|
1.7.2020 Z archivu: 15 let od neetického převratu v ZO 6-26 SHKB. Neúspěšná revoluce v ZO 6-26. Slzy zůstaly. To je sado - maso, viď Petře Červinko. Ta tvá dýka v zádech tam pořad někde je. Uplynulo už tolik let. Tak proč se k tomu vracet? Pro spravedlnost! Svědčí to víc o tobě, než o mě. Čas nezahladil nic. Nyní tam máte novou generaci, která neví o duši Ponoru skoro nic. Pro ně jsem nepřítel, který poškodil Domeček. Ale to je všechno tvoje práce Petře, a Martinkova. Zrada se trestá Petře Červinko, hezky trampsky. Jak jen jste si s Martinkem mohli přivlastnit srub, jeskyně a vůbec všechno, i peníze. Nic vám nehlodá vaše svědomí? Vyrostli jste ve skupině jako kukaččí mládata, byla to má chyba, že jsem vám v dobré víře vše odevzdal. Měl jsem si vás lépe prohlédnout, má chyba... Teď už je to všechno pryč. Ty mlčíš, čekáš snad, že mne umlčíš? Né tak Petře Červinko. Hezky trampsky, mě jsi neumlčel. Je vám na srubu dobře? Nechybí vám tam někdy, alespoň trochu, otec zakladatel, který všechno zasel? Ale já se musím zřejmě smířit s tím, že jste lidé bez svědomí. Když nebudu mluvit já, bude za mne mluvit skála, kameny i jeskyně, které jste si přivlastnili. Ten srub přece patřil všem! Patří mnoha duším, které vy už ani neznáte, které na tomto domečku v lesích zanechali své sny a sílu. Co jsem dělal špatně, řekni Červinko? Jak hluboce nechápete pravou Duši Ponoru... Pořád se ti to bude Petře vracet. Mě, hlas svého srdce, neumlčíš. Považuji za zhola zbytečné se v této věci obracet na Jana Martinka, který toto zlo ve skutečnosti zasel. Stěží by to pochopil. Jeho vědomí to neumožňuje. Je příliš zamotán ve své nenávisti, než aby plně pochopil. Nezvítězil ale nade mnou. On sám padne pod tíhou svých hříchů. Řítí se do bezedné propasti. I on si ještě vzpomene na Marka Poustevníka a na všechno, co mu proved. Tlak karem je neúprosný. Dříve či později na má slova dojde. Tyto řádky milého čtenáře mohou přivest k podezření jaké zvůli a nenávisti jsem byl vystaven ve své vlastní ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno. Všeho však dočasu. Všeho dočasu! Láska vítězí nad vším zlem! To je indické - a tedy i moje - národní heslo. Toto jsem napsal zcela svobodně aby řeč nestála. Neumlčeli jste můj mystický jazyk! A já si na vás stěžuji u Boha. Tedy na nejvyšší úrovni. U koho jiného má člověk zastání, než u Boha. Uvidíme ještě co bude...! Uvidíme co každému z nás přinese čas. Já mám zájem o morální satisfakci. Tak si to přeje Duše "mého" Ponoru. Vítězství nad lží a nenávistí. Mám zájem o odstraění té zlé karmy, která teď bude strašit vás, né mě. Udělali jste něco, co jste neměli udělat. Nechali jste vykrvácet moji lásku. A já se dočkám Pravdy už za živa, né až po smrti. Zneužili jste demokracii ve skupině pro svůj osobní prospěch. Nezapoměňte, skály a jeskyně budou ještě zpívat mé jméno. Přijde den, kdy i odpůrci pokleknou před Bohem, na co ale budou přitom myslet v ZO 6-26? Na to jak se vypořádali s jedním pokorným poustevníkem. A to mě přivedlo až k poznání, že pokora zde není na místě. Oni potřebuji pocítit Dévpuridžiho Božskou sílu. Vynasnažím se jím to zprostředkovat. To je jeden Princip Boha. Platí všude. Nejvíc ale u nás doma v indické vlasti. Nikdy si ve zlém nezačínejte nic s Bohem, ani s těmi, kteří jsou Bohu oddáni. To svatý František v nás ve vší pokoře, špatně chápe. Kdo dělá věci zlé, ten bude touto Silou smeten. Taková je svatá síla sádhaka. Taková je síla modlitby světce. Nic nezastaví jeho všepronikající oheň Lásky. A Dévpuridžiho posvátný hněv. Tomu není schopna čelit žádná zlá síla. A my máme žádat Boha o spravedlnost. Když se zdá, že zlo