo Výpustku aktivně zapojil. O této spolupráci tří speleologických skupin ve věci Výpustku dokonce napsal, Kubešovi na očích, článek v denním tisku. Tak byla zahájena Slávkova revoluce v ZO 6-05. Cíl této revolty se mu však nikdy nepodařilo plně uskutečnit. Slávek Sedlák dne 23. září 1993 předčasně tragicky umírá při hloubení chemicky zamořené studny a jeho speleologické dílo ve Výpustku zůstává opuštěné. (Speleohistorický klub Brno 1994). Jak to tedy všechno proběhlo? V sobotu 17. února 1990 se před branou do areálu vojenského útvaru Výpustek sešla demonstrace asi 100 jeskyňářů a zájemců o kras. Bránu do vojenského objektu otevřel sám velitel zdejší posádky kapitán Pastorčak Dál to šlo ráz na ráz. Slávek Sedlák přednesl petici na uvolnění Výpustku armádou pro speleologický výzkum. Zazněla dokonce i předčasná připomínka, aby Výpustek po odchodu armády sloužil pro speleoterapii. Všechny shromážděné si fotografovali zástupci přítomného denního tisku a vojenské kontrarozvědky. Bůh ví, jak by to s námi všechno dopadlo, kdybychom za Sametu nezvítězili. O akci vyšel podrobný článeček, i s mou fotografií, v Brněnském Večerníku ze dne 19. února 1990 (Noák, J. 1990). Ale zprávu o demonstraci už předtím odvysílalo Rádio Svobodná Evropa, které se o demonstraci dovědělo pravděpodobně od Hnutí Greenpeace, které jsme detailně o chystané akci informovali při jejich návštěvě Náměstí svobody v Brně. Zástupci ZO 6-05 Křtinské údolí (až na naše kamarády Miroslava Sedláka a Radka Petrů) na naši sametovou demonstraci nedorazili. Ignorovali ji. Přesto právě oni, jak známo, z demonstrace nejvíce vytěžili - bylo jim povoleno v jeskyni bádat. Za Správu CHKO Moravský kras byl přítomen RNDr. Ivan Balák, který nás přišel podpořit a který též krátce promluvil ke shromáždění. Kapitán Pastorčak nakonec otevřel bránu do samotného podzemí Výpustku dokořán a k našemu milému překvapení vyzval zástupce demonstrantů, aby vstoupili dál... Tak jsme se poněkud uklidnili poznáním, že ve Výpustku armáda neukrývá žádné rakety, atomové zbraně, či toxický odpad, jen nějaký zdravotnický materiál, neekologicky ale vysypaný v jeskynní chodbě. Takové byly tehdy naše dohady. Do přísně utajovaného klimatizovaného velitelského krytu vojsk Varšavské smlouvy se však zástupci demonstrantů nedostali. Já sám jsem tehdy nepatřil k takto privilegované oficiální delegaci vpuštěné do podzemí Výpustku, a to přesto, že jsem se na organizování a svolání demonstrace zvlášť zasloužil. Sám jsem například telefonoval jménem demonstrujících jeskyňářů do vojenského útvaru Výpustek, kde jsem osobně mluvil s kapitánem Pastorčakem a domlouval mu aby demonstraci neignoroval, ale byl jí přítomný, což mi opravdu přislíbil. Tato demonstrace měla tedy dvě centra odporu. Jedno představoval Miroslav Sedlák a druhé já. Mimo to se nezávisle o něco pokoušel ještě Hugo Havel. Já i Slávek jsme se všemožně snažili o svolání demonstrace, obtelefonovávali jsme jeskyňáře, organizovali jsme, zařizovali, rozdávali a vylepovali revoluční letáky, prostě obětovali jsme tomu všechnu energii svého mládí a má Novodvorská skupina zatím shromažďovala v Brně podpisy pod petici požadující odchod armády z Výpustku. Celkem se podařilo pod peticí jen za pátek 16.2.1990, den před demonstrací, shromáždit 760 podpisů od občanů našeho města. To vše v eufórii Sametové revoluce!

Listopadová jeskyně (č.13 dle Burkhardta)
Za revolučního dění Marek Šenkyřík a Radovan Drtil hlídkovali s dalekohledem nad Výpustkem z balkónku výše položené jeskyně a sledovali dění ve vojenském útvaru. Tuto jeskyni jsem na památku Sametové revoluce nazval "Listopadová", číslo 13 dle Burkhardta, který ji uvádí beze jména. (Burkhardt. - Zedníček 1951-1955). Dokonce jsme prováděli i její speleologický průzkum, při němž jsme nízoučkým průkopem plazivky avšak ve značně široké klenuté zasedimentované prostoře, pronikli do síňky ve vzdálenosti cca 20 m, kopali jsme však dál s cílem dosáhnout horního patra nad Výpustkem a tudy vstoupit do objektu. Ale komando, které se náhle, ozbrojené samopaly, vyřítilo z oplocenky Výpustku, nás zahnalo na útěk. Zvláštní bylo, že speleologický výkop ve vchodu Listopadové po nás zaskládali kameny a zamaskovali. A v tomto stavu je jeskyně zřejmě dodnes. Taková tedy byla doba. Vůbec jsme si neuvědomovali hrozící nebezpečí. Byl to adrenalin. Byli jsme demonstranti na straně studentů a Občanského fóra, a to dodnes něco znamená! Jsem na to patřičně hrdý.

Jeskyně Nová Drátenická za revoluce.
Naše působení v jeskyni Nová Drátenická byly za revoluce přísně utajované pracovní akce za zády Zdeňka Farlíka. Za nocí jsme slaňovali k potoku do spodního patra a ručním čerpadlem jsme se pokoušeli vyčerpat koleno sifonu v Mramorové chodbě. Tudy jsme chtěli proniknout k čerpadlu na řečišti Křtinského potoka v jeskyni Výpustku. Podle pověsti se to Mramorovou chodbou prý kdysi někomu podařilo... My jsme však ve svém pokusu byli neúspěšní. Naše čerpadlo nemělo potřebnou výtlačnou sílu. Těchto akcí se zúčastnili členové někdejší Novodvorské skupiny ZO 6-12 Marek Šenkyřík, Radovan Drtil a za ZO 6-05 byli přítomní Radek Petrů a Miroslav Sedlák. Od jeskyně Nová Drátenická si Slávek nějak zaopatřil klíč, stejně tak jako i od ostatních jeskyní. Tak jsme si za revoluce prolezli celou jeskyni Mariánskou, Starou Drátenickou a další lokality ve Křtinském údolí.

Jak jsem i já sám nakonec ilegálně vstoupil do podzemí Výpustku!
Ale já sám jsem se nakonec do podzemí tajemného Výpustku přece jen za jedné noci roku 1990 taky podíval! Dovnitř mne tajně vpustil velitel stráže rotmistr Robert Sláma. Robert byl totiž bývalý jeskyňář Březinské skupiny ZO 6-12, kde jsme se poznali, a ten nás do Výpustku vpustil. Možná dokonce s tichým souhlasem kapitána Pastorčaka. Vpustil mne, Marka Šenkyříka a Jiřího Dresslera ze Křtin. Měli jsme na sobě vojenské maskovací celty, když jsme vstoupili do oploceného areálu Výpustku. Ze tmy se ozval výstražný výkřik strážného se samopalem: "Stůj, kdo tam?" Robert Sláma, který nás do podzemí vedl, odpověděl: "To jsem já!". Strážný ho poznal a uklidnil se. Prošli jsme kolem něho tmou k bráně do podzemí Výpustku. V rukou Roberta Slámy zarachotil klíč a my jsme ilegálně vešli dovnitř. Prošli jsem celým bludištěm jeskyně. Ani jsme si nepřipouštěli co všechno riskujeme. Jak by s námi zacházeli, kdyby nás armáda v přísně utajovaném krytu přistihla? Na to raději ani nemyslit! Prošli jsme podzemím jeskyně až k památníčku Lichtenštejnů. Do velitelského krytu nás však Robert nevpustil, ani nás na něj neupozornil, stejně jako na kryt nikdo neupozornil předchozí výpravu demonstrujících jeskyňářů.

Závěr:
Díky této úspěšné revoluční iniciativě mě a Miroslava Sedláka mohou dnes jeskyňáři ve Výpustku svobodně působit a bádat. Kdepak Miroslav Kubeš a Zdeněk Farlík, pozitivně lustrovaný důvěrník StB, krycí jméno Karbid! Ti jen těžili ze situace, kterou Miroslav Sedlák za Sametu nachystal. Pravdou však je, že Miroslav Kubeš z pochopitelných zištných důvodů byl samozřejmě po odeznění naší Sametové revoluce pozoruhodně aktivní v jednání s velitelstvím vojenského útvaru a úspěšně obratně převedl právo k výzkumu ve Výpustku na svou speleologickou skupinu ZO 6-05 Křtinské údolí. (Fárlík 2021) Svou pozici Kubeš i za demokracie obhájil. Byl předseda ZO 6-05 téměř do posledních dní svého života. Měl jen jiné životní přesvědčení a hájil svou pozici, ale zlý nebyl. Měl jemu srozumitelný komunistický charakter. Potom zde všechno naráz zanechal. Celé své krasové impérium, které za života vytvořil a žárlivě střežil a pro něž nemálo bojoval s vetřelci jako jsem byl já, jeskyňáři od jinud. Mám ho ale poměrně rád a v úctě. Do misky na almužnu pouličního muzikanta mě, poustevníkovi, totiž Miroslav Kubeš dobrovolně věnoval 20 Kč! A to je dobré znamení, že ve stáří prodělal v pohledu na mou osobu pozitivní změnu. Vše je odpuštěné. Odešel usmířen. Tehdy za socialismu ale z rudého vedení ZO 6-05 vanulo a čišelo holé nebezpečí a její zájmové území střežily zlé síly – to každý z nás cítil. Museli jsme se mít stále na pozoru, neboť jsme jasně cítili, že někdo ze ZO 6-05 kolaboruje s komunistickým režimem! Podezírali jsme Zdeňka Farlíka. A toto naše podezření se ukázalo být správné, když vyšly Cibulkovy Seznamy tajných spolupracovníků StB. Ano byl to Zdeněk Farlík, kdo donášel nebezpečné StB. „Že je Farlík udavač – to se ví, ale že to dotáhl až na spolupracovníka StB, to jsme netušili“ řekl mi starosta krasové obce Habrůvka pan Karel Kalandra, který se o historii sám zajímá. Zdeněk Farlík mne ještě 25 let po Sametové revoluci nepřátelsky nesnášenlivě udal jeskyňářskému fóru, a obvinil mne, že jsem se mu vloupal do jeskyně Nová Drátenická a řezal na ní zámek. Nevím co tím chtěl říct, po tolika letech! Pravdou ale je, že to bylo za revoluce, v rámci revolučního dění a že jsme měli od jeskyně klíč!!! Slávek Sedlák si nějak opatřil kopii Kubešových klíčů všech jeskyní ve Křtinském údolí. Kdepak pilka a řezat zámek... to byla jen Farlíkova účelová dezinformace o mě. No řekněte, dokážete si představit uříznout ty robustní válcovité nerozbitné Farlikovy speciálky na principu ježka v kleci, jimiž byly tehdy jeskyně v Údolí naprosto bezpečně uzamčené ? Nevím tedy dodnes co to obvinění z řezání zámku mělo znamenat! Ale i kdyby byla pravda to, co o mě napsal Zdeněk Farlík, byla přece revoluce a náš neoficiální vstup do jeskyně Nová Drátenická, to ospravedlňuje.

Epilog:
Taková tedy je objektivní historie všech těch Sametových událostí ve Křtinském údolí, jichž jsem byl očitým svědkem. Píšu tyto řádky bez vnitřní zášti ke komukoli a nikomu nestraním. Normálně bych Farlíka nezmiňoval, ale to on mne první na veřejnosti nespravedlivě obvinil a negativně očernil mé jméno. Dočkal se tedy mé odpovědi. Tak to je jenom na vysvětlenou, kdo je kdo. Píši ve jménu Sametové revoluce, která ve Křtinském údolí nikdy zcela neproběhla... Dnes jsem toho názoru, že „kauza Farlík“ již patří ke skvělé krasové historii. Někdo ji sepsat musí. Je to dluh budoucnosti. Domnívám se, že v demokracii máme všichni právo svobodně psát a vyjadřovat se. Proto mne psaní vnitřně obohacuje a naplňuje. Dává mi hlubší smysl života. Píši velmi rád a píši svědomitě. Zdeněk Farlík je dnes majitelem restauračního zařízení ve Křtinách, oblíbeného u poutníků a návštěníků křtinského kostela a v této hospodě marní život rozléváním alkoholických nápojů a vyvařováním masitých jídel (jako to karma!), místo toho aby se věnoval své hlavní zálibě, zamilované speleologii, s níž již dávno přece spojil svůj osud. Kolik času mu ještě zbývá? Nikomu nezbývá víc. A proto žijme hned teď. Hospodu je někdy snadnější získat než se jí vzdát a věnovat se na stáří jen čistě své zálibě, tomu co máme rádi. (více Henry David Thoreau). Toto trápení duše nemůže nikdo pochopit. Přijměte tyto řádky jako oprávněný doplněk k životopisu této za socialismu prominentní, dnes folklórní, již né nebezpečné „osobnosti“, v hierarchii postavení členů ZO 6-05 Křtinské údolí od zájmového historika u křtinské Panny Marie. Nesnažím se nikoho očernit, jen popisuji historii tak, jak se odehrála a mě přece historie Moravského krasu zajímá a baví. Každopádně demonstrace u Výpustku byla nejvýznamnějším revolučním vystoupením členů České speleologické společnosti v její historii. Proto vám říkám:

„Budiž Světlo.“ (Genesis 1,3).
Vítězství silám Lásky!
To platí ve Křtinském údolí, na Býčí skále a všude. Dnes stejně jako kdy jindy. To Vám s entuziasmem sobě vlastním napsal z historických důvodů na zamyšlenou z rozmaru svého srdce historik Křtin Marek P. Šenkyřík alias svámí Gyaneshwarpuri. Cítím z toho určité radostné zadostiučinění ve jménu pravdy. Neboť Pravda a Láska musí zvítězit nad temnou lží a nenávistí. Mír, mír, mír.

Literatura:
Burkhadt, Rudolf - Zedníček, Otakar, (1951-1955): "Údolí Křtinského potoka v Moravském krasu a jeho jeskyně." Československý kras 1951-1955, roč. IV-VII, zvláštní příloha, s. 1-115.
Fárlík, Zdeněk (2021): Vzpomínka na Miroslava Kubeše. eSpeleo. 2/2021.
Noák, Josef (1990): Lidé jeskynní. Brněnský Večerník, roč. XXI, číslo 35 ze dne 19. února 1990.
Speleohistorický klub Brno (Marek Šenkyřík) (1994): Vzpomínka na Slávka Sedláka. Speleo 14/1994.

