Úvodní slovo webmastera

Když jsem začal pracovat na webových stránkách, neměl jsem vůbec ponětí, jak to funguje. Jsem přírodní muž, nejsem technický typ. Někdo mi ale poradil, abych si prostudoval jakpsatweb.cz a tam se předemnou tajemství tvorby webových stránek začalo pomalu odkrývat. Není to úplně snadné, přesto jsem základy programování pochopil a za pouhý 1 týden spatřil světlo světa prototyp mých původních stránek marekpoustevnik.cz. Ten zpočátku formou freehostingu nesl na svých bedrech server webzdarma.cz. S jejich službou jsem byl plně spokojený, jenom postupem času mne začala omezovat v růstu tamní 500 MBa kvóta, proto jsem web raději přenesl na profesionální - tedy placený - hosting. Ten je dnes, po vzniku mého nového webu gyaneshwarpuri.cz provozován u seriózní firmy wedos.cz. Web gyaneshwarpuri.cz vznikl na jaře 2019.

Na tvorbě webových stránek se mi líbí že lze svým vnitřním vizím dát viditelnou podobu. Grafika webu je proto pečlivě laděna. Je to jako když čínský mudrc Chan-šan psal své básně na listí stromům, na skály a lidská obydlí. Prostě měl tvůrčí entuziasmus, tak psal a projevoval To navenek. Libí se mi tedy funkce webu jako místa setkávání. Můj původní web marekpoustevnik.cz byl v barvě lesní zeleně, na znamení splynutí s přírodním principem TAO. Tento web se velmi osvědčil. Dělal jsem ho rád, především pro speleology v Moravském krasu. Ti si na web zvykli přicházet a dnes přicházejí znovu. Sledovali můj výzkum. Nyní místo speleologie opakuji raději své mantry. Láska k Moravskému krasu ale zůstává... Nuže, můj výsledek posuďte sami. "Pokoj a dobro." bylo ve stáří heslo křtinského děkana P. Tomáše Prnky. Já s tímto sloganem vnitřně souzním a o tom je tento web. Tvořen je proto aby si jeho návštěvníci našli svoji pěšinku k Bohu. K tomuto cíli Pan Bůh pomáhej. Není divu, že mne tvorba webu vnitřně naplňuje. Alespoň něco udělat pro Boha a svého Mistra. A též pro ostatní, svět okolo sebe. To mi dává vnitřní smysl. Hledím na fotografii svého milovaného Mistra a píšu. Slova se rodí sama od sebe. Je to Jeho Božská inspirace. Nadjá. Jsem pouhý svědek. Takových žáků má Svámiji tisíce po celém světě. Všichni se snaží pro Místra něco dobrého vykonat. Proto píšu. Já sám jsem chtěl mlčet a být osamělý poustevník na hoře. Ale takhle mne to taky uspokojuje. Jsem jen nástroj Pána. Vstávám ve 4 hodiny ráno a opakuji si svoji mantru. Přitom píšu poznámky pro tento web. Jsem v podobném rozpoložení jako byl svatý Antonín Poustevník, když říká: " Chtěl jsem o sobě mlčet a nic neříci. Jsem však spokojen s tím, co bylo řečeno. Nechci však abyste se domnívali, že si něco vymýšlím, ale naopak uvěřili, že tyto věci vyprávím ze zkušenosti a mluvím čistou pravdu. I kdybych kvůli tomu vypadal "jako blázen", Pán, který tomu naslouchá, zná čistotu mého svědomí a ví, že to nedělám pro sebe, ale pro vaši lásku a váš prospěch." (Sv. Atanáš: Život sv. Antonína Poustevníka). Tak to cítím i já. Jsme za jedno. Chtěl jsem jít Cestou "nezanechávajíce stopy" (Lao-c, Tao-te-ting). Netoužil jsem po žádné prezentaci. Stále jsem však měl na paměti slova onoho zbožného Poutníka v pravoslaví, že "si nemáme nechávat pro sebe myšlenky o Bohu či vnitřní modlitbě, ale že všechno máme sepsat z Lásky k bližním. Jsem oranžovým mudrcům na stopě. Ale něco dělat se smí. Proto jsem začal psát básně. Podávám v nich pomocnou ruku trpícím. Tak jako můj gurudév svámí Mahéšvaránanda. Nejsem ale samozřejmě jako on. Jsem jeho žákem. Mám však za sebou tisíce osamělých dní a nocí na horské poustevně. Něco