|
30. května 2022 Budu mít svůj jógový ášram? Jednou zdědím maminčin byt v Bosonohách. Podobně jako šrí Juktéšvar v Jóganandově "Životopisu jógina" využiji těchto rodinných statků v vybudování svého jógového ášramu, na principu poustevny, v Brně nebo blízkém okolí. Líbil by se mi Moravský kras, například městys Křtiny či vesnička Habrůvka. Svámí má přece mít svůj ášram, kde bude předávat jógu. Já jsem však spíše poustevník, přesto nějaké sklony ke službě lidstvu po svém osvícení budu mít. Vybudovat ášram mi poradil při sanjás dikše můj Mistr, Paramhans svámí Mahéšvaránanda. Zpočátku jsem se touto jeho poznámkou příliš nezabýval, ale dnes v noci jsem nad tím vážně přemýšlel. Cítím, že maminčin byt, k němuž se vážou mé dětské vzpomínky opustím. Těším se až se přestěhuji do menšího bytu ve starém domě na klidné ulici v Brně. Mám tedy v plánu postavit poustevnu v Moravském krasu, kam budu odcházet meditovat a v ústraní opakovat mantru a navíc vybudovat malý ášram v Brně, v němž budu mít počítač. Na tuto myšlenku mne přivedla jedna karmajogínka ve stříleckém Maháprabhudíp ášramu, která na mne spontánně vyhrkla otázku, jestli už pracuji na svém ášramu. Tak jsem se nad tím zamyslel a rozvíjení této myšlenky se mi opravdu zalíbilo. Zatím je maminka stále mezi námi - radujme se - tak podobné úvahy mají zatím čas. Původně jsem chtěl všechny zděděné majetky po vzoru bosého horského františkána přeposlat Svámijimu na Jadan, ale ve svém nitru jsem ucítil nesouhlas Mistra, který mi přece požehnal vlastní ášram. Nyní, kdy jsem se nad tím zamyslel s vnitřním božstvím, mi přišla myšlenka abych podobně jako šrí Juktéšvar zděděné majetky proinvestoval do budování vlastního ášramu, v němž budu přebývat. Bude to jen malá poustevna ve městě asi 1 + 1, tak snad na Jadan taky něco zbude. Odevzdávám se tedy této Božské inspiraci. Taky bych rád vyzdil Maháprabhudžiho studnu v mnou objevené jeskyni Poustevníkova Děravka na Rudicko - Habrůvecké plošině v Moravském krasu - střed. Ta propast se opravdu již oficiálně - jak je uvedeno v literatuře - jmenuje Maháprabhudžiho studna. Ve skále v jejím podzemí bych chtěl zřídit meditační jeskyni. Všechny tyto odvážné plány mi žehná Bůh. Však ta doba příjde... Těším se na tuto tvůrčí činnost ve jménu Svámijiho, Maháprabhudžiho a ostatních Mistrů naší duchovní linie. Dnes jsem zase nešel spát v 9 hodin večer, jak mi radil učitel jógy Radim Paluš a svoji meditaci jsem protáhl až do rána. Však já se polepším:). Zatím bojuji se svým rozkolísaným biorytmem. Hledím na svámího Mahéšvaránandu a přemítám, kam se dát, abych uspokojil intuici Božského Já a sebe ve své nejvnitřnější poustevnické podstatě. Uskutečním tedy své Cíle ve jménu Paramhansy. Já chci meditovat a Bůh mě již silně přitahuje. Dnes jsem zažil ve svém současném ášramu v Bosonohách před oltářem vnor jako na poustevně. Ve světle Svámijiho mi Bůh odpovídal na mé potřeby a otázky. Zažil jsem pozoruhodné chvíle jako kdysi v horách v meditační jeskyni. Tak jsem byl blízko. Všechnu svoji sílu nacházím ve Svámijim. On je jasnozřivý zřec jógy a od něho se chci všemu naučit. Obětuji se mu v samotě. Úplně jsem se mu odevzdal. Požehnaná meditace u nohou gurudéva.  "Můj guru se osobně staral o všechny podrobnosti spojené se správou majetku. Nesvědomití lidé se při různých příležitostech pokoušeli zmocnit se jeho půdy zděděné po předcích. Šrí Juktéšvar odhodlaně zdolal každého protivníka, třeba i za cenu soudní pře. Podstupoval tyto nepříjemné zkušenosti z touhy, aby nikdy nebyl žebravým guruem nebo břemenem pro své žáky." Životopis jógina |