Hrádek u Babic nebo Refugium ve Křtinském údolí? Předcházel objekt nad Vývěrem Křtinského potoka vzniku Křtin? Tajuplná pověst a meditace o Údolí křtu - Vallis baptismi.

"Je dobré čekat v mlčení na Boží pomoc. Ten, kdo sedí sám a mlčí bude povznesen sám nad sebe." Prorok Jeremiáš
Vallis baptismi a vysvětlení vzniku Křtin.
Křtinské údolí má zvláštní sacrum (VIGSIUS 1663, Audolí křtinské 1665... ROYT 1994). Jedná se o posvátné údolí ve střední části Moravského krasu, nezbadatelné duchovní hloubky, které je naprosto unikátní hodnoty a významu, a které v krasu nemá obdoby. Podle staré pověsti zde byli v 9. století křtěni pohané po příchodu křesťanství na Moravu. Proto se Křtinskému údolí již za starých časů říkalo Vallis baptismi, Údolí křtu. Tuto pověst zaznamenal v roce 1882 Henry Wankel, otec moravské archeologie, ve svých „Bilder“. Wankel bádal ve velmi tajemné Býčí skále, kde objevil "pohřeb velmože", která podle současného názoru byla dokonce asi jeskynní pravěkou svatyní doby halštatské, v duchu té doby. Pověst o křtění prvotních křesťanů ve Křtinském údolí, tady v blízkosti tohoto okultního a nadmíru magického prostoru, je velmi zažitá a stala se již součástí slavných duchovních tradic mariánského poutního místa premonstrátů ve Křtinách. Založení Křtin poblíž svatou aurou obdařeného krasového žlebu není jistě vůbec náhodné. Naši předkové jistě vypozorovali, že stinné, úzce zahrdlené krasové údolí s příkrými svahy, nedává příležitost k založení osady. Proto pátrali až před vápencovou hradbou, před samotnou vstupní branou do Křtinského údolí. A zde, v místě soutoku dvou potoků, opravdu nalezli malý, pohostinný, prosluněný svah s pozitivní energií, který se velmi hodil pro zamýšlenou budoucí sakrální výstavbu a rozkvět poutního místa. Zde postavili malý, ale nadmíru svatý a vzácný kostelík a do něj umístili k uctívání zázračnou sochu Panny Marie. Stalo se tak snad již ve 13. století. Tak nějak byly založeny Křtiny, nejdůležitější místo této krajiny. Křtiny tedy odvozují svůj původ od svatého Cyrila a svatého Metoděje. Na tuto dávnou tradici, která dnes není patřičně doceněna, upomínají dva obrázky sv. Cyrila a sv. Metoděje, umístěné na čestném místě na hlavním oltáři současného barokního chrámu Panny Marie ve Křtinách. Domnívám se, že tato pověst o Vallis baptismi nějak úzce souvisí i se vznikem poněkud záhadného objektu nad Vývěrem Křtinského potoka ve Křtinském údolí, o němž zde bude ještě řeč. Zajímavé je již samotné umístění objektu na jen 40 až 50 m vysoké skalce z devonských vápenců nad vývěrem krasových vod. Z fortifikačního hlediska to jistě nebylo místo příliš významné a strategické a naznačuje to jeho velké stáří. Proč byl tedy objekt v blízkosti vývěru založen? Kde byli křtěni křesťané, pokud přistoupíme na křehký led pověsti o Vallis baptismi? Ke křtu svatému se jistě nabízely zdejší krasové vývěry v jinak téměř bezvodé krasové krajině. Ve Křtinském údolí existují dva takové soustředěné vývěry podzemních vod: Vývěr Křtinského potoka pod již zmíněným "skalním hnízdem" a Vývěr Jedovnického potoka u slovutné Býčí skály. Byli křtěni první křesťané moravští právě zde? To je otázka. Vznik objektu nad vývěrem křtinských vod by se měl docenit. Podle mé meditační vize je to sakrální stavba, která svým vznikem předcházela založení samotných Křtin. Snad měla být osídlena mnichy - poustevníky. Úplná absence archeologických nálezů však dokladuje, že k osídlení objektu již nestihlo dojít a objekt byl opuštěn neosídlený. První historické zmínky o Křtinách jsou ze 13. století, kdy jsou r. 1237 uváděny jako majetek zábrdovického kláštera v imunitní listině papeže Řehoře IX. a nejpozději v roce 1299 zde již zcela jistě stál první ze tří křtinských kostelů. A v té době byl nepochybně objekt nad Vývěrem Křtinského potoka již pouhou ruinou. Předcházel tedy tento objekt v duchu cyrilometodějských tradic vzniku Křtin? Mělo by se to vzít v úvahu.

Objev zbytku záhadného objektu ve Křtinském údolí.
Zbytky objektu nad Vývěrem Křtinského potoka u Žlíbku Vaječníku ve Křtinském údolí pro současnou archeologickou vědu objevil až v roce 1992 archeolog Jiří Doležel. Dle něj skutečným objevitelem byl však zřejmě již ve 30. letech 20. století brněnský německý speleolog Ing.J. Simon. Po jeho upozornění totiž objekt již v roce 1937 ohledal a později v roce 1941 popsal H. Freising. Jeho zpráva však zcela literárně zapadla a objevený objekt zůstal vědě neznámý. Já sám vím o „Hrádku“ asi od roku 1986, kdy mi ho přímo v terénu ukázal speleolog místní ZO ČSS 6-05 Křtinské údolí, Radek Petrů. Z uvedeného je zřejmé že se o zbytku stavby nad Žlíbkem Vaječníkem mezi jeskyňáři něco stále vědělo a já jako amatérský archeolog jsem si ihned uvědomil význam této vědě neznámé památky. Od té doby byla její poloha mým přísně střeženým tajemstvím a tak mohl zbytky stavby šest let po té oficiálně objevit až J. Doležel. Ten pozůstatky stavby ze zdí z nasucho kladených kamenů, pojených jen hlínou, i zaměřil, popsal a zveřejnil (DOLEŽEL 1994: Dvě málo známé středověké fortifikace Moravského krasu, Archaeologia historica 19/94, 177-190 a jinde). Kromě toho zde učinil více než 10 až 15 cm pod povrch jdoucích vrypů a pečlivě byly sledovány suťové kužely i svahy obou bočních stran ostrožny, ale jen z vývratu byl získán ojedinělý zlomek nádoby zařaditelný rámcově do 14. století. To bylo vše. Jinak se Hrádek u Babic, jak objekt nazval, s překvapením jevil archeologicky zcela sterilní. Do literatury byla tedy lokalita zanesena jako blíže neznámý anonymní středověký hrádek, o němž neexistují žádné dobové písemné prameny. Hrádek byl pracovně začleněn do obřanského dominia, přitom však nebyla dle mého názoru dostatečně doceněna duchovní dimenze Křtinského údolí „v němž byli křtěni pohané po příchodu křesťanství na Moravu“. Existence hrádku je kladená asi do 13. století a bývá spojována v souvislosti s těžbou a zpracováním železné rudy někde v jeho okolí. Vzhledem k úplné absenci dobových písemných zpráv nelze ale vyloučit, že to bylo všechno jinak. Opevnění nad Křtinským údolím je vázáno spíše než na vlastní Babice na samotné Křtinské údolí. Ostrožna je přerušena zdvojeným příkopem asi 20 m širokým, téměř 30 m dlouhým a až 4 m hlubokým. Příkop odděluje vlastní objekt od snadno přístupné šíje ze směru od Babické plošiny. V příkopu je nápadná povrchová deprese (sesedlý sloupec sedimentů?). Traduje se, že je v tomto místě zavalená asi bývalá studna. Toto místo by se velmi hodilo pro řádný speleologický průzkum. Možná že by se zde podařilo získat archeologické nálezy, tolik důležité pro bližší datování celého objektu. Snad tyto řádky někoho inspirují k tomuto průzkumu. Dle mého zaměření z 3. září 2022 je skalní ostrožna 64 m dlouhá a maximálně 15 m široká. Z obou bočních stran je objekt velmi dobře chráněn až 20 m vysokými skalními stěnami. V čele ostrožny je však mezi skalami pěšinka přístupná pro pěší, klesající až na dno Žlíbku Vaječníku, respektive Křtinského údolí. Zastavěna plocha vlastního objektu je pouze cca 24 x 9 m. To samo o sobě svědčí o tom, o jak miniaturní objekt se ve skutečnosti jednalo. Jeho součástí však byly zřejmě i doprovodné dřevěné stavby, z nichž se nedochovaly žádné zbytky. Na zastavěné ploše se nacházely pouze dvě stavby na způsob zařícených místností. První ("hlavní") prostora se nalézá poblíž příkopu a je o vnitřním půdorysu pouze cca 2,5 x 2 m. Druhá prostora stojí opodál a byla před zařícením uvnitř cca 3 x 3 m veliká. Obě prostory byly vystavěny jen z volně ložených kamenů eventuálně pojených pouze hlínou, jak uvádí J. Doležel. J. Doležal intuitivně viděl i zbytky "hradeb", rovněž z kamenů na sucho ložených, event. pojených pouze hlínou, ale ty nejsou v terénu jednoznačně patrny. Byly dvě zařícené prostory miniaturní věže hrádku, jak se domnívá odborná veřejnost, nebo snad zaniklé mnišské cely či poustevny, jak nadhozuji já? Je tedy objekt nad Vývěrem Křtinského potoka jen další světský hrádek, nebo snad stavba Boží? Mým úkolem bylo uvést tuto alternativní vizi a otázku veřejnosti. Obdržel jsem toto poznání formou meditační vize v Tichu svého srdce přímo u Vývěru Křtinského potoka.

Nejnovější poznatky.
Podle nejnovějších informací zkušeného terénního archeologa – praktika, Petra Kosa, byl Hrádek u Babic dle něj údajně přece jen vyzděn z části pomocí malty, což je nový, revoluční poznatek v nazírání na tuto stavbu. To je však nutné ještě doložit dalším nezávislým průzkumem, jinak je zde protichůdné tvrzení dvou renomovaných autorů. J. Doležel výslovně uvádí, že hrádek byl postaven jen z volně ložených kamenů, což jsem viděl i já, pokud to šlo posoudit. Doleželem odhalené lícované zdivo bylo vidět v roce 1993 v západním koutu první prostory, jak dokládá jím zveřejněná fotografie. Za zmínku stojí, že Petr Kos detektorem na Hrádku přece jen dohledal několik železných artefaktů, zlomek jezdeckého třmene z koňského postroje a kroužky z falérové ochranné zbroje. (Kos, P., písemné sdělení 2022). I jeho kolega Martin Golec s pomocí detektoru prohledal tuto lokalitu, ale nenalezl nic a bylo mu podivné, že je úplně bez jakýchkoli středověkých nálezů (Golec, M., písemné sdělení 2022).

Jen umělá zřícenina?
Zcela na okraj dodejme poměrně bizarní úvahu archeologa z Býčí skály Martina Golce, podle níž byl Hrádek u Babic možná jen pouhou "umělou zříceninou" pocházející až z časů romantizujících lichtensteinských úprav Křtinsko – Josefovského údolí, tedy až z přelomu 18. a 19. století! (GOLEC 2014: Hrádek u Babic – hrad nebo umělá zřícenina? Web www.byciskala.cz) Netřeba dodávat, že tato hypotéza nezní pravděpodobně. Hrádek je jistě mnohem staršího data svého vzniku. Ze 17. až 19. století se nám totiž dochovalo dostatek písemných zpráv a pravděpodobně bychom o hrádku ve Křtinském údolí něco věděli od samotných křtinských premonstrátů. Z 19. století by se nám formou pověstí o hrádku jistě něco dochovalo i v paměti zdejšího lidu. Naproti tomu ze 13. až 16. století se nám ve Křtinách zachovalo jen několik málo listin a běh dějin v tomto kraji po staletí je v tomto období prakticky neznámý. Na Novém hradě totiž roku 1645, po jeho dobytí a vyplenění Švédy zanikly zde uložené křtinské archiválie především tzv. „Stará křtinská kniha“, která by dnes byla zvlášť cenným zdrojem poznání neznámé historie Křtin a Křtinského údolí. O období 9. až 12. století se však z literatury samozřejmě nedozvídáme vůbec nic a vše je zahaleno mlčením a tajemstvím. A do této doby se klade vznik pověsti o "Údolí křtu." „Všechno leží potopeno ve vodách v Lethe“, řece zapomnění, jak správně vystihl roku 1663 zábrdovický mnich M. A. Vigsius. Na závěr se domnívám se, že když vědecky založený archeolog Martin Golec mohl zveřejnit svůj názor o „umělé zřícenině“, mohu možná i já zveřejnit svou vizi o sakrálním objektu a tak se podělit o své meditační názory mnicha, poustevníka, amatérského archeologa, speleologa a dnes již jednoho z pamětníků a znalců zdejší krajiny.

Otazníky kolem Hrádku u Babic.
1. Byl Hrádek u Babic ve skutečnosti sakrálním objektem, tak jak se domnívá autor této studie, který v duchu cyrilometodějské tradice "Údolí křtu" zde nad významným Vývěrem Křtinského potoka přímo předcházel vzniku nedalekých Křtin?
2. Nejsou nepatrné pozůstatky dvou staveb z nasucho kladeného zdiva, pojených jen hlínou, ve skutečnosti zbytky mnišských cel nebo pousteven?
3. Faktem je, že objekt byl opevněn příkopem. Nejedná se zde o refugium, skálu útočištnou, prastaré posvátné místo krajiny?
4. Stáří objektu není spolehlivě doloženo. Předpokládáno jest asi 13. století. Nejedná se skutečnosti o stavbu z ještě staršího období, jak naznačuje poloha na jen nízké ostrožně, tedy z rozmezí 9. až 12. století, kdy je historie Křtin a Údolí křtu (Křtinského údolí) zcela neznámá?

Když duše promlouvá.
Jsem vizionář a snad i básník Křtin i Hrádku u Babic, těchto dvou míst středověku, které jak si myslím mají společné body historie. Historie Křtin mne dlouho velice zajímá. Mám proto rád všechny křtinské kněze, o nichž vím ze svého studia historických pramenů, jakož i zbožné premonstráty, kteří v této malé obci, skryté v hlubokých lesích Drahanské vrchoviny, vystavěli hned tři kostely "ze zbožné úcty, kterou chovali a chovají k zázračné Panně Marii Křtinské," této gotické soše Madony s Ježíškem v náručí, trůnící dnes mezi cherubíny na hlavním oltáři současného barokního chrámu Panny Marie. Tato socha pochází ze 13. či 14. století a je od neznámého umělce "který ať byl, kdo byl, byl zajisté veliký neboť dovedl sochu Panny Marie vytvořit vznešenou, krásnou, v panenské milostnosti..." (GUMPPENBERGER, G. 1672) A v duchu této staré duchovní tradice a své vlastní vnitřní vize, jsem tedy posoudil zbytky stavby ve Křtinském údolí, objevené speleologem Simonem. Vyslovil jsem alternativní výklad geneze této stavby a doby jejího vzniku. Je to neobyčejně zajímavé. Zde se ale již dostáváme na pole vědy světců, mystiky.