musím vědět jistě. Je to má víra v Boha, mého spasitele. Ano, našel jsem svého Boha, vysvoboditele. Víra v něj je pramenem mé intuice. Někdo mne vede po cestě. Tuto cestu bych neušel sám. Nejřív jsem potkal Ježíše, potom ale živého Mistra v těle. Je to Ježíšuv kolega. "Čeho se bojíte když hledáte Boha?," říká. Někdo vede i tebe. Přesto chybujeme. Alespoň jednou ať nám výjde Slunce - světlo Poznání. O to jde - realizovat Boha. V Indii tomu říkají átmagján. Poznání Vesmírné Duše. O to alespoň usiluji já a toto hledání zrcadlí tento web. Každý získá to, na co je připraven. S prázdnou však neodejde žádný. Proto se budu věnovat pravděpodobně opět speleologii, neboť bádání v jeskyních je magnetem, který přitahuje. Především jsem však poustevníkem, jestli to tak mohu říci. Vzdal jsem se náklonnosti k ženě abych měl naději, že se jednoho dne stanu Svámijiho řádně zasvěceným mnichem: "Ti, kterým udělím z Božského příkazu titul svamiho, jej nikdy neodmítají. (Paramhansa Jógananda, Životopis jogína). To je můj nejvyšší cíl zde na zemi. O to usiluje duše má, která se poznala v osobě Mistra. Svámiji je mým velkým příkladem, zachránil z této máji - světské iluze - již tisíce lidí. Mnoha lidem pomohl v těžkých životních zkouškách a situacích. Svámiji je hodnostář nejvyšších duchovních zasvěcení. Jemu věnuji tento web. Je Vishwaguru, je mahámandaleshwar a je Paramhans, samé vznešené a nejvyšší tituly, které jsou v hinduismu, za Jeho Osvícení. Jemu jsem se odevzdal. Mít na cestě životem takového živého Mistra je nanejvýš důležité. V indických Upanišádách se píše tento varovní text: "Probuď se a povstaň! Přisedni k nohám mistra a poznej TO. Mudrci říkají, že tato cesta je jako ostří nože. Úzká je a těžko po ní jít!" Všude kolem sebe vidím zmatek a nejistotu, a z toho skutečný svámí osvobozuje. Rozepsal jsem se víc, než jsem čekal. Mistr mne naplňuje silou a vhledem. Nemohu jít sám, i když někteří to snad dokázali. Já jsem bhakta šťastný v blízkosti svého Pána. Ale nikomu nevnucuji svoji cestu. Vím, že k Cíli dojde jak jogín, tak upřimný křesťan, či buddhista atd. Duše je Jedna na celém světě. Ale požehnaný přesto je především prastarý hinduismus, musím ho tady zpropagovat, nejstarší nepřetržitě existující náboženství na světě, jehož jsem já zastáncem. To on otevírá lidstvu srdce velkorysé mezináboženské snášenlivosti a tolerance, tolik důležité pro náš svět, v němž žijem. Sat Sanatan Dharma - věčné náboženství, neboť na rozdíl od jiných náboženství nemá osobu historického zakladatele (Kristus, Buddha, Mohamed, Lao-c, Konfucius...) - je tu doslova od věčnosti. Proto je tento web oranžový, protože oranžová je barva indické duchovnosti - jógy. Oranžová je barva indických svatým mužů i žen, joginů, svámiů, sádhuů, sanjásinů. Oranžová je východ Slunce a oheň jógy, který spálí všechny karmy. Oranžová je život v nejvyšší oktávě. Taky má své lidské nedostatky, ale je Holy, svatý. Snažím se věrně interpretovat Svámijiho nejvnitřnější poselství. To je vše, co jsem vám měl dnes napsat. Jsem Svámijiho oddaný žák nyní 24 let. Říkám všechno otevřeně, některé své stinné vlastnosti nevynáším do popředí. Ale Bůh mne vede. Věřím, že je to On kdo mi vštípil myšlenku založit web. Mám úctu k psanému slovu, a ke všem svatým knihám všech světových vyznání. Psaní mne uspokojuje. Mistr nemůže byt všude, proto má své oddané žáky skrze něž přináší Bůh světlo na svět. Tato séva - služba Mistrovi mne naplňuje nektarem. Tak berte. Píšu zde pro vás. V tvorbě webu vidím své poslání, to co mohu dělat pro druhé.