|
9.2.2021 Meditační vzpomínka na objev ossaria pod věží chrámu Panny Marie ve Křtinách s pomalovanými lebkami. Dnes v 21 hodin 25 minut právě před 30 roky bušení palice a majzlíku do kamenného základu chrámu náhle ustalo. Jiří Šenkyřík něl to štěstí, že právě pracoval na čelbě štoly... Po vypáčení posledního kamene se majzlík probořil do tmy. "Jsme tam!!!", vykřikl radostně. A opravdu. Paprsek nifky tiše ošahával neznámou kryptu pod chrámovou věří a tiše klouzal po hromadě lidských kostí, které prostoru vyplňovaly téměř až ke stropu. Ten objev musíme nejdříve oslavit, rozhodli jsme společně. Pro tento účel jsme zakoupili láhev vína. Všichni jsme se sešli na naší křtinské speleologické základně u Přemka Horka. Přednesli jsme svá skrytá a romantická přání, která jsme si přáli objevit. Například poklad dvanácti stříbrných soch! Samořejmě že i další neznámé pokračování... Učinili jsme o tom památeční zápis do naší speleologické kroniky.(viz. zapis z 9.2.1991). Pak už to šlo všechno ráz na ráz. Vstoupili jsme do krypty a objevnou sondou pronikli až na čelbu, kde se černal otvor do neznámého podzemí. Já jsem měl to nepsané privilegium, jako vedoucí průzkumných prací, vstoupit do objevené krypty jako první... Protáhl jsem se otvorem ve zdivu a ocitl se na hromadě kostí. Můj pohled koutkem oka zaujalo něco nezvyklého a neočekávaného. Tak jsem ji spatřil! První pomalovaná lebka! Ležela mezi ostatními lebkami na nejvyšším vrchulu hromady kostí, v rohu krypty, vědoma si toho, že ji nikdo neobjeví. Opravdu si šlo představit jak ji zde naši předkové okolo poloviny 18. století napůl žertem a napůl s tajemstvím, položili a vystavili, vědomi si toho, že do krypty, kterou zazdívali, již nikdo nikdy nevstoupí. Se zvídavými speleology, kteří se zrodí ve 20. století, však zjevně nepočítali. To všechno bylo možné tehdy v kryptě opravdu cítit. A já si to během svého současného meditačního soustředění jasně uvědomuji. Lebka s vavříny tedy dvě a půl století zírala do tmy podzemní prostory, než jsme přišli my. Obešli jsem však rozsáhlé barokní zazdívky, mající za účel navždy znepřístupnit ponechanou volnou prostoru s kostmi a probourali jsme si vlastní objevnou cestu. S tím autoři zazdívek jistě nepočítali. Nemohli předpokládat naše speleologické možnosti. Ten sejf v podzemí věže byl ve své době zcela neobjevitelný. Tak skrýš pod věží chrámu vydala svá tajemství... Největší záhada Křtin byla nastolena. Tehdy, v den objevu, jsme ještě netušili, že hromada kostí ukrývá v různých úrovních nad sebou ještě dalších jedenáct pomalovaných lebek, nebo jejich zbytků, neboť šest pomalovaných lebek bylo ve stavu silné destrukce. Co víc jsme si mohli jako objevitelé přát? Tak byl učiněn druhý nejcennější speleo-archeologický objev v Moravském krasu - střed, hned po Wankelově bronzovém býčku z Předsíně jeskyně Býčí skály. Tento objev není dodnes náležitě doceněn a v odborných kruzích diskuze upadla v zapomění. Pokusíme se tento skvělý nález nás speleologů vzkřísit z nevědomí. Bohužel tento objev je dnes ohrožen. Světlo v kryptě, v níž jsou pomalované lebky vystaveny veřejnosti, se negativně podepisuje na čitelnosti černých kreseb. Kresby vavřínů a tau blednou a ztrácejí se! Mám přislíbeno farním úřadem ve Křtinách, že budou podniknuty potřebné kroky k záchraně a restauraci unikátních pomalovaných lebek z ossaria, které jsou pro Křtiny tou pravou dodnes patřičně nedoceněnou senzací! Jsem objevitelem všech dvanácti pomalovaných lebek. Všechny tyto lebky jsem měl to privilegium osobně vyzvednout z podzemí kostnice na Boží světlo. Snad má tedy můj hlas na patřičných místech svou váhu a přispěje k ochraně tohoto podivuhodného dědictví po předcích. Marek P. Šenkyřík - Gyaneshwarpuri.Zápis objevitelů ossaria pod věží chrámu P. Marie ve Křtinách - sken z kroniky SHKB z 9.2.1991. Přání objevitelů...    Více o objevu ossaria: |