Literatura:
Anonym, 1665: Audolí křtinské Nejsvětější Rodičky Panny Marie... Litomyšl.
Doležel, J. 1994: Dvě málo známé středověké fortifikace Moravského krasu, Archaeologia historica 19/94, 177-190.
Golec, M. 2014: Hrádek u Babic – hrad nebo umělá zřícenina? Web www.byciskala.cz
Šenkyřík, M. 1992: Historie chrámu Panny Marie ve Křtinách. 34 s. Blansko.
Vigsius, M.A., 1663: Vallis baptismi, alias Kyriteinensis... Olomouc.
Wankel, H. 1882: Bilder aus der Mährischen Schweiz... Wien. Překlad: Wankel, J. 1984: Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti. Brno.

Speleologický pokus v jeskyni Pekárna. Příspěvek k dějinám výzkumu lokality. Vize průniku koncovým závalem (1994).

V roce 1994 Speleohistorický klub Brno ZO ČSS 6-26 pod vedením Marka Šenkyříka zahájil speleologický průzkum jeskyně Pekárna v Hádeckém údolí, v jižní části Moravského krasu. Byla hloubena až cca 50 cm hluboká a asi 1 m široká horizontální průzkumná sonda napříč sedimenty od vstupního portálu centrální prostorou jeskyně. Tato sonda byla dlouhá 44 metrů, sahala tedy dál než do poloviny jeskyně. Na konci se zalomila vpravo a směřovala ještě 6,5 pod převis. Čelba sondy se tedy nalézá 50,5 m od vchodu do jeskyně a tvoří ji skalní stěna, pod níž jsme očekávali ve větší hloubce další pokračováíní prostory pod převis. Zde byl nalezen jeden pravěký střep. Domnívali jsme se, že se zde pod převisem nachází ukryta neznámá část jeskyně možná s archeologicky zajímavým nikým neprozkoumaným sedimentem. Tuto domněnku se nám však nepodařilo ověřit. Zde pod převisem, který snad zůstal zachován při pravé JZ stěně jeskyně jsme chtěli razit sondu a obejít tudy zával do dalšího pokračování jeskyně. Viz. Prixova sonda která se při pravé stěně jeskyně dostala pozoruhodně daleko do nitra závalu, aniž ztratila pevný strop nad hlavou! Hloubení naší průzkumné sondy v roce 1994 se odehrálo během pouhé jediné pracovní akce. Plánovali jsme položení důlních kolejnic a výzkum jsme pojímali opravdu velkoryse. Potom Správa CHKO Moravský kras (RNDr. Ivan Balák) na základě terénního oznámení Antonína Tůmy další speleologický průzkum zakázala. Ivan Balák nás nepatřičně obvinil z poškozování významného krasového jevu a celou záležitost předal k vyřízení soudu v Brně! Zastala se nás tehdy celá řada odborníků s tím, že jeskyně je již archeologicky celá prokopaná, a proto o poškození sedimentů nemůže být ani řeč. To jsem věděl i já, bývalý student archeologie. Vznikla tak opozice proti obvinění Správy CHKO. Na naší stranu se postavili geologové: RNDr. Jiří Otava a RNDr. Jaroslav Dvořák DrSc z Českého geologického ústavu v Brně a archeologové PhDr. Martin Oliva a Doc. PhDr. Karel Valoch z Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea. Hlavně nám svým odborným posudkem velmi pomohl Jaroslav Dvořák, který tvrzení Ivana Baláka odborně zcela znejistil a rozmetal. Dvořákova přímluva a dobrozdání měla na soudu vliv rozhodující a měla za následek, že se soudkyně přiklonila de facto na stranu nás speleologů . Jsme mu za to vděčni. Naopak byl vysloven názor, že samotné Správě CHKO by mělo přece záležet na řádném speleologickém průzkumu jeskyně Pekárna, už s ohledem na pokračující plošnou rozpínavost velkolomu Mokrá. Odvolací soud nesmyslné obvinění naší speleologické organizace tedy smetl ze stolu a zrušil ho. K obnovení speleologického zájmu o Pekárnu k naší velké lítosti však již nedošlo. Tím byla promarněna vzácná příležitost prozkoumat tajemství jejího koncového závalu. Každopádně se ale tento speleologický pokus zapsal do dějin bádání na této významné lokalitě (Pokorný J. 1998). Dnes si však myslím, že těleso jeskyně je přepaženo katastrofickým závalem mnohem větších rozměrů, než jsme původně předpokládali, který se bohužel amatérskými prostředky asi nepodaří nikomu překonat. Nějaká naděje na podejití závalu tu však je... Do prostor za závalem to nemusí být daleko. K okraji povrchové deprese směrem pod Mokerskou plošinu je to z čelby Prixový sondy jen cca 10 m! Viz. pohled do Himmelovy mapy jeskyně Pekárny (Himmel. J. - Himmel, P. 1967), kterou zde překersluji. Na propadlý strop narazila Prixova sonda o něco později než v případě sondy Himmelů. Z toho se dá usoudit, že při pravé stěně snad existuje zachovaný, zasutěný relikt skalního žebra, který umožňuje heroický průnik za zával! S trochou štěstí snad se to podaří projít. K průniku podél pravé stěny by bylo možné přistoupit jedině důlním způsobem a pažit zával do želez. Snad se tohoto úkolu nějaká profesionální organizace ujme. Takto pojatý průzkum už totiž zjevně přesahuje reálné možnosti amatérské speleologie. Zde poslední slovo zřejmě řeknou investované peníze vizionářsky motivovaných bohatších archeologů. Skalní malby po pravěkém člověku za fascinujícím závalem stojí přece za toto úsilí. Kdo se o to pokusí, ten se proslaví. Peníze se jim bohatě vrátí v dobrém pocitu z tohoto altruistického počinu a úspěchu. Je to velkolepý projekt i z hlediska speleologie.. Musíme počkat až společnost jako celek zbohatne a budou peníze na takováto dobročinná díla. Jednou takováto doba určitě nastane. Nevadí, že se toho nejspíš nedožiji. Ponecháme tedy dnes Pekárně její tajemství a přenecháme ho možnostem budoucích generací, která přijdou po nás. „Po nás příjdou další a zas budou hledat, ten výzkum se nezastaví nikdy“ pravil prorocky ve stavu zasnění pan Arnošt Hloušek, otec habrůvecké speleologie. Jeho slova platí i pro problém Pekárny. Taková je má dnešní vize. Ta doba nastane až si lidé budou přírody vážit víc než svých peněz. Tehdy se najde i obětavý mecenáš Pekárny. Každopádně naše sonda již teď mohla přinést poznatky o genezi a stáří koncového závalu a přispět tak k poznání průběhu jeskyně "za závalem" do neznáma pod Mokerskou plošinu! Pamětníci z řad lokálních patriotů - speleologů Ladislav Slezák, Josef Pokorný, Kamil Pokorný a další dodnes s lítostí vzpomínají jak byla tehdy v roce 1994 promarněna tato velká unikátní příležitost podívat se do útrob jeskyně Pekárny. Kdyby nás Správa CHKO nezastavila, Bůh ví co všechno bychom vybádali. Takhle nevíme stále skoro nic. Sil jsme měli dosti a naše speleologická organizace (ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno) povzbuzená velkolepými objevy ve Křtinách jen kvetla a zažívala konjunkturu. Tajemství magdalenienských kreseb za závalem zůstává tedy dál nevyřešené. Pod klenbou jeskyně Pekárny stanuli všichni, kdo v moravské speleo-archeologii něco znamenali. Já, Marek Šenkyřík – Gyaneshwarpuri jsem rád, že jsem se mezi ně započítal tímto příspěvkem, jakkoli můj výzkum trval jen jediný den.

Jeskyně Ř-24 Slezákova Záhrobní v Hádeckém údolí.
Paměťová zpráva o speleologickém průzkumu (1983-1986) s archeologickým objevem dětského neolitického hrobu.

Motto:
Na vzpomínku na naše ohnivé mládí
kdy Láskou kvetla naše srdce.
Věnování:
Věnováno Karlu Janíčkovi – Pežotovi, dávnému spolupracovníkovi z jeskyně Ř-24.

Z historie speleologického průzkumu.
Můj 1. speleologický průzkum realizovaný v letech 1983-1986 - zatím anonymní. Speleologický průzkum jeskyně Ř-24 Slezákova Záhrobní a jeskyně Ř-25 prováděli tehdejší studenti brněnských gymnázií: Marek Šenkyřík (vedoucí průzkumu), Karel Janíček, Radomír Nantl a Oldřich Veverka. Jako trampové jsme osídlovali přilehlou níže ležící jeskyni Ř-22, kterou jsme nazývali Doupě Trampů. Pokračovali jsme v tradici našich neznámých předků - trampů a založili jsme v této jeskyňce trampskou osadu (1982-1986). Prožili jsme v ní u ohýnku mnoho míruplných a láskyplných dnů a nocí. Ve skalní prohlubni ve vchodu Ř-24 objevil Oldřich Veverka lidské kosti. Nebyli jsme si zpočátku vědomi hodnoty nálezu, považujíc kosti za zvířecí, až Oldřichova sestra - studentka medicíny Anna Veverková, v kostech s jistotou rozpoznala lidské ostatky (dítěte s mléčnými zuby). Zpočátku nebylo jisté zda se jedná o nález pro kriminálku nebo archeologii. Až Marek Šenkyřík rozptýlil nejistotu, která panovala okolo tohoto nálezu, když v místě hrobu objevil pravěké střepy, které datoval do neolitu. Nádobu se mi podařilo doma celou slepit. Chybělo jen několik střepů k úplné kráse pravěké mísy o průměru cca 25 cm. Následně jsme objevili druhé naleziště pravěké keramiky před sousedním vchodem bezejmenné jeskyně Ř-25. Zde byla keramika z většího počtu nádob, avšak neúplných, takže se nepodařilo žádnou nádobu slepit. Přitom byla objevena ve vchodu Ř-25 svislá šachta tzv. Propástka, vchod do níž byl asi uměle pravěkým člověkem zaskládán a zamaskován kameny. Abychom do Propástky mohli vstoupit, museli jsme její ústí rozšířit pomocí palice. Celková hloubka Propástky je cca 3 m. Provedli jsme i speleologický průzkum dna této šachty, avšak bez jakéhokoli archeologického nálezu. Nelze však vyloučit možné nálezy ve větší hloubce pod terénem, kam jsme svým výzkumem již nedosáhli. Propástka pravděpodobně propojuje jeskyni Ř-25 s jinou, taktéž bezejmennou, níže ležící jeskyni Ř-23. Toto propojení se nám však nepodařilo ověřit, nebyl to již náš zájem. Propástka je však nedobádaná a lze si představit, že do ní pravěký člověk, uzavírající vstupní úžinu volně vklíněnými kameny, na projev úcty k podzemí něco vhodil. Tento skrytý motiv, úcty k podzemí nebo k matce zemi, jsem při svém výzkumu jeskyně Ř-24 a Ř-25 zřetelně intenzivně mysticky cítil... Na dně výkopu před jeskyní Ř-25 byla též nalezena fosilizovaná mohutná zvířecí pleistocenní kost i s kloubem, která jevila známky seříznutí (dle mého amatérského posudku). Ležela v níže položené vrstvě spraše, v níž žádné další paleolitické nálezy nebyly učiněny.

Okolo roku 1985 jsem keramiku (slepenou mísu) a lidské kosti s čelistí s mléčnými zuby od jeskyně Ř-24 zanesl na Archeologický ústav na Kapucínském náměstí v Brně. Přítomný archeolog, jehož jsem neznal, nálezy s díky přijal a vyhotovil o nich písemný zápis, i se jmény objevitelů. Slepenou mísu ihned datoval do období moravské malované keramiky a ukázal mi na porovnání jinou mísu kultury MMK, kterou měl v depozitáři. Opravdu si obě nádoby byly velmi podobné. Tehdy se ale náš objev ztratil a dodnes zůstává nezvěstný, přestože bylo podniknuto několik pokusů nález vypátrat. Pravěká mísa s kosterními ostatky dítěte s jistotou odpočívá nerozeznán někde v depozitáři Archeologického ústavu v Brně. Místo objevu jsem přímo v terénu též ukázal okolo roku 1987 archeologovi Jiřímu Svobodovi (v době kdy prováděl průzkum ponechaného profilu ve vchodu jeskyně Pekárny), který si prohlédl odhalený profil před Ř-25 a jeho pozornost upoutala malá vrstvička spraše v podloží, která však byla již archeologicky sterilní.

Dále jsme prozkoumali i dóm na konci vstupní plazivky jeskyně Ř-24 Slezákova Záhrobní, který jsem nazval intuitivně Šamanský dóm. Zde jsme vyhloubili dvě průzkumné sondy v sedimentech na počátku a na konci dómu s cílem proniknout do spodního patra, které jsme očekávali pod dómem, avšak bezvýsledně. Hloubka těchto sond byla cca 2 m (paměťový údaj) a v zadní z těchto sond byly odhaleny staré vrstevnaté sedimenty (neogén?). V pleistocenních sedimentech Šamanského dómu byly nalezeny ojedinělé zvířecí kosti, čelisti, zuby a větší zbořené stalagmity, avšak bez archeologických nálezů. Zejména zuby vzbudily mou pozornost, neboť byly od blíže neznámé velké šelmy. Zajímavostí těchto tesáků bylo, že byly uvnitř duté a svědčily o tom, jak o velké zvíře muselo jít. Jakpak se sem dostaly těsnou plazivkou do Šamanského dómu? Speleologický průzkum jeskyně Ř-24 Slezákova Záhrobní skončil v roce 1986, hned poté, co jsem se zorganizoval u České speleologické společnosti. Byl jsem členem Březinské skupiny ZO 6-12 Speleologický klub Brno a zapojil jsem se do průzkumu jeskyně Malý lesík u Březiny, kde jsem se záhy díky fyzické průpravě v Ř-24 stal vedoucím průzkumných prací. Můj speleologický průzkum jeskyně Ř-24 tehdy přirozeně vyzněl a skončil.

