|
25.1.2021 Epiktétos: mé setkání s moudrostí filozofů. Když jsem byl malý chlapec, občas jsme chodili 
na návštěvu k prababičce. Od maminky jsem věděl, že to byla velmi zbožná a altruistická žena. Bylo mi tehdy méně než 11 let, neboť prababička Anna Putnová
zemřela v roce 1979. Při jedné návštěvě prababičky v Troubsku, jsem vylezl po žebříku na půdičku nad její prostou světničkou - poustevničkou za dvorkem.
Žila v ní na několika metrech čtverečních sama od smrti praděda. A na této půdě jsem objevil hotový poklad: alchymistickou laboratoř po strýci Toníkovi,
který se stal učitelem chemie. Ale chtěl být i knězem, nebýt tety Evy. A v jednom kufru na mne vykoukla prazvláštní kniha. Zlatými, již zašlými písmeny,
na ní bylo napsáno: "EPIKTÉTOS". Byl jsem svým nálezem překvapen, knihu jsem prolistoval a vzal jsem si ji s sebou domů. V době této, pro mne významné události,
mi opravdu muselo být méně než jedenáct let. Doma jsem knihu přečetl a byl jsem udiven její značnou moudrostí. Byl jsem udiven, že někdo pěstuje moudrost.
Dodnes si pamatuji, že v ní bylo napsáno, že některé věci jsou v mé moci a jiné nejsou v mé moci. V mé moci například není to, co si o mě myslí nebo říkají lidé...
Kniha na mne silně zapůsobila. Epiktétost byl antický filozof žijící v 1. a 2. století po Kristu. Tak jsem se v dětství ocitl na Cestě moudrosti a Poznání.
A kdy a jak jste se vy poprvé setkali s moudrostí mystiků, filozofů a Mistrů? Napiště mi o tom... Ta kniha se pravděpodobně jmenovala "Rukojeť". Nepamatuji si to přesně,
byl jsem dítě. Kromě Epiktéta však žádný jiný antický filozof dosud neupoutal moji pozornost. Zajímám se totiž podvědomě jen o Duši Východu, zejména Indie.
V porovnání s Mistry jógy mi antičti filozofové nepřišli tak zajímaví. Ale mohu se mýlit. Ještě mne upoutal Diogenes, bydlící v sudu.  |