vítězí, tehdy Bůh přichází, inkarnuje se pro ochranu svých oddaných. Bůh se ničeho nebojí a vítězí. Potkali jste svámího Mahéšvaránandu v jeho Božské podobě? Já jsem jeho pouhý žák. Ale Mistr o mě ví. Jan Martinek za nic nemůže. Je ovládaný démonem nenávisti. Jeho vědomí nyní úspěšně dosahuje úrovně sexu a rozmnožování se. A to ho zachraňuje před sebou samým. Je to případ pro exorcisty. Bohužel takových lidí je dneska mnoho. Jenom se ptám: jak takovýto lidé mohou vychovávat děti?! Kam to vede? Na děti mají nárok jenom ti, kdo jsou jim schopni zajistit duchovní výchovu. Kam ten svět spěje, když i takový Martinek se rozmnožuje? Ale musíme mu přát vše dobré. Pán Bůh ti žehnej Martinku... Je mi jenom líto těch dětí, které vyrůstají pod takovým vlivy. Ale i to jsou karmy. Nic není náhodné. Jak jen jste mohli Martinkovi tak naletět? Vždyť jeho malé zlé já je do očí bijící. Nepřehlédnutelné. Ale já jsem mu zpočátku taky důvěřoval... Ale jenom asi tři dny. Pak už jsem ho prohlédl. Jak dojemně ho Petr Červinka ochraňuje. Martinek je nyní spokojený: dostal do úzkých poustevníka! Jak dlouho ještě Červinko mu to bude u vás vycházet? Všechny ty lži a pomluvy... tím vším je po celém Moravském krasu proslulý. Jenom vy to jakoby nechápete... A celé to bezpáteřní jednání. To budou karmické kotrmelce. Já se přitom jenom modlím... Hanba Martinkovi! Nic neunikne vševědoucímu oku Boha. Martinku naprav se dokud máš čas! To mu říká On, Vševědoucí. Kdepak ale Jan Martinek! Ten raději upadne a natluče si nos. Tak se nauč Martinku alespoň nějakou modlitbičku. A co říct závěrem dnešního zápisu? Život v Moravském krasu mne přesvědčil, že zlo vítězí nad Pravdou. Ale já říkám, že jen dočasně. Opak je pravdou. Mí bližní jsou náchylní ke zlému - samozřejmě né všichni. Bohu díky! Bůh je jim jaksi vzdálen, přesto já v něm beru své Útočiště a záchranu. Takový život jsem si zvolil. Úplně sám, chvála Kristu, chvála Buddhovi, chvála Maháprabhudžimu, chvála i svámímu Mahéšvaránandovi, žijícímu Světci současnosti. Jak zářivé jsou to příklady. Všichni za života od lidí mnoho zakusili. Přesto by svoji Cestu za jinou neměnili. Nemám se tedy ani já čeho bát. Bůh, Dévpuridži, je se mnou po všechen čas, i nečas, navěky. I vy se obraťte směrem k Bohu, v tom je naše spása a naděje. Amen. Láska musí nahradit nenávist. A vzájemná úcta a zbožnost. K tomu nám pomáhej všemohoucí Bůh Svatý. Teď mám intenzivní pocit, že žádný Satan ve skutečnosti neexistuje. Všechno je jedno pravé Já. Proto jsem se musel rozžehnat s křesťanskou mystikou, jakkoli ji má v úctě. Skutečný ďábel jsou naše zlé a špatné vlastnosti. EGO. Pověst o dáblu si lidé vymysleli, protože nenalezli Boha, svého nejvyššího Ochránce. Já už jsem se napravil. Usmějte se přece na poustevníka. Zase jsem se jednou rozepsal více než jsem chtěl. Je to moje jóga pro svět. Zdravím vás. Jen vás žádám abyste se zbavili Martinkova autosugestivniho negativního vlivu. Vy nejste zlí, vy jste jen nevědomí. To jak o mne smýšlíte dávám Petru Červinkovi za vinu. Ty neseš zodpovědnost za smýšlení těch mladých lidí o mě. Co myslíte? Že mám pravdu. Že mi to už snáze odpustíte, to poškození domečku. Že to při hlubším zamyšlení nad mými pohnutkami tak nějak chápete. Že jsem měl nakonec právo tak učinit, když už jsem to postavil a založil? Že to chápete? Nic není moje. Z tohoto důvodu je i můj čin pochopitelný a eticky omluvitelný. Vy byste možná v mé situaci jednali stejně? Tak jako Bůh seslal oheň a síru na Sodomu a Gomoru, tak poslal mě na Ponor, neboť se odchýlil od zjednaných etických principů a pravidel. Gyaneshwarpuri přece OM SHANTIH SHANTIH SHANTIH |