Ř-24 Slezákova Záhrobní je tedy poněkud mystická jeskyně, v níž se odehrál zádušní obřad spojený s pohřbem neolitického dítěte, s obětinami. Snad si tohoto mého zápisu povšimnou patřiční archeologové, kteří se zabývají neolitem v Moravském krasu. Ř-24 je vědě dosud téměř neznámá lokalita o niž psali r. 1967 bratři Himmelové. Dnes je to ale jeskyně již bez archeologických nálezů. Celou jsme ji prozkoumali. Ponechaný kontrolní profil objevil později archeolog Petr Kos, který prokopal ponechané zbývající sedimenty před Ř-25, v nichž ještě objevil nějaké zapomenuté pravěké střepy. Dnes k této jeskyni přicházím jen z důvodu svých osamělých meditací a v místě nálezu hrobu dítěte zapaluji svíčku. Jeskyně Ř-24 je mé druhé posvátné místo v životě, hned po pravěkém Hradisku u Bosonoh, které jsem též archeologický amatérsky zkoumal. Jeskyni Ř-24 jsme taky říkali Hirakenova jeskyně a Šamanský dóm jsme nazývali Tělocvična. Byli jsme totiž mladí karatisti a tímto bojovým uměním utužené tělo se nám velmi hodilo při nanejvýš obtížném transportu nakopaných sedimentů v igelitových pytlech vstupní plazivkou na deponii venku před jeskyni. "Neogenní" (?) sedimenty jsou v zadní sondě Šamanského dómu dodnes odhaleny. Znamenalo by to, že Ř-24, přes svou speleologicky nepříznivou korozní genezi, je poměrně velmi starou jeskyní. Není zas tak bezvýznamná a rozhodně je v poměrech Hádeckého údolí svojí genezí poměrně zajímavá. Svým vzhledem mi tyto staré sedimenty v zadní sondě Šamanského dómu připomínaly terciérní vrstevnaté sedimenty, které jsem později viděl v odhaleném profilu Propásky jeskyně Malý lesík. Byly to ostatně nepříznivé speleologické prognózy bratří Himmelů, které nás po jejich přečtení v knize "Jeskyně v povodí Říčky,“ od dalšího výzkumu v této vysoko položené jeskyni, odradily. V době, kdy jsme bádali v Ř-24 a Ř-25 jsme měli 15 až18 let a nebyli jsme nikým zájmově organizováni. Výzkum jsme prováděli z Vyšší vůle a jsme za něj dodnes vděčni.

Naposledy jsem o objevu ve Slezákově Záhrobní informoval doc. PhDr. Martina Olivu z Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea, který o náš objev projevil aktivní zájem. Bohužel archeologický materiál ze Záhrobní zůstává dál nezvěstný.

Závěr:
Na památku na mystickou auru našeho archeologického objevu dětského neolitického hrobu jsem jeskyni č. 1437 Ř-24 Slezákova díra v roce 2019 překřtil na "Slezákova Záhrobní". Slezákova díra zavedli bratří Himmelové v roce 1967 jen jako název pracovní. Věřím, že se mé nové pojmenování rychle vžije. Ladislav Slezák, objevitel této jeskyně bude jistě taky potěšený.

Literatura:
Himmel, J. - Himmel, P. 1967: Jeskyně v povodí Říčky. ZK ROH KSB. Brno.
Šenkyřík, M. Pracovní deník jeskyňáře (nedochoval se).

Příspěvek ke speleohistorii a poznání geneze Málčiny jeskyně (Moravský kras - jih).

Předmluva.
Tento článek o Málčině jeskyni jsem sepsal v roce 2005, tehdy bez možnosti řádného zveřejnění. Redakci Speleo.cz se zdálo, že mnoho píšu a papír je drahý, a proto odmítla článek vydat. Proto jsem v roce 2004 založil svůj sborník Acta Speleohistorica, abych mohl publikovat dosažené výsledky speleologických průzkumů v nezkrácené podobě. Vyšlo celkem 8 čísel, z toho dvě řádně vytištěná: o Plošině Skalka a Habrůvecké plošině, každé díky inzerujícím sponzorům v nákladu 165 číslovaných výtisků. Připravuji řádné číslo o historickém podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. Tato čísla Acta Speleohistorica byla věnována k zaarchivování Moravské zemské knihovně, Moravskému zemskému archivu, Správě CHKO Moravský kras, Ústavu Anthropos MZM a dostala se na četná další čísla, kde si je zájemce o studium může vypůjčit. Zejména MZA doporučuji: signatura II-24 861. Nyní je situace poněkud odlišná. Bylo založeno eSpeleo.cz, které vychází jen internetově, takže nemá režijní náklady, a tak snad nic už nebrání článek o Málčině jeskyni zveřejnit. Článek byl mnou při této příležitosti zásadně přepracován, aktualizován a doplněn fotografiemi Ing. Pavla Chaloupského, současného předsedy ZO 6-12 Speleologický klub Brno.

Prolog
Příchod jara roku 2005 mne zastihl dne 16. března 2005 na jihu Moravského krasu, v jeskyni Křížově v Hádeckém údolí. Můj poustevnický ohníček na přicházející změnu tlaku zareagoval hustým dýmem a odmítal hořet. A následující den 17. března to již přišlo: začalo jaro, s ním obleva a povodňové tání sněhu. Dne 17. března 2005 (tedy v 1. den inundace) sestupuji do jeskyně Málčiny, abych učinil hydrologická pozorování. Periodický potůček, který na jaře pravidelně přitéká z horního patýrka nad Hlavní chodbou, již tekl. V Hlavní chodbě vytvářel 2 m vysoký vodopádek, na němž jsem odhadoval průtok 0,15 - 0,2 l.s-1 . Potůček začal téci z Přítokové chodby již pouhých několik málo hodin po začátku inundace, z čehož jsem usoudil na jeho závislost na některém blízkém povodňovém ponůrku v Ochozském žlíbku. Při této příležitosti jsem však učinil zcela nový, významný hydrografický poznatek o směru jeho podzemního odtoku. Potůček totiž od vodopádku neodtékal Hlavní chodbou do Blátivého dómu, jak se předpokládalo, nýbrž pod vodopádkem mizel do široce klenuté plazivky Spojky (Spojovací chodby) a v ní se rozléval směrem k Poradnímu dómku…

Speleohistorie Málčiny jeskyně
Málčina jeskyně byla oficiálně objevena dne 23.května roku 1909 členy německého spolku Verein Deutscher Turisten – sektion fűr Hőhlenforschung (V.D.T.): K. Kubáskem, G. Nouackhem a L.Kellerem. Ale již rok předtím - v srpnu 1908 - objevil K. Kubásek (který je mimochodem v archeologii znám jako objevitel slavné „ochozské čelisti“ neandrtálce) po průkopu závrtku u skalní stěny poblíž Švédova stolu úvodní partii jeskyně v délce 30 m (ANONYMUS 1909), zvanou dnes Jižní a Poradní dóm. V tomuto místu se znovu vrátil se svými přáteli z vyšší německé technické školy a dne 23. května 1909 odtud společně pronikli nizoučkým průkopem plazivkovité Spojky do šedesát metrů dlouhé krásné páteřní Hlavní chodby, kterou prošli napříč ostrohem Svatých schodů do obrovského dómu (Blátivý a Kamenitý dóm). Tím K. Kubásek, G. Nouackh a L.Keller objevili v podstatě celou, dnes známou jeskyni, 2. nejdelší v údolí Říčky. Její délku uvedli 120 m, a pojmenovali ji po Kubáskově sestře „Maltschigrotte“. A již druhý den po objevu - 24. května 1909 - vkládají o svém úspěchu zprávu do německého brněnského denníku Tagesbote (ANONYMUS 1909, DVOŘÁK 1950, BALÁK a kol 2001, s.153). Jméno jeskyně by se tedy mělo správně psát „Maltschina jeskyně“ (SKUTIL 1944, s.83), později se vyskytlo i pojmenování „Bahenní jeskyně“ (PRIX 1947, s.26), které je opravdu výstižné, ale nemá prioritu. První speleologická mapa Málčiny jeskyně pochází z r. 1929 od čelního představitele německé organizace V.D.T. ing. K. Feitla, a zůstává v platnosti dodnes (HIMMEL – HIMMEL 1967). V roce 1928 se o jeskyni stručně zmiňuje Antonín Boček ve svém Průvodci do Moravského krasu, který však o Málčině zaznamenává pouze jedinou větu, že: „vykazuje nádhernou ornamentiku a souvisí asi se spodními vodami“ (BOČEK 1928, s. 290). V roce 1948 výrazně vstupuje do historie poznání Málčiny jeskyně člen brněnského Speleoklubu Jaroslav Dvořák, který učinil „zajímavé zjištění… když zjistil, že tudy protéká vodní ručej, který mizí v bahnitém závrtu ve velké prostoře Málčiny jeskyně. Tímto zajímavým zjištěním byla potvrzena domněnka A.Bočka o souvislosti Málčiny jeskyně s podzemními vodami (VÝBOR SK 1949, s. 90-91, DVOŘÁK, 1949, s. 37). „Na návrh A.Bočka bylo provedeno virgulové ohledání, které prováděl známý proutkař pan Knap z Drysic“ (VÝBOR SK 1949, s. 91) a v blízkosti j. Málčiny byl nalezen závrt, kde se započalo se sondováním (P.R.1949, s.303). V letech 1948-1952 zkoumali Málčinu jeskyňáři Speleologického klubu v Brně sdružení okolo Jaroslava Dvořáka v tzv. Hádecké skupině, kteří se pokoušeli proniknout z oblasti Poradního dómu „k podzemnímu řečišti Hádeckého potoka, a do nyní již neaktivního starého propadání ležícího pod Švédovým stolem“ (P.R. 1949, s.303, DVOŘÁK 1949, 1950, VÝBOR SK 1950, s. 83, DVOŘÁK 1952, s.228). V roce 1949 byla Málčina nově zmapována (P.R.1949, s. 303) a tento „Dvořákův plán“ byl uveden do literatury v roce 1950 (DVOŘÁK 1950). V roce 1951 bylo sondováno i v Blátivém dómu v místě podzemního vývěru a ponoru občasného potůčku (VÝBOR SK 1952, s.37). Poslední zprávy o průzkumu jeskyně Málčiny se v literatuře ztrácejí v roce 1952, kdy se ještě „po velmi namáhavém průkopu podařilo prodrát do nové síně bývalého paleoponoru“ (VÝBOR SK 1953, s. 78), avšak již následující rok ve Výroční zprávě brněnského Speleoklubu nacházíme z Málčiny pouze zmínku, že v ní „byly studovány poměry, za nichž dochází ke vzniku nickamínku“ (VÝBOR SK 1954) „Od dob činnosti Hádecké skupiny již nebylo v jeskyni soustavněji bádáno“ (HIMMEL – HIMMEL, 1967, s. 28), lokalita sloužila spíše jen exkurzním účelům, a byla zde konána ojedinělá hydrologická pozorování.

Současnost jeskyně
Protože v jeskyni není co zničit, a její pověstné bláto z ní nikdo neodnese, zůstává Málčina (spolu s nedalekou Netopýrkou) dlouhodobě otevřená. Její nenápadný vchod je však v úbočí Svatých schodů dobře skrytý a ví o něm jen místní znalci. Do svážné mazlavé vstupní skluzavky se průměrný turista neodváží, a jeskyně je proto se svojí délkou chodeb okolo 190 m, občasným útočištěm hlavně pro začínající jeskyňáře, skauty či trampy. A přece se jen jediný metr za plazivkovitým vchodem (pozn.: objevný vchod je zavalený) nachází jedna z největších dómových prostor jižní části Moravského krasu, a v jeskyni je ke spatření i skutečný geologický poklad, o němž sám geolog J. Dvořák vydal svědectví, že „snad nemá takovou klasickou obdobu v celém Moravském krasu“ (DVOŘÁK 1950, s. 65). Je to známý málčínský „Jícen děla“ – relikt tlakového erozního kanálu z nejstarší vývojové fáze jeskyně, který jako zázrakem zůstal zachován i po zmlazení chodeb. Jinak je jeskyně pověstná hlavně svým blátem. Na poč. 90. let podnikla Správa CHKO pokus o uzamčení této tradiční blátivé exkurzní lokality, který však byl nezávislými ekology vnímán jako zbytečně přísné opatření (ŠENKYŘÍK 1994, s.40). Zavařená vstupní uzávěra po nějakém čase ze vchodu jeskyně zase zmizela, a od té doby zůstávají jeskynní systémy pod Svatými schody osvícenecky opět volně přístupnými. Já sám Málčinu znám od roku 1982. Při jednom ze vstupů do této jeskyně jsem tehdy, na jaře roku 1984, pozoroval v Málčině padat ze stropu Hlavní chodby asi 2 m vysoký vodopádek. Ve svém speleologickém mládí jsem se však domníval, že se jistě jedná o hydrologický jev všeobecně známý speleologickým kmetům. Nevěnoval jsem mu proto více pozornosti, jen mi bylo divné, že sympatická meandrující erozní chodbička, která je skrytá až na balkónku u stropu Hlavní chodby (z níž podzemní potůček vytéká), není zakreslená v žádné speleologické mapě. O několik let později (kolem r. 1995) si tohoto neznámého podzemního přítoku do Málčiny jeskyně všiml jiný jižanský krasový badatel, Petr Kos z Mokré, který byl rovněž udiven, absencí jakékoli literární zmínky (KOS, P., ústní sdělení 1995). Dokonce ještě ani v roce 1999 se zdejší hlavní autorita přes hydrografii Hádeckého údolí, RNDr. Jan Himmel, ve svém syntézním článku, speciálně věnovaném novým poznatkům o hydrografii Málčiny jeskyně, o existenci jarního vodopádku v Hlavní chodbě – nezmiňuje. (HIMMEL 1999). Bylo proto pro mne překvapením, že „Periodický potok, který se nachází zhruba v polovině Hlavní chodby, dva metry nad úrovní jejího dna“ byl pro vědu řádně objeven až v roce 2001, kdy byl zanesen do literatury RNDr. Ivanem Balákem ze Správy CHKO Moravský kras (BALÁK 2001, s. 60), a J.Himmel jeho prioritu následně potvrzuje (HIMMEL 2002, s. 9). Epizoda s objevem Přítokové chodby nad vodopádkem nám jen dokresluje v jakém stavu poznání je speleologická problematika Málčiny jeskyně.

Poznámky ke genezi a speleologickým perspektivám jeskyně
Nikdo nepochybuje o tom, že Málčina jeskyně je monumentálním paleoponorným hltačem vod Hádecké Říčky s předpokládaným - vysoce zasedimentovaným - podzemním odvodňováním k J, pod úbočí Lysé hory.

Otázka prolongace Dvořákova ponoru v Blátivém dómu
Za kritické místo jeskynního systému je přitom tradičně považován Blátivý dóm (BALÁK 2001, s.37), kde se jistě nachází pohřben hlavní odvodňovací paleoponorný kolektor této jeskyně. Za pozornost stojí Z cíp Blátivého dómu, který působí dojmem zařícené chodby větších rozměrů, a nikoli jen jako vysucení jeskynního komína. Dno Blátivého dómu, které je dodnes inundováno „Dvořákovým podzemním potůčkem“, se ale nachází v 317 m.n.m. (nivelace dle HIMMEL 2000, s.17), tedy maximálně 9 m nad hladinou spodních vod, kterou Málčině diktuje 700 m vzdálený Vývěr Říčky I (308 m.n.m.). Praktický speleologický průzkum „Dvořákova ponoru“ na mokvajícím dně Blátivého dómu se tedy jeví dosti diskutabilní, a byl by jistě přírodními faktory značně limitován, a to navzdory Dvořákovu tvrzení, že se zde „mezi balvany voda prodírá s hukotem do dalších, asi volných prostor“ (DVOŘÁK 1952, s. 228), což zde později nebylo již pozorováno (HIMMEL 1999, s. 17). Též velmi vzácně se objevující podzemní jezero, vzlínající za povodňových úkazů ze dna dómu (PRIX 1949, s.37, HIMMEL 2000), svědčí spíše o poloucpaném sifonálním stavu na odtokových trativodech pod Blátivým dómem. O Dvořákově podzemním potůčku se ví, že ještě před přítokem do Blátivého dómu bifurkuje (DVOŘÁK 1952), a J. Himmel o potůčku zjistil, že je živen směsí vod z ponorů Říčky a vod čistě krasově autochtonních (HIMMEL 1999, s.17). Kamil Pokorný očekává na základě reakcí svých virgulí pod dnem Blátivého dómu neznámý dóm. Netřeba ale dodávat, že speleologický průzkum by zde byl velmi těžky a pro "málčinské bláto" v podstatě nereálný.

Tajemství málčinského horizontu 322-321 m.n.m.
Naproti tomu zůstává zcela otevřena - ba nepovšimnuta - prolongace velmi výrazného, téměř vodorovného málčinského paleopatra 322 – 321 m.n.m. (Hlavní chodba s trativody, Spojka, Poradní a Jižní dóm), visícího 4 – 5 m nad dnem Blátivého dómu. Protože v jeskyni docházelo k podzemnímu soutoku dvou ramen podzemní Říčky (vchody č.1 a 2) a navíc pravděpodobně i Ochozského podzemního potoka (ucpané trativody na J konci Hlavní chodby), není dodnes dokonce rozřešena ani diametrální otázka, odkud kam vodní paleotoky jeskynními chodbami vlastně tekly. Generální, speleologicky významný směr, se zde jeví být J, resp. JV. Tyto chodby mají evidentně náběh na bludištní systém, a je to jen jejich vysoký stupeň ucpání jílovitým blátem zvodnělé a přilnavé konzistence (málčinské bahýnko – to je opravdu pojem!), co odpuzuje průměrného jeskyňáře od jakékoli speleologické činnosti v této jeskyni. Zcela neznámou jeskyni - „druhou Málčinu“ – např. očekávám v exponovaném břehu Svatých schodů mezi Švédovým stolem a Netopýrkou. Rovněž severně od Málčiny je ještě prostor, kam by se jedna neznámá jeskyně vešla.

Otázka prolongace ucpaných trativodů v Poradním a Jižním dómu.
Tato prolongace je stále otevřená směrem pod Švédův stůl a do předpokládaného jeskynního systému podzemní Říčky mezi Závrtem pod Svatými schody a Barunčinou pod Svatými schody, tedy směrem na Netopýrku (ŠENKYŘÍK 2005a, GYANESHWARPURI 2022a). Snad se najde výzkumce, který toto dílo Hádecké skupiny v Poradním a Jižním dómu dokončí. Já to už však nebudu. Pokud by se otevřel vchod č. Ř-5b do Málčiny jeskyně (objevný Kubáskuv vchod z roku 1908), byl by vyřešen problém kam s nakopanými sedimenty. To by bylo poměrně snadné. Domnívám se, že je to poměrně perspektivní místo na poměry Málčiny jeskyně jako východiště objevných exploatací pod ostroh Svatých schodů, který speleologicky stále přitahuje neznámem (GYANESHWARPURI 202Xb) Tato otázka je tedy zdá se otevřena pro další zájemce.

Otázka prolongace dvou trativodů na konci Hlavní chodby.
Na jižním konci Hlavní chodby se nacházejí dva ucpané erozní trativody slušných dimenzí. Trativod vpravo, přicházející od západu, je nepochybně přítokový, druhý Trativod vlevo, směřující na východ, je odtokový. Oba trativody s největší pravděpodobností vytvořil Ochozský podzemní potok, který to má odtud ke svému povrchovému korytu jen několik metrů. Máme zde tedy důkaz, že málčinské bludiště vytvořily dva vodní toky, nejen Říčka, ale jak se dá předpokládat i Ochozský potok. Větev vytvořená Ochozským potokem od Trativodu vlevo směřuje do speleologického neznáma pod jeskyni Švédův stůl a odtud dál pravděpodobně velmi zajímavým směrem pod ostroh Svatých schodů vstříc neznámému pokračování jeskyní Netopýrka, Barunčina, Paleoponor v Ochozském žlíbku a tajemné dosud neznámé jeskyni hadecké Říčky, vytyčené linií Závrtů pod Svatými schody. Do tohoto Trativodu vlevo se možná sekundárně načepoval neznámý recentní inundační potůček přitékající Trativodem nad Jarním vodopádem a mizícím pod skalními kulisami široce klenuté, avšak velmi nízké Spojky. Oba Trativody na konci Hlavní chodby jsou bohužel beznadějně hermeticky zasedimentovány zvodnělým tzv. málčinským bahýnkem. Případná otvírka Trativodu vlevo východním směrem by byla poměrně perspektivní a zajímavá, ale potýkala by se brzkou nemožností ukládání těžených sedimentů na podzemní deponii v Hlavní chodbě a možná i nedostatkem čerstvého vzduchu. Z tohoto důvodu se do objevování tohoto trativodu nikdo nehrne.

Otázka prolongace přitokového Trativodu nad vodopádkem v Hlavní chodbě.
Kolektiv ZO 6-12 Speleologický klub Brno (Petr Kos, Petr Kučera) prokopával přítokový Trativod nad Jarním vodopádkem, nalézající se zhruba v polovině Hlavní chodby, do vzdálenosti cca 10 m. Ucpaný trativod však pokračuje dál, ale nepříznivým směrem k nedalekému Ochozskému žlíbku. Čelba trativodu se tím přibližuje Ochozskému potoku, kde se asi nachází neznámý inundační ponůrek. Tím Málčinu jeskyni prodloužili na 190 m.

Otázka prolongace Chaloupského odtoku potůčku do Spojky.
Toto místo prozkoumal na základě mého doporučení Pavel Chaloupský, člen ZO 6-12 Speleologický klub Brno. Dle jeho sdělení se pod skalním stropem Spojky nacházejí kypré sedimenty v místě odtoku podzemního potůčku od Jarního vodopádku. Odtoková horizontální spára je však velmi nízká. Pravděpodobně zde nebude průstupná. Nachází se zde však hydrologicky průtočná odtoková cesta do neznáma Svatých schodů. Jen několik málo metrů je to zde do vyústění plazivky do jiného - více dimenzovaného trativodu - ucpaného pokračování Trativodu vlevo na konci Hlavní chodby. Načepování odtokového potůčku od Jarního vodopádku do erozních struktur větší dimenze je tedy velmi pravděpodobné.

Teorie fosilního paleopatra Říčky pod Lysou horou
Málčina je jeskyně, která ještě má svá nepovšimnutá tajemství. Pokud pomineme výše naznačené, avšak půdorysně omezené speleologické rezervy vlastní ostrožny Svatých schodů, jejíž potenciál však může činit (ve spojení s Netopýrkou) snad až 1 km chodeb (ŠENKYŘÍK 2005a), zůstává především neobjasněna speleologická funkce nedalekého nebetyčného vápencového útesu Lysé hory, v níž se odjakživa tuší rozlehlé podzemní prostory. Dosud se v podzemí Lysé hory reálně uvažuje o existenci pouze nejnižší, trvale zatopené, jeskynní etáže protékané recentním tokem podzemní Říčky s přítoky, kterou Vývěr Říčky I potápí v 308 m.n.m. do freatické zóny. Má otázka však ale zní: co víme o paleopatru Říčky pod Lysou horu, z její předposlední vývojové fáze, které by odpovídalo málčínskému horizontu 322 – 321 m.n.m., k němuž činí naprosto vodorovné paleoponorné chodby v Málčině jeskyni náběh? To je jistě zajímavý námět na další zamyšlení! Vápencový masiv Lysé hory, obtékaný Říčkou a Ochozským potokem, tedy splňuje všechny předpoklady, aby měl slušně erozně poddolovanou základnou… Až zde jednou jeskyňáři ztratí ostych z bláta, možná že se Málčina stane vstupní branou k podzemnímu tajemství naší krásné jižanské skalní královny Lysé hory. Již v roce 1947 o něm dr. Rudolf Prix prorocky napsal půvabnou větu: „Úsek k výtokům Říčky je neznám a veškeré domněnky pro významné objevy jsou oprávněny“ (PRIX 1947, s.26).

Virgulové anomálie v okolí Málčiny jeskyně.
Kamil Pokorný a Ladislav Slezák z pracovní skupiny SE 3 (Tři senioři) detekovali virgulí v blízkosti Málčiny neznámý dóm a další prostory. Kamil Pokorný je senzibil známý svými psychotronickými schopnostmi na bázi virgulování dosud neznámých a nikým neviděných a netušených jeskyní v celé jižní části Moravského krasu. A výsledky jsou to vskutku ozoruhodné! Výsledky těchto jeho rozsáhlých virgulových prací v údolí Říčky a na přilehlých náhorních plošinách (Mokerská a Hostěnická) nejsou dodnes plně zveřejněny, proto zde zanechávám o jejich existenci pouze literární zmínku a více se nerozepisuji. Tento, svým rozsahem v celém Moravské krasu ojedinělý virgulový průzkum, mne však nepřesvědčil a nebudí mou důvěru.

Závěr
Význam zde dokumentovaného hydrologického pozorování z jara 2005, spočívá ve zjištění, že jinak bezvýznamný a vcelku nepatrný „Ochozský periodický potůček“, přitékající horním patýrkem nad Hlavní chodbou (který má svůj původ nepochybně v přilehlém Ochozském žlíbku – HIMMEL 2002), se sekundárně načepoval a reaktivuje výrazný fluviální paleohorizont Říčky 322 – 321 m.n.m., o němž zde předpokládám, že bude asi mít svůj logický protějšek pod Lysou horou. Toto hypotetické opuštěné paleopatro Říčky by se mělo na základě přednesených indicií nacházet již (těsně) nad hladinou podzemních vod, a ani sedimenty nemusí být zcela ucpáno. Odtékající potůček, mizící pod stropními kulisami široce klenuté Spojky, nám tedy od Jarního vodopádku ukazuje cestu pryč z tohoto nepřehledného zasedimentovaného málčinského bludiště, přímým směrem pod Lysou horu. Při troše štěstí se tam může průchod pod dnem Ochozského žlíbku z „Málčinky“ podařit. Nezvěstný „málčinský“ paleovývěr Říčky je třeba hledat pod J úpatím Lysé hory, cca 350 až 900 m JZZ od vlastních paleoponorů v Málčině jeskyni. Budu rád, pokud tento můj článek bude inspirovat některého nadšence, který by se - po půl století nečinnosti v Málčině jeskyni - ujal aktivního řešení této opomíjené speleologické problematiky. Tolik má meditace nad Málčinou jeskyní.

Poděkování
Doc. PhDr. Martinu Olivovi a p. Ireně Rozsypalové za umožnění studia staré speleologické literatury v pozůstalosti po Krasovém oddělení v archivu Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea v Brně. RNDr. Antonínu Tůmovi ze Správy CHKO Moravský kras za připomínky k textu. Tento článek byl věnován málčinskému badateli RNDr. Jaroslavu Dvořákovi DrSc, který musel být skutečným speleologem, když dokázal bádat v Málčině jeskyni.

Epilog
Abych nabyl jistotu, že periodický potůček opravdu odtéká od vodopádku z Hlavní chodby do Spojky „směrem k Poradnímu dómu“, navštívil jsem Málčinu ještě jednou o 4 dny později, dne 21.3.2005. Večerní osamělý sestup do jeskyně byl trochu strašidelný. Již z dálky ke mně doléhalo zurčení vodopádku v Hlavní chodbě, jarní potůček byl dosud hydrologicky aktivní. Stejně jako při své předchozí návštěvě (dne 17.3.2005) jsem průtok na vodopádku shodně odhadoval na cca 0,2 l.s-1. Současně jsem nyní - 4. den trvání inundace - definitivně potvrdil správnost svého předchozího pozorování. Podzemní potůček totiž ani po 4 dnech své nepřetržité hydrologické aktivity nenastoupal (z trativodu poblíž „Jícnu děla“) do Hlavní chodby a neodtékal tedy do Blátivého dómu, nýbrž bez zahlcení vtékal do široce klenuté „Spojky“, v níž líně mizel někam směrem k Poradnímu dómu. Tam jsem ho však ve svém roztrhaném overalu, do plazivkovitého polosifonu, nenásledoval. Zde někde vpravo pod skalními kulisami se však nachází neznámý, hydrologicky průtočný odtokový systém pod Lysou horu! Zde je třeba kopat! Odtékající potůček ukazuje cestu… Když mohou existovat bahenní lázně, tak může existovat i speleologický průzkum jeskyně Málčiny!

Bibliografie základní prací o Málčině j.:
ANONYMUS 1909: Erschliessung einer neuen Tropfsteinhőhle in der Mährischen Schweiz. Tagesbote, 59, 240 (24.5): 3. Brünn.
BALÁK, Ivan a kol., 2001: Údolí Říčky v Moravském krasu. s. 1-214. Blansko 2001.
BOČEK, Antonín, 1928: Průvodce Moravským krasem. Praha 1928, s. 1-324.
DVOŘÁK, Jaroslav 1949: Příspěvek k problému hydrografie Ochozska. Československý kras, r. 2, s. 36-37.
DVOŘÁK, Jaroslav, 1950: Jeskyně Málčina v Hádeckém údolí. Československý kras, r. 3, 1950, s.63-66.
DVOŘÁK, Jaroslav, 1952: Hydrografie jeskyně Málčiny v Hádeckém údolí. Československý kras, r. 5, s. 228-230. Brno 1952.
GYANESHWARPURI, Šenkyřík P. Marek: 2022a: Znovuobjevení zaříceného vchodu Barunčiny jeskyně Pod Svatými schody v Ochozském žlíbku v jižní části Moravského krasu. eSpeleo 5/2022, s. 23-27.
GYANESHWARPURI, Šenkyřík P. Marek: 202Xb: Paleoponor v Ochozském žlíbku - pár vět o speleologickém průzkumu v roce 2006. Tma pod lucernou na Svatých schodech trvá. eSpeleo v sazbě.
HIMMEL, Jan – HIMMEL, Petr, 1967: Jeskyně v povodí Říčky. ZK ROH KSB. Brno 1967.
HIMMEL, Jan 1999: Hydrografie jeskyně Málčiny v Moravském krasu ve světle nových výzkumů. Speleofórum 99, r. XVIII, Praha 1999, s. 15-18.
HIMMEL, Jan, 2000: Hydrogeologie největšího občasného podzemního jezera v povodí Říčky. Estavela č. 4/2000, s. 14-19.
HIMMEL, Jan, 2002: K původu vod v jeskyni Málčině. Speleo č. 34, s.9-10. Brno 2002.
KOS, Petr 2005: Zpráva o činnosti ZO 6-12 Speleologický klub Brno za rok 2004. Speleofórum 2005. r. 24, Praha., s. 55-56.
PRIX, Rudolf, 1947: Badatelské vyhlídky v jižní části Moravského krasu. Časopis turistů , roč. LIX, s. 26-27, Praha 1947.
PRIX, Rudolf 1949: Z výzkumu jižní části Moravského krasu. Československý kras, r.2, s. 37-38. Brno.
P.R.1949: Z činnosti Speleologického klubu Brno. Československý kras, r. 2, říjen 1949, s. 302-303.
SKUTIL, J., 1944: Na Říčkách. Časopis turistů, roč. LVI, s. 82-83, Praha 1944.
ŠENKYŘÍK, Marek, 1994: Recenze: Kateřina Sobotková – Antropogenní změny krajiny v údolí Říčky v jižní části Moravského krasu mezi vodní nádrží Pod Hádkem a Muchovou boudou. Speleo č. 18, s. 37-43, Praha 1994.
ŠENKYŘÍK, Marek, P., 2005a: Objev zavaleného vchodu Barunčiny jeskyně pod Svatými schody v Ochozském žlíbku v jižní části Moravského krasu. Acta Speleohistorica 2/2005, s. 1-6
ŠENKYŘÍK, Marek, P., 2005b: Bahenní jeskyně č. 1418 Málčina v Hádeckém údolí. Nový zajímavý poznatek o směru podzemního odvodňování. Teorie fosilního patra Říčky pod Lysou horou (Moravský kras – jih). Acta Speleohistorica 6/2005, s.1-17, Habrůvka, listopad 2005.
VÝBOR SK 1949: Výroční zpráva o činnosti za rok 1948. Československý kras, r.2, s.79- 100.
VÝBOR SK 1950: Český speleologický klub pro zemi Moravskoslezskou v Brně. Výroční zpráva o činnosti za rok 1949. Československý kras, r. 3, s. 69-93. Brno 1950.
VÝBOR SK 1952: Výroční zpráva o činnosti Speleologického klubu v Brně za rok 1951 (v orig. vlivem tiskové chyby uveden rok 1952). Československý kras, r. 5, s. 29-43. Brno 1952.
VÝBOR SK 1953: Výroční zpráva o činnosti Speleologického klubu v Brně za rok 1952. Československý kras, r. 6, s. 74-80. Brno 1953.
VÝBOR SK 1954: Výroční zpráva Speleologického klubu v Brně pro rok 1953. Československý kras, r. 7, s. 74-81. Brno 1954.

Paleoponor v Ochozském žlíbku.
Pár vět o speleologickém průzkumu v roce 2006. Tma pod lucernou na Svatých schodech trvá.

V roce 2006 jsem pod monitoringem Správy CHKO Moravský kras (RNDr. Antonín Tůma) prováděl průzkum speleologicky zanedbané jeskyně Paleoponor v Ochozském žlíbku v jižní části Moravského krasu. Jednalo se tedy o předběžný průzkum před udělením vlastní vyjímky pro ZO 6-31 Speleologický průzkum poustevník Marek. Tuto malou jeskyni přede mnou naposledy zkoumali v 60. letech 20. století bratři Himmelové. V roce 1966 pořídili i mapu této jeskyně. Po té toto pracoviště, hnáni svody Ochozské jeskyně, samozřejmě opustili. Já sám jsem byl přiveden k průzkumu této nenáročné plazivky v době, kdy jsem zkoumal vertikální Poustevníkovu Děravku na Rudicko – Habrůvecké plošině. Tehdy mi k průzkumu chyběla nějaká horizontální jeskyně pro osamělou speleologickou modlitbu srdce. Tak jsem si vzpomněl na požehnané Svaté schody. V roce 2006 jsem v Paleoponoru provedl celkem 9 pracovních akcí. Když jsem začínal, tak jeskyně končila neprůlezným snížením na 2,5 metru od vchodu. Pohled do mapy však dokladoval, že Himmelům byl známý další nepřístupný úsek za úžinou do vzdálenosti 6,5 m. Proto jsem neprůleznou úžinu prokopal a pronikl do volného úseku „Chodby Himmelů“ až k „Čelbě Himmelů“. Přitom jsem vytěžil několik desítek vaniček sedimentů a pronikl jsem až pod „Markův komínek“, do něhož se na konci zvyšuje vstupní plazivka na 6,7 metru. Sedimenty jsem deponoval do řečiště Ochozského potoka, který je odplavoval. Chodba je ucpána silně slehlou okrově hnědou hlínou bez fluviálních štěrků. Plazivka je patrně erozního původu a směřuje někam do směru k Barunčině Zařícené a pod neznámý ostroh Svatých schodů. Nato jsem svůj předběžný průzkum v této jeskyni ukončil. Někdo by tu ale měl začít bádat! Pokud se chodba nezúží je zde reálná naděje dalších objevů! Jak už jsem napsal, Svaté schody jsou skalní útvar 350 m dlouhý a maximálně 150 m široký a jenom 10 – 25 m vysoký, vystavený erozním tlakům Říčky a Ochozského potoka. Jsou zde tedy předpoklady pro solidně erozně poddolovanou jeho základnu. Tento skalní hřbítek lze prozkoumat jen čistě pro radost, než s vidinou dlouhých objevů. Přesto i zde neznámá jeskyně je. Možná dokonce na zdejší poměry velká jeskyně. Říčka zde do zcela neznámého úseku Svatých schodů mezi Málčinou a Netopýrkou odvodňuje na několika místech přeříceným podzemním trativodem. Tak vznikl závrt nejblíž svahu, který jsem v roce 2019 zamýšlel s Kamilem Pokorným otevírat. Tento nadějný závrt jsem pojmenoval „Závrt pod Svatými schody“. Z Málčiny sem směřují ucpané trativody z oblasti Poradního dómku. Barunčina je zařícená jeskyně s propadeným závrtkem pravděpodobně erozní geneze. Do čtvrtíce do tohoto tajemného prostoru „Tmy pod lucernou“ směřuje již zmíněný trativod Paleoponoru v Ochozském žlíbku. Je Paleoponor vchodem do předpokládaných vysněných bludišť pod Svatými schody z nichž známe jen fragmenty v Málčině jeskyni, Švédově stole a Netopýrce? A co Závrt pod Svatými schody? Ten kam vede? Závrtová linie zde jasně ukazuje na směr odtokové chodby Říčky pod ostroh Svatých schodů! Zde je ta neznámá jeskyně protékaná podzemním tokem. Hádecké Svaté schody jsou tedy stále tajemné. Čekají na skutečného obětavého výzkumce a svého objevitele.

Literatura:
Himmel, J. - Himmel, P. 1967: Jeskyně v povodí Říčky. ZK ROH KSB. Brno.

O problému virgulování z hlediska autosugesce a moci neznámého podvědomí.
Jako úspěšný speleolog - bývalý proutkař (viz zde uvedený objev ossária pod věží chrámu Panny Marie ve Křtinách a dále jeskyně Ponorný Hrádek na Plošině Skalka, kterou jsem též úspěšně zaměřil virgulí již před jejím objevením, viz. Speleofórum 2005, s. 28) by se mohlo zdát, že nekriticky přijímám výsledky virgulových průzkumů, jimiž se Moravský kras jen hemží. Pravý opak je pravdou. Jsem přesvědčen, že většina proutkařů dělá stejnou chybu jako zde zmiňovaný Norbert Havlíček a Ludmila Danielová a nechají se unést při proutkaření autosugesci a moci svého neznámého podvědomí. Proto proutkaře na tento omyl upozorňuji, neboť to se stalo i N. Havlíčkovi a L. Danielové ve křtinském chrámu, kde zaměřili nikdy neexistující bludiště katakomb, jak dnes již s jistotou víme. Tutéž chybu oba zmínění s jistotou zopakovali i na Babické plošině, kde taky navirgulovali rozsáhlé, leč jistě neexistující prostory, za jeskyní Výpustek. Oba proutkaři podlehli chybným a zavádějícím informacím své virgule na principu autosugesce svého podvědomí, nikoli snad nadvědomí, které je přístupné, se svými nesčetnými Silami a zázračnými schopnostmi, toliko skutečným světcům. A to Havlíček a Danielová - při vší úctě k nim - určitě nebyli. Toto své svědectví zde zaznamenávám pro ty nadšené speleology, kteří virgulování propadli, aby se vyvarovali chyb svých předchůdců. A pozor na případné psychické problémy s virgulováním spojené, viz svědectví speleologa - proutkaře na Býčí skále, který se touto činností naboural někam do nižšího astrálu. Ale on měl komplikovanou karmu, neboť se kromě psychotroniky začal zabývat i černou magií. Z toho se musel logicky zachránit útěkem do lůna křesťanské církve a k Ježíšovi! Vydával o tom upřímné svědectví na internetu a pomocí audio kazet. Mnoho z proutkařů se ovšem od virgulování nenechá odradit, i když se v jejich případě na první pohled jedná o již zmíněnou autosugesci, neboť z hlediska zkušeností praktického speleologa, tak opravdu nemohou ani v nejbujnější fantazii neznámé jeskyně vypadat, jak ukazují v krasu jejich anomálie! Za všechny uveďme alespoň neskutečné neexistující jeskynní bludiště pod Rudicko - habrůveckou plošinou na mapě virgulových anomálií od člena německé V.D.T. ing. Feitla (viz. Acta Speleohistorica 7/2006, s. 50). Jakých omylů se jeskyňáři V.D.T. (Verein Deutscher Turisten - sektion für Höhlenforschung) dopustili vyniklo na objevu celého systému Rudického propadání a Býčí skály po aktivu Jedovnického podzemního potoka, jak správně poukázal již Rudolf Burkhardt. V současnosti se proutkařství přesunulo víc do jižní části Moravského krasu (skupina SE-3). V této poměrně málo zkrasovělé oblasti mají taky za sebou velkolepé objevy pomocí virgulí nad Pekárnou, na Mokerské a Hostěnické plošině a v Hádeckém údolí. Ale já zůstávám střízlivý. V této činnosti vyniká zejména kolega Kamil Pokorný. Zanechává po sobě ementál anomálií. Nejde je ale nijak ověřit praktickým speleologickým průzkumem, jeho hypotetické podzemí nejde nijak otevřít. Zůstávají po něm umělohmotné pásky s virgulovými kódy na stromech všude v údolí. Domnívám se, že je to poměrně typické následování Norberta Havlíčka, Ludmily Danielové, Ing. Feitla a dalších proutkařů, kteří taky byli svého času zdánlivě neomylní. I oni si 100 % důvěřovali. Nejedná se tedy o dar shůry, jak se snad domnívali o svých "mimořádných schopnostech". Co takhle zkusit zachovávat třeba celibát? Domnívám se totiž, že k této Vyšší vědě je to nezbytné. S čím bychom se pak setkali? Na to přišel již Sigmund Freud a též mnohem významnější Carl Gustav Jung. I já jsem na to již přišel. Obecně lze celibát doporučit všem, kdo se opravdu zabývají o jakoukoli vědu a jsou schopni a ochotní pro ni něco obětovat. Celibát je tedy opravdu nezbytná podmínka na cestě k dosažení vyšších stupňů vnitřního života, jehož je virgulování anomálií v krasu již jen klamným a v podstatě nepříliš zajímavým odleskem. Tím vším tedy nechci říci, že fenomén proutkařství neexistuje. Jistěže existují různé sidhis, skryté síly v člověku, jak učí jóga, ale jen v případě vzácných ukázněných jedinců, jak bylo shora řečené, kteří své schopnosti ani nestaví na obdiv a jsou schopni odfiltrovat všechny případné negativní rušivé podprahové vlivy podvědomí. A takoví jsou ale opravdu vzácní, jak jsem se přesvědčil v křtinském kostele a jinde. Kéž jsou tato slova varováním pro všechny, kteří se o fenomén biolokace, jak se tato činnost správně z hlediska psychotroniky nazývá, opravdu zajímají s vědeckou vážností a nestranností, neboť vše je v podstatě mystické. To je všechno, co jsem Vám chtěl říci na téma proutkařství.

Některé objevné priority v Moravském krasu na příkladu jeskyní Ponorný hrádek, Soví komín a Barunčina pod Svatými schody.

Podobně jako kdysi Rudolf Burkhardt jsem i já povinován připomenout speleologické veřejnosti práva objevitele, v tomto případě právo pojmenovat jím objevenou jeskyni v Moravském krasu. Zde mám na mysli právo priority u těchto objevených krasových jevů / jeskyní: Ponorný hrádek, Soví komín a Barunčina pod Svatými schody.

Ponorným hrádkem jsem pojmenoval v roce 1994 nově objevenou jeskyni pod Novodvorským ponorem. (Sobotková, K. - Šenkyřík, in kolektiv M. 1994, Sobotková, K. - Šenkyřík, M. 1995). Tuto jeskyni objevil dne 20.5.1990 Marek Šenkyřík spolu se Zdenkem Foltýnem. Nověji se k pojmenování vracím v roce 2005 a uvádím ho znovu jako Ponorný hrádek. (Šenkyřík, P. M. 2005a, Šenkyřík, P.M. 2005b). Ponorný hrádek je tedy právoplatné pojmenování této ponorné plazivky na Skalce, která je mou srdcovou jeskyní. Současní mladí členové ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno nepamatují mne jako otce zakladatele skupiny a objevitele jeskyně č. 1410A Ponorný hrádek a nazývají mnou objevenou jeskyni mylně Novodvorským ponorem.

Tato situace panuje i v případě druhé významné jeskyně na Skalce propasti Soví komín, kterou členové ZO 6-26 opět nepřesně nazývají Zub. Zub (Závrt u borovice) je ovšem název pouze pro povrchový krasový jev: závrtek, jehož speleologickým průzkumem se mi ale podařilo v roce 1995 objevit propasťovitou jeskyni Soví komín. (Šenkyřík,P.M. 2004, Šenkyřík,P.M. 2005a, Šenkyřík,P.M. 2005c). Jan Hynšt dobrovolně přenechal právo k výzkumu závrtku Zub mě, Marku Šenkyříkovi, protože sám se do větší hloubky ve svém věku kopat neohodlal, v době kdy to byla metr hluboká neperspektivní díra v lese bez zkrasovění. Jan Hynšt tedy není objevitelem jeskyně Soví komín jak se v ZO 6-26 mylně traduje, ale jeskyni objevili dne 1.4.1995 Marek Šenkyřík jako vedoucí průzkumu, Kateřina Sobotková a Jiří Dofek. (Šenkyřík,P.M. 2004, Šenkyřík,P.M. 2005a, Šenkyřík,P.M. 2005c). Tito tři badatelé tedy objevili propasťovitou jeskyni Soví komín. Jan Hynšt je objevitelem povrchového závrtu, nikoli ale jeskyně objevné později pod závrtem. Tato jeskyně přece ve skutečnosti pod závrtkem vůbec nemusela být, a to Jan Hynšt nevěděl. Ale naštěstí byla... Pravdou ale je, že kdyby Jan Hynšt neobjevil skrytý a nezkušenému oku neviditelný závrtek Zub, nebyla by následně objevena ani jeskyně Soví komín! Jan Hynšt tak dokázal, že je důvěrným znalcem morfologie povrchu krasového terénu plošiny Skalka, jakož i celé jižní části Moravského krasu. Čest jeho památce!

Třetím krasovým jevem u něhož se né zcela respektuje mé pojmenování, je zařícený vchod pravděpodobné jeskyně "Barunčina pod Svatými schody". Tuto lokalitu znali již staří badatelé Jan Himmel, Ladislav Slezák a samozřejmě i Jan Hynšt v 50. a 60. letech 20. století. Nebyla však uvedena do literatury, více neupoutala pozornost těchto zasloužilých speleologů, načež upadla téměř v zapomnění, až jsem ji znovuobjevil já dne 1.1.2005, pokřtil ji na"Barunčina pod Svatými schody", prostě jsem dal její jméno jako první na papír, čímž toto pojmenování získalo průkaznou moc! (Šenkyřík, P.,M., 2005d). Ladislav Slezák však nyní uvádí své vlastní pojmenování "Zařícená", což částečně mate znalce a pamětníky zdejší krajiny. Pravdou je, že jméno Zařícená původně do literatury neuvedl, mám tedy právo priority já se svým zápisem z r. 2005, kdy jsem krasový jev pojmenovat jako Barunčina. Toto pojmenování je již velmi dobře zažité u speleologické veřejnosti v jižní části Moravského krasu, a nebylo by moudré to měnit.

Tak to byla malá ukázka toho proč má objevitel svou jeskyni řádně uvést a zaarchivovat v literatuře. Vyhne se tak přehmatům a omylům budoucích generací, neboť co je psáno, to je dáno.

Jeskyně pod Novodvorským ponorem ať se tedy jednou pro vždy jmenuje Ponorný hrádek. Propasťovitá jeskyně objevená pod závrtkem Zub ať se jmenuje Soví komín. A zařícená jeskyně pod Svatými schody ať je Barunčina.

Takové je přání mne jako hlavního objevitele těchto jeskyní. Žádám všechny badatele, aby se přidrželi těchto navržených a do literatury již řádně zanesených pojmenování jeskyní. A členy ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno žádám, ať respektují toto poslední přání otce zakladatele posvátné tradice Ponoru a objevitele obou zdejších zajímavých jeskyní. Neuznávám tedy a neautorizuji pojmenování Novodvorský ponor a Zub u mnou objevených jeskyní na Skalce. Hlásím se tímto o svá morální a etická práva!

Literatura:
Sobotková, Kateřina - Šenkyřík, Marek in kolektiv (1994): Zpráva o činnosti základních organizací České speleologické společnosti za ro 1993. Speleofórum 94, XIII. Brno 1994.
Sobotková, Kateřina - Šenkyřík, Marek (1995): Stručná zpráva o činnosti ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno za rok 1994. Speleofórum 95, XIV, s. 49-50.
Šenkyřík, Poustevnik, Marek (2004): Speleologický průzkum závrtku Zub na plošině Skalka v jižní části Moravského krasu (1994-2004). Objev jeskyně č. 1410B Soví komín. Projekt speleologického průzkumu. Acta Speleohistorica 1/2004, s. 1-35. Brno.
Šenkyřík, Poustevnik, Marek (2005a): Plošina Skalka – základní studie o neznámém speleologickém problému jižní části Moravského krasu. Zpráva o speleologickém průzkumu na plošině Skalka za roky 1989 – 2004. Acta Speleohistorica 4/2005, s. 1-70, Brno, duben 2005.
Šenkyřík, Poustevnik, Marek (2005b): Objev jeskyně č. 1410A Ponorný Hrádek na plošině Skalka v jižní části Moravského krasu. Výsledky speleologického studia novodvorských ponorných vod (1989 – 2004). Speleofórum 2005, roč. 24, s.27-35. Praha.
Šenkyřík, Poustevnik, Marek (2005c): Objev jeskyně č. 1410B Soví komín na plošině Skalka v jižní části Moravského krasu (1994 – 2004). Speleofórum 2005, roč. 24, s.35-40. Praha.
Šenkyřík, Poustevnik, Marek (2005d): Objev zavaleného vchodu Barunčiny jeskyně Pod Svatými schody v Ochozském žlíbku v jižní části Moravského krasu. Acta Speleohistorica 2/2005, s. 1-6. Brno, leden 2005.

Můj speleologický život v Moravském krasu jih a střed na konci všech mých speleologických průzkumných prací (1982 - 2022).

Normálně se biografie píše až při příležitosti smrti, já ji však píši při příležitosti ukončení všech svých speleologických průzkumných prací v Moravském krasu. Přijetí sannjás díkši (vysvěcení za mnicha) je takovou smrtí všem světským činnostem, tedy i speleologii, jakkoli je stále drahá mému srdci. Moje sannjása je tedy umrtvení všeho co je na mne světského, což je předpoklad ke znovuzrození k věčnému životu, v Átmánu. Přijetí sannjás díkši touto smrtí je.

Moravský kras mi připravil mnoho radostných chvil, stejně jako těch těžkých a smutných. Spory o zájmová území se mne negativně dotýkaly. Nemohl jsem svobodně bádat tam, kde jsem chtěl, proto jsem se nějak uskromnil a začal bádat především v odlehlých okrajových částech Moravského krasu, nad nimiž dosud nikdo nepřemýšlel a kde nikdo nepůsobil. A měl jsem úspěch. Jsem objevitelem celkem čtyř menších, ale velmi zajímavých jeskyní v Moravském krasu jih a střed (j. Ponorný hrádek pod Novodvorským ponorem, propast Soví komín pod závrtkem Zub, Milarepova propast v Závrtu u Habrůveckých smrků a konečně má meditační jeskyně Poustevníkova Děravka v místě Ventaroly na Děravce). Mnoha jeskyňářům se nepoštěstí za celý život objevit ani jedinou neznámou jeskyni. Žijí jen v jeskyních zděděných po předcích. Chce to mít speleologickou tvůrčí vizi, intuici a krasovou empatii - cit pro kras. Potom se objev jeskyně zákonitě dostavuje. V některých mých jeskyních nyní žijí noví zájemci o kras a speleologii. Ti mnohdy neuznávají ani mé právo otce zakladatele mnou objevenou jeskyni pojmenovat tak, jak chci. Takový je už v Moravském krasu koloběh života, plný protivenství, ale i lásky a naděje. "Objevit neznámou jeskyni je kumšt" pravil otec habrůvecké speleologie pan Arnošt Hloušek (1929 - 2016) z Habrůvky, a to působil a bádal na první pohled ve velmi slibném a neobyčejně atraktivním, perspektivním a zajímavém Křtinském údolí, kde objevil jeskyni Arnoštku a Závrt na Lazech (Jašek - Hlouškův dóm). Malá odbočka: otec Arnošt, jak jsem ho s úctou oslovoval, byl zdánlivě nesmrtelný, na vesnické poměry osvícený stařec, který svou prostou lidskou moudrostí na Habrůvce kraloval. Byl velmi pokorný. Vůbec netrpěl zájmovou fóbií v důsledku rozdělení Moravského krasu do tzv. zájmových území, jíž trpí mnoho méně významných speleologů. Všechno mi sdělil a upřímně předal. Vždy a ve všem stál na mé straně navzdory protivenství, kterému byl za to vystaven ve své vlastní ZO 6-05 Křtinské údolí. Nakonec přestoupil do našeho občanského sdružení "Speleologický průzkum poustevník Marek". Já jsem se musel samozřejmě jako cizí jeskyňář zamilovanému Křtinskému údolí obloukem vyhýbat, proto jsem bádal jen na méně zkrasovělé Plošině Skalka a též na do té doby téměř neznámé Habrůvecké plošině.

Své první amatérské archeologické průzkumy jsem prováděl v roce 1982 ve věku čtrnácti let na pravěkém Hradisku u Bosonoh. Objevil jsem zde kabelu robustní pravěké keramiky, přesleny, hliněné cívky, ruční drtidlo a krásně opracovaný pazourek. První speleologický pokus jsem provedl již v roce 1982 poblíž jeskyně Ř-22 Doupě Trampů. Jednalo se jen o bezvýznamnou slepě končící korozní díru, při jejím hloubení jsem však poprvé pocítil speleologický adrenalin. První speleologické průzkumy jsem prováděl zpočátku anonymně v letech 1983-1986 v jeskyni Ř-24 Slezákova díra, dnes Slezákova Záhrobní, v Hádeckém údolí, v níž činím spolu s Oldřichem Veverkou svůj 1. objev: dětský hrob z mladší doby kamenné (neolit). V roce 1984 vstupuji do Speleologického klubu Brno, kde jsem členem Březinské pracovní skupiny. V letech 1986-1987 jsem pověřen ve věku 18 let vedením průzkumných prací v jeskyni Malý lesík u Březiny. Za rok jsme objevili cca 49 m nových prostor, především puklinovitých chodbiček, což bylo relativně mnoho vzhledem k rozsahu tohoto malého stísněného jeskynního bludiště. V roce 1986 jsem dokončil studium na gymnáziu a začal přemýšlet, že se odstěhuji do lesa. Poté jsem absolvoval dvouletou vojenskou službu u raketových vojsk, v místě vzniku Černých baronů, v Janovicích nad Úhlavou. V roce 1989 jsem při brněnském Speleoklubu založil Novodvorskou skupinu, která se v roce 1991 transformuje pod mým vedením v samostatnou ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno. Jsem považován za otce zakladatele řádného speleologického průzkumu na plošině Skalka a proroka a vizionáře tohoto krasového území nad Ochozí u Brna. V letech 1989-1995 zde vedu náročný speleologický průzkum Novodvorského ponoru, při němž objevuji jeskyni č. 1410A Ponorný Hrádek (se Zdenkem Foltýnem). V letech 1994-1995 provádím na Skalce průzkum závrtku Zub, při němž objevuji propast Soví komín (spolu s Kateřinou Sobotkovou a Jiřím Dofkem). V roce 1990 jsem se dostal na archeologii na Masarykově univerzitě v Brně. Dlouho jsem se tam ale v archeologických učebnách neohřál, nakolik moje tíhnutí bylo jinde. Byl jsem vytížený svými speleologickými průzkumy v Moravském krasu. Ve Křtinách tehdy vrcholily objevy, proto jsem ze školní lavice dezertoval do podzemí křtinského chrámu. Toužil jsem raději odejít do přírody, proto jsem zanechal vysokoškolského studia. V letech 1990-1993 tedy iniciuji a vedu velmi významný průzkum historického podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách, při němž je objevena krypta slavné křtinské kostnice s unikátním objevem křtinských pomalovaných lebek Vyzvedl jsem sám ze křtinské kostnice všech dvanáct pomalovaných lebek, z nichž jen šest bylo vystaveno veřejnosti. Dále byla objevena hrobka zábrdovického opata Kryštofa Jiřího Matušky (s Radovanem Drtilem). Dne 17. února 1990 jsem zorganizoval s Miroslavem Sedlákem ze ZO 6-05 Křtinské údolí sametovou demonstraci před branou do vojenského prostoru jeskyně Výpustek. Díky této úspěšné akci vojáci jeskyni opustili a jeskyně samotná přešla do rukou speleologů. V roce 1992 jsem sám přesně zmapoval pravděpodobně nejrozsáhlejší historický podzemní objekt v Brně, štoly Flugmotorenwerke Ostmark ve Stránské skále, který má ve dvou vzájemně nepropojených patrech celkem 0,8 km chodeb. Rozmapoval jsem některé zdejší malé jeskyně (Medvědí a Trojku). Z roku 1994 pochází můj dobře založený projekt průniku koncovým závalem jeskyně Pekárna, jedné z nejvýznamnějších jeskyní jižní části Moravského krasu. Tento, slibně započatý průzkum však Správa CHKO zastavila. V roce 1994 jsem vydal (s Kateřinou Sobotkovou) pro Českou speleologickou společnost renomovaný sborník Speleofórum 94. Bylo to jedno z nejúspěšnějších čísel v jeho historii. V letech 1993 - 1995 jsem prožil dva roky, po vzoru amerického filozofa 19. století Henryho D. Thoreau a jeho památné knihy "Walden aneb život v lesích", na srubu Ponor (speleologická základna ZO 6-26 SHKB) u Nového Dvora, v lesích při úpatí plošiny Skalky, v jižní části Moravského krasu. Peníze jsem si vydělával jako řidič náklaďáčku, s nímž jsem rozvážel vajíčka po Brně a brněnském venkově. Příležitostně jsem se nechal najímat i jako lesní zaměstnanec při pálení klestí. V letech 1996-2003 žiji v bezdomoví, mimo území Moravského krasu. Pracuji jako charitní pečovatel, učitel ekologické výchovy na Středisku ekologické výchovy a etiky Rýchory a jako krkonošský horský cestář u známé firmy Veselý Výlet. V roce 1997 jsem se definitivně rozešel s dualitou a stal se osamělým poustevníkem. Několik sezón jsem žil jako poustevník v kapli sv. Anny na Staré hoře v Krkonoších, nad vesničkou Horní Maršov. Na zimu jsem vždy odcházel meditovat sám do hor. Jako jogín a poustevník žiji v jeskyních v indickém Himálaji, rumunských Karpatech a obzvláště ve Sloveském ráji. Z tohoto období se zachovala zpráva: "V nadmorskej výške takmer tisic metrou, v jedne z jaskyň, (Slovenského ráje) už niekolko rokou žije muž. V jeho "příbytku" dlhom asi pät metrou, sa nedá ani vzpriamiť. Na kovovom kryte do podzemia je napísané: "Meditační jeskyně. Svaté místo poustevníka". Ve Slovenském ráji zůstala zachována v jeskyni nazvané mnou "Poustevna" nalézající se poblíž jeskyně Zlatá diera jako památka na "Toho který sedí a mlčí" známá podzemní obrazárna s filozofickými a mystickými nápisy na skále pořízených během hluboké meditace, v samotě horské jeskyně. Na konci roku 2003 jsem se vrátil zpět do Moravského krasu a v témže roce jsem objevil speleologicky významný Habrůvecký ponor 1, kde jsem předpověděl "1,5 km dlouhou a -120 m hlubokou nádhernou erozní jeskyni protékanou Habrůveckým podzemním potokem." Tuto dosud neznámou jeskyni jsem již pojmenoval na "Habrůvecké Svaté schody." Zatím však není jasné, kudy do ní vniknout. Speleologické vědě neznámým Závrtem v Úzkém příhonu? Tento objev zcela uchvátil mé srdce a predisponoval můj budoucí zájem o podzemní odvodňování vápencového území u Habrůvky, ve střední části Moravského krasu. V roce 2004 jsem obnovil průzkumné práce na plošině Skalka, ve svých jeskyních Ponorný Hrádek a Soví komín. Odtud jsem ale byl zanedlouho vzedmutou negativistickou a nepřející chalupařící přesilovkou vyloučený. Proto jsem založil u Sovího komína na Skalce dne 1.ledna 2005 s nejbližšími a nejvěrnějšími přáteli novou základní organizaci České speleologické společnosti, ZO 6-31 Speleologický průzkum Poustevník Marek (Petr Špaček, Patrick Bárta, Miloš Muzikář, Lubomír Jogapuri Sléha, P. Václav Groh OM a já). Nová speleologická skupina se vyznačovala duchovním založením, slibně se rozvíjela a byla zase doslova v rozkvětu jara dne 12. října 2008 sobecky zamordována zájmovou lobby na Valné hromadě České speleologické společnosti. Prostě jsme dle nich neměli v zájmově již rozděleném Moravském krasu nárok na vlastní samostatnou a svobodnou existenci. Podle názoru RNDr. Antonína Tůmy ze Správy CHKO Moravský kras bylo nepřijetí ZO 6-31 do ČSS historická chyba a vina je na straně České speleologické společnosti. Takto jen vznikají nové speleologické subjekty mimo rámec ČSS, dodal Toník Tůma. Z těchto důvodů jsem založil s Milanem Hnízdem a Arnoštem Hlouškem nové nezávislé občanské sdružení "Společnost přátel Speleologický průzkum poustevník Marek" a pokračoval jsem v průzkumu. S otcem Arnoštem Hlouškem v našich řadách jsme se rozhodli navazovat na slavnou historii Habrůvecké skupiny Českého speleologického klubu pro zemi Moravskoslezskou v Brně. Ministerstvo vnitra schválilo sdružení dne 21. listopadu 2008 jako IČO: 26578042. Skupina prováděla dokumentační a průzkumné práce především na Habrůvecké plošině: v Závrtu u Habrůveckých smrků (2005-2007), kde byla s otcem habrůvecké speleologie panem Arnoštem Hlouškem objevena tzv. "Milarepova propast". Dále jsem prováděl průzkum "Ventaroly na Děravce", kde jsem objevil svoji jeskyni "Poustevníkovu Děravku" (objevena 20. února 2007). V roce 2004 jsem založil z důvodu nemožnosti publikovat dosažené výsledky speleologických průzkumu v nezkrácené podobě u České speleologické společnosti, dnes již dobře etablovaný sborník Acta Speleohistorica. Vyšla dvě relativně úspěšná tištěná čísla: o Plošině Skalka (2005) a Habrůvecké plošině (2006). Třetí číslo o historickém podzemí ve Křtinách právě připravuji do tisku a bude mít jistě největší úspěch. Pokračoval též průzkum historického podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách, kde došlo v letech 2005 a 2006 k dílčím prolongačním úspěchům v barokní kanalizaci pod ambity a rájským dvorem. V roce 2006 jsem bádal v malé jeskyňce Paleoponor v Ochozském žlíbku, s malým prolongačním postupem pod "Markův komínek". Přitom jsem vyslovil předpoklad o možném napojení tohoto zanedbaného trativodu do dosud neznámé významné jeskyně pod ostrohem Hádeckých Svatých schodů, spolu s nedalekou Barunčinou jeskyní. Kromě těchto uvedených úspěchů jsem učinil ještě řadu menších objevů (Barunčina pod Svatými schody, v Kulišárně, Skulaří převis na Skalce) a další odborná zjištění a nadčasové postřehy. V roce 2019 jsem zamýšlel s Kamilem Pokorným z Agarthy založit nové nezávislé občanské sdružení pro speleologický průzkum Moravského krasu pod názvem: "Speleologie v denním životě" (vedle sesterské Jógy v denním životě, jíž jsem členem), které by již stálo mimo vliv České speleologické společnosti. V roce 2020 jsme však od ustanovení nového bádacího spolku upustili. Budu raději svůj čas vezdejší věnovat mnohem smyslupnější činnosti: své józe, meditaci a poustevnictví - to mi připadá rozumnější, než se v přicházejícím stáří věnovat čistě speleologii. Tajemství Závrtu v Úzkém příhonu na Habrůvecké plošině tedy už neodhalím. Taky solidně vydedukovanou jeskyni "Habrůvecké svaté schody" pod Habrůvkou neobjevím. Stejně tak Závrt pod Svatými schody v Hádeckém údolí nevyzkoumám. V přítomné chvíli mám v plánu si postavit v Moravském krasu malou poustevnu a odejít jako muž modlitby do lesního ústraní. Mám v plánu obnovit svou zaniklou poustevnu Děravku. Vše záleží na tom, zda se všechny síly kosmu spojí v harmonii. Snad se nějaký konsenzus vzájemného soužití podaří vytvořit. Na doplněnou dodejme, že se souhlasem Správy CHKO mám v Moravském krasu - jih, u obce Březina, již jednu chladnou temnou meditační jeskyni (U Studánek). Od roku 2007 se již nejmenuji Šenkyřík, ale nově matričně Gyaneshwarpuri, což je indické jméno "Ten který poznal".

Má speleologická bibliografie.
Výroční zprávy o činnosti za rok 1989 - 1995 Novodvorské skupiny ZO ČSS 6-12 Speleologický klub Brno a ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno. Archiv České speleologické společnosti. Praha.
PRNKA, T. - DOČKALOVÁ, M. - HORÁČKOVÁ, L. - ŠEBELA, L. - ŠENKYŘÍK, M. - UNGER, J., 1991: Kryštof Jiří Matuška, 1702-1777. Vydal farní úřad ve Křtinách v nákladu 5 000 výtisků. Blansko 1991.
Historie chrámu Panny Marie ve Křtinách, 34 stran, Blansko 1992.
Podzemí ve Křtinách - stručný přehled objevů v roce 1991. Speleofórum 92, roč. 11, Brno.
Objev hrobky zábrdovického opata Kryštofa Jiřího Matušky v chrámu Panny Marie ve Křtinách. Speleo č. 7/1992, ČSS, Praha.
SOBOTKOVÁ, K. - ŠENKYŘÍK, M., 1993: Tajuplné podzemí křtinské. Speleo č. 10/1993. ČSS, Praha.
Zajímavý nález ve znojemském podzemí. Speleo 12/1993
SPELEOHISTORICKÝ KLUB BRNO (autor: Marek Šenkyřík) 1993: Templáři a stříbrné sochy, Speleo, č. 13/1993, ČSS, Praha.
K rómskému undergroundu na Stránské skále. Speleo 13/1993.
Vzpomínka na Slávka Sedláka. Speleo 14/1994.
K problému neznámých vod ve spodním patře jeskyně Malý lesík. Speleofórum 94, roč. 13, s. 32-34, Brno 1994.
ŠENKYŘÍK, M - HORÁČKOVÁ, L. - BENEŠOVÁ, L., 1994. Kostnice v podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. Speleofórum 94, roč. 13, s. 47-56, ČSS, Brno 1994.
Firma Flugmotorenwerke Ostmark g.m.b.h. Wien, Zweigverk Brunn (1941-1945) a nedokončená podzemní továrna ve Stránské skále. Speleofórum 94, roč. 13, s. 56-60, ČSS, Brno 1994.
Bibliografie sborníku Speleofórum, roč. I - XIII, 1982 -1994. Speleofórum 94, roč XIII, ČSS, Brno 1994.
Recenze: Kateřina Sobotková – Antropogenní změny krajiny v údolí Říčky v jižní části Moravského krasu mezi vodní nádrží Pod Hádkem a Muchovou boudou. Speleo č. 18, s. 37-43, Praha 1994.
Kterak ziskuchtivost L.P. 1558 zachránila údolí Říčky. Speleo č. 18, Praha 1994.
Speleologický průzkum závrtku Zub na plošině Skalka v jižní části Moravského krasu (1994-2004). Objev jeskyně č. 1410B Soví komín. Projekt speleologického průzkumu. Acta Speleohistorica 1/2004, s. 1-35. Brno.
Kolorační experiment a speleologické perspektivy Habrůveckého ponoru ve střední části Moravského krasu. Speleofórum 2004, roč. 23, s.23-26. Praha.
Náčrt paleosystému Malý lesík v jižní části Moravského krasu. Poznámky ke genezi jeskyně. Speleoforum 2004, roč. 23, s. 26-31. Praha.
Jeskyně Malý lesík - zamyšlení na konci speleologického výzkumu (1949-2003). Speleofórum 2004, roč. 23. s.31-32.
Objev zavaleného vchodu Barunčiny jeskyně Pod Svatými schody v Ochozském žlíbku v jižní části Moravského krasu. Acta Speleohistorica 2/2005, s. 1-6. Brno, leden 2005.
Jeskyně Ř-27 Tulácká Poustevna v Hádeckém údolí. Obnovení tradice poustevnictví v Moravském krasu. Acta Speleohistorica 3/2005. s. 1-3, Brno, 2005.
Plošina Skalka – základní studie o neznámém speleologickém problému jižní části Moravského krasu. Zpráva o speleologickém průzkumu na plošině Skalka za roky 1989 – 2004. Acta Speleohistorica 4/2005, s. 1-70, Brno, duben 2005. (náklad: 165 číslovaných výtisků)
Paleohydrografie ponorných vod z oblasti Březinské kotliny pod plošinou Skalka v jižní části Moravského krasu. Speleofórum 2005, roč. 24, s.23-27, Praha.
Objev jeskyně č. 1410A Ponorný Hrádek na plošině Skalka v jižní části Moravského krasu. Výsledky speleologického studia novodvorských ponorných vod (1989 – 2004). Speleofórum 2005, roč. 24, s.27-35. Praha.
Objev jeskyně č. 1410B Soví komín na plošině Skalka v jižní části Moravského krasu (1994 – 2004). Speleofórum 2005, roč. 24, s.35-40. Praha.
Historie objevu jeskyně č. 1402A Kulišárna (plošina Skalka, Moravský kras – jih). Speleofórum 2005, roč. 24, s.40-41. Praha.
Objev Skulařího převisu na plošině Skalka – nový doklad o úrovni hladiny miocénního moře v jižní části Moravského krasu. Speleofórum 2005, roč. 24, s. 41, Praha.
Habrůvecká plošina. Moravský kras – střed. Projekt speleologického průzkumu, dokumentace a ochrany krasové krajiny. Acta Speleohistorica 5/2005, s. 1-60. ZO ČSS 6-31 S.P.P.M. Habrůvka, srpen 2005.
K původu jména jeskyně Malý lesík u Březiny (Moravský kras – jih). Speleo č. 42/2005, s. 28-29, Brno.
Jeskyně Ř-27 Tulácká Poustevna v Hádeckém údolí - obnovení tradice poustevnictví v Moravském krasu (2004). Speleo č. 42/2005, s. 42-43. Brno.
Bahenní jeskyně č. 1418 Málčina v Hádeckém údolí. Nový zajímavý poznatek o směru podzemního odvodňování. Teorie fosilního patra Říčky pod Lysou horou (Moravský kras – jih). Předtisk in.: Acta Speleohistorica 6/2005, s.1-17, Habrůvka, listopad 2005.
Indicie o existenci nezvěstného historického podzemního objektu v Bílé hoře v Brně. Speleo č. 43/2005, s.15, Brno.
Zápis o objevu podzemní chodby pod severním ambitem chrámu Panny Marie ve Křtinách. Speleo č. 43/2005, s. 16-17. Brno.
Dokumentace Hynštových jeskyní na Rozměrkách (plošina Skalka, Moravský kras - jih). Speleo č. 43/2005, s.32-35, Brno.
Habrůvecká plošina - úvod do neznámého speleologického problému střední části Moravského krasu. Zpráva o činnosti ZO ČSS 6-31 SPPM za rok 2005. Acta Speleohistorica 7/2006. s. 1-84, Habrůvka, duben 2006.(náklad: 165 číslovaných výtisků).
ŠENKYŘÍK, M. P. - HLOUŠEK, A. 2006: Závrt u Habrůveckých smrků – nové speleologické pracoviště na Habrůvecké plošině (Moravský kras - střed). Speleofórum 2006, s.14. Praha.
Závrt u Habrůveckých smrků - spuštění první skruže. Zpravodaj Obecního úřadu v Habrůvce, č. 2, ročník 2006 ze dne 10.10.2006, s. 20. Habrůvka.
„Děravka“ nezvěstná jeskyně na Rudicko – Habrůvecké plošině. Tajemství nového speleologického pracoviště ve střední části Moravského krasu před otevřením. Speleo 47/2007.
Milarepova propast v Závrtu u Habrůveckých smrků na Habrůvecké plošině. Zápis do literatury o speleologickém průzkumu v letech 2005-2007 (Moravský kras - střed). Speleo 49/2007.
Závěrečná zpráva o objevu a speleologickém průzkumu jeskyně „Poustevníkova Děravka“ na Rudicko - Habrůvecké plošině (Moravský kras -střed). Acta Speleohistorica 8/2020.
, Objev jeskyně Poustevníkova Děravka na Rudicko - habrůvecké plošině (Moravský kras - střed). eSpeleo č.2/2021,
30. výročí objevu krypty kostnice pod věží chrámu Panny Marie ve Křtinách s unikátním objevem dvanácti pomalovaných lebek. e-Speleo 3/2021
Chrám Panny Marie ve Křtinách – podzemní chodba pod ambity a rájským dvorem v blízkosti kaple sv. Anny – zajímavý doklad o odvodnění Santiniho stavby. e-Speleo 4/2022.
Znovuobjevení zaříceného vchodu Barunčiny jeskyně Pod Svatými schody v Ochozském žlíbku v jižní části Moravského krasu. eSpeleo 5/2022.

ZPĚT